Kapitola 1. Oddanost Neduality

Předcházející část: Úvod

Část první

Duchovní proces

Přehled

Konečná pravda je radikálně subjektivní a také ověřitelná výzkumem vědomí. Obě cesty budou postupně popsané v pořadí od jejich vzniku s rozvojem empirické vědy vědomí. Subjektivní, zážitkové mystické stavy pokročilého vědomí a osvícení lze nyní ověřit objektivně metodou, která přesahuje čas i místo.

Subjektivní zkušenost (autora)

(Poznámka překladatele: Toto je osobní zkušenost Dr. Hawkinse. Úmyslně ji nepopisoval v první osobě. Přesto při překladu byly některé věty uvedeny v první osobě, aby byl text srozumitelný.)

Do věku tří let si nic nepamatuji. Pak se náhle z prázdnoty ničeho objeví šokující povědomí o osobní existenci, jako by se rozsvítilo silné světlo. Spontánně, nevítaně a beze slov přišlo povědomí o existenci jako zkušenostní základ subjektivního stavu. Téměř okamžitě vznikl strach ze zdánlivého opaku, tedy hypotetická možnost neexistence. Tak, ve věku tří let, došlo ke konfrontaci duality existence versus neexistence jako konečné reality a polarita konečné reality jako allness (vše) versus nicotnost (nothingness). Zkušenost byla neverbální, ale naprosto ohromující a ostře konfrontační.

Běžné dětské aktivity byly nudné a útočiště bylo hledáno ve filozofii a introspektivním introvertním životním stylu. Akademický úspěch byl snadný a vedl k dychtivému čtení Platona, Aristotela, Plotina a jiných, jejichž mysli se staly mentálními společníky. Na druhou stranu úchvatná krása velkých katedrál a posvátné klasické hudby vedla k studiu hudby a hlasu, když jsem byl chlapeckým sopránem ve sboru velké katedrály.

Domovský život byl venkovský a episkopální. Později jednoho dne, když jsem roznášel noviny v blizardu po setmění, hledal jsem útočiště od větru a mrazu 10 stupňů pod nulou. Úkryt byl nalezen v naváté sněhové vrstvě a poté se objevil exkluzívní nástup stavu vědomí, ve kterém se mysl rozpustila a zmlkla. Bezčasová přítomnost jemně ale naprosto mocně proniká do mne a její ohromující láska nahradila mentalizaci.

Pak přišla druhá světová válka a nebezpečná služba na minolovce, což bylo usnadněno ztrátou strachu ze smrti. Ranější část života vyžadovala pozornost a angažovanost. Intelekt dostal energii a to umožnilo úspěšné akademické roky, absolvování lékařské školy a roky strávené v psychiatrii a psychoanalýze. Následoval rozvoj obrovské psychiatrické praxe v New Yorku. Po dvaceti pěti letech vyčerpávající práce přišla touha vrátit se k Pravdě a k Přítomnosti Boží jako stavu blaženosti a vedla k obnovení intenzivní meditace.

Jednoho dne při chůzi v lese přišlo nečekané masivní odhalení totality utrpení člověka v průběhu věků, které vedlo k ohromujícímu šoku a zděšení, že Bůh mohl něco takového umožnit. Mysl obviňovala Boha a pak se stala ateistickou. Palčivá otázka stále přetrvávala: Kdyby nebyl žádný Bůh, co by pak bylo jádrem skutečné existence?

Nutnost opustit a vzdát se identity sebe jako zdroje vlastní existence bylo silné vědomí. Vůle žít, zdánlivé jádro samotného života, bylo poté odevzdáno Bohu a následovalo několik málo okamžiků strašlivé agónie a pak zážitku samotné smrti. To byl rozdíl od tělesné smrti, kdy se člověk od těla najednou uvolní a vidí tělo ležet, což se mu stalo několikrát předtím. Ne, toto je úplně poprvé, kdy může prožívat smrt. Definitivnost smrti byla ohromující. Konečně byla agonie u konce a byla nahrazena nádherou a velkolepostí – nekonečným tichem a mírem hluboké nekonečné lásky.

