Kapitola 4. Smutek (úroveň 75)

Předcházející část: Kapitola 3. Apatie (úroveň 50)

***

Vzestup po úrovních vědomí Přesměrovat a objednat knihu…

Práva na vydávání překladů knih Dr. Davida R. Hawkinse mají v ČR s SR dvě společnosti – Nakladatelství Pravda.je a Pragma. Nevytváříme vlastní e-shop, ale můžete náš web a naše společné neziskové akce a setkání podpořit zakoupením knihy na stránkách vydavatele.  Námi vytvořené družstvo EVOLUCE, které je účetně pořadatelem neziskových akcí a setkání, získá z takto zakoupené knihy příspěvek na svoji činnost. Při objednávání stačí ve třetím kroku, kdy vyplňujete „Informace o vás“ rozkliknout „Zadat poznámku pro prodejce“ a napsat text „evoluce“.   🙂 Doprava i platba je přizpůsobena pro Českou i Slovenskou republiku. Vydalo nakladatelství PRAVDA.Je – 2017

***

Kapitola 4

Smutek

 

Úvod

Toto je úroveň smutku, ztrát a malomyslnosti. Většina lidí to zažívá jen po omezenou dobu, ale ti, kteří na této úrovni setrvávají, žijí v neustálé lítosti a v depresi. Je to úroveň truchlení, zármutku a výčitek vztahujících se k minulosti. Je to také úroveň věčných zatracenců a chronických hráčů, kteří přijímají prohru jako součást svého života. To často vede ke ztrátě pracovních míst, přátel, rodiny a příležitostí, stejně jako peněz a zdraví.

Významné ztráty v raném věku způsobují, že je člověk později náchylný k pasivnímu přijímání žalu, jako by byl smutek cenou života. Ve stavu žalu vidí člověk smutek všude kolem sebe, v malých dětech, stavu světa, v samotném životě. Tato úroveň zabarvuje celkové vidění existence. Součástí syndromu ztráty je představa nenahraditelnosti toho, co bylo ztraceno nebo toho, co to symbolizovalo. Je to osobní zevšeobecnění toho, že ztráta milovaného je ztotožňována se ztrátou lásky samotné. Na této úrovni mohou citové ztráty vyvolat vážné deprese nebo dokonce smrt.

Ačkoli je smutek hřbitovem života, má stále více energie, než apatie. Když tedy traumatizovaný, apatický pacient začne plakat, víme, že jeho stav se zlepšuje, protože jakmile začne plakat, bude zase i jíst.

Klinický obraz

Žal je univerzální lidská zkušenost, kterou je obtížné projít, protože jeho emocionální sílu znají lidé až příliš dobře. V menších stupních, může být vyjádřen jako lítost, ale když je převládajícím pocitem, může být zneschopňující a ochromující.

Univerzálnost této zkušenosti je ve struktuře a povaze ega, které vidí zdroj štěstí ve vnějším světě, nebo v emocích a přikládá mu jedinečný význam. Ve skutečnosti je jediný zdroj štěstí uvnitř člověka a jeho mechanismus je intrapsychický a vnitřní. Když se získá požadovaný objekt, situace nebo vztah, vnitřní mechanismus začne pracovat s uspokojením této touhy, protože objekt, osoba, nebo stav byl prodchnutý speciálními vlastnostmi. Hodnota je v očích pozorovatele nebo vnímajícího a není podstatou požadovaného objektu nebo člověka. Z tohoto důvodu je smutek spojen s touhou, stejně jako vlastnictví.

Společnost kolektivně předpokládá, že za určitých podmínek jsou objekty nebo vlastnosti cenné, a tato dohoda ovlivňuje osobní volby. Duchovně vyvinutý člověk, který chce jen málo, je relativně imunní vůči žalu, protože zkušenost zdroje štěstí pochází zevnitř a není závislá na vnějšku. V případě, že štěstí je získáno prostřednictvím mechanismů ega, je více založeno na představách, systémech víry, a předpokládaných hodnotách než na absolutní skutečnosti samé, která je nezranitelná ve vztahu ke ztrátě. Objekty, vlastnosti, nebo vztahy byly nadhodnoceny na základě mechanismu připoutanosti a následném promítání hodnoty. Čím větší jedinečnost je přikládána vztahu či požadovanému objektu či osobě, tím větší je potenciál pro žal a ztráty. Strach ze ztráty přispívá k závislosti na majetku, jakož i pocitu důležitosti či na společenských atributech úspěchu, jako jsou peníze a sláva.

Externalizace vnímaných zdrojů štěstí vede ke vzniku náklonnosti a kontroly jako hlavního mechanismu přežití, spolu s touhou získat status a jeho symboly bezpečnosti a materiální zajištění.

