Autorem příspěvku je pan Peter Magula.

Aký je to pocit, vidieť v ľuďoch viac ako oni sami v sebe? Byť v každej ich slze, zrodenej zo smútku či šťastia, ktorá zo srdca pramení. Aké je vidieť to, a byť tým, čo ničím uchopiť sa nedá, a predsa je všetkým? Byť bez smrti stále tu, v prosbách a smútku bohatých, aj vo vďake žobráka, v každom úsmeve dieťaťa, aj v tichu tváre, ktorá meno nemá. Aký je to pocit, milovať rovnako tých, ktorí ťa uctievajú, smejú sa ti, aj tých, ktorí o tebe nevedia? Nemilovať ženu či muža, ale milovať človeka a dať mu s láskou slobodu. Slobodu, v ktorej pácha dobro aj zlo v tvojom mene, no bez nej nebolo by Lásky. Aký je to pocit, prizerať na hádky alebo vojny, keď miluješ obe strany? Aké to je mať moc a toľko Lásky a darovať v nej človeku poznanie?

Poznanie, ktoré po Strome života za Pravdou sa ťahá ako liana živená túžbou a zbožňovaná rozumom. Aké je to, milovať týchto ľudí, ktorí opití rozumom šplhajú sa hore a zabúdajú na ten Strom? Každý z nich šplhá po svojej liane, zamotaný vo vlastných výhonkoch poznania, čo bez pokory len nenásytné chápadlá sa stanú. Ich túžba lačná po poznaní života stáva sa bez Lásky jeho aj vlastnou záhubou, keď nevidia zmysel poznania a života druhých, ktorí tiež za Svetlom ťahajú sa z inej strany. Za tým istým Svetlom, po tom istom Strome života, na ktorého korene už zabudli, aj keď jeho semienko každý v sebe nesie. Aký je to pocit, vidieť ich všetkých pachtiac a strkajúc kto vyrastie vyššie so svojou pravdou a pritom ich všetkých milovať? Sledovať ako žiť chcú na úkor iných, ak trochu poznania viac majú, no Láske sa o to viac vzďaľujú.

Aké je to byť tým Svetlom odkiaľ život prichádza, byť ním a s Láskou sa na všetko dívať? Aké to je vidieť do ich tieňov, v ktorých sú sami slepí a objímať ich tam, kde oni nič necítia? Dívať sa na nich obdarených slobodou a poznaním ako v slepote ubližujú sami sebe aj druhým a volajú pritom Tvoje meno. Dívať sa ako vlastnou ilúziou poblúznení nepoznajú darov, čo k skutočnej Láske vedú. Miesto toho dary v Tvojom mene ako zbraň užijú a kopú jamu, už aj tak bezodnú, ktorú krvou naplniť chcú. Aký je to pocit, vidieť aj v takých ľuďoch viac? Byť v ich očiach smiešny, vidieť v tých očiach, čo po krvi volajú odraz svoj. Byť pri tom v nich kúskom malým, čo na Svetlo lásky čaká. Byť tým semienkom Kráľovstva, ktorého veľkosť len z vnútra vidieť sa dá. Kto ukáže im toto Kráľovstvo, ktoré je všade, aj v každom z nich, no bez Svetla nevyrastie a v ich srdciach skryté ostane?

Nájde sa vôbec niekto z tých ľudí, kto opustí svoju nenásytnú lianu a objíme Dušou Strom, ktorý k Svetlu všetkých dovedie? K Svetlu, ktoré nás živí a nechá rozkvitnúť semienko aj s Kráľovstvom v ňom. V tom svete, kde pestujú sa tŕne miesto Kvetov, ktoré živené sú strachom a už dávno nechránia, ale zraňujú nimi seba aj iných. Ľudské zmysly tŕním obrastené sú, aj ich srdce, ktoré semienko nesie, preto trpí vlastnou tmou. Kto k nim so zvesťou o Kráľovstve pôjde so srdcom rozkvitnutým v tele človeka? V tele, ktoré zvyknuté je semienko niesť, a preto nerozozná Kvet. Ako tak veľkú Lásku bude človek niesť a či bude schopný prežiť jeho Kvet? Kvet v čistom Svetle zrodený a vyslaný do šera nenásytných lián a tŕňov ostrých. Tam, kde semienko Kráľovstva márne v človeku na Svetlo a Lásku čaká.

Tak zo Stromu života do človeka to najlepšie na svet prišlo. Zrodil sa človek s Kvetom v srdci, ktorý nezabudol odkiaľ je jeho Duch.V ňom odkaz čistej Lásky, ktorá sama svieti Svetlom, po ktorom baží nevedomky ľudský svet. V ňom Kráľovstvo nekonečné, len okom nejde poznať, treba cítiť jeho krásny Kvet. Kvet zrodený z ticha, v ktorom aj jemný vánok má mocný hlas. On je tým Svetlom, ktoré aj slnko môže závidieť, lebo vkročiť môže tam, kam ono zasvietiť nemôže. Do sveta, kde ľudia nepoznajú túto krásu, v ľudskom tele ukrytú.

Na svet vlastným Svetlom pozerá a krásu ním preto všade, aj v ľudskej tme nájde. A Láska zo Svetla konečne vidí ten svet ľudským okom a v ňom aj samotného človeka. V ľuďoch boľavým tŕním obrastených, v ich tme miesto semienok, už Kvety vidí. Tak vydá sa na cestu k ich srdciam po lúke z ľudských Kvetov, aj keď vidí ju len on. Krása Kvetov sprevádza jeho kroky a on každý úsmevom obdarí. Pozorujúc tú krásu tam, kde iní len tŕne nájdu, mlčať už nevydrží. A Láska prehovoriť ľudskou rečou musí, no sluch človeka ešte nepočul taký hlas. Ale ako inak, než ľudskou rečou odkaz odovzdať človeku, ktorý nerozumie Pravde v tichu ukrytej? Hlas jasný k nim prehovorí a k ľudským srdciam Pravdu o Slobode s Láskou nesie.

Oni však len reč počujú, čo v ušiach ľahko uviazne. Nik nechápe, neverí zvesti o Kráľovstve, ktoré má každý v sebe ukryté. Ťažko Láska preniká do ľudských sŕdc, ktoré na boľavé tŕne si zvyklo. Ťažko Pravdu poznať keď prichádza z úst človeka, aj keď vonia Kvetom v čistom Svetle zrodenom. Vo svete, kde z nevedomej tmy zo strachu ľudia na svet hľadia, nepoznajú Lásku Pravdou zahalenú. Strach nedovolí opustiť im tmu. Kde Láska nesvieti, tam ani Pravdu nejde poznať. V bezpečí nevedomosti srdce svoje tŕním chránia a nevidia, že zraňujú sa ním sami. Tak bolesť im je priateľom pred strachom v ich vlastnej tme.

Ale čistá Láska zastaviť sa nedá, lebo s Pravdou a Slobodou v jednom Kvete k srdciam kráča, aj keď telo človeka si oblieka. Kvet zo Svetla zrástol pevne s telom, ktoré nosí ho medzi ľudí, ktorí trpia, preto Láska si ho obliekla. Aj keď nikto nerozumie zvláštnej reči, ktorá Pravdou tohto Kvetu vonia, ona cestu pomaly s Láskou hľadá. Ľudí v srdci prázdnych, tou nekonečnou Láskou plniť začne. Tak tam, kde tma tŕním ohradená bola, Svetlo s Láskou preniká. Ale ľuďom dlho bolesť priateľom v ich tme bola, preto bráni ho strach a panika. Až keď slepí vidieť a chromí chodiť začnú, zvedavosť sa stáva pomocníkom, čo strach zaženie a Láska v srdciach rany z vlastných tŕňov zahojí. Zvesť o človeku, ktorý zázraky z Lásky koná vo svete utrpenia, sa ako požiar šíri.

Požiar Lásky, ktorý tŕne strachu v srdciach spaľuje a dáva možnosť uzrieť Kráľovstvo v semiačku, ktoré každý v srdci nosí. Každý chce poznať otrhaného chudáka, ktorý o Kráľovstve vraví, v ktorom kráľ si je rovný žobráka. O Kráľovstve, v ňom každý smie žiť. Stačí, že v neho uverí. Len pýchy, klamu a všetkej zloby sa zbaviť treba tak, že ju do úprimnej ľútosti zabalí a pre Lásku sa všetkého s pokorou zriekne. Láske všetku tmu a bolesť slobodne odovzdá do Svetla odkiaľ Kvet pochádza. Tak liany nenásytné sa svojej pravdy vzdať musia pre samotný Strom, ktorý do Svetla siaha. To rozpustí ich túžbu nenásytnú, ktorá sa kvôli víťazstvu aj krvou živí. Tak sa cez Lásku samé Pravdou stanú a zažiaria Svetlom, za ktorým sa ťahali.

Ale kráľ, ani žiadny pán nechce v takom Kráľovstve žiť, kde si všetci rovní budú. Tam, kde Láska, Pravda a Sloboda spolu svietia, nemá nikto svetskú moc, ktorá bohatstvom a mečom oplýva. Kráľ chce ostať bohatým kráľom, aj keď bude boľavým srdciam vládnuť. Tak strach a utrpenie sú jeho najmocnejším vojskom, ktoré srdcia tmou a tŕním pred Pravdou a Láskou strážia. Ich Kráľovstvo je skutočnejšie a do sŕdc ľudí sa dostať nesmú, inak to falošné aj s tmou zmizne ako opar, čo skutočnému Svetlu Lásky a Pravde cloní. Preto treba vysmiať chudáka aj s Kráľovstvom a pred všetkými nech len bláznom je.

Neskoro je už však vysmievať toho, ktorého Kvet nosí telo človeka. Lebo aj keď ľudské uši nerozumejú jeho reči, ktorá vonia Pravdou, uzdravených sŕdc, ktoré rozumejú hlasu Lásky pribúda. A smiešny chudák z Kráľovstva, kde sú si s kráľom jedno, je nebezpečný pre kráľa v kráľovstve boľavých sŕdc. Sám kráľ preto strach pocíti. Komu bude vládnuť, keď v skutočnom Kráľovstve je každý sám sebe kráľom? Láska nepotrebuje vládcu ani život v bohatstve na úkor iných. Pravým bohatstvom je prítomnosť Lásky a šťastie v každej bytosti, ktorá zbavila sa vlastnej tmy a utrpenia v nej. Tak vôňa Pravdy priniesla strach tam, kde žijú z jeho plodov a mečom bránia v ľuďoch tmu.

