Kapitola 16. Transcendence světa

Předcházející část: Kapitola 15. Stát se modlitbou: kontemplace a meditace

KAPITOLA 16

Transcendence světa  

Úvod

Překážky pro dosažení pokročilé úrovně vědomí jsou poměrně značné, protože pramení z vnitřku i z vnějšku.

Úroveň vědomí průměrného člověka proto postupuje (podle statistického průměru) přibližně o pět až sedm bodů za celý život. Vývoj celkové úrovně vědomí lidstva je rovnoměrně pomalý a může zůstat v klidu po mnoho staletí nebo dokonce kolísat a snížit se, jak tomu bylo v průběhu roku 2006 (z 207 na 204).

Vzhledem k záměru a duchovnímu zarovnání však může být evoluce duchovně oddaných lidí poměrně velmi rychlá. Informace, které jsou nyní k dispozici, jako je výsledek výzkumu vědomí, zvýšily možnost dosažení osvícení o tisíc procent. Ve skutečnosti je objev výzkumu vědomí sám o sobě důsledek evoluce vědomí lidstva.

Zevnitř sebe, struktura a dynamika ega jsou silný odstrašující stav k objevu duchovní reality. Kromě toho je nevinný dětský substrát mysli programovatelný klamem a nemá žádné vnitřní obrany jak zjistit, že informace je pravdivá nebo lživá. Ego je tak oslepeno iluzí, že toho je schopné. Mysl paradoxně nezná skutečnost, že je omezená a náchylná k chybám. Bez pokory je duchovní evoluce v klidovém stavu a ochabuje, pokud vrozená pýcha ega není potlačována významnými událostmi nebo karmickým dobrem.

Kromě vrozených vnitřních omezení lidské mysli existují problémy, které vyplývají ze života ve světě a nepřetržitými vstupy z různých úrovní, včetně médií. To zahrnuje také biologické, fyzické, emocionální, psychologické, mentální, percepční a duchovní kontextuální úrovně. Zkušenostní svět je také nepřetržitě konfrontační v tom, že představuje nekonečnou řadu možností a voleb v rámci tlaku omezeného časového horizontu, který vynucuje nutnost neustálého rozhodování.

Někteří duchovní oddaní se vzdávají světa a vstupují do bezpečného útočiště vyhrazené duchovní komunity, což není alternativa pro většinu hledajících, kteří mají obtížný úkol vyhrazený duchovní evolucí, a sice být aktivním účastníkem v každodenním světě odpovědnosti a činnosti. Tento úkol může být velmi usnadněn tím, že si začínají být vědomi určitých postojů a stylů vnímání, které budou dále následovat.

Co je to svět?

Svět byl interpretován v průběhu staletí různými filosofy, včetně metafyziky, ontology, teology a dalšími.

Nyní máme také svět reflektovaný a interpretovaný v médiích, což je pak dále zpracováváno smysly. Zatímco Socrates, Descartes a další jasně vyjádřili dilema člověka, oni nedokázali poskytnout vysvětlení, které by řešilo konflikt, který je tak dobře doložen konfrontačním Scopesovým procesem, stejně jako dnešní politické debaty o správném vyrovnání různých světonázorů včetně sekularismu proti víře a prioritách práv.

Možné pohledy na svět

Níže jsou uvedeny různé možnosti jak pohlížet na svět:

  1. Narodit se člověkem je vzácné štěstí a důsledek dobré karmy.
  2. Svět je léčka iluze, proto spása závisí na nepřipoutanosti k jeho lineárním a emocionálním kvalitám.
  3. Vnímaný svět je výsledkem projekce lidského vědomí, a proto je podobný Rorschachovu testu.
  4. Pravda a realita světa je nepoznatelná vzhledem k omezením lidské inteligence.
  5. Svět je komedie, tragédie, politická hra, a více.
  6. Jedná se o očistný svět od strádání a utrpení, proto lidé hledají ráj.
  7. Svět je vzácná příležitost pro maximální duchovní růst a evoluci odčiněním špatné karmy a získáním duchovních zásluh.
  8. Svět je bezvýznamný kaleidoskop pocitů a každý význam je čistě projekce.
  9. Svět je divadelní jeviště pro absurdní komedii.
  10. Svět a lidský život jsou důsledkem pádu Adama a Evy kvůli neposlušnosti a podlehnutí pokušení zvědavosti. Život je proto pokání za prvotní hřích.
  11. Svět a lidstvo byly vytvořeny Bohem, a proto jsou božsky inspirované a vnitřně svaté.
  12. Svět je pouze fyzický produkt fyzického vesmíru.
  13. Život a tudíž i lidstvo jsou zcela náhodné produkty Darwinovské biologické evoluce (mechanistický redukcionismus). Přežití je zajištěno přirozeným výběrem přežitím nejschopnějších.
  14. Svět a vesmír jsou pouze pomíjivé iluze vytvořené egem, aby se udrželo oddělené od Boha.
  15. Lidský život je výrazem Boží vůle, jímž božství naplňuje aktualizci nekonečného potenciálu.
  16. Člověk pochází z hvězd a spadl z nebes.
  17. Človek pochází z opice.
  18. Svět a pozemský život je optimální místo pro evoluci vědomí v lidské podobě z jejích zvířecích počátků až ke spirituálnímu osvícení a spáse. Člověk je tedy přechodný stupeň mezi zvířetem a andělem.
  19. Svět a lidský život je jen jeden rozměr existence mezi mnoha dimenzemi.
  20. Svět představuje fúzi lineární a nelineární domény a ve skutečnosti existuje mimo doménu času a příčinné souvislosti.
  21. Svět nabízí dar života samotného přes bytí a existenci, zatímco vědomí je vytvořeno zkušeností a tudíž reified (?) jako Konečná Realita, z níž vzniká kapacita pro existenci a povědomí.
  22. Duchovní evoluce je příležitost lidského života, která umožňuje eventuální objev, že lidské vědomí pochází z Božského zdroje. To znamená, že vzdání se ega odhaluje duchovní realitu Já, kterým se Božská Skutečnost projeví a je subjektivně vnímána jako imanentní Bůh.
  23. Všechny souvislosti světa jsou domněnky. Život se žije výhradně subjektivní zkušeností.
  24. Člověk je jen velmi vyvinutý hominid a proto jen biologický druh a rod a spiritualita je produktem fantazie.
  25. Člověk je ekologická katastrofa, a čím dřív se sám sebe zničí a vrátí svět přírodě, tím lépe.
  26. Lidstvo je učební křivka biologické a sociální evoluce.
  27. Nemá smysl snažit se zachránit svět, protože svět, který vidíte, ani neexistuje.
  28. Svět je vhodné místo pro vykoupení a spasení.
  29. Vnímání světa člověkem je důsledek úrovně vědomí pozorovatele.
  30. Lidský svět je duchovní nemocnice a rehabilitační jednotka.