Duchovní orientace

Nezřídka vedou těžké ztráty k příklonu k náboženství a spiritualitě při hledání pomoci a odpovědi. Lidé nacházejí emocionální útěchu a podporu v modlitbách, a vracejí se k náboženské praxi. Ztráta proto poskytuje příležitost pro přehodnocení duchovních principů a začít je používat ve skutečné praxi spíše než jen rozpoznávat intelektuálně.  

Ztráta je první nepříjemná událost, protože je destruktivní a emocionálně obtěžující. Počáteční reakce může být šok a odpor, nebo dokonce popření. Emoční bouře vyžaduje energii a pozornost v době, kdy energie je nízká, což vede k hněvu. Zpracování krize pomáhá soustředit se na konkrétní vnitřní realitu a překonat svá přirozená omezení.

Dojde-li ke ztrátě náhle a nedobrovolně, přichází hněv a lítost a strach ze ztráty kontroly. Nečekané narušení života také nutí člověka přizpůsobit se novým podmínkám, což může vyžadovat radikální řešení. Je dobré vědět, že duchovní výzkum naznačuje, že všechno utrpení a emocionální bolest je výsledkem odporu. Přijetí situace zmírňuje bolest.

Paradoxně ztráta je zároveň svoboda a otevření nových možností. Ztráta je vnitřní adaptace a usnadňuje vznik kvalit a vlastností, které představují příležitosti pro růst. Současně mysl lituje a chce zrušit změnu a vrátit se do pohodlí bývalých pořádků, ale evoluční vývojový růst je neústupný. Podstata problému je v odporu ke změně. Změna může být zdrojem předpokládaného potěšení v případě, že je dobrovolně zvolena a zdrojem odporu, je-li vynucena. Náklonnosti a touhy vedou do současnosti a předpokládané budoucnosti, stejně jako lpění na minulosti. Všechny tyto pozice jsou iluzorní, neboť každý žije v přítomné chvíli času, a nikdo nezažívá ani minulost ani budoucnost, s výjimkou svých představ a vzpomínek. Jediným realistickým zdrojem štěstí je to, co je založeno na přítomnosti a současnosti a nemůže být ztraceno.

Smutek či ztráta, jako každá stresující situace v životě, může být viděna jako cenná příležitost k růstu a čas na přehodnocení hodnot a cílů. Pokud ji člověk nepromarní, je možné vzdát se všech připoutaností, včetně systémů víry, a zažít zdroj štěstí, které vyzařuje zevnitř.

Připoutanost (lpění)

Emoční náboj můžeme zmírnit, když si uvědomíme, že všechno ve skutečnosti patří jen Bohu a že lidé vykonávají pouze správcovství. Ve světě je vlastnictví jen přechodná zvláštnost, a hodnota je jen v našem vnímání, chápání a zákonných ustanoveních.

Pocit majetnictví doprovází další příslušenství ega, jako je pýcha, pocity bezpečí a smyslové potěšení. Pocit štěstí je iniciován uspokojením vnitřní nouze, uvolňuje neurotransmitery v mozku, jako je serotonin a endorfiny. Je důsledkem současného stavu, ale není jeho zdrojem. Všechny sociologické / psychologické studie potvrzují, že nábožensky nebo duchovně orientovaní lidé jsou obecně šťastnější po celou dobu, bez ohledu na okolnosti. (Wellas, 2005)

Zpracování negativních pocitů

Při ztrátě je efektivní duchovní proces neodporování a odevzdání (to však není vhodný postup pro ty emocionální stavy, které mají úroveň vědomí nižší než 75, jako je například deprese, vina a apatie). Duchovně orientovaný člověk oceňuje všechny životní zkušenosti a vidí každou z nich jako příležitost k duchovnímu vývoji. Technika zpracování se týká velmi jednoduchých kroků, které závisí na ochotě a schopnosti se něčeho vzdát.

1. Soustřeďte se neochvějně na pocit ztráty a nevyhýbejte se mu. Uvědomte si, že všechny bolesti jsou způsobeny v důsledku odporu. Utrpení ze ztráty pochází z připoutanosti a pocitu jedinečnosti ztraceného.
2. Buďte ochoten se ponořit do pocitů a nevyhýbejte se jim. Všimněte si, že přicházejí ve vlnách a že odevzdání se té z nejintenzivnějších vln vede ke snížení jejich emocionální závažnosti.
3. Požádejte Boha o pomoc a odevzdejte se do Boží vůle. (Je užitečné si přečíst devadesátý první žalm nebo jiné oblíbené duchovní pasáže).
4. Buďte ochoten snášet a přetrpět tento proces. Pokud nebude odpor, bolest zeslábne, až zcela vymizí.

