Kapitola 13. Pochyby, skepticismus a nedůvěra

Předcházející část: Kapitola 12. Bůh jako hypotéza

KAPITOLA 13

Pochyby, skepticismus a nedůvěra

Úvod

Ego / mysl je vědomo toho, že je bezbranné vůči zklamání z chyby. Ve snaze ochránit se před touto zranitelností, předpokládá, že ochranu poskytuje skepse nebo pochybnosti. Sklon pro důvěru také odráží kvalitu časné životní interakce rodič-dítě. Láska podporuje důvěru a víru, zatímco drsnost nebo nedbalost má za následek negativní postoje vůči životu. Vzor pro zpracování nové informace je založený na odhadech důvěryhodnosti, které se mohou lišit od naivní důvěřivosti k nepřátelskému odporu, obrazoborectví, a dokonce i misogynii. Vzhledem k tomu, že přežití není možné bez rozvíjení pragmatického smyslu pro realitu, průměrná mysl vyvíjí systém zpracování založený na předpokladech a pravděpodobnostech, které jsou prospěšné, a vyhýbá se extrémům. Na základě zkušeností sofistikovaná zralá mysl považuje nové informace za předběžné nebo prozatímní a očekává další potvrzení důkazy nebo zkušenostmi.

Přirozené pro tento proces testování reality je spoléhání se na smysly a mentální zpracování lineárního světa forem a jeho reprezentativních mentálních obrazů a konceptů. Rozsah porozumění a pochopení je dále ovlivněn mozkovou fyziologií, která, jak již bylo popsáno, závisí na úrovni samotného vědomí. Takže zvířecí instinkty dominují v levém mozku a styl zpracování je, účinkem omezení evolucí, neschopný pochopit nelineární kontext, včetně duchovních rozměrů. (Instinktivní limbický systém kalibruje na úrovni 120.) Levý mozek hledá lineární obsah, pravý mozek hledá smysl a pochopení (nelineární obsah).

Je-li karmické a biologické dědictví příznivé, rozvíjí se schopnost pro důvěru, takže nelineární duchovní kontext a porozumění mohou být přijaté jako fakt bez nutnosti subjektivního ověření.

Informace se stává vírou a je bráněna jako pravda. Jen málo lidí pochopilo složitost pokročilé kvantové teorie, ale oceňují a přijímají autoritu odborníků, kteří umí. To znamená, že moudrý člověk věří moudřejšímu, alespoň intelektuálně a prakticky, a jejich vlastní životy jsou tak obohacené a mají užitek.

Skeptik

Skepticismus jako převažující postoj může být výsledkem emočních nebo osobnostních poruch (např. Freudův „anální vzdor“ nebo vzpoura „opoziční osobnosti“ proti rodičovské autoritě) a je to také tvrdohlavý intelektuální postoj (Bauer, 2006), který se vyvíjí jako debaty a zdlouhavá pojednání, jako například v současné vědě o autenticitě subjektivní zkušenosti a „osobního“ svědectví. Tento konflikt lze považovat pouze za důsledek omezení paradigmatu.

Profesor Charles Eisenstein z Pennsylvania State University prováděl specifický výzkum skepse („A State of Belief is A State of Being“) a poukazuje na to, že „experimentální efekt“ vytvořila hodnověrnost problémů v mainstreamové vědě, na které již měl Heisenbergův princip neurčitosti velký dopad. Jeho výzkum odhalil, že za údajně rozumnou intelektuální skepsí existuje motivační pole skrytých, zlomyslných, malicherných postojů a pohledů na svět, které jsou často cynické, arogantní, dogmatické, samolibé a emocionální, jak je to reprezentováno profesionálními „debunkers (odhalovači)“.

Všechno výše uvedené předvádějí profesionální skeptici, kteří tráví roky snažením vyvrátit Einsteina prostřednictvím přednášek a knih, které všechny popisují a líčí Einsteina jako „fake“, podvodníka, a „císaře, který nemá žádné šaty“. I přes negativní přijetí autoři neohroženě pokračují ve výpadech (úroveň 190), a zřejmě vůbec nevnímají, že Einsteina potvrdil rozvoj jaderné energetiky.