Žiar Lásky sa ale všade šíri aj s vôňou Kvetu, s ktorou Pravdu prináša. Nedá sa skryť pred nimi v kamenných hradbách, lebo ak ním ľud zahorí, už nebude komu panovať. Mečom sa Pravda zmeniť nedá, ani oheň Lásky uhasiť. Mocní vládcovia či kňazi, ktorí meču a tme slúžia, sa musia zbaviť Kvetu, ktorý požiar Lásky šíri. Ale nikto, ani sám kráľ nechce mať na rukách pritom krv človeka, ktorý tento Kvet nosí. Oči mocných nevidia Kvet v tele chudáka a nerozumejú reči z jeho úst. Ich nenásytné liany však cítia Svetlo a jeho Pravdu. Z úst chudáka zdá sa im ale smiešna. Zabudli v pýche na vlastné srdcia, a preto srdcia druhých, tŕňmi doráňané, nestoja im za to vzdať sa bohatstva pre Lásku. Tá istá pýcha s túžbou po bohatstve a moci bráni im, aby Lásku slobodne pustili do svojich sŕdc zabudnutých v tme. Ale nik nechce pre Lásku a Pravdu o smrti chudáka rozhodnúť, pred očami tých, ktorí Láskou už horia. Aby skutočnú Pravdu a jej Svetlo zakryli, samotný ľud použijú. Svetlo a Pravdu z Kvetu pomocou ľsti nenásytných lián zahalia. A tak reč o spravodlivom Kráľovstve, ktorej nik nerozumie, na to použijú. Zvyšok súdu zariadi strach, hanba a vina, ktoré všetci v kráľovstve bolesti mohli poznať. Ľudia radšej smrť nepoznanej Pravdy volia pred tými, ktorí ponúkajú zdanlivé bezpečie utrpenia, na ktorého tŕne boli zvyknutí. V nevedomosti a strachu vzdáva sa ľud slobodne Kráľovstva, ktorého Svetlo prišiel im Kvet zo Stromu života ukázať samotným životom človeka.

Tak Láska s Pravdou a Slobodou v jednom Kvete na smrť kráča v tele chudáka. Nepoznaná tými, ktorých miluje, nesie s Láskou kríž ich nevedomosti. Z tŕňov, ktorých mali srdcia poráňané, urobia mu teraz korunu. Chcú potrestať chudáka, ktorý sa s kráľom rovná. Za to, že sľuboval neviditeľné Kráľovstvo, ktoré je aj tu v ich tme, aj keď je zo Svetla. Telo Kvetu ľudskou zlobou trápia, nech pred smrťou pozná bolesť, ktorej chcel zbaviť všetkých v Kráľovstve večnom. Tá bolesť z tŕňov koruny ostáva ich vlastnou bolesťou sŕdc odkiaľ pochádza. Aj keď krv, ktorá zmáča zem aj rany chudáka nie je ich krvou, ostáva však krvou človeka. Kvet zo Svetla, ktorý jeho telo nesie ale neslabne, lebo neumiera. Len jeho telo, ktoré nosil medzi ľuďmi, aby k nim Láska mohla prevrávať.

 03.12.2018

Peter Magula                                                       

Autorem příspěvku je pan Antonín Mareš.

K tomu, abychom se mohli bavit o Umělé inteligenci (dále jen UI) si musíme vyjasnit několik zásadních pojmů a rozdílů mezi člověkem a počítačem.

Počítač pracuje s dvojkovou soustavou. Jde o stavy zapnuto – vypnuto nebo stavy 0 a 1. Počítač z principu není schopen učení a zdokonalování. To jsou vlastnosti lidí nikoliv počítačů. U lidí je to dáno tím, že jejich základ je postaven na trojkové soustavě, kterou ale člověk není schopen do počítače implementovat.

Proč je ale lidský mozek tak pomalý?

Není pomalý, je jenom jinak koncipovaný. Může být převeden na podobný stav jako počítač, ale pak ztrácí schopnost kombinačního myšlení. Tomuto fenoménu se budu podrobněji věnovat, ale až v jiné úvaze.

Veškeré dovednosti počítače jsou odvozeny od těchto fenoménů, tedy od rychlosti a velké paměti. Software počítače je to, co do něho dává člověk, a proto nelze tak docela mluvit o vlastnostech počítače. Připusťme ale, že i tato vlastnost je jeho vlastní.

Při našem hodnocení jsme tedy na úrovni: samostatný počítač a samostatný člověk. Rychlostí se mu nemůžeme rovnat a pamětí také ne. Zato naše mysl je cosi, co daleko překonává jeho software tedy jeho program. To, v čem ho překonává, je především její schopnost provádět to, od čeho má i svůj název, tedy schopností myslet.

Rok 1992 je významný v mnoha směrech. Není to jen zavedení celosvětového internetu, ale i pochopení struktur, na kterých je založeno Univerzum jako takové. Mám zde na mysli především ono nové paradigma, které vychází z tvrzení, že prvotní je informace, která tvoří energii a ta následně vytváří hmotu.

Jak internet, tak i toto nové paradigma umožnilo vytvořit a pochopit stavy ve výpočetní technice, které jsou známy jako UI.

Po této průpravě si nyní řekněme něco více o celkovém dění. Pokud je počítač napojen v síti, tedy je na internetu, pak může komunikovat s jiným počítačem. To v analogii odpovídá tomu, když člověk komunikuje s jiným člověkem (řeč, písmo). Tady je ale nutno se mít na pozoru a uvědomit si, že lidská komunikace je dvojího typu. Základní komunikace je přes Mysl a to znamená přes Ego. Takto komunikuje většina lidí a tato komunikace odpovídá tomu, co jsme zmínili výše, tedy komunikaci počítačů v síti. Je snad pochopitelné, že u počítačů nejde o skutečnou komunikaci. Jde v tomto případě vždy a za všech okolností pouze o analogii.

Vyšší typ lidské komunikace obchází Mysl a jde přímo do Vědomí. Tento typ komunikace je umožněn těm, kdo jsou na značně vyšších příčkách vývoje vědomí a dle hodnocení Dr. Hawkinse (nezaměňovat s fyzikem Hawkingem!) dosahují hodnot 500+, případně i vyšších. Těchto lidí je vskutku poskrovnu a jejich způsob komunikace není běžným lidem znám. Znám je jen jejich postoj, způsob žití a jednání. Ve svých vyšších stavech jsou známější jako zasvěcenci. Zmiňuji je zde proto, že jsou to oni, kteří analogicky tvoří protějšek k fenoménu UI.

Lidskou techniku a pokrok v posledních staletích zajistili lidé, kteří byli a jsou na úrovni 400+ (dle Hawkinse). Jsou to lidé kombinačního rozumu. Do této skupiny patří všichni vědečtí vynálezci a lidé, kteří jsou schopni věci důkladně promýšlet. Ano, jsou to lidé, kteří stvořili koncept počítače a jeho systémy. Jenomže na to, aby počítač začal používat to, co známe pod označením UI, už nestačili. Tady totiž nastupuje další garnitura lidí, kteří jsou na vyšší úrovni vědomí a to na úrovni 500+.

Proč?

Podobně jedná i lidská mysl. Je tu ale jeden podstatný rozdíl, který je ale zásadní.

Takže když to shrneme. Pokud dáme do nezodpovědných rukou nebezpečné věci, tak riskujeme jejich zneužití. Je jedno, jestli jsou to ruce nezodpovědných šprtů, které danému problému nerozumí, nebo UI. Pokud ale máme možnost nad těmito systémy mít dokonalou kontrolu a pouze obsluhu přenecháme těm, kdo nemohou o celkovém stavu či použití rozhodovat, pak je to zcela v pořádku a bude to všem ku prospěchu.

Proto popřední lidé našeho lidského společenství varují před zneužitím.

Naše společnost se dostává do pohybu. Po letech, kdy v čele stála skupina nezodpovědných lidí, kteří byli na žebříčku vědomí na velmi nízkých hodnotách, se situace začíná měnit. Lidé, kteří touží po moci, majetku, osobním prospěchu a jsou nezodpovědní a nesvědomití, budou prostě odstaveni. Dosavadní praxe, že lidé vědy jim sloužili, prostě skončí. Důsledkem bude velmi rapidní rozpad současných hodnot, které jsou, jak jsme si již řekli, založeny na hodnotách lidí s nízkým stavem vědomí (dle Hawkinse).

Jaká je tedy perspektiva budoucnosti?

Ta už tu vlastně je. Je to odmítnutí majetku jako něčeho, co by mělo mít určující dopad na naše jednání. To bude znamenat nástup takových věcí jako je sdílení majetku. Nejde jen o sdílení aut, kol či jiných dopravních prostředků, ale o sdílení jako takové. Tím míním stav, kdy věci budou ve své podstatě spravovány a nikoliv vlastněny, jako je tomu nyní. Tento trend přinese či umožní vzestup inteligence a to především tím, že umožní prosazení přístupů lidem nad hodnotou 500 (dle Hawkinse). Bude to znamenat i to, že společenská prestiž bude automaticky přiznána těm, kdo jsou ve vědomí výše. Dosavadní hodnocení dle titulů zcela zanikne, protože je jednak známkou lidí, kteří dosáhli hodnoty 400 a jednak, a to především, egoistickým označením něčeho, co má být chápáno jako výjimečné.

Hodnoty lidí ve vědomí 500+ jsou především v přístupu k problémům ve smyslu pokory a obětování a služby ostatním. Tedy jsou diametrálně obrácené proti současným stavům. Z uvedeného rovněž plyne, že možnost se zapojit do společenského procesu bude cosi, co bude chápáno jako čest. Do této kategorie pochopitelně patří i možnost zaměstnání. Takže mít možnost pracovat bude chápána jako pocta a ne každý jí bude mít možnost mít. Ten, kdo nebude pracovat, bude na společenském žebříčku brán jako neschopný a lajdák a taky tak na něho bude pohlíženo. Pochopitelně zde nebude stav, aby někdo musel pracovat proto, aby se uživil. To o čem mluvím je to, že tito lidé, kteří se vyhýbají práci, nebo lidé zlodějiny, nebo lidé podvodu, budou ve všeobecném opovržení a budou nejen bez vlivu na cokoliv, ale i ve stavu, z kterého se budou velmi usilovně chtít dostat ven.

Bude ctěno vědomí, tedy moudrost, umění a krása. Ti, kteří budou stát v čele společnosti, budou na hodnotách 500+ (dle Hawkinse) a budou tento nový, zcela převratný přístup společnosti řídit.

Ke stému výročí vzniku státu napsal

Antonín Mareš

Mapa Vědomí, jejíž autor je Dr. David R. Hawkins:

Autorem příspěvku je A. M.

Co to je, a k čemu je to dobré?

