Kapitola 7. Rozum

Předcházející část: Kapitola 6. Završení ega

Oddíl III      CESTA VĚDOMÍ

Kapitola 7

ROZUM

ÚVOD

Tradiční cesty k Bohu jsou obvykle popisovány jako význačné jógy: Raja jóga, Karma jóga, Advaita a další. Je to cesta srdce, odříkání, lásky, služby, úcty, oddanosti a, v případě Advaita, rozumu.

Říká se, že cesta rozumu v této Kali Yuga (éra, která je odvozena od obratu zodiakálního kruhu) nevyhovuje většině hledajících, protože jsou obklopeni příliš mnoha světskými pokušeními. Cesta rozumu vyžaduje schopnost soustředit se, věnovat mysl jedné věci. Nicméně, může to být nejlepší způsob pro člověka, který řídí energii prostřednictvím rozumu a myšlení, a ne skrze smysly. Níže je uveden obecný popis takového přístupu a začátek cesty.

OBECNÝ PŘEHLED

Na první pohled rozum vypadá jako neustále hovořící stroj, propouštějící nekonečný proud myšlenek, nápadů, konceptů, hodnot, vzpomínek, plánů, očekávání, pochybností opakování a různých nesmyslů. V něm se objevují lidé z minulosti i současnosti, úryvky hudebních skladeb, minulých událostí, příběhů, textů, scénářů, názorů, návrhů, obrazů předmětů. Potom přichází plody představivosti, fantazie, sny, obavy, předpoklady a další fantasmagorie. V obecných zprávách plovou fragmenty zpráv, scén z filmů, televizních show a konverzace v Internetu. Kromě toho se tam nachází i finanční a obchodní zájmy, placení účtů, plány, rodinná, kulturní a politická úzkost, a tak dále ad infinitum.

Zdá se to být ohromující, vypadá to na bezednou bažinu, nad kterou člověk má jen malou kontrolu. Při soustředění a uklidnění se, můžete dosáhnout logického sledu myšlenek, ale rozum se rychle vrací zpět k neklidnému a nepřerušenému moři myšlenek, obrazů a fantazie.

Je možné se v tom vyznat? Je tam místo, od kterého mohou lidé začít chápat toto šílenství?

MOTIV

Programátoři studují tyto jevy a doufají ve vytvoření programu umělé inteligence. Nicméně, v nejlepším případě imitují omezené logické procesy. Mnohostranné složité procesy rozumu jsou obecně nelineární a nemohou být zahrnuty do newtonovského paradigmatu, který je nezbytný pro jejich výpočetní techniku. Jeho hlavní náplň se nejlépe popisuje jako náhodná nebo chaotická, s kapkami logiky, racionality či intelektu, který je brzy opět rozpuštěn v šumu nekonečného tlachání.

Období racionální logiky se dějí jakoby náhodně. Podobně jako při zasnění, fantazii a snech, mozek náhodně vybírá krátké doby k soustředění se na realitu konzistentního zpracování informace. Intuitivní průlomy nastávají bez varování. Se stejnou pravděpodobností vznikají období myšlenkových bloků, mezery, zapomnětlivost a různých fragmentů, ztrácejících se v nekonečném bludišti.

CO DĚLAT

DALŠÍ POZOROVÁNÍ

Po celkovém zhodnocení sféry rozumu je zřejmé, že obsah proudu myšlenek sám o sobě bude sotva užitečným. Musíme poodejít, přejít na jinou úroveň vědomí, a zeptat se, co skutečně pozoruje, chápe a sleduje tok myšlenek. Stejně jako na oko nemá vliv to, co vidí a na ucho to, co slyší, stejně tak existuje konstantní proud pozorování, na který nemá vliv to, co je pozorováno. 

Aby to bylo možné provést obratně, vyžaduje to praxi. Abychom se naučili tomuto umění, můžeme se dívat do jednoho určitého místa na okně jedoucího auta. Pohled se tak soustřeďuje nikoli na každý objekt individuálně, ale na pomyslný otvor, za kterým probíhají předměty. V důsledku toho určit každý z nich individuálně nebude možné, protože se pohled nezastaví na ničem konkrétním.