Svět afirmací

Svět každodenního života je ovlivněn myslí a smysly a to vede k přitažlivostem a averzím, k určování významu a hodnot, které mohou být zasazeny do kontextu pomocí duchovního uvědomění a rozvoje. Úkolem duchovního aspiranta je rozlišit vnímání od podstaty a mentalizaci od subjektivního zážitkového hodnocení. Svět, který je vidět, je produktem emocionálního a mentálního zpracování, což má také za následek abstraktní významy. Jak již bylo popsáno v předchozích knihách v této sérii, lidské vize a prožívání světa jsou odrazem převládající úrovně vědomí.

Vyjádřeno radikálně, vše je jen to, co existuje z důvodu identity, a všechny navrhované významy nebo popisy jsou externí projekce, vjemy a mentalizace. Je-li svět zbavený předpokládaných popisů, hodnot a smyslu, odhaluje radianci božství jako podstatu své evoluce a stvoření. Dokonalost Allness (všeho) září jasně a všechno je perfektní vyjádření a naplnění své podstaty pouze z důvodu své existence.

Svět je vrozeně duchovně dokonalý takový, jaký je, tedy maximálně výhodný pro rozvoj vědomí člověka, protože poskytuje maximální příležitost k získání pozitivních zásluh a odčinění negativity pomocí duchovní vůle. Vidět to vede k vděčnosti a k trpělivosti se zdánlivě negativními zkušenostmi, které se týkají utrpení.

Porozumění a pochopení základních skutečností závisí na pochopení významu identity jako Přítomnosti a Reality, že všechny věci, bez předmětu nebo predikátu, jsou pouze to, co oni jsou. Ačkoli celkově tyto věty mohou znít jako obšírné, znamenají uvědomění, které je osvobozující.

Slepá ulička: dobro / zlo

Hypotetická úvaha je vždy neplatná, protože se jedná o předpokládané idealistické představy, které nejsou založené na realitě, proto vždy kalibrují jako nepravdivé.

Přijetí / Humor

Život přináší nekonečné nejasnosti, které nejsou bez humoru řešitelné. Uvážlivě použitý humor vede cestou akceptování k míru a ke zvýšené schopnosti pro přizpůsobení, a ne k frustrované nelibosti nebo poraženectví. Humorem se můžeme povznést nad okolnosti a udržet si vnitřní důstojnost, místo studu, hněvu, zášti nebo snížené sebeúcty. Humor také usnadňuje moudrost v tom, že dává do kontextu lidské slabosti, které jsou podstatou samotné lidské kondice, a proto nejsou primárně osobní.

V neposlední řadě existue sarkastický šibeniční humor, který extrahuje dvojsmyslnost i z nejstrašnějších lidských zkušeností a umožňuje, abychom se od nich distancovali a tím snížili jejich bolestivost. Humor tak pomáhá transcendenci a uvolňuje od světských připoutaností a iluzorních tužeb.

Humor je výrazem svobody a potěšení a smích je biologicky léčivý. Naopak provinění a sypání si popela na hlavu, které bylo zdůrazňováno v minulých stoletích, má na stupnici vědomí kalibraci poměrně nízkou. Bůh se nalézá v horní části stupnice, ne na dně. Víra, láska a radosti jsou vysoká cesta; trudomyslnost a melancholie pouze vedou ke smutku a zoufalství. Sebenenávist zaslepuje povědomí o Já jako odrazu Božského stvoření.

Následující část: Kapitola 17. Morálka, rozum a víra