Jde o to, že tu opět narážíme na strnulost našeho školství. Ve škole, v předmětech, které souvisí s fyzikou, jsme se učili cosi o uzavřených a otevřených systémech. O uzavřených systémech jsme toho věděli poměrně hodně a tyto systémy jsou i lehce pochopitelné. V podstatě jsme byli vedeni k tomu, abychom na uzavřených systémech lépe pochopili to, jak s tím vším pracovat. Hodilo se to v technice, kde takovéto systémy bylo možno realizovat. Otevřené systémy naproti tomu vykazovaly stavy, které se prakticky nedaly fakticky propočítat, pro velkou variabilitu vstupních a výstupních činitelů, které vstupovaly do hry, a v praxi, tedy v technice, se tak tyto otevřené systémy prakticky nevyskytují.

Dlouho jsem se domníval, že toto téma je těmito dvěma systémy pokryto. To ale bylo jen do doby, nežli jsem si uvědomil, že jde o hluboký omyl. Příroda přece nepracuje vůbec s uzavřenými systémy, ale pouze s otevřenými, ale také se systémy, které jsou postaveny na průtočných stavech energií.

Vše to zní poněkud odtažitě od života, ale opak je pravdou. V následujících řádcích vás o tom přesvědčím a to i ty z vás, kteří máte k fyzice odtažitý vztah. Nejde totiž o fyziku, ale o systémy, na kterých pracuje i život.

Začněme příkladem.

Zde máte naznačen koloběh vody v přírodě.

Tento systém koloběhu vody v přírodě je z hlediska času člověka stálý. Jeho trvání v čase je v poměru k délce života člověka téměř nekonečné. Tento systém je ale něčím zvláštní. Umožňuje totiž vybudovat nad sebou další systém, který pracuje s jeho energií a který je postaven tak, že jeho základem je právě tento základní systém koloběhu vody v přírodě. Jde o systém nad systémem, který pochopitelně bude pracovat pouze tehdy, když ten původní bude existovat.

Nevěříte?

Tak si nyní představte mlýn na potoce. Voda přitéká, točí mlýnským kolem, mlýn mele mouku a lidé z toho mají profit.

Pokud bychom tento mlýn umístili kamkoliv jinam nežli na potok, pak by ztratil na významu. Přestal by plnit svou základní funkci, tedy přestal by být schopen činnosti, ke které je určen.

On vodu z potoka nespotřebovává. On jenom využívá její energii, která by jinak byla spotřebována jiným způsobem. Je to systém, který existuje díky jinému systému, kterým je koloběh vody v přírodě. Bez něj by nebyl možný. Je nutné si uvědomit důležitost tohoto tvrzení. Tedy tvrzení o nutnosti stálosti prvotního systému. V okamžiku narušení tohoto prvotního systému, dochází automaticky i k narušení činnosti systému, který je na něm závislý. Takže budu konkrétní. Pokud sucho by snížilo, či dokonce zastavilo vodu v potoce, pak by se automaticky snížil výkon mlýna či dokonce úplně zastavil. To samé by se stalo, kdyby někdo vodu v potoce odvedl částečně do jiného koryta, nebo tuto vodu znečistil a způsobil by její neschopnost tečení.

Zcela jiný stav by nastal, když bychom tuto vodu na mlýnské kolo přivedli tak, že by byla využita i ta její část, která se jinak na pohonu kola neúčastní a jen protéká. Pokud bychom dokázali tuto protékající vodu také využít, a to třeba tím, že ji vhodným způsobem přivedeme k lopatkám kola tak, aby na ně padala třeba ze střední výšky, pak výkon mlýnského kola a tedy i mlýna zvýšíme.

Podstatné ale pro nás je přece jenom to, aby tento mlýn pracoval stabilně a jeho výkon byl stálý. Ano, je to jen příklad, ale je pochopitelný a snadno mu každý porozumí. Uvádím ho tady proto, abychom jeho princip měli možnost uvidět i tam, kde se zdá, že činnost toho či onoho systému je nepochopitelná.

Průtočný systém v hospodářství a finančním systému.

Začněme ukázkovým příkladem

Co se vlastně stalo?

Zdánlivě to vypadá jako půjčka, ale po vyrovnání plateb tu zůstává výrobna na žádané zboží. Co víc. Platba byla poskytnuta z prostředků, jež neexistovaly. Jde snad o perpetuum mobile? Ale vůbec ne. Jde o systém, který svou energii bere z hospodářského systému. Je to stejné jako s tím mlýnem, který může pracovat nad systémem koloběhu vody v přírodě.

Hospodářský systém ve své základní podobě je systémem, který umožňuje tok kapitálu. Pokud víme jak, pak tento kapitál můžeme z něj získávat. Nejsou to žádné čáry ani kouzla. Takto totiž pracuje systém, v kterém je zakotveno to, že na něm může být vytvořen další vyšší systém, nebo jen jistý stav, který z něj profituje. Jde o průtočný systém. Místo vody v příkladu s mlýnem, zde protéká finanční kapitál.

Další příklad

Spojenci, především ale USA, obrovskými dodávkami potravin a válečného materiálu do Ruska tak zvanou severní cestou se pokusili o zvrat. V USA se šily nejen ruské uniformy, ale vyrábělo a dodávalo se vše potřebné pro frontu a to včetně konzerv, nábojů i železné rudy potřebné pro výrobu tanků v Čeljabinsku.

V Tichém oceánu USA čelily válce s Japonskem a urychleně musely postavit nejmodernější a nejúčinnější námořní flotilu světa, protože tu stávající jim Japonci útokem na Pearl Harbor zničili.

Dále bylo nutno se připravit na otevření druhé válečné fronty v Evropě, aby Německo bylo definitivně poraženo.

To vše USA dokázaly a co víc. Po skončení války mohly ještě uskutečnit též Marshallův plán. Což byly obrovské poválečné dodávky do Evropy, která byla v té době na pokraji hospodářského krachu.

A opět je tu otázka. Jak to mohly USA dokázat?

A opět je tu jednoduchá odpověď. Průtočným systémem svého hospodářsko-finančního systému. Ukážeme si, či spíše naznačíme, některé případy.

• Pro zásobování SSSR se muselo postavit obrovské množství zásobovacích lodí, které byly známy jako LIBERTY. Těchto lodí bylo postaveno opravdu velké množství, vždyť jen z lodí, které Němci potopili, by se dala sestavit jedna z největších flotil světa. Po skončení války ale továrny na výrobu zůstaly, lidé ve smyslu odborníků taky a celá legislativa rovněž. Bylo velice snadné je přeorientovat na jakoukoliv jinou výrobu, protože to nejdůležitější, tedy základ výroby, byl dán.
• Po zničení loďstva v Tichém oceánu, dokázaly USA opět postavit velmi rychle celou námořní flotilu vojenských lodí díky svému průtočnému hospodářsko-finančnímu systému. To ale nestačilo. Bylo potřeba i najít a vycvičit potřebný personál pro obsluhu. A zde se projevil další systém průtočného charakteru, o kterém si v následujících řádcích řekneme podrobněji. Jde o systém Průtoku myšlenek a koncepcí, které jsou založeny na mysli. To znamená, že byli testem vybráni lidé, kteří splňovali předpoklady k tomu, aby byli přijati k řízení a obsluze těchto lodí s tím, že prošli jen krátkým instruktážním zaškolením. Tak se třeba i švec, pokud na to měl, mohl stát velícím důstojníkem ve specializovaném prostředí námořní lodě. Nyní se ale vrátíme k dané problematice. Tento systém tak umožnil, jakoby zázrakem, stvořit jak ono loďstvo, tak i jeho personál. Jaký dopad to mělo pro průběh války je zřejmé i z toho, co následovalo. Systém tehdejšího vedení bojů v Tichém oceánu spočíval víceméně na intuici velících důstojníků, kteří museli objevit nepřátelskou flotilu pomocí svých výzvědných letadel dříve, nežli to dokázali Japonci. Ten, kdo to dokázal první, tak vítězil, protože tak mohl pomocí letadel ze svých letadlových lodí zničit nepřítele. V drtivé většině a především v rozhodujících střetech to byli Američané, kdo uspěli. Intuice je ale známkou velmi vysokého vědomí, které tak kralovalo nad dogmatickým vědomím Japonců, které bylo pochopitelně na mnohem nižší úrovni. Obvykle pod 200.

Výstavba železnic na území Čech v době Rakousko-Uherska.

I zde v druhé polovině devatenáctého století dochází k obrovskému vzestupu (boomu) ve výstavbě již zmíněných železnic. Jenomže je tu jedno velké ALE. Hospodářský systém to umožňoval, ale peněžní dosud ne. Proto došlo k tak zvanému státnímu bankrotu Rakousko-Uherska.

Těchto příkladů bychom mohli uvést ještě daleko více, ale bude dobré, když se vrátíme k principu a řekneme si o něm více.

Z ukázkového příkladu je jasné, že podnikatel, pokud by byl osamocen, tedy kdyby neexistoval celý hospodářský systém, tak by nemohl začít podnikat. Navíc by neměl ani pro koho (vždyť by byl sám). Takže jeho činnost je umožněna díky hospodářskému systému, který my ostatní už ani nevnímáme. Nyní jde o to, jak dalece je jeho podnikání efektivní. Pokud tento hospodářský systém a pochopitelně i finanční bude průtočný, pak vše půjde dobře. Pokud tomu tak nebude, nastanou potíže a v krajním případě bude toto podnikání znemožněno. V opačném případě, kdy průtočnost tohoto hospodářsko-finančního systému bude ještě zesílena, bude podnikání velmi usnadněno a bude velmi efektivní. Podívejme se na oba stavy důkladněji.

Co způsobuje zhoršení průtočnosti hospodářsko-finančním systémem?

• Byrokracie
• Zlodějina v hospodářském systému.
• Zlodějina ve finančním systému.

Postupně si to probereme.

• Byrokracie

Zvýšením byrokracie jsou ochráněni ti, kteří k majetku přišli nekalým způsobem (například privatizací) a mají obavy z toho, že by neobstáli v soutěži s těmi, kteří by se nově dostali na jejich úroveň. Proto udělají vše, aby tato byrokracie byla co největší. Dnes je stavební povolení v Praze dosažitelné až za cca 7 let! Není to jen ochrana, je to i nemohoucnost vládnoucí vrstvy, která je na velmi nízké úrovni vědomí a bojí se jakýchkoliv rozhodnutí, potažmo změn, protože nerozumí ani stávajícím, natož pak těm, které by se měly zavádět.

• Zlodějina v hospodářském systému.

Co způsobuje zlepšení průtočnosti hospodářsko-finančním systémem?