Toto uvědomění se extrapoluje i na tělo: člověk si uvědomuje, že je pouze svědkem, pozorujícím a prožívajícím vjemy. Ve skutečnosti nevnímá tělo, ale jen jeho pocity.

 

Plánované

Proud myšlenek se rozšiřuje a naplňuje se energií díky vrstvám motivů a záměrů, které mohou být definovány následovně.

  • Čekání: vypracování plánů pro předpokládané nebo možné budoucí události nebo potenciální rozhovory či schůzky.
  • Opětovné převyprávění minulých událostí.
  • Přepisování scénářů, skutečných nebo imaginárních.
  • Řešení problémů.
  • Nedobrovolné
  • Nevyžádané opakování výšeuvedeného.
  • Nesmyslné blábolení, fráze, útržky myšlenek, hlasy na pozadí a hudba.
  • Komentáře.
  • Dysforické vzpomínky, bolestivé okamžiky, nepříjemné události a pocity.
  • ZKLIDNĚNÍ ROZUMU A VÝSTUP ZA JEHO MOŽNOSTI

    Motivy

    1). Cítit se lépe, a

    2). Přežít.

    Formování mysli

    Rozum jakoby se bál, že zmizí, když zmlkne byť jen na okamžik. (Většina lidí zabíjí ticho hudbou na pozadí a rozhovorem.) Aby se podařilo zabít rozum, je nutné se vzdát určitých motivů a přenechat je Bohu.

    -Touha myslet.

    -Touha dosáhnout potěšení při myšlení.

    -Komfort od garance pokračování svého bytí.

    Myšlenky získávají stále více detailů formy, vystupujíce z rozptýlené blastémy, vytvořené energetickým polem, které podporuje a rozvíjí mysl. Když se soustředíme na zřeknutí se motivů, stojících za myšlením, můžeme ulovit myšlenky již v procesu formování. Matice myšlenkových forem předchází zakončení formování konkrétní myšlenky o zlomek sekundy. Tato matice je zdroj lehkého tlaku, stojícího za vznikem myšlenky. Zřeknutí se záměru vede k zastavení myšlení. V nastalém tichu nehybnost Přítomnosti přebývá jako Vše Jsoucí. Božskost jejího Bytí se vyzařuje jako ne-forma, přesahující všechny formy, v absolutní dokonalosti nad časem i prostorem.

    Zřeknutí se všech nároků na vědění nebo znalosti o čemkoliv je veliká úleva, která se prociťuje jako významný objev, ne jako ztráta, které jsme se báli. Člověk, nevěda o tom, byl svázán obsahem, proto za osvobozením se od rozumu následuje hluboký pocit klidu a absolutního bezpečí. Když se to nakonec stane, člověk se cítí jako doma, cele a plně, bez stínu pochybností. Není více co dostávat, není o co se více snažit nebo nad čím více přemýšlet. Dokonalost je absolutní, nekonečná, nehybná. Bezpočetné všetečné touhy a tlak času končí, odhaluje se jejich prázdnota.

    Polohování

    Když polohování pomíjí, člověk poznává, že to byl zdroj veškerých předchozích běd, obav i neštěstí a že veškeré polohování je ve své podstatě chybné. Všechny udržované pozice je nutno opustit. Pod vlivem naprogramování a kontextu tyto pozice vypadaly ve své době jako dobré ideje. Bohužel, všechny podobné ideje byly založeny na tom samém chybném předpokladu, jako by nějakým způsobem napomáhaly přežití individuální a nezávislé osobnosti ega. Ve skutečnosti, když zmizí, ztráty jsou nemožné a zisky jsou nepotřebné. Pouhá iluze byla příčinou nekonečné bolesti a útrap.

    Všechny tyto otázky mají základ v omezené představě ega o kauzálním vztahu. Mimochodem, jsou založeny na imaginární dualitě: jakoby existovala nějaká na myšlenkách založená identita, která prostřednictvím myšlenek a přání nutí probíhat děje.

