Kapitola 12. Oddaný

Předcházející část: Kapitola 11. Učitelé a učení

KAPITOLA 12

 

Úvod

Někteří studenti jsou, tak řečeno, narozeni s duchovními sklony a již záhy je přitahuje náboženství a duchovnost, stejně jako estetika. Někteří mohou dokazovat náboženství nebo jsou dokonce úzkostliví, jsou posedlí strachem z hříchu a dodržování náboženských diktátů. Člověk s náboženskými sklony může také být přitahován k duchovnu nebo ke svatým řádům a ke klášterním skupinám, které zdůrazňují askezi, službu a dobrovolnou chudobu. Tito mladí lidé jsou často introspektivní, vážní a zaujatí filosofickými, morálními a etickými otázkami.

Introspektivní lidé se zabývají těmito otázkami již ve svém raném životě, zatímco extroverti, kteří jsou snad i věřící, odkládají tyto základní otázky do pozdějšího věku, často pod tlakem tragédií a katastrof v osobním životě. Pád na dno může vyvolat náhlou konverzní zkušenost u mnoha obyčejných lidí a tento jev je dobře známý v duchovních komunitách s dvanáctibodovým programem. Náhlá neočekávaná krize, jako srdeční záchvat nebo smrt někoho blízkého, vyvolá často hluboké vnitřní sebezpytování. Zážitek blízké smrti při takové katastrofě je velmi působivý a vnitřně transformační, dokonce i krátká zkušenost Přítomnosti Boží obrátí člověku život naruby. Je charakteristické, že po zážitku blízké smrti člověk zcela ztratí strach ze smrti.

Když je běžný průměrný člověk konfrontován s nevyhnutelností smrti, stává se mnohem víc angažovaný pro náboženské, morální a etické hodnoty. Pro většinu lidí existuje v tradičních náboženstvích víra ve spásu a vykoupení jako kompenzace lidských slabostí a omezení. Tak je v průběhu časů akceptován a uctíván Božský učitel (Avatar) jako lidský advokát nebo přímluvce, jako Spasitel pod jakýmkoli jménem, jako jsou Ježíš, Buddha, Krišna, Mohamed nebo hinduistický panteon Božství. Všichni výše uvedení zahrnují víru v Boží milosrdenství, milost a soucit s inherentním omezením existence člověka. S vnitřní poctivostí a spirituální integritou apeluje vnitřní platnost náboženství na racionálního člověka. Přijetí náboženské pravdy je potvrzeno vyrovnaností a klidem, když člověk stane tváří v tvář fyzické smrti. Integrovaný náboženský životní styl je vnitřně uspokojující a vede ke zdravému sebevědomí a k respektu k ostatním lidem. Tradiční náboženství poskytuje spolehlivou praktickou morálkou a soubor etiky a pokynů pro chování, hodnoty a formování charakteru.

Praktickým průvodcem v dnešním světě pokročilých úrovní vědomí je užitečné prosté pravidlo vyhýbat se hříchu (čemukoliv, co kalibruje pod 200). Platnost duchovních a náboženských skutečností je uvedena v knize Truth vs. Falsehood, kde lze vidět, že i jen krátké přezkoumání grafů distribuce úrovní vědomí potvrzuje pravdu jasným a zřejmým způsobem.

Formální tradiční náboženství postačuje pro duchovní potřeby drtivé většiny lidstva. V Americe, zhruba 90 procent lidí věří v Boha, i když mnohem nižší procento je formálně náboženské. Nicméně však existuje rostoucí segment populace, která je nesporně duchovní a zahrnuje praxi duchovních hodnot v každodenním životě bez nutnosti formálního náboženství samotného.

Být milý, podpůrný a soucitný ke všemu živému je společný, celkově převládající postoj. Oddaní duchovní studenti tak pocházejí z různých zdrojů, včetně i bývalých ateistů a sekularistů, kteří prošli vnitřní transformací v důsledku krize, zrání nebo náhodné okolnosti. Říká se, že existuje deset tisíc cest k Bohu a cesta duchovní oddanosti je tradiční a prošlapaná. Energii pro vážné duchovní odhodlání dává vývoj vědomí a souběžné karmické sklony.

Klasicky se připravenost pro vážnou duchovní práci nazývá zralost, a v tomto bodě může dokonce i jediné slovo, věta nebo jméno spustit náhlé rozhodnutí a závazek. Příchod duchovního rozhodnutí může být subtilní, pomalý a postupný, ale také to může být náhlý a velký skok. Jakmile semeno padne na připravenou půdu, začíná vážná cesta. Obecně, bodem obratu může být nečekaný záblesk, a od tohoto okamžiku se lidský život mění (jak to popsal Gladwell v The Tipping Point, 2002).

