Kapitola 2. Lidské dilema
Předcházející část: Kapitola 1. Přehled
KAPITOLA 2
Lidské dilema
Úvod
Tato doba byla nazána informačním věkem, protože nové objevy nastávájí neustále a bylo jich rychle dosaženo v téměř každé oblasti lidského snažení. Věda a technika jsou katalyzátory rychlého pokroku v praktických aplikacích. Usnadnily vznik nekonečné řady expanzí, které vyžadují rozvoj nových koncepčních schémat a myšlenkových konstrukcí. Ty vedou k nové korelované literatuře, která podporuje další výzkum a vývoj, což opět plodí další cyklus objevů.
Evoluční stres
Evoluce lidské inteligence je kontinuálním výrazem projevu potenciality, která pak usnadňuje vznik další úrovně rozšířených schopností. Vnitřní vlohy inteligence jsou důsledkem vnitřního světla vědomí. Tato schopnost progresívního rozvinutí je jedinečná u druhu Homo sapiens, na rozdíl od jiných forem života, které se vyvíjejí pouze do stacionárních výrazů jejich biologických osudů a možností.
Důsledkem stálého evolučního postupu je to, že lidstvo je zároveň nadané i stresované změnami a výsledkem jsou sociální turbulence. Disharmonie, sváry a konflikty jsou endemické pro lidský druh a lidstvo žilo ve válkách během devadesát tři procent času zaznamenané historie.
Rozvoj výzkumu vědomí
To bylo poprvé zveřejněno v roce 1995 knihou Qualitative and Quantitative Analysis and Calibration of the Levels of Human Consciousness a později v knize Power vs. Force, která se stala široce známou jako výsledek velmi pozitivních hodnocení (např. Brain-Mind Bulletin), jakož i prohlášením držitelů Nobelovy ceny a významných osobností z různých oblastí, například marketingu, obchodu a inženýrských konstrukcí. Také to potvrdili spirituální učitelé a instituce, které začlenily učení do vlastních programů. Rychlé šíření a aplikace na informační a jiné různé oblasti svědčí o reakci a připravenosti lidského vědomí se vyvíjet v důsledku kvality samotné vrozené inteligence.
Výzkum potvrdil, že dilema moderního člověka je dvojí. Za prvé, lidská mysl, vzhledem ke svému přirozenému utváření, není schopna rozeznat pravdu od lži (názor od faktů), iluze od reality, nebo vnímání a vzhled od podstaty. Za druhé, moderní, vědecky vzdělaná mysl často není schopna pochopit nelineární duchovní skutečnosti nebo náboženské nauky a tudíž přijímá pouze část hodnověrné nebo pravděpodobné pravdy.
Tak se v moderním člověku víra a rozum oddělily, aby se předešlo konfliktům, jako v případě Scopesova procesu v roce 1925. Otázky, které vznikly z tohoto konfliktu, zůstaly relativně bez odpovědi. Důvodem pro neřešitelnost je, že problémy mohou být ve skutečnosti překonány pouze z většího kontextu, který představuje více expansivní a inkluzivní paradigma skutečnosti, zahrnující jak lineární tak i nelineární domény.
Věda o souvislostech
Jak bude zřejmé z dalšího vysvětlení, věda, rozum a sociální diskurs pracují převážně na úrovni obsahu (lineární), zatímco význam je abstraktní a je důsledkem kontextu cestou pochopení (nelineární). Ačkoli je to vrozená vlastnost vědomí samotného, kontext obvykle není uveden, identifikován nebo definován. Proto dříve žádná skutečná věda o pravdě neexistovala, natož aby byla prostředkem ověřování nebo potvrzení. Je proto nevyhnutelné, že lidstvo vázne a opakovaně upadá do nekonečných katastrof (např. opakuje stejnou chybu znovu a znovu v naději, že dojde k jinému výsledku).
Touha vyhrát má také za následek vzdání se integrity, jak můžeme vidět v uměle vykonstruovaném Scopesově procesu, v jehož průběhu Clarence Darrow ad hominem zaútočil na Williama Jennings Bryana, místo aby přímo řešil klíčové otázky, o kterých se údajně diskutovalo (Sears a Osten 2005). Ve skutečnosti, jak bude vidět, vývoj a stvoření jsou jedno a totéž (úroveň 1000). Jediný rozdíl jsou úhly pohledu, které jsou omezené paradigmatem.