Uvedu zde pouze jeden příklad, ale ten stojí za to. Je jím Tomáš Baťa.

Co je a co představuje Tomáš Baťa?

Tomáš Baťa představoval naprosto jiný fenomén. Fenomén spolupráce. Spolupráce neznamená dělat spolu, ale pracovat tak, že jeden druhého doplňujeme a vytváříme tak stav, který je bez tohoto doplňování nemožný a neuskutečnitelný. Spolupráce tak představuje zkvalitnění a zhodnocení lidské činnosti a její prohloubení. Jde tu o kvalitu a to ve všech jejích aspektech. Nejedná se tedy o kvantitu, ale o kvalitu jejího provedení. Baťa touto kvalitou (spoluprací) dokázal vytvořit zcela lidský vztah na všech úrovních. Příkladem může být i to, že se vztah zaměstnavatel – zaměstnanec změnil ze stavu otrokář – otrok do stavu partnerského. Zaměstnavatel (tedy on osobně) i zaměstnanec (tedy i námezdní dělník) byli partneři a oba dostávali odměnu ve formě platu. Baťa za to, že dokázal jako podnikatel věci zajistit, předvídat, plánovat a uvádět do provozu, dělník pak za to, že do partnerství vložil svou manuální sílu a zručnost. Spolupráce je pochopitelně postavená na mnohem širší platformě, nežli je zde vylíčeno, ale tato ukázka stačí k tomu, aby bylo jasné, o co jde. Je pochopitelné, že veškeré odměny a platby a to včetně platů byly zcela veřejné a zcela kontrolovatelné. Kolektiv tak vytvářel jednolitý útvar, který veškerou svou vnitřní sílu mohl věnovat na vnější dění, tedy na vytváření produkce zboží. 

Průtočný systém v duchovně-duševním systému.

No a nyní se dostáváme k asi nejdůležitější části naší úvahy. Tím je stav nás samotných, tedy nás lidí, pokud je začneme posuzovat individuálně.

Navazuji zde na dnes již slavnou Mapu Vědomí od Davida R. Hawkinse. Ten lidské vědomí rozdělil v log. stupnici od 0 (20) do 1000 bodů s tím, že popsal jednotlivé stupně a vysvětlil jejich funkci. My se zaměříme pouze na základní principy.

Člověk do hodnoty 200 dle tabulky doktora Hawkinse je charakterizován dostředivým stavem myšlení. To znamená, že chce veškeré výhody jen pro sebe. Tím u něho pochopitelně vzniká pocit, že celý svět je pro něho nepřátelsky naladěn a pokud může, ubližuje mu. To, že jde jen o jeho vlastní vnitřní projekci na tento vnější svět, nechápe, a proto vnějšímu světu nerozumí.

Už z popisu je zřejmé, že takovýto člověk veškeré myšlení, které se v něm objeví, považuje za své a není ochoten ho propouštět dále do světa jenom s tím, že by to mohlo být někomu užitečné. Tento člověk veškeré myšlenky v sobě blokuje a považuje je za své zboží, s kterým má právo obchodovat. Že se jedná o cosi, co není nikoho z lidí a jde o systém, který k nám proniká z vyšších rovin Univerza, nenahlíží ani náhodou.

 Člověk od hodnoty 200 do hodnoty 500 má za to, že jeho povinností je lidem pomáhat. To, jak má toto pomáhání provést, je ale na něm a on si vyhrazuje právo toto pomáhání řídit. Jde pochopitelně o daleko lepší stav, nežli je blokace myšlenkových proudů člověkem pod úrovní 200, ale ani tady se ještě nejedná o to pravé ořechové. Myšlenky jsou, a my lidé se na úroveň té které myšlenky dostaneme díky našemu vzestupu vědomí, tedy zvýšením vibrací na danou úroveň, na které se ta která myšlenka pohybuje. Pochopitelně máme možnost takovou myšlenku emočně zabarvit ve smyslu dobra nebo zla. To zde ale probírat nebudeme. Jde nám o něco jiného. Jde nám o průchodnost těchto myšlenek soustavou Duch, Duše a Tělo daného člověka. Takže pokud budu chtít tento myšlenkový proud řídit, tak se pochopitelně vystavuji velkému riziku omylu, neboť z úrovně, na které se člověk nachází, pokud je na hodnotách 200 až 500, nemůže pochopitelně věci vidět zcela objektivně.

No a nyní se vraťme k našemu tématu.

Tento stát pochopitelně řídí oligarchové, jejichž úroveň vědomí je naprosto žalostná. Nejvyšší z nich, pan Babiš, dosahuje pouhých 125 bodů. Ostatní jsou mnohdy dost daleko za ním. Protože v současné době je tu systém řízení společnosti, která potřebuje mít jisté vnější instituce, tak se vytvořila skupina lidí, kteří se pyšní názvem politik a ti tvoří vnější kabát této společnosti. Samozřejmě jsou ve skrytu řízeny již zmíněnými oligarchy, ale ani oni sami nedosahují nijak zvláštních stavů ve smyslu úrovní vědomí.

V roce 2016 jsem prováděl testování vlády a dalších institucí ve státě. Vláda a věci s ní spojené vycházely takto:

Český národ jako celek (průměr)                     310

Český národ spodních 85% (průměr)              200

Český národ spodních 50% (průměr)              175

Průměrná úroveň členů vlády ČR (2016)           80

Průměrná úroveň parlamentu ČR (2016)           60

Průměrná úroveň senátu ČR   (2016)              110

Z uvedeného plyne několik závažných zjištění.

Z uvedeného dále plyne, že národ je na vyšší úrovni, nežli jeho řídící složky a proto musí docházet k napětí mezi ním a těmito složkami. Protože tyto složky jsou níže, tak lidé je budou vnímat jako podřadné, nekalé, nekompetentní a zločinné.

Z testů rovněž plyne, že národ jako takový je ve stavu, kdy by byl ochoten ostatním pomáhat (na příklad uprchlíkům), ale jeho řídící složky jsou absolutně proti. Také je zde patrno, že většina národa je na hraně 200 bodů. Takže pokud se vyskytne idea, blízká tomuto národu, je velká šance na realizaci, protože ta by pak mohla pomoci dostat většinu národa nad 200 a tím i na to, aby byla realizována. Takže jak dosáhnout toho, aby nás nezastupoval produkt oligarchů, ale reprezentanti lidu v systému skutečné demokracie? Tyto principy byly popsány už v mnoha mých úvahách a publikacích, takže jen krátce. Při setkání místních lidí v počtu 100 až 300 lidí si do jejich připraveného seznamu každý zaškrtne toho, koho upřednostňuje do vedení obce (sdružení), pochopitelně mimo sebe. Tím je vše skončeno. Zvolení lidé pak v dalším kole zvolí ze svého středu oblastní zastupitelstvo, to pak okresní a následně bude zvoleno krajské, ze kterého vzniknou státní orgány. Je jasné, že zvolení lidé budou lidmi, kteří mají důvěru obyvatelstva a jsou v daném regionu na nejvyšším postu úrovně vědomí. Darebáci, lumpové a zloději v tomto systému evidentně propadnou. Bližší viz má pojednání.

Tímto počinem se automaticky zvýší průchodnost duchovně-duševním systémem lidí, protože jejich vedení jim bude rozumět a bude pracovat pro ně, a nikoliv pro sebe, jako dosud.

Oč jde?

Již několik století vládne lidstvu průmyslová revoluce. Ta je vyvolána především zaktivováním skupiny lidí s úrovní vědomí 400+. Lidé 400+ jsou lidé kombinačního rozumu se snahou pomáhat. Ano jistě mají na svém kontě i atomové zbraně, ale také neuvěřitelný pokrok lidstva v oblasti techniky. Jenomže koncem minulého století začíná nastupovat nová garnitura. Vytváří se nová platforma pokroku lidstva.

Rok 1992 je významný v mnoha směrech. Není to jen zavedení celosvětového internetu, ale i pochopení struktur, na kterých je založeno Univerzum jako takové. Mám zde na mysli především ono nové paradigma, které vychází z tvrzení, že prvotní je informace, která tvoří energii a ta následně vytváří hmotu.

Jak internet, tak i toto nové paradigma umožnilo vytvořit a pochopit stavy ve výpočetní technice, které jsou známy jako UI. Zde se fenoménem UI dále zabývat nebudeme. Je zpracovaná v jiných mých úvahách. Zde se jí dotkneme pouze letmo s tím, že její vznik, trvání a využití mají na svědomí lidé, které jsou na úrovni vědomí 500+. A o to tady běží. Zatímco lidé 400+ mohou být ještě ovládáni systémem, který je na nižších postech, u lidí 500+ už toto ovládání bude selhávat, respektive nebude vůbec funkční. Takže tito lidé svou aktivitou vlastně dosáhnou toho, že systém, který dnes vládne na Zemi, se automaticky bude narovnávat.

Civilizace se zcela promění.

Zhodnocení – závěr.

Civilizace bude během několika málo let (desetiletí) k nepoznání. Už teď nelze jakoukoliv událost, která se kdy na Zemi odehrála od současnosti směrem do minulosti skrýt. Pochopitelně se to netýká jen proběhlých událostí, ale i postupů. Takže si můžeme velmi snadno ověřit, že tento postup či toto konání nebo přístup je ten správný. Už nyní není možné blafování. Pokud se tak děje, pak je to jen a jen důsledek naší lenosti si to ověřit. Takže v budoucnu nám nic nebude bránit v tom, abychom nastolili skutečně průchodné a tím i průtočné systémy nejen v hospodářsko-finančním systému, ale a to hlavně, v systému duchovně-duševním.

Říjen 2018

A.M.

(určeno k přednesu, ale panu Antonínu Marešovi nebyla poskytnuta možnost jej na České konferenci 2018 prezentovat)

Vážení, k tomu abychom pochopili, kdo jsme a kam máme jít, musíme znát i svou minulost.

Musíme vědět, odkud jsme přišli, čím jsme a co představujeme. Takže to, co je v tomto okamžiku velmi důležité, je stav, že porozumíme své minulosti.

Ano, bylo napsáno, co se týče minulosti, mnoho knih, mnoho úvah, mnoho esejí a dalších a dalších literárních výtvorů a přesto si troufám říct, že o této minulosti prakticky nic nevíme. Proč?

Protože jsme se soustředili pouze na události, které tuto minulost charakterizovaly, a zapomněli jsme na to, že to nejsou události, ale podhoubí, z nichž tyto události vyrůstají a celková nálada, která tvoří základ toho, jak se lidé mezi sebou chovají a tento základ vytvářejí. Nikdy a nikde nebyl tento základ dán k dispozici a ani dneska se na školách o něm neučí, natož aby se o něm mluvilo mimo tyto školy. Tento základ je ale důležitý, bez jeho pochopení, bez schopnosti mu rozumět nejsme schopni skutečně ničeho dosáhnout.

