Kapitola 14. Osvícení: přítomnost Já

Předcházející část: Kapitola 13. Překročení identifikace s egem / já

KAPITOLA 14

Osvícení: Přítomnost Já

Úvod

Vznik Realu je spontánní vyzařování, které je důsledkem odstranění omezení vnímání a jeho překážek. Překročení omezení je výsledkem záměru a podřízení osobní vůle a jejích iluzorních zisků a odměn Božské vůli.

Předchozí stavy

Když se dokonce i tento podivuhodný stav odevzdá Bohu, je nahrazen všudypřítomným tichem a mírem, který jde ve své zázračnosti dokonce za hranici extáze.

V rámci vnitřní krásy, posvátnost všeho Stvoření vychází zevnitř i mimo formu. Beztvará podstata Božství vyzařuje prostřednictvím forem. Postupně je lineární nahrazeno nelineární jednotou (Oneness). Allness (vše) Božství je silně potvrzené nesmírnou mocí Lásky, která je vlastností Stvoření a Božství. Přítomnost (Presence) Lásky je všudypřítomná a je prožívána jako vlastnost Já. To taví linearitu do Jednoty (Oneness), která je současně mimořádně jemná a paradoxně nekonečně silná.

Jak již bylo popsáno, pokud oddaný člověk následoval cestu negace (odmítání negace), může se objevit další velká iluze  prázdnoty (Void) jako Nejvyšší realita (Ultimate Reality). Cesta představuje nekonečnou Jednotnost (Oneness) a nelineární dokonalost a její vše zahrnující nekonečnost, a je mimo čas a prostor. (Tato iluze se vyskytuje na úrovni vědomí 850, jak bylo už dříve uvedeno.) Prázdnota musí být rozpoznána a odmítnuta, neboť neobsahuje Lásku. Od tohoto okamžiku člověk nepokračuje negací, nýbrž potvrzením (afirmací), které je posílené hlubokou modlitbou a prosbou Boha o vedení. (Božská láska nemá být zaměňována s emocionalitou / připoutaností, jak je běžně vnímaná lidská láska.)

Touto poslední bránou projde jen málokdo a důvodem je nedostatek přípravy, nedostatek jistoty, a poslední hluboké pochybnosti. Proto je následující část určena hluboce oddaným, velmi vážným studentům.

Poslední dveře

Pak se objevuje progresivní strach, který se stává téměř hrůzou, že i toto musí být odloženo před branou. Tak vzniká strach z absolutní smrti nebo zničení v nicotě a z neexistence navždy.

Zjevení

I samotná struktura je prominentní a zdá se být přeměněná do živosti se zářivou kvalitou. Všechno je živé a vnitřní esence vyzařuje jako prezentace, která zahrnuje poznání jako vrozenou, uctívanou kvalitu. Všechno je stejné svou podstatou a rovnocenné, dokonalé a výkvět svítivosti. Sláva Boží je daleko mimo schopnost pochopení a místo toho existuje kontextuální identita Já, to je to, co je pochopeno, a přesto nic nelze skutečně pochopit. V tomto okamžiku se popis musí zastavit kvůli dualitě jazyka.

Překonání tohoto konečného vchodu vyžadovalo odevzdání zdánlivého jádra a zdroje života samotného. Nastane ohromující údiv při objevu, že vše, co existuje, je Stvoření jako výraz Božství, a pole vědomí prostupuje vším, co existuje. Tak je Božství podstatou všeho, co existuje, stejně jako vědomí této skutečnosti. Vše, co existuje, odráží Božství svého zdroje. Paradoxně, po odevzdání života člověk objevuje život.

Přizpůsobení se

Období přeorientování a přizpůsobování může být poměrně zdlouhavé a může trvat roky.

