Kapitola 18. Narcismus: Uctívání ega

Předcházející část: Kapitola 17. Morálka, rozum a víra

KAPITOLA 18

Narcismus: Uctívání ega  

Morální autorita: velký konflikt

Největší duchovní učitelé všech dob, kteří všichni kalibrovali na úrovni 1000, varovali před zesměšňováním božství a vyvracením Boha, což je rouhání na úrovni vědomí 20. Je to grandiózní a pošetilý extrém, který záměrně porušuje takový vážný princip a zahrává si s politickou ideologií, která je produktem ateisty Herberta Marcuse nebo ateistické marxistické dialektiky (úroveň 135). Tak protestantští duchovní, biskupové a dokonce i arcibiskupové, zdá se, znesvěcují hlavní premisy své vlastní náboženské pravdy.

Vzhledem k tomu, že justice prohlásila, že jednání je symbolická řeč a že řeč je svobodná (free speech) /volnost projevu/, pak je očividně novým zákonem v zemi anarchie. Tak spisy Chomského (úroveň 180), Marcuse (úroveň 150), Foucalta (úroveň 90) a jiných nahrazují velké avatary (úroveň 1000). Pokud, jak učí  relativismus, jsou zdravý rozum a šílenství pouze jazykově výhodné formy útlaku s žádnou inherentní realitou, pak se anarchický chaos stává ideálním vyjádřením nepokojů ve Watts v Los Angeles, katastrofy po hurikánu Katrina, v ulicích Bagdádu, a anarchie při fotbalových utkáních.

[1] stává kvazimoralizujícím úskokem a maskováním pro degenerativní zkaženost a pro narcistickou sebeglorifikaci pomocí sympatizantů a příznivců.

Idealismus jako morální nadřazenost

Pravá morálka

Integrovaná morálka a etika, stejně jako skutečný rozum a víra, jsou pevně zakotvené v realistické pokoře, s jejíž pomocí podstata nahrazuje vzhled a socializované vnímání. Morálka jako ctnost je reprezentována etikou charakterových vlastností, ohleduplností k druhým lidem, poctivostí, bezúhonností, odpovědností, stejně jako věrností k základním duchovním konceptům. Být benigní, láskyplný, podpůrný, slušný, laskavý, ohleduplný a ochotný znamená nevyvolávat příčinu nebo nebýt nadřazený. Morálka je tak skromný způsob bytí ve světě pro svou vlastní příčinu, a ne pro zisk nebo pro inflaci ega. Důsledky jsou interní, jak o tom svědčí stupňě štěstí a realisticky založené sebevědomí.

Smíření rozumu a víry

Rozum, v rámci své vlastní domény, je vysoce pragmatický a prospěšný, přesto, že je primárně omezen na lineární doménu (úroveň 400+). Proto logika dodává faktické a užitečné informace, ale neposkytuje kompletní význam jako takový.

Pro kontext jsou důležité převládající podmínky, okolnosti, načasování, záměr, nastavení, motivy, včetně hodnotících úsudků.

Spirituální jasnozřivost

Jak již uvedl svatý Tomáš Akvinský, rozum (lineární obsah) vyžaduje osvětlení pomocí duchovní energie víry a modlitby, jejichž prostřednictvím je odhalen smysl a význam (díky nelineárnímu kontextu). Tak nakonec subjektivní zážitek a duchovní uvědomění umožňují porozumění a plné uznání.

Jak již bylo prozkoumáno před mnoha svědky a účastníky na přednáškách a bylo to opakovaně potvrzeno, svět nabízí maximální duchovní příležitost na základě svých nesčetných možností, které podporují vývoj vědomí a poskytují maximální karmický přínos. Je-li osobní názor překonán, každý okamžik je viděn jako dokonalý (např. skryté lekce ve zdánlivém neúspěchu nebo tragédii).

Mravnost a Stvoření

V popředí zájmu je objev schopnosti mozku pro zrcadlení (Medina, 2007). Savci intuitivně sdílejí pocity a záměry navzájem v důsledku pozorování chování ostatních. Tohle je základním mechanismem socializace a empatie. Velmi významné zkušenosti s makaky prokázaly, že opice se dokonce i vzdá získání potravy, pokud ten proces způsobuje bolest jiné opici v nedaleké kleci. Tato zkušenost by měla zahanbit mnohé lidi kvůli sobeckému lidskému chování, kde je egoistický zisk hledán dokonce i za cenu skutečné smrti jiných lidí.

V tomto celkovém kontextu existuje celá šířka příspěvků pro uspokojování žádostí a voleb jednotlivce, ale tyto jsou legitimní pouze v rámci kontextu a identifikovatelných limitů a podmínek. Takže biologicky morálka a etika podporují přežití a evoluční pokrok vědomí a lidské uvědomění, jehož cílem je dosáhnout samotného osvícení.

Integrace víry a rozumu

Svatý Tomáš Akvinský prohlásil po velkém studování, že neexistuje žádný zásadní konflikt mezi rozumem a teologií, jak to již odhalilo náboženství, ale místo toho se vzájemně posilují a podporují. Infuze duchovní energie přináší syntézu rozumu a víry cestou duchovního porozumění a pochopení. To se shoduje s úrovní vědomí jako důsledek expandující kontextualizace, která ilustruje skutečnost obsahu, a kterou se může postupně stát osobní zkušenost subjektivním stavem.

Mravnost představuje pragmatickou syntézu a integraci více komplexních faktorů do obvyklých způsobů chování, vnímání a rozhodování, které jsou zahrnuty společně pod pojmem ‚charakter‘. Duchovní záměr dává zkušenosti do kontextu a poté převládá v organizaci životního stylu, voleb, hodnot a cílů. Člověk se pak stává příjemcem lidského života namísto jeho obětí.

[1] Nejde o svobodu, ale o volnost projevu (free). Svoboda je v tomto kontextu jen zneváženým slovem. Svoboda je vnitřním stavem jedince.

Následující část: Kapitola 19. Cvičení