Kapitola 11. Víra, důvěra a důvěryhodnost

Předcházející část: Kapitola 10. Zkušenosti versus konceptuální stav

KAPITOLA 11

Víra, důvěra a důvěryhodnost

Sociální matrix: informace / dezinformace

Přežití víry a důvěry

Sklon veřejnosti věřit a důvěřovat informaci, která je klamná, je paradoxně důkazem, že naivní nevinnost, víra a důvěra jsou vnitřně stále velmi živé, operativní, a vlastně stejně silné jako kdykoliv předtím. Skutečnost, která je důkazem naivní lidské přirozenosti, umožňuje falši získat takový impuls a podporu.

Ztráta testování reality

Aby se ochránila před konfliktem a stresem, mysl hledá útočiště v odmítnutí nebo popření, nebo paradoxně v tom, že odhodí všechna varování do větru a divoce skáče od jednoho extrémního konfliktu k druhému. Existuje dokonce absurdní stupeň přehnaného popření, jako když například hollywoodské celebrity běží obejmout vůdce teroristů (úroveň 90), kteří mučí ženy a zavraždili statisíce svých krajanů.

Faleš není opakem pravdy, ale pouze její nepřítomnost, v realitě pravda nemá opak, stejně jako studené není opakem tepla, ani světlo není protikladem tmy. (Tma představuje nepřítomnost světla, stejně jako chlad indikuje nepřítomnost tepla.)

Psychózy

Jedním z nejkritičtějších slepých míst u veřejnosti, a to jak ve Spojených státech, tak i a na celém světě, je neschopnost rozpoznat do očí bijící zjevné psychózy nebo těžká mentální postižení, a to i v doprovodu hrubých bludů. Ještě obtížnější je rozpoznat, když jsou bludy chytře racionalizovány a bráněny zpolitizovanou rétorickou argumentací a falešnými důkazy. Bludné přesvědčení se šíří jako memy a lidé je považují za pravdu pouze kvůli jejich neustálému opakování. Falešné zvěsti se také množí kvůli zastírané zlomyslnosti posílené racionalizovaným překroucením a závěry. V důsledku toho jsou psychotičtí, silně bludní profesoři vyzýváni, aby přednášeli na prestižních univerzitách, které také podléhají akademicky populárním bludům (např. relativismus).

Mesiášské poruchy s bludy (maligní mesiášský narcismus) jsou téměř univerzální vlastností diktátorů (kteří běžně kalibrují na úrovni 90) z nedávné historie, stejně jako v současné době. Neschopnost rozpoznat tuto poruchu stála životy mnoha milionů lidí na celém světě v posledních stoletích. Aktuální světoví lídři s touto poruchou hrozí jadernou válkou. (Kalibrovaná úroveň vědomí 90 je charakteristická pro dětinské predátory a zločince a recidivisty.)

Extremismus

Přebujelá genocida byla endemická a charakteristická pro dobyvačné barbarské síly po tisíciletí (např. Čingischán, Vikingové, Hunové, Gótové). O staletí později byl tento divoký trend začleněn do náboženských apokalyptických písem islámu a křesťanství.

Převrácení pravdy

Pod vlivem autority, propagandy, technik vymývání mozků a skupinového souhlasu se schopnost lidské psychiky pro testování reality rozpadá, nepravda vládne jako pravda, dokonce až k bodu náboženského vyznání (inkvizice). Byla to omluva pro takové události jako čarodějnické procesy v Salemu. Tento fenomén, který se objevil v náboženství, také představuje pokles učení Mohameda jako důsledek kultovního učení Muhammada ibn Abd al-Wahhaba (úroveň 20), a Sayyid Qutba (úroveň 75), z nichž vznikl Hamás (úroveň 40), al-Káida (úroveň 30), a džihád bin Ládina (20).

kapitola 14). Historie se opakuje století za stoletím, až do dnešního světa, kde si mesiášští vůdci i nadále nárokují Boží autoritu, pomocí které mohou zdůvodnit usmrcení miliónů lidí, dokonce i své vlastní krajany a rodiny.

Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že lidské ego/mysl  má sklon ke klamání a omylům kvůli neznalosti svých vlastních omezení, slabin a zranitelnosti. Tato omezení jsou způsobena nejen známým psychologickým mechanismem popření, ale jsou důkazem omezení evoluce vědomí v jeho biologických a karmických atributech. (Osmdesát pět procent světové populace kalibruje pod úrovní 200.)