Naplnění: Aktualizace potenciálu

Student se zeptá, jak je realistické nebo praktické realizovat Já nebo osvícení, které bylo označeno jako cíl, s ohledem na jeho vzácnost. V průběhu historie to bylo skutečně extrémně vzácné. Nicméně kvůli celkovému vývoji vědomí v minulém století se pravděpodobnost, že oddaný student dosáhne osvícení, zvýšila o více než tisíc procent. Každý pokrok ve vědomí je již osvícený stav v porovnání s tím, který předcházel. Posun z úrovně vědomí pod 200 do úrovně nad 200 je již primárním a velmi důležitým krokem. Dalším velkým přechodem je přejít od převahy emocionality ke schopnostem rozumu a intelektu, a pak překonat úroveň 499 a uskutečnit Realitu, která není lineární nebo popisná, ale místo toho je subjektivní. Vznik Lásky na úrovni 500 oznamuje dominanci nového paradigmatu. Úroveň vědomí 540 signalizuje vznik bezpodmínečné Lásky, která postupuje dál k radosti a extázi. Osvícení klasicky kalibruje na úrovni 600 a pak až do úrovně 1000, kdy zmizí linearita jako předpokládaná realita.

Identifikace s omezením přestane a proces překračuje limity kontextualizace, které souvisejí s vlastnostmi úrovní vědomí, a kterými se neprojevené stává manifestovaným. Tak mají nejvíce pokročilé úrovně vědomí co do činění s expanzí a dominancí nelineárního kontextu a paradigmat, které se nedají přesně lineárně popsat nebo definovat.

Otázka: Poslední bloky k osvícení vypadají hrozivě, nebo alespoň obtížně.

Odpověď: Jsou takové pro ego, ale nikoli pro vnitřní Pravdu a vědění Já. Je pravda, že konečné jádro ega je neschopné se zříci své zdánlivé svrchovanosti jako iluzorního zdroje života a existence. Síla je poskytnutá mocí Já, které je zajedno s Pravdou Božství. Tato vědomost je vyzařována jako důsledek identity s absolutnem. Božství je zdrojem všeho, včetně vlastní existence. Strach vyvstává z ega / já, které je rozpuštěno do Já. Takže samotný zdroj strachu je vyloučen a překonán.

Strach, který se nachází na konci cesty, je rozdílný od každého strachu, kterému člověk čelil dříve. Jeho kvalita je spíše existenční a nelineární, nežli omezená nebo oddělená. Zkušenostně byl tento strach skutečně velmi silný, ale ne opravdu silnější v intenzitě než předchozí obavy, které byly překonány. To, co dává tomuto strachu jedinečnou kvalitu podobnou hrůze, je to, že jeho zdroj je považován za zdroj existence a samotného života.

Přežití pro ego rovná se život s kontrolou a ovládáním. Při konečném odevzdání kontroly vzniká základní prvotní strach. Život je důsledkem Božství svého Zdroje, který je poslední konfrontací se samotným jádrem ega.

Otázka: Bez poučení by byla duchovní cesta obtížnější, ne-li nemožná. Osvícení bylo velmi vzácné.

Odpověď: Úroveň vědomí lidstva progresívně stoupala, což kolektivně podporuje spirituální vývoj a dostupnost pokročilejších informací o kvalitách a povaze vědomí samotného. Historická literatura o velmi pokročilých stavech často popisovala tyto stavy, ale neposkytla detaily o postupných krocích k jejich dosažení.

Otázka: Zdá se, že duchovní proces musí trvat dlouho.

Odpověď: V tomto životě mi trval proces třicet osm let. Samotný nástup byl překvapivý a dramatický ve věku tří let a bylo to popsáno jinde. Byla to konfrontace prázdnoty / neexistence versus Allness (vše) jako Nejvyšší realita. Cesta zpátky do Realizace božství jako nekonečné Lásky byla znovuobjevena a překročena. Silný příliv energie kundalini, která je vynikající, mi dal potvrzení, že cesta byla poskytnuta Bohem. To jsem zažil v tomto životě během raného dospívání.

Otázka: Byla to zkušenost se zážitkem blízké smrti?