Duchovně inspirovaní lidé mají tendenci se vzdělávat, hledají v duchovních knihách, navštěvují kurzy a různé duchovní skupiny. To je období hledání a zkoumání různých spirituálních cest a systémů víry. Pro pohodlí byla zjištěna kalibrovaná úroveň vědomí různých duchovních praktik, cest, skupin a literatury a tyto hodnoty jsou uvedeny v kapitole 11. V různých náboženstvích je zaznamenáno, že nejvyšší učení pochází od pokročilých učitelů, kteří jsou často nazýváni mystiky, a kteří překonali dualistické omezení církevních tradic.

Jádrem pravdy je nedotčená nelineární esence, která je nedualistická a vzniká na úrovni vědomí 600. Velmi vzácně se může rozvinout dříve než je překonána dualita, což je vnitřní stav velmi pokročilých úrovní vědomí. Svědomitý oddaný student akceptuje prozatímní vnitřní autoritu pokročilých úrovní pravdy, zejména pokud jsou potvrzeny kalibrací vědomí.

Za zmínku stojí, že čistá spiritualita nemá žádné požadavky, závazky, závislosti, připoutanosti, potřeby nebo důkazy zvláštnosti, ani nikoho nekontroluje, nerozděluje do tříd, ani nenařizuje školení. Závazek je jádrem samotné pravdy, která nepotřebuje dělat nábor a mít tajemství.

Vše, co je zapotřebí, je být zvědavý na pravdu a být jí přitahován, neboť pravda je kompletní, totální a soběstačná.

To, kteří učitelé, učení nebo skupiny jsou pro studenta atraktivní nebo smysluplné, závisí na jeho stupni evoluce a úrovni vědomí v daném čase. Zatímco kalibrovaná úroveň vědomí průměrného člověka postupuje v průměru asi o pět až deset bodů v životě, u duchovně hledajícího může být takový postup mnohem rychlejší a může dojít k velmi náhlým a velkým skokům. Proto by měl člověk být na takovou eventualitu předem připravený.

Evoluční cesta

Funkční hodnoty a principy

Všechno výše uvedené je zahrnuto do kvality oddanosti, která je posílena láskou a nikoli jen rozumem nebo mentálním pochopením.  Oddanost vychází ze srdce a občas je to pouze síla srdce a Boží láska, které překonají překážky.

Užitečnou praktikou je podívat se dopředu na duchovní cestu, na to, co budeme muset odložit, na naše připoutanosti ke světu a k jeho hodnotám. Toto uvědomění dává větší volnost, ochotu a připravenost se dobrovolně vzdát připoutaností (Když ne nyní, tak kdy?). Opuštění materialismu a zisků světa usnadňuje vědomí, že všechno patří Bohu a člověk je jen dočasným správcem. Tak ve skutečnosti nic není moje. Dokonce nikomu nepatří ani jeho vlastní tělo, to patří světu, a také se světu vrací. Je paradoxem, že ego věří, že je vlastníkem svého majetku a vlastností, ale pravdou je opak, člověk je vlastněn svým majetkem.

Možnosti, které vyplývají z duchovní oddanosti a závazku jsou často mnohem větší, než člověk původně tušil a zdánlivě nemožné se stává možným.

Oddanost často začíná jako náboženská oddanost daná výchovou a je prožívána jako celistvá a uspokojující.  Víra, bohoslužba, modlitba a náboženské obřady slouží potřebám skutečně nábožných lidí. Jejich víra je často doplněná nesobeckou službou nebo podporou humanitární činnosti. Tradiční náboženská cesta je seberealizující a vede k pokročilým stavům vědomí a k nesobecké svatosti, což může vést až k osvícení, a je často spojená se změnou životního stylu.

Stinnou stránkou a pastí v náboženství je cosi, co může být nazvané religionismus, kdy se přehánění stává extremismem a uctívá se náboženství místo Boha.

Jak by se dalo očekávat, náboženský fanatismus kalibruje extrémně nízko a naopak skutečná náboženská oddanost kalibruje velmi vysoko. Náboženský extremismus také přispívá k sociálnímu sekularismu a dokonce k militantnímu antireligionismu, jak bylo vidět v probuzeném komunismu (Tibet, Čína atd.). Pravá náboženská oddanost není donucovací, ani nezhoršuje životy jiných, ani neohrožuje jejich přežití. Vyrovnanost tedy vyvažuje extrémismus a je součástí duchovní moudrosti a zralosti, které kompenzují rituály náboženských obřadů. Hodnota Písma je v podstatě schopnost usnadnit subjektivní přeměnu, která je často důsledkem interpretace významu, a nikoli doslovného překladu.