Takže je naprosto nezbytné se vrátit k našim kořenům, abychom pochopili, kým jsme a následně i určili naše vize.

Před mnoha lety, více než před čtvrtstoletím, se ve vědecké branži objevil názor, že základem Univerza, tedy Vesmíru, není ani hmota, ani energie, ale informace. Pro ty, kteří nevědí, předesílám, že se nejedná o data, ale že se jedná o celý soubor informačních bloků, který sice začíná daty (počítač, DNA) ale pokračují tak, že jeho nadřazený systém je něco, čemu my obecně říkáme program, jedná-li se o počítač, nebo o životní či řídící tělo, jedná-li se o živý organizmus.

Dalším stupněm je pak myšlenka, která není vázána na prostředí, ale je to systém který je všeobecně dostupný všem, kteří jsou schopni na něj vibračně dosáhnout.

Je nutno si uvědomit, že myšlenky nejsou toho či onoho, ale jde o systém, který lidé používají a jeho stupeň je pak dán naším stavem vědomí. Tyto myšlenky ale můžeme zabarvit naším emočním potenciálem, což je ale zcela něco jiného. Dalším stupněm je potom vědomá informace, která už dokáže určité věci řídit a vrcholem potom je super vědomá informace. Bližší informace o tomto systému informací je možné nalézt v mých knihách. Tolik k těmto informacím.

Od roku 1992 uplynulo víc než čtvrtstoletí a přesto je u nás tento systém je prakticky neznámým pojmem. Není tomu ale tak ve světě.  A právě zde se objevil člověk, který navázal na věci kolem Sigmunda Freuda, Carla Junga a dalších psychoanalytiků a vědeckých pracovníků zabývajících se psýchou člověka, aby se následně pokusil o spojení vědy a skutečné Mystiky, ze které vycházejí všechna náboženství. To se mu skutečně podařilo. Jeho vědecké práce jsou doslova ohromující. Dle mého názoru, se jedná o génia, kterých se na zemi rodí skutečně velmi, a to zdůrazňuji, velmi málo.

Jde o Davida R. Hawkinse.

Bohužel ani o tomto člověku, který žil v letech 1927 až 2012 se v naší republice prakticky nic neví.

Je to obrovská škoda.

Je to něco co bychom měli velmi rychle napravit. Tento člověk se totiž dotknul něčeho, o čem zde mluvím. Jeho práce se totiž dotýkají našeho vědomí ve smyslu jeho sebe realizace, jeho sebeuvědomění a toho, aby se dokázalo realizovat jak v minulosti, tak přítomnosti, tak i budoucnosti.

Vědomí v lidském prostředí rozdělil do 17 až 18 stupňů jeho inteligence, přičemž nižší stupně jsou pod zvířecím vedením takzvaného ega a od určitého jeho stavu jsou to pak stavy, které řídí naše vyšší složka, naše vlastní Já, ona Boží jiskra, která je do těla člověka vtělena.

To je jedna stránka věci, ale je tu i druhá stránka, pro kterou vám to teď říkám. Jde o to, že je možno pomocí informací, které jsem zde zmínil, zjišťovat stavy všech událostí co se kdy na zemi odehrály.

Doktor Hawkins vytvořil metodu, podle které jakoukoliv událost, která se vůbec někdy na zemi odehrála, a to bez ohledu na to, jestli člověk nebo lidé nebo kdokoliv této události byl přítomen nebo nebyl, je možné zcela a plně objasnit. Není nic, co by zůstalo skryto. Všechno co bylo dosud skryté je možno odhalit a to v plném rozsahu. Není nic, co by mohlo zůstat neodkryto, co by mohlo zůstat tajné. Porozuměl tomu co je běžně známo jako „morfogenní pole“ o kterém mluvil i Rupert Sheldrake a rozpracoval to vědecky do obrovské hloubky. Zjistil, že v atraktorových polích, která nejsou ničím jiným nežli pokračováním oněch morfogenních polí, jde o tak velkou intenzitu energetického vyzařování, že všechna slabší pole zde nemají šanci. V praxi to pak znamená, že veškeré lži a podvody, které jsou založeny právě na těchto slabších polích, nemohou obstát v konfrontaci s poli, která jsou založena na Pravdě. To pak umožňuje testování čehokoliv na stav pravdivé informace.

Tento obrovský potenciál máme dneska k dispozici, je to tak ohromující, že to bere až dech. Takže pokud někdo stane před soudem, tak je velice snadné zjistit, jestli se jedná o vraha nebo ne. Můžeme také objasnit jakoukoliv historickou událost.

Můžeme objasnit cokoliv, co se kdy stalo. Můžeme se podívat i na naše vlastní dějiny, na to kdo kým jak a proč manipuloval. Co se všechno dělo. Tento genius světa již zemřel, ale jeho odkaz zůstává i jeho knihy zůstávají, a proto bych doporučil všem, naprosto všem, aby se s jeho odkazem seznámili. Uvědomte si, že jde o vědeckou metodu, tedy o ověřitelné testy, které lze opětně opakovat.

Já osobně jsem vypracoval na základě jeho učení studii, která pojednává o posledních sto letech naší země, naší republiky, počínaje rokem 1918 až do dnešních dnů. V této studii jsou vidět jednotlivé krize naší společnosti i stavy, kdy se lidé pohybovali na vyšších příčkách svého bytí. Tato studie se opírá o dnes již klasickou MAPU VĚDOMÍ. Ta představuje logaritmickou stupnici od 1 až do 1000. Protože jde o logaritmickou stupnici, tak vzestup na vyšších stupních je mnohem hodnotnější. To vede k tomu, že i když je počet lidí v naší zemi víc než z 60% pod hodnotou 200, zbytek, který je nad 200 tuto hodnotu zvedne dokonce na víc než 300 bodů.  

Graf znázorňuje dvě veličiny.

1. Procento lidí, kteří se pohybují na logaritmické stupnici doktora Hawkinse na hodnotách do 200 bodů. Jde tedy o počet lidi, kteří uplatňují sebestředný stav a svět vnímají jako nepřátelský.
2. Celkový počet bodů na této stupnici, která vykazuje momentální stav v daném čase pro celou společnost, která žije na území České republiky.

Nyní se můžeme podívat na zobrazení tohoto grafu, jak tento stav vypadá.

Graf vývoje:

Další grafy nám ukazují stav lidské společnosti v závislosti na dosaženém stupni vědomí:

Korelace stavu vědomí a míra štěstí

Korelace úrovní vědomí a společenských problémů

To o čem jsem mluvil je to, co představuje naše možnosti se vyznat v minulosti a přítomnosti. Jak ale určit to co by mělo být realizováno v budoucnosti? Jak stanovit Vizi, která nás vyvede z marasmu současných vztahů?

Ve své úvaze – ÚŽASNÉ – jsem testoval naší vládu, parlament i senát. Ve všech případech vyšly hodnoty těchto institucí hluboko pod úrovní 200.

Proč?

Samozřejmě vládu, parlament i senát tvoří lidé. Takže jsou-li tyto instituce špatné, pak jsou špatní lidé, kteří je tvoří. Takže se musíme zaměřit ne na vládu, parlament a senát, ale na to, jak a jakým způsobem se do nich dostávají nezodpovědní lidé. Ve všech třech případech se jedná o lidi vzešlé z voleb. Takže „zakopaný pes“ musí být zde.

Jak se u nás provádí volby? Kdo může být zvolen? Jaká odpovědnost a komu, je od zvolených činitelů žádána? Otázek tohoto typu bychom mohli předložit více, ale pokud zodpovíme aspoň ty, o kterých zde byla řeč, tak se domnívám, že nám bude jasno.

 Takže začneme mechanizmem voleb.

Hned na začátku musíme konstatovat, že nejde o skutečné volby, ale o frašku, při které se „volí“ předem připravení jedinci či uskupení (strany). To, že by si někdo volil skutečného svého zástupce, kterému důvěřuje, je nemyslitelné. Lidé, kteří jsou „voleni“ jsou lidmi, kteří chtějí vládnout a ovládat druhé a chtějí mít možnost rozhodovat o financích, které má daný post k dispozici tak, jak oni uznají za vhodné. Chtějí prosazovat svou mocenskou sílu a být „nezávislými“. Nepřipomíná vám to něco? Ale jistě. Jsou to typické znaky EGA.

 Kdo může být zvolen?

Pouze příslušník daného uskupení (strany), nebo pokud kandiduje sám za sebe, tak příslušník dobře situované skupiny ve smyslu financí, protože volby nejsou levnou záležitostí. I tací se najdou, protože kalkulují s tím, že po „zvolení“ se jim to vše vrátí.

 Jaká odpovědnost a komu, je od zvolených činitelů žádána?

Každý poslanec skládá závazný slib (dříve to byla přísaha, dnes už jen závazný slib). V něm slibuje na svou čest a svědomí to, že bude jednat v zájmu státu, zákonů a tak podobně. Zákonodárce, který nemá ani zdání o tom, co je právo, co jsou zákony, nemá příslušné vzdělání a je úplný analfabet ve smyslu filozofickém, psychologickém a společensko-mravním, není přeci schopen výkonu funkce zákonodárce a jeho závazný slib nemůže být ničím jiným, nežli jen výsměchem lidem toho kterého společenství. To, že by měl pracovat ve prospěch lidí, země a uvedeného společenství a těmto být odpovědný se v tomto kontextu jeví jako čirá fantazie. Jde přeci o lidi, kteří se derou k „moci“ a to za každou cenu, a kteří nejsou schopni něco takového jako Pravdu akceptovat jinak, nežli jenom jako nástroj, který jim má sloužit, a tak ji běžně zaměňuji za Lež, a to podle potřeby, protože skutečnost Pravdy (její hodnotu) nejsou schopni dohlédnout.

Jen blázen nechá o sobě rozhodovat někoho, kdo je na úrovni zvířecího ega a jen blázen si může myslet, že tento člověk to s ním bude myslet dobře a nebude ho mít jen za rohožku pod své nohy. Naše společnost je tak podobna tomuto bláznu, který nedohlídne to, co je každému jasné. Totiž to, že lump je lumpem proto, že tvoří cosi, co bychom mohli nazvat vším možným jen ne tím, že jde o blaho, pokrok a duchovní a duševní vzestup spoluobčanů a tím i společnosti.

 Jak tedy z tohoto marasmu?