15).
Klam jako krysař
Ego má sklon k chybě
Mysl se zběsile zabývá přežitím, takže má velký sklon chytat se stébla, než aby připustila, že všechny názory jsou pouze provizorní, orientační a přechodné. Opakováním se memy rychle šíří jako nákaza a tyto závažné odchylky od pravdy se množí a žijí vlastním destruktivním životem (McGrath, 2006). Velmi těžké lži se často šíří vytrvale po staletí a mají tendenci se znovu objevovat v nových šatech.
Zatímco lež může být zdánlivě racionalizována, jakmile se objeví jako konspirační teorie a ideologie (úroveň 160), ve skutečnosti nikdo z jejích hlučných navrhovatelů by nebyl ochotný přijmout padělané peníze (faleš) místo legitimní měny (pravda). Naopak bludní (nutty) profesoři hrají finanční hru (např. za plat 100.000 $ za rok), stejně jako jakýkoli chamtivý podnikatel (Horowitz 2006, 2007).
Úcta k integrované pravdě a schopnost rozpoznat a identifikovat lež je ostrý břit evoluce vědomí, jakož i duchovního vývoje. Významné objevy vedly k velkým zlepšením lidského života. Právě v tomto čase života zmizely úplně kvůli objevu antibiotik a imunizace infekční nemoci a epidemie, které zabily miliony lidí v minulosti,
Hypnotický účinek obrazu
Všichni současní diktátoři na světě, jakož i hlavy darebných národů, kalibrují ve stejném rozmezí přibližně v úrovni 80 až 180. Vše, co je neprospěšné pro společnost, co poškozuje kulturu a je degenerativní, kalibruje v úrovních pod 200. Tyto trendy ziskávají impuls jako výsledek idealizovaných obrazů a zvyšují tempo popularizací pomocí celebrit, které hloupě běží nechat se vyfotografovat, když se podlézavě objímají s diktátory.
Pro vnímavé naivní ego pouhá skutečnost, že někdo nebo některý způsob myšlení je prominentní nebo je ve světlech reflektorů nebo ve zprávách, uděluje věci mystickou, magickou, idealizovanou auru důvěryhodnosti, což je možná dále podpořeno nějakým důležitě znějícím titulem.
Záruky
Vnitřní pokorou a navíc moudrostí hledač pravdy bere vážně přirozená omezení lidské psychiky a už se neopírá o dojmy osobního ega jako jediného arbitra pravdy. Že je tento postoj založen na ověřitelné skutečnosti dosvědčuje poznání, že, jak již bylo uvedeno výše, přibližně osmdesát pět procent světové populace kalibruje pod úrovní 200. Toto kolektivně představuje devadesát dva procent lidských problémů celkově. V Americe je padesát pět procent lidí pod 200 a má to stejné negativní důsledky pro celkovou společnost.
Řešení
Zatímco semena sebeklamu jsou skrytá v zákoutí lidské mysli, jsou zde také skryté zárodky pro spasení, kterými jsou vnitřní vlastností samotného pole vědomí. Využitím metody výzkumu vědomí je nyní možné překlenout přirozená omezení mysli a odlišit podstatu od vzhledu. To poskytuje prostředky k vyřešení záhady lidské mysli, jak to přesně a klasicky uvedl Sokrates a Descartes a jak to ukázal Scopesův proces. Informační věk, navzdory jeho sklonu k šíření dezinformací, překvapivě také poskytuje prostředky k rozlišení pravdy (esence) od vzhledu (klamu), což má zjevné a dalekosáhlé důsledky a potenciální přínos pro každý aspekt lidského života, včetně osobního štěstí.
Mnohé pokroky v lidském poznání v průběhu doby vyvolávaly počáteční skepsi, nebo byly dokonce zesměšňovány. To znamená, že lidská psychika je ambivalentní ke každému novému objevu a proto vyžaduje změnu stanovisek a oblíbených názorů.
Následující část: Kapitola 3. Paradigmata reality