V psychiatrii se to nazývá „logický důkaz poruchy s bludy“ (Muller, 2006), jak je vidět u takových vír, jako „Holocaust se nikdy nestal“, nebo „vláda Spojených států zorganizovala 9/11“. Při této duševní poruše osoba vnímá svět jako klamající, zatímco svůj světonázor jako platný. To znamená, že porucha vzniká z egoistické grandiosity, která je imunní vůči rozumu a je motivovaná závistí doprovázenou zlomyslností a překrucováním. Prakticky to je kvůli vadné funkci mozku a naprosté infantilní narcistické všemohoucnosti a kvůli nepřátelství a závisti vůči autoritám.

Ve staré řečtině skeptikos označuje filozofii, že pravda je nepoznatelná a jistota poznání je nemožná (jak uváděli stoupenci Pyrrha). Jak poukázal Descartes, lidská mysl bez cizí pomoci není schopná rozlišit Res cogitans interna (jak se věci jeví mysli, tedy vnímání nebo stanovisko), od res externa (esence, vnitřní realita). Sokrates udělal stejný postřeh, že lidé hledají pouze dobro, ale nejsou schopni rozeznat iluzorní dobro (vzhled) od podstaty (skutečné dobro).

Zatímco praktický racionální skepticismus poskytl výhody při odhalování nepravdivých tvrzení a pošetilostí, skepse sama o sobě byla často hloupá. To se ukázalo při její denunciaci každého důležitého objevu v historii, od letu bratří Wrightů na Kittyhawku až po rádio, a v současné době ve vědách, jako je medicína a fyzika, včetně kvantové teorie. Je samozřejmě také tradicí (de rigueur) skeptiků popírat realitu celého nelineárního duchovního paradigmatu z kontextu, stejně jako samotné Božství.

Pokud je skeptik přesvědčen, že skutečná pravda je nepoznatelná, pak jsou zjevně jeho vlastní premisy a argumenty také klamné; tak je skepticismus lapen do své vlastní pasti.

Jedním z důvodů, proč míra pravdivosti skepticismu kalibruje na nízké úrovni 160 je to, že jde v první řadě o variantu nihilismu (úroveň 120). Skepticismus neslouží svým deklarovaným cílům, protože přirozeně postrádá nástroje k řešení či zkoumání reality kontextu, zejména té, která kalibruje na úrovni 500, 600 a výše. Tak se skepticismus zabývá pouze obsahem a nedokáže si uvědomit, že význam je zcela závislý na kontextu. Kontext zase naopak odráží záměr, o čemž svědčí Heisenbergův princip neurčitosti a je v souladu s mocí úrovně vědomí pozorovatele.

Na rozdíl od naivity nebo skepticismu výzkum vědomí nezamýšlí nic potvrdit či vyvrátit, chce pouze rozeznat nebo potvrdit úrovně informací, které nebyly dříve k dispozici myšlením, rozumem, nebo domněnkou, protože tato metoda obchází vnímání a názor. Kalibrování je neosobní a pouze vede k číslu, jehož význam je naznačen jeho umístěním na kalibrované Mapě vědomí.

Skepticismus je omezen závislostí na lineární mentální doméně, o které skepticismus sám říká, že je pochybná. Cíle skepticismu by zřejmě mohly být lépe naplněny převzetím výhod nelineárních technik, kterými může být hluboký vliv kontextu identifikován. Analogicky člověk nemůže využít newtonovskou fyziku nebo diferenciální počty, aby se pokusil dokázat nebo vyvrátit kvantovou mechaniku. Skepticismus potřebuje pomoc mnohem vyšších znalostí, aby udržel krok s rostoucími informacemi, které umožňují přístup k širšímu paradigmatu reality.

Další zvláštností skepticismu je neschopnost uznat, že negace negativního nevytváří pozitivní, o čemž svědčí slavný klasický paradox krabice: někdo udělá krabici a umístí dovnitř následující prohlášení: „Každé prohlášení v této krabici je falešné.“

Neschopnost rozpoznat pravdu

Nedostatečná schopnost rozpoznat pravdu může být způsobena (1) emočními poruchami, (2) psychologickým konfliktem, (3) zastavené vyzrávání na úrovni narcistické dominance, nebo, nejčastěji, (4) jednoduše jako výsledek úrovně evoluce vědomí. Jak bylo popsáno v Překonání úrovní vědomí (Transcending the Levels of Consciouness), mentální funkce jsou dominantní působením atraktorových energetických polí, které jsou označeny jako nižší mysl (úroveň 155), a vyšší mysl (úroveň 275). Jejich vlastnosti jsou zde uvedeny pro větší pohodlí.