    Pro seriózní duchovní práci k překonání obav i nejistoty je potřeba několik jednoduchých základních nástrojů, dokonale nadějných a bezpečných. Jedna z jednoduchých jistot, majících neocenitelnou důležitost a užitečnost je tvrzení, že veškeré obavy jsou chybné a nezakládají se na pravdě. Strach můžeme překonat, kráčeje přímo skrze něho, dokud neprojdeme napříč něho, naproti radosti, cestu, kterou on zatarasuje. Radost, která následuje za setkáním se s libovolnými duchovními obavami, je vyvolána zjištěním, že byly pouhými iluzemi nemajícími oporu v Realitě.

    Ego je ohraničeno Newtonovským paradigmatem reality a není schopné v plné míře chápat podstatu samotného života.

    V Realitě vše probíhá samo o sobě, bez vnějších příčin. Libovolná věc, libovolná událost je ztělesněním plnosti všeho Jsoucího, v libovolném okamžiku. Když jedenkrát uvidíme vše ve vší plnosti, potom již všechno bude dokonalým v každém okamžiku, pro nic již nebudou nutné vnější příčiny proměn. Z pohledu polohování ega i ohraničeného pohledu se zdá, že svět potřebuje neustálé korekce a opravy. Tato marná iluze se bortí.

    Směřování úsilí a očekávání člověka přechází z očekávaného a běžného na to, co se zpočátku zdá být výjimečným a neobyčejným. Po nějakou dobu člověk odmítá vše, co se dříve jevilo jako cenné pro společnost. To, co bylo považováno za kriticky důležité úhly pohledu, se ukazuje být směšnými domněnkami a prázdnou rétorikou. Popření milovaných hesel demonstruje, že je to ve skutečnosti primitivní forma existující propagandy, směrovaná k získání kontroly nad jinými a k ovlivnění jejich rozumu.

    Vědomá úroveň intelektualizace se kalibruje v oblasti čtyřstých úrovní, což je užitečné pro fyzický svět lidské činnosti, ale ohraničuje a je vážnou překážkou na cestě k osvícení. Intelekt sám o sobě je velké omezení, význační géniové vědy a intelektu se kalibrují přibližně na úrovni 499. Je to vrchol cesty intelektu kvůli omezením, daným jeho kontextem reality. Výstup za tyto hranice vyžaduje velký kontext a převádí člověka do sféry nepříčinnosti, non-duality, nelineární a ne Newtonovské dimenze mysli a chápání.

    Duchovní práce je v podstatě obětavou službou a vydáním se Boží Vůli. Když poznání člověka roste, síla tohoto pole vědomí se zesiluje exponenciálně podle logaritmické funkce, a to samo o sobě přináší více užitku, než jakékoliv úsilí nebo jiné pokusy zbavit svět utrpení. Všechna podobná úsilí jsou marná, protože vždy vedou k poblouznění, falzifikaci a iluzím o funkci uvědomění si samotného ega.

    Neosobnost ega

     

    Kauzální vztah

    Skeptické bloky v hypotetických sporech jsou odklady v duchovním pokroku. Víra předpokládá dobrovolné vzdání se nedůvěry, tak napomáhá i smíření, ležícímu v základu libovolného duchovního pokroku. Jistota se dostaví později, protože pravda ukazuje sama sebe, je zřejmá sama o sobě a přichází jako nevyvolaná sebenaplňující se demonstrace. 

    Pokud je kauzální vztah nereálný a mechanismus předurčení neobjasňuje to, co pozorujeme, jaké vysvětlení můžeme ještě využít, dokud nedosáhneme významného poznání? Rozum je záhada života, proto můžeme odpovídat na jeho otázky dočasnými, ale zřejmě uspokojujícími vysvětleními Tvoření.

    Existuje pouze Bytí. Bytí nepotřebuje příčinu, myslet si něco jiného – znamená následovat chybnou logiku. Pod Bytím chápeme to, co vidíme při pozorování, což předpokládá hypotetickou změnu okolností z neexistujících na existující. Nicméně, Jsoucí vždy přebývalo ve své úplnosti mimo čas; hledání výchozí příčiny je vlastní myšlení, odpovídajícímu koncepci času a prostoru. Mimo prostor a čas neprobíhají události, nejsou začátky ani konce, ale to přesahuje kategorie lidské mysli a logiky.

    Následující část: Kapitola 8. O příčinách a důsledcích