Odříkání jako proces

Úskalí a rozptýlení: Mysl a svět

Omezení karmicky zděděného ega / mysli má za následek vrozené sklony k chybám, které jsou důsledek nevinnosti i naivity. Bez pomoci není člověk schopen překročit své vrozené omezení a ani si neuvědomuje rozsah svého poškození.

Nechráněná mysl je citlivá a ovlivnitelná a dokonce i nejdůležitější ochrana pomocí rozumu může být zrušena emocionalitou nebo sociálním programováním. Celé světové populace se běžně držely zcela falešné víry po mnoho staletí a dělají to dodnes. Proto být závislý na populárních systémech víry znamená být náchylný k chybám (např. Mackayovy Extraordinary Popular Delusions a Šílenství davů [1841], 2003). Všechny předpoklady by měly být považovány v nejlepším případě za provizorní vzhledem k přirozeným omezením samotné mysli. Jediný neredukovatelný, nezvratný fakt je, že člověk je. Všechno ostatní je předpokladem (v tom nejlepším případě). To neznamená, že skepticismus (úroveň 160) je náhradou za moudrost, protože i on je také založen na iluzi. Mysl až donedávna neměla ověřitelný zdroj pro hodnocení pravdy, než Já, nebo pokročilého učitele.

Vzhledem k vývoji vědomí je takový prostředek nyní k dispozici nejen pro rozlišení pravdy od lži, ale lze také určit stupně pravdy ve vztahu k Absolutnu. Proto je pragmatická Mapa vědomí pro člověka nesmírně užitečným nástrojem, který vnáší světlo tam, kde je tma, aby odhalil, co je skryté nebo nejasné.

Klíčem k překročení omezení mysli ega je pokora, bez níž je mysl beznadějně uvězněná ve svém iluzorním domě zrcadel.

Vývoj intelektu, rozumu, logiky a vědy umožnil vzestup moderní civilizace a je velkým přínosem pro lidstvo. Pozorování potvrzuje, že čím vyšší úroveň vědomí má myšlenkový systém, tím větší je úleva pro lidstvo od jeho utrpení, které je vlastně nevědomé. Celkový pozitivní účinek vývoje vědomí a mysli je zřejmý v lineární dimenzi, ale stane se ještě větším, když vědomí postoupí za lineární doménu nad úroveň 499, kdy se nelineární duchovní energie stává dominantní.

Vzdělaný duchovní student dneška má šťastné výhody, které v minulosti nebyly k dispozici. Pochopení povahy ega / mysli a jeho vývojových základů je značnou výhodou, která usnadňuje sebeúctu a povědomí, které dříve v historii bylo obtížné nebo dokonce nemožné kvůli programování vinou a hanbou, a které vedlo k popření a potlačení vnitřních skrytých sklonů.

Úskalí a rozptýlení

Skutečně hledat osvícení je velmi přísná disciplína, která se proto vyhýbá zapojení do údajných duchovních hnutí, které jsou ve skutečnosti vnitřně politické povahy a frakcionářské.

Rovná a úzká je cesta, protože bez vnitřní disciplíny se duchovní energie se rozptýlí na různé atrakce. Hlubší ticho má větší vliv a je víc prospěšné než lavina nadbytečných slov a činností, které vycházejí z duchovního ega a jeho falešné racionalizace.  Duchovní rétorika je stále jen rétorika a představuje duchovní sofistiku. Závazek k osvícení změní a dává do nových souvislostí sociální role.

Existuje mnoho atraktivních, aberantních duchovních skupin, technik, praktik a učení, které jsou oslavovány, propagovány, prodávány a dokonce doslovně uváděny na trh. Existuje také svádění prozelytizací, populárními kulturními propagovanými místy a exaltovanou emocionalitou (Lewis, 2001). Všechny tyto atraktivity znamenají zisk z jejich propagace. Na rozdíl od toho, to, co je integrované, je vnitřně naplňující a proto nepotřebuje propagaci.

Existují četní integrovaní učitelé a učení, tak není nutné hledat nové vedlejší cesty. Skvělé tradiční cesty stačily tisíce let a jejich základní pravdy byly vymezeny zkušenostmi. Nyní jsou ještě víc adekvátní, srozumitelné a potvrditelné.

Soulad s cestou

Kapitola 11 obsahuje potřebné informace a pokyny pro ověření čistoty, pravosti a platnosti učitelů, tradic, náboženství, duchovních škol a organizací. Oddanost je důležitějším znakem integrity než nadšení. Je třeba mít víru v cestu a odstranit pochybnosti, aby se zjistilo, jestli jsou pochyby realistické nebo jsou pouze formy odporu. Hledající by měl mít záruku a podporu vnitřní jistoty a pevného přesvědčení, které jsou výsledkem studia a osobního výzkumu a bádání. Tak by cesta měla být vnitřně potvrzena objevem a vnitřní zkušeností. Opravdová cesta se rozvíjí, je sebeodhalující a je ověřována zkušeností.