Odpověď je jednodušší, nežli si umíme představit. Stačí se jen nad danou věcí zamyslet a řešení se najednou ukazuje samo. Protože základem jsou volby, tedy pověření těch, kdo mě mají zastupovat, je jasné, že to nebudou lidé, kteří se vnucují a jsou nekompetentní, ale že to musí být lidé, kteří znají (jsou moudří) a mají mou důvěru.

Ano důvěra je to klíčové slovo.

Nebudu přeci svěřovat své zastupování darebákovi a kariéristovi, ale člověku uvážlivému a moudrému.

V každém společenství jsou takoví lidé, a proto stačí, když na příklad na náves vesnice, která má tři sta lidí, tyto sezvu a do připraveného seznamu osob každý označí toho, koho by chtěl, aby stanul v čele obce (pochopitelně mimo sebe) a je hotovo. Seznam jasně ukáže, kdo má v obci největší prestiž, důvěru a respekt. Kdo tedy je tím, kdo by v čele obce měl stát. Ze zvolených lidí v obci se pak zvolí oblastní výbor, následně z oblastních výborů okresní, pak krajský a nakonec i celostátní orgány.

Jak prosté.

To vše bez peněz, humbuku, reklamy, podrazů, korupce a jiných „výdobytků“ současnosti.

srpen 2018 Antonín Mareš

Autorem příspěvku je pan Antonín Mareš.

Bylo by vhodné, aby zazněl i názor lidí, kteří o problematice Hmoty a Duchovna opravdu něco vědí a kteří k tomu mají co říci. Patřím k těmto lidem a mé názory vycházejí nejenom z dlouhodobého studia (několik desítek let), ale i z praktického života a také i duchovních zážitků. Přesto své názory nikomu nevnucuji a razím tezi, že k Pravdě musí každý dojít sám. Jen tak má odpovídající hodnotu a tím i sílu, neboť pak jde o skutečnou Pravdu a ne o to, co se za ní jen vydává.

Jsem spisovatel, který napsal celou řadu knih, úvah a pojednání o problematice lidí a společnosti a jejich vzájemných vztazích. Pochopitelně jsem se nemohl vyhnout ani vztahům těchto lidí ke svému prostředí a tím i ke Hmotě, Duchovnu a obecně i k problematice původu a smyslu lidské existence.

Pokud se podíváme kolem sebe, pak je jasné, že tu existuje Vývoj, neboli evoluce, ale je také jasné, že tu musí být i cosi, co lze nazvat Stvořením či lépe řečeno, tvořením jako takovým.

Také tu je všude kolem nás do očí bijící inteligence (moudrost), která stojí za výtvory přírody, ale a to především, života jako takového. Zdá se, že za tím vším musí existovat něco, co to uvádí do chodu, případně i řídí. Člověk dřívějška to vyciťoval velmi významně, a síly, které to vše tvoří a udržují, vnímal, a snažil se jim zalichotit. Člověk dneška již zhrubl a tyto síly nevnímá. Má ale něco, co zde dříve nebylo v tak velkém rozsahu k dispozici a tím je Rozum. Nuže pojďme se na tuto problematiku podívat právě přes tento zorný úhel. Tedy pohledem Rozumu.

V roce 1992 bylo mezi vědci konstatováno následné paradigma, které značně přiblížilo vědu ke skutečné mystice.

Prvotní je Informace, ze které se tvoří Energie a vše završuje tvorba Hmoty. Jedná se o zcela průlomové tvrzení. Protože u nás ani po uplynutí čtvrtstoletí o tom není mnoho známo, tak uvádím heslovitě aspoň základní poznatky.

Informace je systém, který od své spodní hranice má následující vzestupnou tendenci. Data, program, myšlenka, vědomá myšlenka (morfogenní pole, atraktorové pole a p.) a nakonec super vědomá informace.

Energie je všudypřítomným elementem a to díky vibrační charakteristice Univerza. Vakuum je de facto energetický a informační předěl.

Takže na základě tohoto je možné prognostikovat stavy Univerza, které se vyskytují ve vyšších frekvencích a pro nás v neviditelných světech.

Podobně jako elektron se chovají i jiné částice mikrosvěta. Za zmínku stojí foton. Jde také o hmotnou vlnu, ale tentokráte se jedná již jen o kvantum této vlnoplochy.

Jak je vlastně vytvořen? Co je vlastně jeho základem?

Je to informace.

No a nyní se pojďme podívat na to, jak ten náš svět, jako celek, je uspořádán.

Základ tvoří Nelineární stav. Tento stav bývá neznalými vědci označován jako Chaos. Osvícení lidé ho vnímají jako Vědomí (JÁ) a věřící lidé jako Boha. Tento Nelineární stav je z pohledu lidí mimo jakýkoliv prostor a pochopitelně i mimo jakýkoliv čas, který je jen součástí toho kterého prostoru. Je tak z tohoto pohledu nejen věčný (vždy byl, je a bude), ale je i všudypřítomný. Tento stav obsahuje nejen Duchovní svět, ale i světy Boží až nakonec i samotné Jsoucno, tedy nejvyšší myslitelnou inteligenci neboli Boha samotného.

My lidé jsme původem z Duchovního světa.  

Lidské tělo je smrtelné, protože vzniklo, tak i zanikne. Lidská Duše je tvořena zušlechtěním části astrality a po určité době také zaniká. Až proběhne celý vývoj, který je před Ducha (naší podstatu) postaven, tak ten se vrátí do své domoviny, tedy do Duchovního světa jako vědomá součást Jsoucna.

Tento vývoj probíhá v současnosti na úrovni člověka v současném Vesmíru. Těchto Vesmírů již bylo několik, a několik jich ještě bude, nežli Duch dosáhne na stav, že bude skutečně vědomou bytostí, která může být nápomocná Tvoření, jež je nedílnou součástí Jsoucnosti.

No a jak je to v současnosti?

Podívejme se na některá tvrzení.

Konstatování: Kdyby Bůh existoval, tak by nikdy nemohl dopustit takové zlo ve světě, které nyní a v minulosti existovalo.

Odpověď:         Bůh není člověk. Není to strejda na obláčku, který řídí svět. Jde o systém, který je vystavěn na základě Pravdy a tím i zákonů Univerza.

Konstatování: Kdyby existoval Bůh, pak by musel stvořit i ďábla a zlo. Tedy musel by být tím, kdo není dobrotivý a naplněný láskou.

Konstatování: Proč kněží hlásají pokoru a nežijí tak? Proč hlásají chudobu a žijí v přepychu? Proč mluví o pravdě a žijí ve lži?

Odpověď:         Bůh není reprezentován kněžským klérem a ani ničím tomu podobným. Náboženství dneška (křesťanství) vzniklo jako pokračování pohanského kultu boha Mitry. V podstatě k němu (k obřadům) bylo přidáno jen přijímání těla páně. Bůh nepotřebuje dary, nepotřebuje oběti. Bůh nám dal svobodnou vůli k tomu, abychom v jeho jménu činili a svými skutky jemu i sobě vzdávali poctu. Protože jako svébytné bytosti jdoucí v Pravdě a boží Lásce jsme pak těmi, koho může nazvat svými dětmi, tedy těmi, kdo s ním a skrze něho konají dobro.

Konstatování: Jak porozumět tomu, co máme v životě činit a kam máme v našem životě jít, abychom byli těmi, kdo jde a žije v Boží vůli?

Odpověď:         Bůh je principem, který je naplněn Pravdou a skutečnou Láskou. Čas od času se na Zemi objevují ti, kteří již vědí (zasvěcenci) a ti přinášejí aktuální zvěsti o tom, jak dál. V současnosti je takovým hlasatelem David R. Hawkins a jeho dílo. Jde o velmi hodnotné morálně mravní dílo člověka, který nám naznačuje cestu. Ukázal nám to, na jakých hodnotách se nachází naše Vědomí, tedy my samotní, neboli naše Já. Ukázal nám možnost definitivně rozlišit Pravdu od Lži a ukázal nám, jak poznat naše EGO a to zpracovat tak, aby nám sloužilo. Zkrátka a dobře. Ukázal nám cestu k Bohu a to bez jakýchkoliv prostředníků. Budiž mu za to díky

Zpracoval Antonín Mareš

Vytestováno na hodnotu 535 dle stupnice Davida R. Hawkinse.

Koncem roku 1980 LIESERL, dcera slavného génia, věnovala 1400 dopisů, psaných jejím otcem, Hebrejské univerzitě s příkazem, nepublikovat je, dokud neuběhne 20 let od její smrti. Toto je překlad jednoho z nich.

Když jsem předložil teorii relativity, velmi málo lidí mě pochopilo. To, co odhalím a přinesu teď, se rovněž asi potká s nepochopením a s předsudky světa.

Žádám Tě, abys chránila mé dopisy, dokud se společnost nedostane na takovou úroveň, aby akceptovala to, co vysvětluji níže.

Existuje extrémně mocná síla, pro kterou zatím věda nemá formální vysvětlení. Je to síla, která zahrnuje a řídí všechny ostatní síly a dokonce je obsažena ve všech fenoménech, které operují ve vesmíru. Tato univerzální síla je láska.

Vědci hledají sjednocující teorii vesmíru a zapomněli na tuto nejmocnější nespatřenou sílu. Láska je gravitace, protože přitahuje jedny lidi k druhým. Láska násobí to nejlepší co je v nás a umožňuje lidstvu nevyčerpat se svým sobectvím.

Láska odkrývá a odhaluje. Pro lásku žijeme a umíráme. Láska je Bůh a Bůh je láska. Je to jediná energie ve vesmíru, kterou člověk není schopen podřídit své vůli.

Abych lásku učinil viditelnou, zaměnil jsem hodnotu ve své známé rovnici. Pokud bychom namísto E=mc² akceptovali, že energie k vyléčení světa může být získána skrze lásku násobenou čtvercem rychlosti světla, došli bychom k závěru, že láska je nejsilnější existující silou, protože nemá žádný limit.

Po selhání lidstva ve snaze kontrolovat a ovládat síly vesmíru, které se tak otočily proti nám, je velice urgentní, abychom sami sebe naplnili jiným druhem energie. Pokud chceme, aby náš živočišný druh přežil, pokud chceme najít smysl života, pokud chceme zachránit svět a každou živou bytost, láska je jedinou odpovědí. Zatím neumíme vyrobit bombu lásky, na zničení veškeré nenávisti, sobectví, závisti a chamtivosti, které devastují planetu.

Nicméně, každý člověk v sobě nosí malý generátor lásky, jehož energie čeká na vypuštění do světa.

Pokud se naučíme tuto vesmírnou energii dávat i dostávat, potvrdíme, že láska je schopná přesáhnout všechno, protože je kvintesencí života.