Mysl byla ohromená bázní a úctou. Pak to ztichlo a zmizelo.

Neustálým následováním cesty negace (připoutanost nebo averze k formě) by se podmínky pro voidness vrátily nesmírně působivé, nekonečné, mimo prostor, čas nebo popis, všudypřítomné a nad každou myšlenkou nebo vůlí. Dosud, i přes zdánlivou nelineární totalitu, existovalo povědomí o absenci kritické kvality, kterou jsem zažil jako mladík ve sněhové závěji: tu vynikající měkkost, přívětivost, známost, rozpoznání podstaty totality Reality jako vše zahrnující Lásku. Tato kvalita Lásky je nad rámec radosti nebo extáze a je vlastním stavem míru.

Zdá se, že Void (prázdnota) je stav velmi podobný poslednímu stavu, kromě toho, že je zbaven Lásky, která je podstatou Božství. Bez lásky je prázdnota jako nekonečný, nadčasový, prázdný prostor. Bez kvality označené jako Božství je Prázdnota omezená. Zdálo se, že je to obrovská finální polarita / dualita zdánlivých protikladů, jejichž řešení umožňuje realizace Já jako celost a jednota Allness a Oneness), z níž se objevuje Stvoření. (Výše uvedený odstavec kalibruje na úrovni 1000.)

Vývoj výzkumu vědomí

Po letech osamělosti se jednou přimísil pocit znovu zahrnout svět. Lidé pokládali otázky a tak začalo fungovat sdílení a učení. Ještě neexistoval žádný způsob, jak vysvětlit vnitřní stav nebo ukázat cestu jinak, než tradičními způsoby poskytování informací, inspirací a pokyny k meditaci.

Studiem bylo zjištěno, že kineziologická odpověď, odpovídá gradientu, který je v souladu s úrovní energie stimulu. Spektrum odpovědí se ukázalo být v souladu s kvalitou podnětu. Toto pozorování vedlo k experimentální improvizaci s matematickou stupnicí.

Kritické pro vývoj empirické klinické vědy o kalibračním výzkumu vědomí bylo náhodné pozorování, že zatímco fluorescenční světlo, pesticidy a umělá sladidla způsobily, že všichni byli oslabeni, nestalo se tak ve skupině studentů z Kurzu zázraků poté, co pokročili asi k lekci 75 (kurz se skládá z 365 denních lekcí).

Stupnice energetického spektra numericky odráží úrovně vědomí všech možných životních podmínek zvířat nebo lidí. Použitím stupnice člověk může sledovat vývoj vědomí od jeho prvního životního projevu až k jeho konečnému vyjádření jako samotné osvícení.

Následovaly roky výzkumu a kalibrování úrovní vědomí tisíců jednotlivců, míst, konceptů, spisů, systémů víry, emocí, intelektuálních úrovní a co je ještě důležitější: všech duchovních stavů, náboženství, duchovních učitelů, duchovních cest, svatých a mudrců. Ve všech náboženstvích mystici (tj. realizované Já, Osvícení) kalibrovali na nejvyšší úrovni vědomí, ale bylo jich velmi málo.

Na kalibrační stupnici úroveň 600 odlišuje osvícené stavy neduality od svatosti, což jsou bezpodmínečné stavy, které kalibrují ve vysoké úrovni nad 500 a zahrnují mnoho duchovních učitelů a slavných svatých. Úroveň 500 indikuje změnu paradigmatu z intelektualizace k zážitkové subjektivitě a označuje různé úrovně lásky. Je také pozoruhodné, že pouze 4,0% světové populace dosáhlo kalibrační úrovně 500 a pouze 0,4% populace dosáhlo úrovně 540 (bezpodmínečná láska). Úroveň vědomí 600 byla velmi vzácná.

Úroveň nad 400 představuje intelekt, rozum, logiku, vědu a newtonovské paradigma. Pro většinu vzdělaných duchovních hledačů úroveň nad 400 představuje odrazový můstek, ale také často velkou bariéru a je pozoruhodné, že Einstein, Freud a Sir Isaac Newton kalibrují na úrovni 499. Úrovně 200 a 300 označují integritu, dobrou vůli, morálku a celkově dobrý záměr.