Ačkoli utrpení ze ztráty se odvíjí od konkrétní události, bolestivé emoce připoutanosti skutečně vznikly z různých zdrojů v průběhu času, a tak může být skryto více pod povrchem, než se zdálo na první pohled. Proto, každá ztráta vlastně reprezentuje všechny ztráty, protože reprezentuje zkušenost ztráty samotné a ne jen určitou událost, která ji vynesla do povědomí.

Užitečným zdrojem síly při zpracování bolestivých pocitů je identifikace s celým lidstvem a uvědomit si, že utrpení je univerzální a neodmyslitelně patří k fenoménu lidského bytí a vývoji ega.

Nepřipoutanost na rozdíl od připoutanosti

Subjektivní zážitek Prázdnoty, i když velmi působivý, je značně odlišný od reality stavu přítomnosti Boha jako Všeho, včetně velmi významné kvality nekonečné lásky (viz kapitola 18).

Řešení

Bolestí zpracováváme naše osobní ztráty a snižuje ji emocionální / filozofické přijetí a povědomí o celkové realitě lidské existence, která je sdílena všemi:

1. Všechno v lidské sféře je dočasné, přechodné, a evoluční.
3. Nahlížejte na všechno vlastnictví a vztahy jako na dočasné, jako na průvodce poutníka. Jsou to závazky a závazek je odpovědnost a ne náklonnost nebo závislost.
4. Držte se více principů než lidí, objektů, podmínek a přechodných situací. Hladiny vědomí orientačně označují principy a zásady, které jsou spojené s určitou úrovní a jejím celkovým atraktorovým polem vědomí, které vše ovlivňuje.
5. Řešte vše a žijte s odvahou a důstojně. Tento postoj vás posouvá dopředu a poskytuje neviditelnou moc a sílu k přežití. Připusťte, že smutek je normální proces, a nebraňte se mu.
6. Demontáž smutku (a také touhy)

   Specifikace Zatřídění Všeobecně Vztah Společenství Peníze Aktivum Přežití Bohatství Prostředek Důležitost, prestiž, pohodlí Milenec Vztah Sex, pýcha, bezpečnost, partnerství Příbuzenstvo Rodina, kmen Skupinová identita Auto Majetek Praktické doprava, pohodlí, postavení Titul Status Pýcha, status Dům Majetek Pohodlí, přežití, bezpečnost Luxus Majetek Komfort, pýcha, status Práce Hospodářský Přežití, stav, dovednosti Mládí Příležitosti, učení Otevřená budoucnost, vitalita, atrakce Partner Osobní Společník, pomocník, náklonnost, láska Rodič Vztah Rodina / skupinová identita, minulost Dítě Vztah Láska, budoucí potenciál, rodičovská role Zdraví Fyzické tělo Přežití těla Cennosti Majetek Potřeby Majetek Pohodlí

   Láska je možnost vzdát se do neosobní Boží vůle a přehodnotit, co je celkovým účelem daru lidského života.

   Dualita žalu

   Zatímco některé stupně smutku jsou v průběhu života nevyhnutelné, chronický smutek vyžaduje vzdání se dualistických pozic, na nichž je založen jako dlouhodobý postoj nebo převažující stav vědomí.

   Dualita žalu

                   Přitažlivost                                                    Odpor

   Lpět na něčem	Pustit
   Žít v minulosti	Žít v přítomnosti
   Rozepnout	Akceptovat
   Smlouvat s Bohem	Akceptovat omezení – karmu
   Doufat ve změnu, prosby	Kapitulace (přijetí)
   Vnímat jako ztrátu	Vidět jako příležitost jít dál
   Odmítnout, popírat	Propracovat
   Hněv, vztek	Přijetí
   Sebeobviňování	Akceptovat omezení
   Cítit prázdnotu	Nahradit novými hodnotami
   Zmenšit	Kompenzovat
   Zdroj štěstí vidět vně	Zdroj štěstí vidět uvnitř
   Závislosti na zevnějšnostech	Spolehněte se na sebe
   Odporovat	Přesahovat
   Malomyslnost	Naděje
   Vrátit se zpět v čase	Pohyb vpřed k novým volbám
   Emocionalita		Minimalizovat emoce
   Usilovat o sympatie		Soběstačnost
   Vyhnout se, kontrola		Akceptovat, poučit se
   Vnímat ztrátu jako trvalou		Vnímat ztrátu jako dočasnou
   		Nenahraditelný		Budoucnost má perspektivu
   Život plný problémů		Život plný řešení
   Hořký		Víra a naděje

    

   Následující část: Kapitola 5. Strach (úroveň 100)