Hluboce lituji své neschopnosti vyjádřit to, co je v mém srdci, jež bije po celý můj život pro tebe. Možná je už pozdě se omlouvat ale, protože i čas je relativní, potřebuji ti říci, že tě miluji a že díky tobě jsem dospěl k této úvaze.

Tvůj otec

Albert Einstein

Autor příspěvku – paní Katka Bílá

Od prvních dnů kam sahá moje paměť v tomto životě, kdy jsem začala ve svém dětském věku vnímat svět, jsem nechápala, proč se mi to děje? Strachy, odstrkování, nepochopení, nikdo mě neměl rád. Jednoduše jsem byla velmi nešťastné dítě. Žila jsem v nefunkční rodině a podle toho vypadaly podmínky, kde se odehrával můj život. Opak byl pravdou. Byla jsem rozmazlená, vzteklá, nezvladatelná, ve škole jsem byla lempl, který nic nedotáhnul dokonce.

Někde v pozadí jsem tušila, že je něco jinak, že mi něco někam uniká a já nejsem schopná vidět, kam, jak a proč? Proč se to děje, proč mě? Neviděla jsem to ještě dlouho. Byla jsem slepá, jako kdybych měla přes oči šátek a nešel sundat.  Dnes vím, že jsem byla nevědomá, naivní a hloupá. Vnímala jsem svět jen po povrchu. Moje úroveň vědomí byla nízká, žila jsem v pekle.

V dospívání jsem udělala spoustu špatných věcí, lhala jsem, podváděla, byla sobecká, myslela jen na sebe a své potřeby. Nechala jsem se zaslepit penězi a odehnala od sebe člověka, který mě měl rád, protože jsem se chtěla mít dobře, a mít vše co k životu přeci patří. Auto, dům, dovolenou. Nevěděla jsem, že na světě není předmět a požitek, který by mě udělal šťastnou, že uspokojuji své potřeby na nízké úrovni. Netušila jsem, že ve skutečnosti trpí moje duše. Svět zkrátka končil na špičce mého vlastního nosu, a do něho ještě navíc hodně pršelo. Všechny jsem soudila, posuzovala, hledala jsem na všech jen chyby.  Pro samou pýchu a aroganci jsem neviděla, že to vše je uvnitř mě samotné, že to já sama jsem plná nectností a zlosti, že já sama jsem to vše dopustila, že já sama jsem vinná. Neviděla jsem ani to, že jsem to právě Já, kdo s tím může něco udělat. Postavit se tomu čelem, přiznat si, že tenhle svinčík, ta chatrč je ten chrám, svatyně, kterou hledám.  V ní žije moje duše ve strašných podmínkách a já jí tam nechávám trpět. Tuším, že toho je víc.  Věci, které nejsem ještě schopná vidět ani teď.

Prosila jsem, dnes s určitostí vím, že jsem nevěděla koho a o co, ale prosila, aby se něco stalo, aby mi někdo pomohl. Pak se stal asi zázrak, stalo se to. Sled událostí, které mě dostaly z pekla ven, tam kde jsem dnes. Dnes už vím, vidím, že na to, abych se posunula, musím sebrat všechny síly, postavit se rovně, mít pevný postoj a začít něco dělat. Uklízet, vyčistit ten zašlý příbytek, aby mohl zase zazářit. Krásný dům plný lásky a pravdy. Poprosit za odpuštění všechny ty, kterým jsem ublížila, všem o kterých se domnívám, že ublížili mě, Odpustit. Přijmout vše, tak jak to je a být vděčná za příležitost vše napravit. S tím, s čím si nevím rady, odevzdat. Důvěřovat a opustit všechny pochyby a staré návyky.

Jsem vděčná za tu obrovskou lásku, kterou dostávám a za to, že je. Nemůžu jí ani všechnu pobrat a tak se chci podělit. Jsem vděčná za svůj život a šanci, kterou jsem dostala.  Dnes už vím, že na mně záleží, jestli budu šťastná a jak bude můj život vypadat. Já nechci žít v pekle. Tuším, že tam někde venku je spousta bytostí, které mají plné ruce práce, abychom my všichni mohli tady na tomto krásném místě Být a z úcty k nim, chci být lepším člověkem.

Proto už vše špatné nebudu dělat a prosím celé nebe, aby mi dalo sílu vydržet.  Prosím celé nebe, aby dalo sílu nám všem. Doufám, že inspiruji alespoň jednu lidskou bytost k pohledu do svého nitra.

Katka Bílá

Autorem příspěvku je pan Antonín Mareš

Setkal jsem se až s neuvěřitelnou naivitou lidí, kteří se domnívají, že jsou povoláni k tomu, aby vysvětlovali současný stav společnosti a člověka v ní. Zkusme se s trochou logiky podívat na to, jak to je, a co lze dedukovat z normálního lidského postoje.

Již od starých Egypťanů je známo rčení „jak nahoře tak i dole“, převzaté z Thovtovy desky. Také všichni holističtí lékaři vám potvrdí, že člověk je jako celek obsažen i ve svých částech. Například v uchu je možné dedukovat celého člověka a pomocí akupunkturních bodů ucha se napojovat na jednotlivé jeho části. Totéž je v obličeji a i jinde. Pokud vyjdeme z této logiky, pak můžeme prohlásit:

Vědomí člověka / vědomí buňky

je jako

Vědomí Boha / vědomí člověka.

Tedy jak nahoře tak i dole.

Je jasné, že vědomí buňky je na hony vzdáleno vědomí člověka. Přesto spolu spolupracují. Vědomí buňky (neplést s životností fyzické buňky) je stejné, jako vědomí člověka ve smyslu trvání. Vědomí člověka pochází z Ducha a je tudíž nesmrtelné ve smyslu trvání věcí v tomto lineárním světě. Pochází z nelineárního prostředí, které mystiky bylo nazváno Duchovní svět. Totéž platí o vědomí buňky. Obě vědomí se sice projevují v tomto našem světě různě, ale svou podstatu a zakotvení mají stejné. Lidské vědomí je částečně projevené přímo v tomto světě tím, že se člověk uvědomuje. Zbytek jeho vědomí, což je převážná část, stejně jako vědomí buňky, zde v tomto pozemském světě není přímo přítomno a působí zprostředkovaně z vyšších světů.

Předpokládejme nyní, že by některá buňka těla chtěla dosáhnout na stupeň vědomí, ve kterém by se mohla s vědomím člověka dorozumívat přímo. Tedy, že by se svým vědomím byla na úrovni, které je s tím lidským srovnatelné. Co by muselo nastat?

Především by se buňka musela oddělit z bezpečí těla a z prostředí, kde je jí vše dodáváno a to včetně potravy, tepla a dokonce i příkazů k tomu, co a jak. Toto oddělení, by byl pro ní šok. Byl by to pád do neznáma, kde, podobně jako o řád výše člověk při svém pádu a vyhnání z ráje, by bez pomoci a „v potu tváře“ se musela postarat sama o sebe.

Jiná cesta ale není.

Teprve postupným vývojem a po mnoha utrpeních a také po mnoha generacích buněk, by začalo docházet ke zlepšení, protože vědomí buňky by se mezitím proměnilo a z jednobuněčného organizmu by se fyzický projev proměnil postupně na mnohobuněčný, ten pak na rostlinný a posléze i na zvířecí organizmus. Buňka by pochopitelně ztratila v důsledku tohoto vývoje svou fyzickou nesmrtelnost, kterou by nahradila svým rozšiřujícím se vědomím. Tento proces silně připomíná symbolický děj o vyhnání Adama a Evy z ráje.

Shrneme-li to, pak docházíme k závěru, že i člověk, který byl v bezpečí Božího jsoucna, musel nastoupit obdobnou cestu vývoje. Z blaženého, ale nevědomého stavu, se nyní díky vývoji snaží dostat do stavu vědomého a tím pochopitelně také i blaženého, protože se dostává vlastně zpět ke svému tvůrci, ale na mnohem vyšším stavu svého vědomí.

Stvoření a evoluce se tak propojují v jeden proces. Tento proces je umožněn „časem“, který je člověku dán a který je k jeho vývoji určen spolu s jinými faktory, kterými jsou Karma a pochopitelně Reinkarnace.

Nyní se zde pokusím poukázat na nesmyslnost některých tezí, vzniklých především z neochoty pracovat na sobě a také z neochoty za vše nést odpovědnost.

Jedna z nejrozšířenějších tezí (a vlastně i představitelka všech ostatních) je ta, která hlásá, že vše už tu dávno bylo a že vše člověk již ovládal a vše znal, ale vlastně si chtěl vyzkoušet svou „svobodnou vůli“ a tak z boží milosti mu bylo dovoleno „padnout do hmoty“, ale tatáž boží milost, tedy ve skutečnosti velká boží láska, mu umožňuje se opět vrátit a to pouze tím, že se odvrátí od světa a rozpomene se na vše, co přeci už zná. Takže pouze tento proces rozpomenutí stačí k tomu, aby ho vrátil do lůna božství.

Co je zde vlastně řečeno?

Je toho povícero a tak začneme postupně.

1. Je tu popřen vývoj neboli evoluce.
2. Boží láska je tu postavena do stavu cynizmu.
3. Je tu popřena reinkarnace, jako cosi co je zbytečné.
4. Je tu popřen základní postulát lineárního světa, a sice tvrzení, že to co mělo svůj počátek, musí mít i svůj konec.
5. Moudrost je tu postavená na roveň idiotství.
6. Sobectví je nadřazeno nad pomoc druhým.

Ono toho je víc, ale i tento výčet mrazí.

Pojďme si jednotlivé body rozebrat.