Důvěryhodnost, pravdivost a integrita jsou okamžitě odhaleny jednoduchými technikami kalibrace vědomí, kterými se podstata stává zřejmou a transparentní. Aby si duchovní aspiranti ušetřili čas a problémy, byly již v tomto dokumentu poskytnuty rozsáhlé seznamy kvalifikovaných, ověřených, integrovaných učitelů, učení a organizací, spolu s grafy a seznamy převzatými z knihy Pravda vs. lži.

Zdá se, že pravda a její následování přitahuje útoky stoupenců lži, neboť ohrožuje zisky z egoismu a jeho narcistickou pýchu. Odměna z falše je tak ceněná, že na sebe bere i ty nejextrémnější formy, například popírání Boha, oponování při jakékoliv zmínce o Božství, nebo alternativně a paradoxně prohlašovat Boha za autora extremistických akcí. Závažnost duchovního omylu způsobeného narcistickým jádrem ega je ukázána u známého charakteru doktora Fausta, který postupně prodává svou duši pro světský zisk. Diváci dramatu, a to zejména v jeho operní podobě, jsou otřesení, když je jim odhalena závěrečná katastrofa osudu Faustovy duše.

Autorita

Základem opravdové autority je integrovaná důvěryhodnost, zodpovědné vedení a správcovství na základě ověřených informací. Opravdová autorita, díky své úrovni pravdy, vyvolávala respekt a byla považována v průběhu historie za jednu z hlavních společenských předností a intelektuálního a morálního průvodce. Opravdová autorita je abstraktní princip, který překračuje doslovné příklady a jejich aplikace na specifika. Selhání jednotlivců být ideálem nevyvrací autenticitu principu, ale je pouze selháním jeho skutečného uplatnění v konkrétním příkladu. Například když je občanská autorita někdy zneužívaná nebo dělá chyby, neznamená to, že taková věc není pravdivá a integrovaná autorita.

Implicitní autorita titulů neznamená automaticky opravdovou autoritu, a je zranitelná podmínkami sociopolitických postojů. Že autority selhávají v osobním výkonu své zodpovědnosti je samozřejmě rozšířeným jevem. V této generaci po desítky let selhává dokonce i federální vláda v respektování a prosazování svých vlastních zákonů a která následně způsobila velké konflikty a dilemata, jakož i ztrátu suverenity.

Vyjma politických definic, co vlastně je zásadní povaha opravdové autority? Ta mluví sama za sebe svou vrozenou pravostí, jako jsou například znalosti, zkušenosti a schopnosti (např. letecký pilot). Vnímání musí být podpořeno podstatou. Zda to tak vlastně je v současných daných instancích je často nejasné a lze to zjistit jen použitím technik výzkumu vědomí.

V historii byli opravdovou autoritou nejčastěji zakladatelé, původci a autoři disciplín nebo profesních oblastí, jak jsou reprezentovány velkými vědci historie, stejně jako zakladateli integrovaných filosofických systémů. Ostatní opravdové autority jsou reprezentovány velikány hudby, umění, náboženství a duchovních objevů. Autorita je potvrzena názornou ukázkou, stejně jako ověřením zkušeností a potvrzením prostřednictvím některých objektivních prostředků, jako je kalibrace vědomí, která nemá žádný zájem na úrovních pravdy, které jsou odhalovány.

Ztráta přednosti opravdové autority

Je obtížné v současné kultuře pochopit hodnotu pravé autority, být schopen ji identifikovat a oddělit ji od zpolitizovaného veřejného image. Velké společenské síly jsou srovnatelné s tektonickými deskami, jejichž pohyby nakonec způsobí zemětřesení a erupce. Autority jsou běžně obviňovány z těchto katastrof, které ve svém extrémním sociálním projevu propuknou jako válka (která převažovala v devadesáti třech procentech času v zaznamenané historii lidstva). Tak by se dalo říci, že k selhání dochází ne kvůli opravdové autoritě, ale navzdory jí.

Pravá platná autorita pochází z podstaty (Reality), a nikoli od vzhledu, titulů, atributů nebo vnímání, ani skutečná autorita nepramení ze souhlasu médií. To, co je neintegrované, neautentické a kalibruje pod 200 (pubertální vzpoury) podporuje nerespektování opravdové autority, protože autoritativní pravda vychází z podstaty (absolutismus) a nepodporuje mylný dojem, který vyplývá z narcistického ega.