Funkce mysli

Nižší mysl (úroveň 155)                                                                  Vyšší mysl (úroveň 275)

Obsah                                                                                   Obsah plus pole (specifika, podmínky)

Akumulace                                                                                           Růst

Získat                                                                                                   Vychutnat

Pamatovat                                                                                            Reflektovat

Udržovat                                                                                               Rozvíjet se

Myslet si                                                                                               Proces

Označení                                                                                              Odvození

Čas = omezení                                                                                     Čas = příležitost

Zaměřit se na současnost a minulost                                         Zaměřit se na současnost a budoucnost

Ovládán emocemi                                                                      Chce vládnout rozumem / inspirace

Obviňuje                                                                                                Přebírá odpovědnost

Neopatrný                                                                                              Disciplinovaný

Konkrétní, doslovný                                                                               Abstraktní, nápaditý

Limitovaný, čas, prostor                                                                         Neomezený

Osobní                                                                                                   Neosobní

Forma, fakta                                                                                          Význam

Zaměření na specifika                                                                           Obecné

Exkluzivní ukázky                                                                                  Roztřídění, kategorie

Zlomyslnost                                                                                           Odmítnutí

Reaktivní                                                                                               Objektivní

Pasivně agresivní                                                                                  Ochranný

Připomínání událostí                                                                              Souvislosti, význam

Plán                                                                                                       Vytvořit

Definice                                                                                                 Podstata, význam

Udat podrobnosti                                                                                   Zevšeobecnit

Přízemní                                                                                                Transcendentní

Motivace                                                                                                Inspirativní, záměr

Morálka                                                                                                 Etika

Příklady                                                                                                 Principy

Fyzické a emocionální přežití                                                               Intelektuální vývoj

Potěšení a spokojenost                                                                        Naplnění potenciálu

Lineární obsah                                                                                     Esence, kontext

Náboženský extremismus                                                                    Spirituální rovnováha

Skepticismus                                                                                        Inteligentní studie

Naivita                                                                                                  Sofistikovanost

Velký význam má, že nižší mysl dominuje u padesáti pěti procent obyvatel USA a přibližně u osmdesáti pěti procent národů a společenství ve světě. Kultury a lidé, u nichž dominuje vyšší a nižší mysl, představují výrazně odlišné, protikladné úhly pohledu na svět. Je zajímavé, že rozdíly se neodrážejí v úrovních IQ, ale místo toho představují schopnost rozlišovat podstatu od vzhledu a stupeň narcistického egocentrismu.

Nižší mysl je charakterizována jako přízemní, doslovná, všední a náchylná ke zpolitizované racionalizaci a rétorice, zatímco vyšší mysl je náročná, abstraktní, zásadová a disciplinovaná. Nižší mysl má sklon k negativním emocím, zejména k nenávisti. Na rozdíl od ní je vyšší mysli pozitivní, benigní a usiluje o dohodu a odpuštění.

Vážný prognostický význam má, že nižší mysl má sklon dominovat silou, protože je spojená s levým mozkem, tedy se zvířecím způsobem zpracování informací. Vyšší mysl se snaží mít vliv prostřednictvím vyšších úrovní pravdy a rozumu. Nižší mysl je agresivní a a má vrozené sklony k násilí, zatímco vyšší mysl podporuje mír a je neochotně obranná, když je na ni útočeno. To je srovnatelné s živočišnou říší, kde jsou býložravci vystaveni neustálé hrozbě útoků ze strany masožravých zvířat. V dnešním světě masožravci hrozí jadernými bombami, a býložravci se nesměle nemohou dohodnout na obranném varovném raketovém systému, nebo dokonce i „nazývat věci pravými jmény“ kvůli obavám z „provinění“.

Vyvrácení pravdy

Duchovní vývoj je v korelaci s úrovní vědomí a představuje vyrovnávání mezi věrností egu proti věrnosti pravdě, která je odrazem duchovní reality.  Úroveň vědomí odráží dominanci energetického atraktorového pole, které následně zahrnuje souhlasnou škálu možností. To znamená, že pohled na svět z úrovně vědomí v polovině 400+ je vnímán jako klamný úrovněmi vědomí 170 až 195, což je nejenom velmi časté, ale je to i samotné jádro sociologických a politických konfliktů v historii světa.