Pak přišel zásadní objev, že úroveň vědomí 200 je kritická, protože vymezuje pravdu od falešnosti. Bylo také zjištěno, že hladiny nad 200 reprezentují moc a ty pod 200 představují sílu.

Hladiny pod 200 jsou pod vlivem zřejmého egoismu i zvířecích instinktů, pýchy, touhy, chamtivosti, hněvu, nenávisti, viny, hanby a apatie. Kalibrované úrovně také souvisí se schopností duchovního vhledu, s emocionalitou a vnímáním světa a sebe. Kalibrační stupnice a její korelace umožnily strukturu dnešní známé Mapy vědomí.

Zkoumání struktury mysli ukazuje, že její funkce je srovnatelná s hardwarem počítače a software představuje programování společností, stejně jako zděděnými vlivy. Základní mentální nevinnost lidstva je založena na skutečnosti, že lidská mysl není schopná rozlišovat pravdu od klamu. Nemá žádnou vrozenou obranu proti použití svého hardwaru a může v něm hrát jakýkoli zavedený software program bez předchozího souhlasu, rozlišování nebo rozhodnutí vůle (např. dopad médií).

Kalibrovaná úroveň vědomí naznačuje míru zhoršené schopnosti rozpoznat realitu, a ta je nahrazená vnímáním, zkreslením a záměnou vzhledu za podstatu. S velkým zájmem byl učiněn objev, že každý jednotlivý čin, pocit nebo myšlenka jsou trvale registrovány mimo čas a prostor ve vše zahrnujícím poli vědomí. Proto je možné navždy identifikovat každou událost, myšlenku, pocit nebo čin, jsou přístupné vhodnými prostředky, jako je technika kalibrování vědomí.

Při aktivaci nyní proudí duchovní energie systémem čaker, ze základny přežití a sexuality, přes slezinu z temné strany emocionality a nahoru přes solar plexus a aktivuje výkon, agresivní akvizice a chuť. S duchovním záměrem a souhlasem vůle pak duchovní úsilí vede k převládající akumulaci energie srdce na úrovni vědomí 500 a odráží se jako zájem o druhé. Další pročištění vede k bezpodmínečné lásce, která kalibruje na úrovni 540. Vysoká hladina 500+ představuje radost a extázi, což vede k úrovni 600, úrovni míru a klasickému otevření třetího oka budhistického éterického duchovního těla.

Úroveň vědomí lidstva posledních pět nebo šest století zůstala na 190, kde se držela až do konce osmdesátých let dvacátého století, kdy souhlasně s časem harmonické konvergence udělala pozoruhodný skok na 205. Na této úrovni zůstalo po dobu následujících sedmnácti let a pak najednou, v listopadu 2003, souběžně s harmonickou konkordancí, vyskočilo na úroveň 207. Zajímavé je, že tato významná událost byla pozorována a zaznamenána na konci přednášky ten samý den před velkým publikem v San Franciscu. V 17:15 hodin byla úroveň vědomí znovu potvrzena na své předchozí úrovni 205 a do 17:30 dosáhla 207, kde zůstala až do nedávné doby, kdy se vrátila zpět na současnou úroveň 206 kvůli dopadu médií a světových událostí.

Pochopením a přijetím povahy ega je ego překročeno a nakonec se zhroutí, když všechny jeho pozice a jejich výsledné duality byly odevzdány. Ego se nestane osvíceným, ale místo toho zmizí a nahradí je Transcendentní Realita. Stejně jako zazáří slunce, když mraky zmizí, Realita Já vyzařuje jako Zjevení, Realizace a Osvícení. Je to nový stav, který nahrazuje předchozí stav vědomí. Jeho výskyt byl totožně subjektivně popisován po celé věky ve všech kulturách, ve kterých se všichni mystici a avataři shodovali, že je hluboký a nedá se dostatečně vyjádřit jazykem.