Odpověď: Ne, tak to nebylo. Hledal jsem únik před ledovým větrem ve vzdálené krajině, ale fyzická kondice byla silná a zdravá. To, co jsem hledal, byl pouze komfort úkrytu. Pak se spontánně objevil subjektivní stav, který byl transcendentní, trvalý, primordiální a vše zahrnující.

Otázka: Je to zvláštní paradox, že jste se o několik let později stal na nějaký čas agnostikem.

Odpověď: To opět bylo důsledkem neočekávaného zjevení. To znamenalo konec víry v Boha jako systému víry. Bylo to náhlé ztělesnění celkového utrpení veškerého lidstva v celé lidské existenci. Byla to otřesná konfrontace. Až do té doby vítězila religiozita, ale v šoku a zděšení při odhalení, že Bůh mohl dovolit nebo být příčinou tohoto všeho utrpení, byla víra neudržitelná. To, čeho jsem byl svědkem, bylo utrpení, které je důsledkem bezbožnosti ega, od níž lidstvo potřebuje Spasitele.

Navzdory zhroucení náboženské víry v Boha mi přetrvávala snaha dostat se k jádru a zdroji samotné Pravdy. To vedlo k čtyřletému hlubokému zkoumání klasické klinické psychoanalýzy, po němž následovaly další tři roky hloubkové analýzy zaměřené na odkrývání kořenů samotného ega. Vnitřní hledání pak pokračovalo v dosažení velkých hlubin ega a nižších úrovní pekla, které také byly prožívány mimo rámec omezení času. Bylo to z propasti věčné duchovní temnoty, že volání k Bohu bylo zodpovězeno, protože extrémní utrpení a zoufalství mohlo způsobit zlom v houževnatém lpění ega. Následně došlo k období zapomnění, a pak zářící Božství a Boží sláva se odhalila v ohromující kráse a dokonalosti. Stvoření zářilo jako Boží projev jako Stvoření.

Otázka: Bylo to jako ukončení nebo koncový bod rozvinutí potenciálu samotného vědomí?

Pokušení bylo Vyšším věděním odmítnuto kvůli uvědomění, že pokušení bylo falešným slibem, protože konečná skutečnost (Ultimate Reality) je zdrojem veškeré moci. Já je v podstatě Moc a nemá potřebu ji nárokovat jako akvizici. Moc pro vlastní zisk neměla žádnou přitažlivost. Upřímně řečeno, byla by to přítěž. Po jejím odmítnutí se poslední dveře se otevřely a se smrtí ega se Boží sláva rozzářila a všechno ztichlo.

Otázka: Takže pokušení přetrvávají a znovu se objevují na konci duchovní cesty?

Odpověď: To byla sekvence. Lze připomenout, že Ježíš Kristus a Buddha popsali podobné konfrontační pokušení.

Otázka: A co fyzické systémy?

Odpověď: Zdá se, že každý velký pokrok vyvolá přechodnou vnitřní agónii lokalizovanou na auru nebo éterické tělo. Je snesitelnější, když si připomeneme, že ji popsal Buddha a Ježíš Kristus. Ježíš potil krev v zahradě getsemanské,  Buddha byl napaden démony a cítil, jako by jeho kosti byly rozbité.

K tomu dochází na úrovni vědomí 800 a výše a opakuje se to při průchodu vysokých bran. Důvodem je, že od úrovně vědomí 800 a na vyšších úrovních negativní oblasti z kolektivního vědomí lidstva člověka napadnou a jsou překonány. Člověk si uvědomuje, že tyto pozice, které ho napadly, nepocházejí z osobní karmy, tedy nejsou individuální, ale individuálně odrážejí karmické dědictví samotného lidstva.

Ti, kteří hledají osvícení, si zaslouží užitečnou ověřenou pravdu, znalosti a povzbuzení. Duchovní úsilí může vyústit do velkých neočekávaných skoků bez předchozího varování. Je moudré mít takové informace předem.

Následující část: Kapitola 15. Progresivní stavy vědomí