Nejnižší úrovní lidského vědomí je kriminalita, která znamená neschopnost oddálit nebo kontrolovat zvířecí impulsy, potěšení a vzdor, a nedostatečnou schopnost se učit ze zkušeností. Tento defekt představuje vrozenou a často genetickou neschopnost rozeznat dobré od zlého. Klinicky se tento stav nazývá „porucha chování“ nebo „psychopatická porucha osobnosti“ a jeho biologický substrát je často spojený s vrozenou vadou prefrontální kůry šedé mozkové hmoty. Tento stav lze diagnostikovat ve věku tří let a je klinicky obecně neřešitelný a neopravitelný.

Jeden takový příklad pozoroval autor při cestě v letadle, kdy babička s malým dítětem na klíně seděla na vedlejším sedadle. Dítě opakovaně uchopilo a vytáhlo babiččin korálkový náhrdelník a babička řekla: „ne“ a dítě plácla. Dítě to udělalo znovu a znovu, pokaždé bylo plácnuté a dostalo vynadáno, ale přesto pokračovalo ve stejném chování. Babička ho plácla a řekla „ne“ snad více než stokrát během půl hodiny, ale vypadalo to, že dítě neumí přestat nebo se poučit ze zkušenosti. Taková neschopnost poučit se z negativních zkušeností je prokázána prominentně u grandiózních diktátorů a vůdců darebáckých národů, kteří propagují masové zničení svých vlastních populací.

Nekontrolovatelná svéhlavost a vzdor jsou vidět u dětí ve věku „strašných“ dvou let, ve kterém se všemohoucné infantilní ego staví proti rodičovské kontrole. Rodiče mohou postrádat energii nebo vůli vhodně reagovat, takže se dítě nedokáže naučit kontrolovat impulsy a není schopno rozeznat základní lekci pro přežití, tedy co je správné a co špatné. To se shoduje s velmi nízkou úrovní vědomí, zejména pod hladinou 90, jak je vidět u kriminality. Stejná okolnost a nenucenost existuje v politickém výrazu nazvaném „maligní mesiášský narcismus“ (velikášství), který je popsán v Pravda vs. lež (podrobněji níže pro větší pohodlí) a charakterizuje všechny diktátory; jim typicky chybí benigní shovívavost nebo dobrá vůle a tak vznikne politická moc založená na nenávisti.

Charakteristika nebezpečných politických vůdců

Nemilosrdný, mazaný

Neváží si lidského života

Pravda nemá žádnou hodnotu

Lži jsou běžné a normální

Fakta jsou irelevantní

Vyhrát za každou cenu; dravec

Žádná morálka nebo etika

Žádné duchovní hodnoty

Žádné humanistické ideály

Nemá starost o druhé

Má rád chytrý podvod

Hodnotu má pouze dobytí, výhra, porážka

Je ochotný obětovat společnost

Manipulativní, chytrý

Orientovaný na sílu; žadné limity

Chamtivost je oceňována a je v pořádku

Předpokládá, že jiní lžou

Poctivost nemá žádnou hodnotu

Výsměch slabosti

Sadistický, krutý

Prosperuje z konfliktu

Ješitný, pompézní, despotický

Žádná osobní čest

Ateistický, hrabivý

Náboženství je pouhým nástrojem

Pomstychtivý, žárlivý

Závist, zloba, nenávist 

Zlomyslný, zlý

Neschopný lásky

Bombastická rétorika

Falešná poctivost; klame

Bez pocitu viny; nemá svědomí

Egoistický, narcistický

Je v pořádku falešně obviňovat

Předpokládá, že ostatní jsou stejní jako on

Umí přilákat naivní obhájce

Neomezuje se logikou nebo rozumem

Paranoidní, ve střehu, opatrný

Vidí armádu jako potravu pro děla

Slabý si „zaslouží“ svůj osud

Manipuluje s vlastenectvím

Žádné obavy o ztráty na životech

Je ochoten „otrávit studnu“ („kalit vodu“, pomlouvat)