Osvícení je důsledkem odevzdání všech dualistických iluzí Pravdě. Všechna utrpení končí rozpuštěním všech postojů ega. Tak velebíme Pána Boha, že vyzařuje Světlo do světa.

 

KAPITOLA 1:

Oddanost neduality (Devotional Nonduality)

Úvod

Duchovní evoluce se zrychluje následkem intenzity, souladu, oddanosti, jasnosti a efektivity času a úsilí. Přesnost procesu je usnadněna objasněním jeho primárních prvků a identifikací nepodstatných elementů. Mnoho z nich již bylo zjištěno v předchozích knihách v těchto publikovaných studiích, jako je Pravda vs. klam (Hawkins, 2005). Tak je možné se vyhnout zbloudilému duchovnímu učení. Výhodné jsou vysoce kalibrované učení a postupy, které jsou ověřitelně integrované.

Oddanost

Všechna jednání probíhají v souvislostech a jejich spirituální esence začíná prozařovat skrze vnější okolnosti. Oddanost se také vyjadřuje jako nezištná služba, loupání brambor už není otravnou posluhou, ale jedná se o akt lásky, protože byl posvěcen záměrem.

Nakonec je veškeré jednání bohoslužbou.

Oddanost otevírá vize, které nahrazují vnímání. Pouze po kapitulaci, která doprovází oddanost, se záměrné akce odhalí jako spontánní rozvíjení evoluce samotného Stvoření. Oddanost k Bohu nahradí oddanost ega k vlastním zájmům a člověk je svědkem účinků nebo důsledků celkového pole.

Uctívání (worship) je rekontextualizováno oddaností. Není prováděno ve prospěch věřícího nebo pro imaginární Boží prospěch, ale místo toho je to jen uznání skutečnosti. Je v souladu s vděčností za dar vědomí jako Reality vědoucího Já. Je to účinkem opravdové reality božství, kterou může být realita božství uskutečněna (a pochopena), jejímž výsledkem je vděčnost za schopnost rozpoznávání. Takže oddanost není totéž jako zbožnost, ani nálada, ale místo toho je to způsob života a způsob, jak být sám se sebou, s Bohem a světem.

Navzdory omezením je v jádru náboženství prvotní duchovní pravda, z níž náboženství vzniklo.

Všimněte si však, že náboženství postupně kalibrují níže než kalibrované úrovně pravdy jejich velkých duchovních zakladatelů, učitelů (avatarů). Tím pádem je mnohé ztraceno a kontaminováno církevními doktrínami, kulturními, etnickými a politickými roztříštěnými subkulturami a jejich systémy víry.

Nedualita znamená vynechat specifikaci a vrátit se k neomezené ověřitelné základní pravdě.

Transcendence osvětlením (illumination) je statisticky neobvyklá a proto často nesrozumitelná. V průběhu času, nicméně, byl mysticismus objasněn jako vnitřní cesta k realizaci duchovní imanentní Boží pravdy, spíše než, jak je běžně popisován v náboženství, pouze transcendentní. Pokročilé úrovně duchovní evoluce byly tradičně rozpoznány a označovány jako svatost.

Oddanost nedualitě

Tradičně je cesta neduality oblastí mystiků všech náboženství, kteří hledali Realizaci Pravdy a ne jen uctívání jejího popisu. Buddha se tak stal pravděpodobně nejznámějším a prominentnějším příkladem vnitřní cesty, kdy je iluzorní svět máji ega překročen a rozpuštěn odevzdáním připoutanosti ke smyslovým lineárním vjemům, které maskují jednotu (Unity and Oneness) Stvoření. Je to neviditelná přítomnost nelineárního v lineárním, jež dává Realitu.

Instinktivní popudy byly nábožensky označovány jako zlo a proto byly vzhledem k povaze lidské psychiky popírány, potlačovány, promítány na druhé, nebo alespoň kompenzované vinou, vlastním odsouzením, pokáním, utrpením nebo dokonce i platbou peněz jako odpustky nebo jinak, včetně zvířecích obětí.