Omezení

Autorita není vševědoucí, a proto není imunní vůči chybám, vzhledem k proměnlivé povaze lidského stavu a k jeho vývoji. Tak dochází k chybám, které jsou následkem smrtelných omezení. Jsou kvůli dezinformacím, špatnému odhadu, chybným údajům, změnám v převažujících podmínkách a kvůli neznámým nebo skrytým faktorům a vlivům. Klam a dezinformace mají tendenci převažovat v mezinárodních vztazích a jsou velmi otevřeně vidět v neustálých zmatcích v Organizaci spojených národů (úroveň 190). Domácí problémy jsou přechodné ve všech zemích, protože existují neustálé změny ekonomických a populačních faktorů, stejně jako přírodní katastrofy a nízká převažující úroveň vědomí v mnoha zemích, jejich politických vůdců a subkultur.

Autonomie

Historie je plná situací a společenských okolností, které vedly k velkým revolucím, které formovaly starověké i moderní civilizace. Některé přinášejí velké výhody a další způsobují velké katastrofy, smrt a hladovění. Každé povstání mělo své údajné hrdiny i padouchy, výhody i tragické důsledky. Takové konflikty byly předmětem studia a argumentů po staletí. Otázkou je, zda přínosny stály za ztráty na životech a utrpení. Stejný diskurs převládá v současném světovém dialogu, jak pravil již Shakespeare: Hamlet (hra): Je to ušlechtilejší v mysli, že trpí sváry a šípy ohavného bohatství, nebo se zbraní proti moři problémů a oponováním, ukončí je? (as suffering the slings and arrows of outrageous fortune or taking up axes against it). Každá generace dělá svá vlastní rozhodnutí.

Vyvrácení náboženství

Odlišení utiskujícího autoritářství od pravdivé a na realitě založené autority je věc úsudku a tím i závisí na kontextu. Tak jsou občanská práva a svobody závislé na okolnostech a záměru. Některé situace mohou být vyjasněné pouze kalibrací úrovně vědomí, která odhaluje skutečnou podstatu postojů. Nejzřetelnější příklady jsou restrikce plynoucí z válečného stavu, infekční epidemie, nebo stavu nouze, který ohrožuje přežití.

Domnělí osvoboditelé a revolucionáři se proměnili v represivní diktátory a stávají se novými utlačovately (např. Che Guevara, Fidel Castro a Hugo Chavez), ideologicky stejně jako i politicky. To znamená, že princip rovnováhy nabývá účinnosti a stává se pak novou arénou pro diskusi a sváry. Úspěšné řešení je ve shodě s a v návaznosti na kalibrované úrovně vědomí těchto účastníků.

Soucit zahrnuje uznání sociální reality a ne její popření. Můžeme milovat a ocenit přírozenou krásu divokého tygra, ale jen hloupák si myslí, že si s ním může bezpečně hrát.  Jak již bylo řečeno dříve, realita je důsledkem podstaty a ne vzhledu.

Řešení

Často se říká, že úspěšné rozpoznání a přijetí opravdové autority závisí více na pozitivní a obohacující zkušenosti s vlastními rodiči během dětství a dospívání, kteří dítě podporují a milují, než na kompenzaci odmítnuté svéhlavosti a sebestředné kontroly problémů. Adekvátní rodič je vnímán jako podpůrný, ochranný a zdroj hrdosti, se kterým se člověk identifikuje. Nedostatek úspěšných výsledků vede k přetrvávající nelibosti nebo dokonce k nenávisti ke všem autoritám nebo k jejím symbolům, včetně Boha.

Čest

Uctíváme to, čeho si vážíme u druhých, stejně jako u sebe. Kromě toho člověk ctí své vlastní lidství i lidství u druhých lidí, a nakonec uctívá veškerý život ve všech jeho projevech v důsledku odevzdání se do Boží Vůle. S kapitulací ega si duch uvědomí posvátnost existence.

Mimo vlastní cti vzniká rytířství (úroveň 465) a respektování krajanů stejně jako dědictví a uznání hodnoty opravdové odpovědnosti. Ze sebeúcty vzniká respektování práv druhých, jakož i osobní odpovědnost. Čest je vysoko nad pýchou a je ve svém jádru skromná a vděčná, a člověk tuší božství Stvoření a vědění, což je vyjádřeno zvoláním: „Gloria in Excelsis Deo!“

Následující část: Kapitola 12. Bůh jako hypotéza