Pohrdá poctivostí, integritou

Přisvojuje si grandiózní tituly

Využívá jiné lidi bez výčitek svědomí

Podporuje patolízalství

Ovládá, je despotický

Je nevěřící; nemá výčitky svědomí

Obviňuje druhé za vlastní selhání

Usiluje o bohatství a ozdoby

Postoj „macho“, boty, bič

Zneužívá a schovává se za náboženství

Normální lidi vidí jako hlupáky

Má rasové a náboženské předsudky

Umí rekrutovat stoupence

Není věrný krajanům

Nebere ohled na ostatní

Neodpouští, je mstivý

Hraje oběť, aby ospravedlnil násilí

Je lhostejný k utrpení druhých

Omlouvá a přehlíží brutalitu, smrt, bolest

Je ochoten ožebračit ostatní

Nezná omezení; je extremista

Zaměstnává zločince jako nohsledy

Pohrdá férovostí

Žádné zábrany, etika nebo morálka

Žádný soucit; násilný

Velebí terorismus, ohrožení

Megalomanský, grandiózní

Spíše chytrý než inteligentní

Vypočítavý, kuje pikle

Pokrytecký, svatokrádežný

Ochotný ke křivému svědectví

Zneužívá nevinnost a naivitu

Pustoší slabé a zranitelné

Považuje obyvatelstvo za idioty

Oplácí loajalitu eliminací

Považuje sebe nad zákon

Postrádá pochopení

Nemilosrdný, krutý

Barbarský (uříznout hlavu, pomalu)

Rasový konflikt, úskočný

Škatulkuje

„Dobrá tvář“ na veřejnosti

Zachovat si „nevinnost“

Používá strach a hrozby

Porušuje „dohody“

Vzdorná osobnost nesnáší pravdu nebo autoritu pouze proto, že představuje autoritativní rodičovskou kontrolu. Poškozená osobnost vidí integrovanou pravdu jako ohrožující a tak ji snadno odmítá jako klamnou.

Menší stupně tohoto poškození korelují se sociopolitickými názory, jak je vyjadřuje „já“ / „senzitivní“ generace (generace baby boomu 70. let 20. stol. pozn. překl.). Tato anomálie se objevila jako problematická přehnaná „práva“ narcismu a hédonismu. Toto hledisko je hlasitě vyjádřeno jako sekulární, protináboženský, proti Bohu a duchovní realitě zaměřený sociální pohled. Ten byl podpořen filosofickými systémy (marxistickými) vzniklými z takzvaného „postmoderního“ morálního relativismu (úroveň 160 až 190). Grandiositu ega pak odhalují takové egoistické termíny jako „superior“, „elita“, nebo „správné (correct)“. Nejvíce důležité je, že tyto trendy měly za následek zhoršení testování reality, které bylo podpořené akademickými populisty a společensko-politickými ideology a sofistikou předváděnou jako „svoboda projevu“.

Infiltrace takové zaujaté rétoriky do akademického světa přinesla současný výrazný pokles akademické kvality, jak to ukazuje nejen „tolerance“, ale také glorifikace celé řady přednášek, které kalibrují na úrovni 130, nebo dokonce pod 90. ​​(Znovu vyvstává otázka: Chtěli byste, aby váš mozek operoval chirurg, který kalibruje na úrovni 90, nebo investičního poradce s úrovní 90, aby investoval vaše peníze; nebo dokonce člověka na hlídání dětí s úrovní 90?).

Paradoxem antiautoritativního postoje a jeho následovníků je, že je sám o sobě velmi autoritativní a totalitně utiskující, nepřátelský a náchylný k zlosti a nenávisti. Následné emoce s tím spojené patří do atraktorové oblasti dolní úrovně vědomí. Politické důsledky byly zakoušeny jako hořký boj o poslušnost mezi segmenty populace, které kalibrovaly nad a pod kritickou úrovní vědomí 200.

Hlavní cíl společenského a politického sváru je zaměřen na samotnou morálku. Tak existují obhájci a příznivci barbarských zločinců zodpovědných za smrt tisíců lidí, nebo sympatizanti s islámskými teroristy (také zodpovědnými za smrt tisíců lidí), nebo obhájci „práva“ členů gangu MS-13, kteří jsou také zodpovědní za mučení a smrt tisíců.

Znehodnocení testování reality po indoktrinaci prostřednictvím mylné rétoriky relativismu má za následek takové bizarní jednání, jako když celebrity vyjadřují sympatie pedofilním dětským zabijákům nebo psychotickým diktátorům, kteří vraždí tisíce svých vlastních krajanů a baví se pomalým sexuálním týráním žen visících na drátech ze stropu, jejichž smrt záměrně trvá celé dny.

