3. kapitola: Výsledky a intepretace

Předcházející část: 2. kapitola: Historie a metodologie

Jedním z cílů této studie je vytvořit praktickou mapu energetických polí vědomí, aby se zobrazil rozsah já geografie nezmapované oblasti lidského výzkumu. Pro snadnější pochopení jsme numerické hodnoty, k nimž jsme u různých energetických polí dospěli, převedli na poměrná čísla.

Když se podíváme na mapu vědomí (následující strana), je jasnější, že kalibrované úrovně jsou v souladu se specifickými procesy vědomí – emocemi, vnímáním nebo postoji, světovými názory a náboženským vyznáním. Pokud to prostor dovoluje, mapa může být rozšířena, aby zahrnovala všechny oblasti lidského chování. Během průzkumu jsme testování prováděli opakovaně, což potvrzovalo výsledky. Čím podrobnější a rozsáhlejší zkoumání jsme provedli, tím lepší byla shoda výsledků.

Významný bod reakce na stupnici vědomí představuje úroveň 200, což je úroveň spojená s integritou a odvahou. Všechny postoje, myšlenky, pocity, asociace, bytosti nebo historické postavy pod touto úrovní člověka zeslabují – ty, které dosahují vyšších hodnot, činí subjekt silným. Toto je rovnovážný bod mezi slabými a silnými atraktory, mezi negativním a pozitivním vlivem.

Na úrovních pod 200 je hlavní hybnou silou přežití, i když na samotném dně stupnice – zóna beznaděje a deprese – chybí i tato hybná síla. Vyšší úrovně strachu a hněvu se vyznačují egocentrickými impulzy vycházejícími z této snahy o osobní přežití. Na úrovni hrdosti se motiv přežití může rozšířit, aby zahrnoval také přežití druhých. Když překračujeme hranici mezi negativním a pozitivním vlivem směrem k odvaze, blaho druhých se stává stále důležitějším. Na úrovni 500 se jako základní motivační síla vynořuje štěstí druhých. Hodnoty vysoko nad pět set se vyznačují zájmem o duchovní vědomí své i druhých a na šesti stech jsou hlavními cíli dobro lidstva a hledání osvícení. Od 700 do 1000 je život věnován spáse lidstva.

 

Diskuze

Hloubání nad touto mapou může vyvolat pronikavé rozšíření schopnosti prožívat život ve všech jeho rozmanitých podobách. Jestliže zkoumáme zdánlivě méně „chvályhodné“ emocionální postoje, uvědomujeme si, že nejsou ani dobré, ani špatné. Moralistické úsudky jsou pouze funkcí názoru, z něhož vycházejí.

Vidíme například, že člověk prožívající smutek, který odpovídá nízké energetické úrovni 75, bude v mnohem lepším stavu, jestliže postoupí k hněvu, který odpovídá úrovni 150. Hněv, sám destruktivní emoce, je ještě nízkým stavem vědomí, ale jak historie společnosti ukazuje, apatie dokáže uvěznit celé subkultury i jedince. Jestliže beznadějní začnou chtít něco lepšího (touha – 125) a využijí energii hněvu na 150, aby vytvořili hrdost (175), mohou pak být schopni učinit krok k odvaze, která dosahuje úrovně 200, a postoupit k úsilí o zlepšování jak individuálních, tak kolektivních životních podmínek.

Na druhé straně člověk, který dospěl k nepomíjejícímu stavu bezvýhradné lásky, zjistí, že nic menšího již není přijatelné. Postup člověka vpřed ve vývoji individuálního vědomí se stává neustálým sebezáchovným a autokorekčním procesem, takže sebe-zdokonalování se stává způsobem života. Tento jev může být běžně pozorován mezi členy svépomocných skupin snažících se ve dvanácti krocích neustále pracovat na změně svých negativních postojů, jako je sebelítost nebo nesnášenlivost. I lidé, kteří na stupnici vědomí dospěli výše, mohou považovat tyto postoje za přijatelné a zcela oprávněně je hájit.