Jak duchovní povědomí pokročí, příliv duchovní energie roste a umožňuje překročit předchozí nepřekonatelné překážky.  Přitažlivost světa a emocí klesá, roste progresivní přitažlivost k vlastnostem, jako je krása, milostnost a mír, a ne k věcem nebo ke zdánlivým ziskům. Obvyklým postojem se stává odpuštění a vrozená nevinnost veškerého Stvoření září. Učení velkých světců a učitelů se stává vnitřním vlastnictvím.

Otázka: Promluvte o materialismu.

Ačkoli pojem materialismu může působit abstraktně a především filozoficky, v praxi má hluboké praktické důsledky. Dialektický materialismus se objevil jako marxismus, který podněcoval po celém světě revoluci a způsobil smrt mnoha milionů lidí.

Materialismus popírá skutečnost Božství jako zdroje Stvoření a života a kalibruje (stejně jako Marx) na úrovni 130. Zdrojem mechanistického materialismu je skepticismus (160), který je omezen na lineární doménu. Odmítá skutečnost nelineární domény, která kalibruje na úrovni 500 nebo vyšší. Paradoxně, ačkoli skeptik zesměšňuje víru, má velkou víru ve své vlastní velmi omezené paradigma a ve svůj filozofický názor, které jsou naivní a nevědomé.

Při aplikaci na výzkum vědomí se teoretici pokoušejí prokázat, že vědomí je výhradně produktem činnosti neuronů. Všechny tyto projekty kalibrují velmi nízko a nedaří se jim demonstrovat materialistické premisy. Poslední výzkumný projekt Cricka (slavná DNA), než zemřel, byl navržen tak, že kalibroval na úrovni 150-160. Také ostatní podobné projekty kalibrují velmi nízko a odrážejí nejenom omyl a vady vize, ale také filosofické, antispirituální nebo ateistické předsudky. Takový výzkum proto také není skutečně vědecký, neboť porušuje zásady objektivního, nezaujatého, nedotčeného vyšetřování.

Odpověď: To může být omezující postoj odrážející kontext. Pravý sekularismus je přesvědčení, které popírá skutečnost přítomnosti nelineární domény v rámci lineárního. Sekularismus (úroveň 165) ignoruje nebo popírá skutečnost Božství jako zdroje existence a Stvoření.

Otázka: Jak si nejlépe zvolit cestu?

Otázka:  Můžete dát příklad?

Úplné vyřešení i jednoho problému sníží všechny, protože na dně je obvykle problém narcistického ega s pokorou, který je klíčem ke kapitulaci. Centrální konflikty každé úrovně byly zkoumány podrobněji v Transcending the Levels of Consciousness (Výstup po úrovních vědomí), ale v podstatě jsou podobné. Každá pozice je udržována pomocí dualistického souboru atrakcí a jejich odpovídajících averzí. S pokorou vzniká přijetí, že každý člověk je na nějaké úrovni v evoluci vědomí a duchovní vývoj je hlavní účel lidského života v tomto světě.

Otázka: Proč se někdy zdá, že život ve světě je tak obtížný?

Odpověď: Na planetě koexistuje mnoho evolučních druhů, které procházejí neustálou změnou. Hominidé mají celkem nedávný původ a Homo sapiens je směsicí velkých rozdílů v úrovních vědomí, nejen jednotlivců, ale i celých kultur a zemí. Stále jsou přítomné negramotné kamenné věky a nomádské kmenové kultury spolu se sofistikovanými vysoce kvalifikovanými, digitalizovanými zeměmi, s velmi pokročilými technologiemi a ekonomikami.

Kromě toho existují různá, často konfliktní náboženství a protináboženské systémy víry, stejně jako jejich politické ideologie. Kromě potíží ze všech těchto potenciálně rozporných rozmanitostí existuje prvořadá, inherentní základní překážka v lidské mysli, která je díky své konstrukci neschopná rozlišovat pravdu od lži. Ve všech zaznamenaných lidských dějinách převládala doba míru pouze v sedmi procentech času a války v devadesáti třech procentech času. Lineární dimenze zahrnuje utrpení; tedy nejlepší učitelé historie učili znát cesty ke spáse nebo k osvícení, jako jediné možnosti jak uniknout utrpení.

Následující část: Kapitola 13. Překročení identifikace s egem / já