S autoritou lze nesouhlasit (např. disent), aniž by člověk nutně měl opačný názor na úrovni klamu. Pro srovnání, soucit je mnohem vhodnější než shoda s falší, protože obrana zla vede k souladu s ním. Skutečnost, že nepříčetní zločinci nemohou za to, čím jsou, však neznamená, že člověk musí s nimi souhlasit.

Zhoršená schopnost rozeznat duchovní skutečnost je hlavně důsledek vytrvalé propagandy a programování médii, k čemuž pomáhá naivita průměrné lidské mysli, která se nechá snadno okouzlit a programovat zkreslenou inflací klamu maskovaného jako módní trend a hledisko.

Sociální přežití

Důležité je, že nápor popularizované neintegrity je zaměřený na padesát pět procent populace ve Spojených státy, která má úroveň vědomí pod 200, a tou je také podporovaný. Nicméně úroveň vědomí americké populace celkově stále kalibruje v současné době na úrovni 421. (Měla úroveň 426, ale snížila se v roce 2006.) Důvodem této zřejmé disparity je, že úrovně pod 200, jak je vidět na exponenciální křivce, trpí nedostatkem moci, která existuje pouze na vysokých kalibračních úrovních těch, kteří jsou integrovaní.

Tudíž velmi vysoká úroveň vnitřní síly relativně malého počtu členů populace udržuje celkovou kapacitu pro přežití a značně vyvažuje dopad negativních sil. (Například v případě, že z populace ve Spojených státech bude odstraněno sto lidí s nejvyšší úrovní vědomí, celková průměrná úroveň vědomí klesne na 320. Pokud bude odstraněno horních tisíc lidí, celková úroveň vědomí klesne ze 421 na 220.)

Vyvrácení duchovní skutečnosti, morálky, integrity a pravdy zpustoší civilizaci. Celková úroveň vědomí lidstva na Zemi je 204 (listopad 2007), ale v případě, že bude odstraněno tisíc lidí s nejvyšší úrovní vědomí, celková úroveň klesne na 198. Soucit s méně vyvinutými společnostmi motivuje nekonečné snahy o nápravu a poskytování doplňkové pomoci evolučně méně šťastným lidem. Tak jsou soucit, přijetí a tolerance nezbytné k zachování pragmatické sociální rovnováhy a efektivity, což také zahrnuje povědomí o společenských, politických a náboženských skutečnostech, jako je například islámský apokalyptický triumfalismus, který v současné době (listopad 2007) kalibruje na úrovni 60.

Ateismus, agnosticismus a nevíra

Skutečná intelektuální pochybnost je integrovaná v tom, že považuje rozhodnutí a víru za důležité a významné. Rozum se uchyluje k intelektuálnímu zpracování a předpokládá, že pomocí informací a logiky lze dospět k pravdě skrze mentální zpracování. To také umožňuje toleranci k dichotomii a dvojznačnosti, které následují lineární zkušenosti, zrání a vznik moudrosti. Člověk nakonec zjistí, že není možné, aby samotný intelekt zodpověděl každou otázku, která může být položena (hypoteticky), a proto je víra průvodním jevem na všech úrovních evoluce. Víra je mentální konstanta a proto je jen otázkou, kam umístit svou víru. Narcistické jádro ega je v souladu s tím, že má „pravdu“, ať už mít „pravdu“ znamená být ve shodě s moudrostí nebo ji odmítne jako neplatnou. Vážný hledač s pokorou zjistí, že mysl samotná, navzdory svému vzdělání, není schopna řešit dilema, jak zjistit a ověřit pravdu, která vyžaduje potvrzení subjektivním zážitkem, stejně jako objektivní, prokazatelná kritéria. Zatímco spoléhání se na autority skrze víru postačuje většině integrovaným hledačům duchovní reality a pravdy, mysl může mít stále přetrvávající pochybnosti. Nicméně, rozlišení je možné pomocí subjektivní zkušenosti vnitřní duchovní evoluce, která vede k překročení úrovně vědomí a navíc ověřením spirituální reality v dnešním světě metodou kalibrování vědomí. Tato kombinace spolu s oddaností pravdě jako cesta k Bohu nakonec vede k překonání klasického „velkého“ bloku pochyb a spontánně se objevuje realizace a zjevení. Všechny pochybnosti vyplývající z „já“ se rozpustí v ohromující Realitě Já, ve kterém je člověk konečně doma v míru, který je výsledkem jistoty.