V průběhu historie se všechny velké duchovní disciplíny na světě zabývaly technikami nezbytnými pro vzestup na příčkách těchto úrovní vědomí. Většina také zjistila nebo i výslovně potvrdila, že stoupat vzhůru po tomto žebříčku je obtížný úkol úspěch závisí na tom, zda máte učitele (nebo alespoň učení), lén poskytuje zvláštní rady a inspiraci aspirantovi, který by si bez pomoci mohl jen zoufat nad svou neschopností dosáhnout cíle. Doufejme, že vám tato mapa pomůže usnadnit toto nejvyšší lidské snažení.

Gnozeologický účinek vědomí tohoto schématu je mírný, ale může být dalekosáhlý. Důsledky těchto závěrů mají praktické použití ve sportu, medicíně, psychiatrii, psychologii, osobních vztazích a celkově při hledání štěstí. Rozjímání nad mapou vědomí může například změnit to, jak člověk chápe kauzalitu. V/hledem k tomu, že vnímání samo se rozvíjí s úrovní vědomí člověka, stává se zřejmým, že to, co svět nazývá sférou příčin, je ve skutečnosti sférou důsledků. Přijetím odpovědnosti za důsledky vlastního vnímání pozorovatel může přesáhnout roli oběti a dospět k pochopení, že „nic tam venku nemá nad tebou moc“. Nejsou to životní události, ale to, jak na ně člověk reaguje a jaký postoj k nim zaujímá, co určuje, zda jsou prožívány jako příležitost nebo jako stres.

Psychologický stres je čistý důsledek stavu, jemuž odoláváme, nebo z něhož si přejeme uniknout, ale stav sám nemá žádnou moc. Nic nemá moc „vytvořit“ stres. Hlasitá hudba, která zvyšuje krevní tlak jedné osoby, může být pro druhou zdrojem potěšení. Rozvod může být traumatický, když je nechtěný, nebo je úlevou a osvobozením, je-li chtěný.

Mapa vědomí také vrhá nové světlo na historický pokrok. Pro účel této studie je velmi důležitý rozdíl mezi silou a skutečnou mocí. Můžeme například prozkoumat dějinnou epochu konce britského kolonialismu v Indii. Jestliže otestujeme úroveň elity britského impéria v tehdejší době, době sobectví a vykořisťování, zjišťujeme, že na stupnici vědomí se neházela pod kritickou úrovní 200. Motivace Mahátmy Gándhího (odpovídající úrovni 700) byla velmi blízko vrcholu rozsahu normálního lidského vědomí. Gándhí v této bitvě vyhrál, protože jeho postavení mu skýtalo velikou moc. Britské impérium představovalo fyzickou sílu (kalibrovaná na 175), a kdykoli se fyzická síla setká s duchovní mocí, je nakonec poražena.

Můžeme pozorovat, jak se v průběhu historie společnost pokoušela „vyřešit“ společenské problémy legislativními kroky nebo válkou či manipulací trhu, zákony a zákazy – což jsou všechno projevy síly – jen aby viděla, že tyto problémy přetrvávají nebo se navzdory těmto řešením objevují znovu. Opatření vlád (nebo jedinců) vycházející z pozice síly jsou krátkozraké; citlivému pozorovateli je nakonec zřejmé, že důsledky společenského konfliktu nezmizí, dokud nebudou odhaleny a „vyléčeny“ jejich kořeny.

Rozdíl mezi léčením a uzdravením je v tom, že u léčení kontext zůstává stejný, zatímco u uzdravení je klinické reakce dosaženo změnou kontextu, takže způsobí naprosté odstranění příčiny stavu, a ne pouhé zotavení ze symptomů. Jedna věc je předepsat lék proti vysokému krevnímu tlaku a něco zcela jiného je rozšířit pacientův kontext života, aby se přestal rozčilovat a ovládal se.

Doufám, že empatie probuzená úvahami nad mapou vědomí zkrátí cestu k radosti. Klíčem k radosti je bezvýhradná laskavost k veškerému životu včetně vlastního; hovoříme o ní jako o soucítění. Bez soucítění se v lidském snažení vykoná málo významného. Můžeme zevšeobecnit ve větším společenském kontextu zkušenost z individuálních terapií, že člověk nemůže být skutečně vyléčen ani v podstatě léčen, dokud neuplatní moc soucítění jak na sebe, tak na druhé. V tu chvíli se léčený může stát léčitelem.

 Následuje část: 4. kapitola: Úrovně lidského vědomí

 

161total visits,1visits today

Napsat komentář