Toto sebeobviňování bylo také důsledkem primitivních názorů na Boha jako na rozzlobeného a destruktivního, a proto musí být uklidněn. Vyobrazení skutečně satanské verze Boha dosáhlo své nejhlubší demonstrace v aztéckém a mayském náboženství, které vyžadovaly nepřetržitou oběť nekonečných tisíců lidí, zvláště nevinných mladíků, jejichž srdce bylo vyříznuto, zatímco je stále bili. Takové extrémy jsou stále aktivní ve fundamentalistických frakcích náboženských extrémistů, jako jsou dnešní následovníci teokratického totalitarismu (např. rituální popravy).

Pravidla Boží spravedlnosti jsou důsledkem jejich vnitřních, vrozených kvalit nekonečné síly a nejsou omezena postoji nebo volními vlastnostmi. Tak není třeba se Božství obávat, ale místo toho je velmi respektovat a ctít. Když je zlé zobrazení ega překročeno, není už nutné se snažit uniknout, překonat ho, napadat nebo promítat na druhé nebo na Boha.

Tradiční duchovně oddaný člověk obvykle spojuje přístupy víry i sebeurčení. Křesťanství, islám a judaismus zdůrazňují Božství jako transcendentní. Mystici světové tradice se naopak zaměřují na Realizaci božství jako imanentní. Ať už je Bůh koncipován jako transcendentní, imanentní nebo obojí, je oblastí res interna a realizace Boha je jak imanentní, tak transcendentní (res externa, extensa), a je důsledkem Realizace Já a osvícení.

Diskuse

Otázka: Jak se liší cesta oddané neduality od tradičních učení?

Odpověď: Je charakterizována odstraněním všech pastí a nesmyslů. Čas je krátký a úzké jsou brány. Proto nejsou relevantní minulost, doktríny, dogmata, historické rituály, osobnosti, události nebo systémy víry. Posílení pochází zevnitř souhlasem vůle. Pravda pokračuje vlastní cestou, pokud jsou překážky odstraněny. Volání vychází spíše zevnitř, než jako odpověď na vnější výzvu. Zdroj je iniciátor i cíl cesty. Duchovní informace jsou k dispozici poprvé v historii, nikdy dříve nebyly dostupné. Schopnost identifikovat pravdu od lži a stupeň jejího vyjádření je nyní velkým přínosem. Podle výzkumu vědomí je nyní pravděpodobnost dosažení osvícení přibližně tisíckrát větší, než tomu bylo v minulosti.

Otázka: Ale není to hledání osvícení nesnadné nebo dokonce obskurní?

Odpověď: Už to není tak obtížné. Je už mnohem více objasněná struktura, původ a evoluce mechanismů ega. Jeho funkce již nemusí být zakryta moralistickým náboženským obviňováním. Pejorativní náboženská terminologie evolučních sklonů ega (mysli) vytvářela zastrašování, strach a odpor z viny a tudíž velkou neochotu se skutečně podívat dovnitř sebe. Lze jasně vidět, že mechanismy ega jsou zjevně pouze prostředky předpokladů pro biologické a emocionální přežití. Posloužily vývoji a přežití zvířecího těla a jeho primitivních duševních mechanismů. Ego je nyní koncipováno spíše jako primitivní, než zlé nebo démonické. V psychologii lidského ega to, co je závažně pejorativně označeno, je potlačováno a vystavováno represím, popíráno, odmítáno a promítáno do světa, na jiné lidi a dokonce i na Božství.

Otázka: Není cesta neduality náročná?

Otázka: Příklad?

Odložit cíl neznamená automaticky ho ztratit. To, co je iluzorní kvůli chamtivosti, se často bez námahy materializuje jako důsledek vyšší úrovně vědomí. Všimněte si, že úroveň zkušenosti štěstí je v přesné shodě s úrovní vědomí a nikoliv s materiálním úspěchem.

Otázka: Proč je oddanost nezbytná nebo důležitá?

Následující část: Kapitola 2. Vnitřní cesta