Že je mysl neschopná prokázat tvrzení neznamená, že teze je falešná. Jedná se o úskalí ateisty, protože mysl je neschopná poznat pravdu. Je současně rovněž neschopná ji vyvrátit, protože pak by se ocitla v paradoxu, že bude muset prokázat její opak. Narcistické jádro ega nevědomě a naivně předpokládá, že je všemocné, a proto postrádá pokoru, která je předpokladem pro dosažení vyšší Pravdy. Je zajímavé, že ateisté nejsou schopni používat techniku kalibrace vědomí, ​​protože popírat Boha znamená popírat pravdu.

Zatímco ateismus kalibruje na úrovni vědomí 190, agnosticismus na úrovni 200 je sofistikovanější, je více sladěn s realitou a pouze připouští, že intelekt sám o sobě není schopný vyřešit problém skutečné existence Boha. Agnosticismus kalibruje na vyšší úrovni než skepse, protože neobsahuje negativní emocionální postoj antagonismu vůči pravdě. Pouze pokorně uvádí, že intelekt je neschopný dosáhnout uspokojivé odpovědi. Omezením agnosticismu je, že vidí, že intelekt nemůže dát odpovědi na problémy, které nemohou být řešeny na úrovni samotného intelektu.

Agnosticismus a ateismus také mohou patřit k určitému věku a mají tendenci se snižovat s emoční zralosti na cestě k moudrosti. Pravda je pak hledána nejen v lineárním rozměru obsahu, ale i v nelineární sféře kontextu, který rozšiřuje schopnost pochopit pravdu. V mnoha oblastech života jsou spekulace nahrazené důvěrou a rozšířenou schopností si uvědomit vyšší dimenze, které se odhalují samy prostřednictvím zjevení, a ne lineárním intelektuálním zpracováním.

Pochybnost a nevíra jsou často předzvěstí velkých skoků ve vědomí, které mohou vzniknout následně po remotivaci kvůli frustraci, neštěstí, nebo pouze zráním a vznikem moudrosti. To potvrdilo mnoho lidí, dokonce i světci, kteří prošli hlavní konverzní zkušeností, včetně zázračné. Jedna taková cesta může zahrnovat ztrátu náboženské víry v raném životě v důsledku katastrofických událostí, po kterých následovaly roky hledání ověřitelné pravdy. Stejně tak se vnitřní průzkum urychluje praktikováním meditace bez přidruženého systému víry. To znamená, že i pro nevěřícího je buddhismus často praktický a atraktivní, jak Buddha učil v osmidílné stezce bez víry v „Boha“.

Další cestu vhodnou pro nevěřící poskytují starověké Védy a Upanišády, které očekávaly objevy kvantové mechaniky. Ony také hovoří o konečné Realitě absolutního principu a o nekonečném poli vědomí jako o prvotní realitě, která je mimo iluzi vnímání a myšlení. Cesta Advaity (Neduality) je nedotčená avenue pro integrované hledání pravdy, která vylučuje všechny systémy víry. Ta byla podrobně popsána v předchozích pracích. Ačkoli nedualita vede k osvícení, studium Vedanty může vést k nadměrnému zájmu o různé indické školy filozofie, které se pak mohou stát zábavnými systémy víry.

Pro skeptického nevěřícího je cesta hledání samotné podstaty vědomí nejvíce nedotčená trasa a metodika, která obchází všechny systémy víry a vyžaduje pouze integrovanou zvědavost a upřímnost. Všechna mentální (lineární) vyobrazení duchovní a náboženské pravdy jsou předmětem argumentů, sporů a zneplatnění. Na rozdíl od toho je vědomí samotné (nelineární) mimo definice nebo popis a tak není předmětem skepse, pochybností, či nedůvěry.

Vyšetřování povahy vědomí vede přímo ke zdroji osvětlení (Illumination), pro světlo vědomí je podmínkou stav osvícení (Enlightement). Světlem jsou vědoucí a vědění sjednoceni v realizaci Já jako Imanentní Bůh.

Následující část: Kapitola 14. Duchovní cesty

68total visits,1visits today

Napsat komentář