1. Evoluce. To, že existuje evoluce, se neodvažuje popírat už vůbec nikdo, kdo je aspoň trochu solidní. Je jedno, zda jde o materialistu, nebo věřícího člověka. Samozřejmě, že materialista věří jen v hmotnou evoluci a věřící pak pouze v to, že stvořené věci se dále vyvíjejí. Od roku 1992 je na světě uznávané nové vědecké pojetí, které oba přístupy spojuje. Dle vědomých informací byly vytvořeny, neboli také stvořeny, základy ve smyslu DNA a dalších k životu nezbytných součástí, které byly vtěleny do systému primitivního živočicha, tedy prokaryotní buňky. Další vývoj byl těmito vědomými informacemi už jen doplňován tak, aby bylo možné překlopení do vyšších vývojových forem. Tím se tedy tento princip evoluce dostává do stavu, kdy je maximálně využito jak stávajících informací, tak i evolučního tahu. Je snad pochopitelné, že to vše se děje především na nejvyšším možném článku té které bytosti a to je na vědomí. Evoluce probíhá na vědomí a ostatní složky, které bytost tvoří, se podřizují.
2. Boží láska. Pokud zde budeme mluvit o lásce a to zvláště o Boží lásce, pak je nutno si ujasnit o co jde. Tento stav je stavem žití nebo by se také dalo říci prožívání a to neuvěřitelného stavu milosti, která nemá, a to zdůrazňuji, protipól. Jde o stav, který by se dal nejlépe vyjádřit tak, že je to stav dávání, tedy dávání oné milosti. Tvrdit, že tento neuvěřitelný stav nám způsobil to, že nám umožnil pád do hmotnosti, ztrátu všech vědomostí, nemožnost moudrého jednání a to jen proto, aby nám dovolil jednat dle naší vůle (právě díky této lásce), se jeví jako největší absurdita světa. Pokud by tomu tak bylo, pak všichni jedinci by zažívali naprosto zbytečné utrpení, které jim přeci mohlo být dopředu ukázáno s tím, že dokonce i jistá část takto padlých jedinců nemusí projít a může se ocitnout v něčem, co se obvykle nazývá slovem zatracení. Pokud to tedy shrnu, pak neuvěřitelná láska nás posílá do utrpení a to zcela zbytečného, nebo dokonce trvalého. To bych přisoudil mnohým, ale rozhodně ne Bohu a jeho lásce. Toto pojetí se jeví jako totální nesmysl.
3. Reinkarnace. Pochopil jsem, že mnozí, kteří vyznávají tezi, která mluví o tom, že se stačí pouze rozpomenout na předchozí stav a není nutno na sobě pracovat, nevědí co to reinkarnace je a pletou si jí s naprosto něčím jiným. Takže o co jde, Reinkarnace znamená, že procházíme mnoha životy a přitom se v každém z nich něčemu naučíme ve smyslu vzestupu svého vědomí. Pokud něco zanedbáme, pak je to průšvih. Protože příští reinkarnace je již o něčem jiném a my musíme svým usilovným snažením dohnat zameškané. Běda nám, když bychom to začali nestihat a zanedbávat. Mnohé mate to, že jsou tu mnozí na různých úrovních vědomí (jenomže ti mohou plnit zcela odlišné úkoly), a tak si myslí, že i oni mají šanci dohnat příště to, co tu doslova proflákají. Jenomže ouha. Reinkarnace jedinců probíhá ve velkých časových cyklech a příští bude do společnosti, kde už nebude možné jen tak dohnat zameškané. Kdysi byly doby mezi vtěleními mnohem delší a představovaly i tisíce let. Dnes jsou mnohem kratší, ale i tak se společnost při nové reinkarnaci už jeví jako zcela jiná. Současný velký počet lidstva je dán především velkým zkrácením tohoto cyklu a i dalšími faktory, které tu pro jednoduchost neuvádím, ale i při letmém pohledu na dějiny je jasné, že během sta let se společnost zcela vyměňuje co do charakteru. Takže se domnívat, že tady můžu doslova lajdačit, protože v příští reinkarnaci to mohu dohnat, je velký omyl. Vyvíjí se vše a to včetně naší společnosti (planety). Takže pokud to nestihneme a vypadneme z hlavního proudu, pak můžeme čekat celé eony a eony věků na to, než se nám podobná příležitost znovu naskytne. Zkrátka a dobře. Loď odplouvá a na přístavní opilce se už nečeká. Je sice možné, že někdo ještě na poslední chvíli přeskočí na zvedající se lodní můstek, ale jeho zvednutím tato možnost definitivně padá.
4. Lineární a nelineární svět. To co bylo vytvořeno (stvořeno) má tím svůj počátek a proto také musí mít i svůj konec. To co nemá počátek a trvá bez ohledu na čas, je z tohoto hlediska neomezené. Je tedy bez začátku i bez konce, je věčné. Takže vše co existuje, spadá do jedné z těchto kategorií. Náš hmotný vesmír má svůj počátek a tím má i svůj konec. Do této kategorie spadá i tak zvaný „onen svět“, tedy svět astrality, ze kterého náš pozemský svět vznikl a spadá do ní i další ještě vyšší svět a to Myšlenkový, který je na Východě zvaný Devachan. Náš základ, tedy mi samotní, jsme duchovní podstaty. Pocházíme tedy z Duchovního světa, který už spadá do té druhé kategorie. Byli jsme, trváme a budeme. Naše vědomí se vyvíjí, ale my jsme a vždy byli a zůstaneme svébytní. Na vysokém stupni svého vývoje se sice dostaneme do stavu splynutí s vysokým principem, ale tak, že svou identitu si ponecháváme a to navždy.
5. Moudrost versus idiotství. Teze, která mluví o tom, že se stačí rozpomenout na vše, co přeci už dávno víme, popírá snahu lidí usilovat o vzestup, moudrost, vědění a pochopitelně i o morálnost a lidskost. Vždyť se stačí pouze rozpomenout. Staví tak idiota na stejné místo, jako mudrce či dokonce zasvěcence. To je tak absurdní nesmysl, že se ani nebudu zde snažit to dále komentovat a rovnou to vezmu za nevědomou hloupost.
6. Sobectví. Celá tato teze o rozpomenutí je tezí, která mluví pouze o příslušném jedinci. Mluví pouze o něm, že jen on se musí rozpomenout a vše je pak samozřejmé. To je ale mluva sobců a lidí, kteří se dívají jen a jen na sebe a ostatní jim mohou být ukradeni. Takto ale systém lidství nefunguje. Lidé jsou určeni k tomu, aby si pomáhali a ve vyšším stádiu pak spolupracovali. Pomoc druhým je i pomoc mě a naopak. Pokud nepomohu nikomu, tak nemohu pomoci ani sobě. Jak krásně je to vidět na současné naší společnosti, která si vzala za krédo okrádání ostatních. Zatímco svět pokračuje ve vývoji, my padáme a to jak materiálně, tak i na duchu.

Domnívám se, že tento stručný výčet stačí pro každého, aby pochopil nesmyslnost této teze. Pokud ani to nestačí, pak se jedná o člověka, kterému to prostě není dáno a nemá smysl se s ním dál zabývat.

Antonín Mareš

Výňatek z knihy CESTA K POZNÁNÍ od pana Antonína Mareše

Skutečná demokracie – práce.

Zde jen Antonín Mareš vypíchl podstatné rysy z definice PRÁCE:

Práce

Mzda za vykonanou práci nemůže a není odměnou za tuto práci, ale je a musí být chápána jako podíl na výtěžku získaného výrobou, či prodejem zboží nebo služeb. Zaměstnanec se tak stává spolu partnerem zaměstnavatele a je s ním v rovnoprávném postavení. Mzda se vypočte z poměrů, které přísluší hodnotě vykonané práce, a tak vlastně je i zaměstnavatel placen tímto způsobem ze společného výtěžku. Zaměstnavatel pak má tím eminentní zájem na rozvoji a vzestupu svého pracovníka, i na jeho společenském uplatnění. To proto, že jeho odchod by způsobil odchod i části „kapitálu“. Tímto způsobem, který nemění nic na dosavadní výši odměn, ale zásadně je přestavuje z hlediska významu, dochází k zásadní změně. Touto změnou je zcela nový vztah zaměstnavatel – zaměstnanec.

Z uvedeného důvodu, změny těchto vztahů, pozbude na významu jakékoliv obchodní tajemství, a toky informací, peněz a to včetně odměn, se stanou zcela otevřené.

To je ten nejdůležitější vztah. Zrovna tak je nutno napravit i všechny ostatní vztahy jak mezi sebou, tak i k ostatním partnerům, kteří se účastní spolupráce. Tak pochopitelně uklízeč nemůže být nevzdělaný hlupák a obchodní cestující také namůže být jen doručovatel našich výrobků. Všichni účastníci spolupráce se musí dostat na úroveň rovných přístupů a pak lze od této spolupráce očekávat neuvěřitelné.

První na co musíme definitivně zapomenout je náš osobní finanční prospěch. Dokud tomu tak nebude, tak jsme svázáni svým vyzařováním s vnějším světem a jsme na něm závislí. Jsme těmi, kteří dosud plně neakceptovali svobodu, jako vnitřní stav a tím nejsme schopní objektivně zhodnotit rovnost jak ve vnějším, tak ve svém vnitřním stavu. To pochopitelně vede k nemožnosti skutečné spolupráce tak, jak je zde naznačena.

Teprve člověk, který definitivně zpracoval svobodu a opět jí zařadil do svého vnitřního stavu, podobně jako Rom, je schopen dalších stupňů a to akceptovat rovnost i spolupráci na tvůrčím principu. Je to něco co Rom už nemůže. Ne proto, že by byl špatný, ale prostě proto, že mu chybí principy duše rozumové a především vědomé, které to umožňují. Cesta Romů bude ještě dlouhá, ale na druhou stranu jsou to oni, kdo se svým žitím mezi námi de facto obětují nám, a ukazují nám co to ta vnitřní svoboda ve skutečnosti je. Ukazují nám něco, co jsme vývojem ztratili, a opět musíme získat. Buďme jim za to vděčni.

Takže tato spolupráce tvůrčího charakteru bude podobná skutečné diskusi, ve které diskutující řeší problémy ne tím, že by předkládali hotová řešení a ty pak hájili do „morku kostí“, ale tak, že se snaží z navrhovaných řešení vybrat jejich rysy. Ty se pak spojují a na nich se vytváří další závěry, z kterých se v následném kole opět vytvoří jen vstupní hodnoty, ke kterým jsou opět přidány nové příspěvky, a to tak dlouho, dokud se daný problém bezezbytku nevyřeší. Zde je jasné, že není důležité, kdo a jak přispěl do diskuse, ale je důležitý výsledek.

Podobně i tato spolupráce tvůrčího charakteru je spoluprací na řešení problému a nikoliv na prosazení sebe sama. Je tedy poctou pro toho, kdo se této spolupráce účastní a je to ve skutečnosti i jeho naplněním. Všechna tato konstatování je nutné brát doslova a to přesto, že dnes se takto věci a problémy neřeší. Je to otázkou teprve blízké budoucnosti. V ní dojde k radikálnímu přehodnocení celého komplexu vztahů lidí navzájem. V budoucnu bude čest mít možnost pracovat. Protože práce se bude odvíjet pouze na schopnosti daného jedince být schopen spolupráce na tvůrčím principu. Vznikne tak zároveň i nová kasta nezaměstnaných, kteří budou těmi, kdo nebude schopen uvedených činností a zůstanou pouze na Základním příjmu ve smyslu přežívání.

Tento článek byl vytestován na hodnotu pravdivosti 510+ dle Mapy vědomí (Hawkins)