. 1. ledna/januára 2024
Přejeme všem přínosné „příležitosti“ při svědkování životních „událostí“ na plátně vědomí, kde sami jsme si režiséry i herci, v takové míře, kterou zvládneme překlenovávat a odevzdávat Bohu, každý den, v každé minutě, či okamžiku, po celý rok 2024!
Vítáme všechny, kteří právě sledují naše 166. on-line setkání studijní skupiny Dr. Hawkinse.
Na úvod si pustíme Požehnání od Dr. Hawkinse. Pohodlně usaďte a začínáme.
Video s požehnáním od Dr. Hawkinse:
Jistě i dnešní setkání bude odrážet to, na co se Julo naladí a bude vhodné pro skupinu říci.
Předávám slovo Julovi.
.8.17. Riziko pri poskytovaní {nezrelému študentovi pokročilé} informácie spočíva v tom, že ego poslucháča sa pokúsi informácie uchopiť {svojím rozumom, teda} intelektom {, presne tak, ako to robilo doteraz s neduchovnými informáciami, a považovať novo získané poznatky} ako {nahromadené, nabiflené} údaje; a tam sa {jeho proces} zastaví. Sú duchovní študenti, ktorí sa zúčastnili na doslova stovkách kurzov a prednášok, a {ktorí} majú izby plné duchovných kníh, ale vôbec sa neposunuli dopredu v uvedomovaní si; ustrnuli. {Vôbec nerozpoznávajú neperspektívnosť svojho prístupu a} ich hľadanie pokračuje na ďalší kurz, a na ďalší; ďalšiu knihu, ďalšieho gurua, a tak ďalej.
Všetka duchovná pravda sa nachádza v každom duchovnom koncepte; je iba potrebné úplne pochopiť jeden jediný {duchovný} princíp, aby sme porozumeli všetky a dospeli k Poznaniu Skutočnosti. Zvoľte si jeden duchovný princíp či nástroj, a neúnavne ho uplatňujte, až do jeho úplného vyčerpania: ⇒ odpúšťanie, alebo ⇒ láskavosť, uplatňované do úplnosti, {alebo} ⇒ 3. krok z 12-krokového programu {‘Anonymní Alkoholici’, AA}, {alebo} ⇒ čokoľvek. Potom tento {vami zvolený prístup} uplatňujte na každučkú myšlienku, pocit, konanie, správanie, a to bez výnimky.
Stačí jediný skalpel na rozpitvanie celého ľudského tela, a stačí jediný duchovný skalpel {, teda jeden duchovný princíp,} na odseknutie sa od ega. Spočiatku si to vyžaduje úsilie na prekonanie vrodeného odporu, ale keď sa ochota {‘to robiť’} zdokonalí, a to postupným vzdávaním sa, {tento} nástroj ožije svojim vlastným životom – {tu potom} už neexistuje všedné ja, ktoré by to robilo.
Napokon si uvedomíme, že tento nástroj je usmerňovaný niečím iným ako osobným všedným ja. Pravdu ‘nenájdeme’, takže je ju márne ‘hľadať’. Božskosť sa odhalí sama, bez námahy {, po odstránení stanovísk}. Je to záležitosť pripravenosti sa na to {odhalenie}, a to agóniou umierania všedného ja a našich osobných {všedného ja} plánov. Telo je ‘ono’, karmická, kľúčikom naťahovacia hračka, ktorá si sama od seba vykračuje svojím vlastným osudom; na toto {kráčanie} vôbec nikdy nepotrebovala ‘mňa’. Ako mohla takáto myšlienka vôbec vyvstať a prevládať?
Duch a srdce sú jedno. Je to srdce, ktoré je zajedno s Bohom, nie myseľ. Objaviť svoje srdce znamená objaviť Boha.
Postup na dosiahnutie vysokého stavu uvedomovania si
Ľudia sú zvedaví {a pýtajú sa DRH}: „Ako je možné dosiahnuť taký {vysoký} stav uvedomovania si?“. Ale málokto tieto kroky nasleduje, pretože sú tak jednoduché:
.1. V prvom rade {musí vo vás existovať} neotrasiteľné rozhodnutie {v originály je slovo: túžba}, že cieľom je dosiahnuť tento stav.
%
.2. {Na základe tohto rozhodnutia} vznikne disciplína {, oddanosť,} účinkovať {v každodennom živote s neoblomným, stále prítomným,} sústavným a všestranným ⇒ odpúšťaním a ⇒ láskyplnosťou {orig: jemnosťou}, a to ⇒ bez výnimky {, teda ku všetkému, čo vzchádza pred naše uvedomovanie si: aj k svokre, aj k politikom, aj k…}.
.3. {Nevyhnutnou podmienkou je pritom, že} človek musí mať {⇒ na základe videnia nevinnosti} ⇒ súcit ku všetkému, {teda} aj vrátane seba a {vlastných} myšlienok. {Súcit definujeme ako schopnosť chápavo ⇒ vidieť emocionálne rozpoloženie iných, bez nášho vnorenia sa do ich emocionality, a ak je to vhodné, našou púhou fyzickou prítomnosťou, poprípade slovami, náš chápavý prístup bezpodmienečnej ohľaduplnosti komunikovať. Vidieť nevinnosť je pre ego ľahšie stráviteľné, ak mu povieme, že 1: každý robí iba to, čo považuje za najlepšie, a 2: keby sa niekto mohol správať ináč, tak by sa správal ináč.}
.4. {Okrem túžby dosiahnuť vysoký stav vedomia je potrebné} byť ochotným ⇒ zanechať {všetky ostatné} túžby. {S tým súvisí ⇒ vzdanie sa tvrdohlavosti , aby bolo po mojom, inými slovami} ⇒ vzdať sa svojej vlastnej vôle, a to v každom prebiehajúcom okamihu {sústavnosti}.
%
.5. Pri tom, ako sa každá {tendencia privlastniť si} myšlienku, pocit, túžbu, a či skutok {uvoľňovali a} vzdávali Bohu, myseľ postupne utíchala.
.6. {Týmto myseľ postupne} najprv upustila od celých príbehov a odsekov, a neskôr aj od nápadov a konceptov {, a tým utíchala aj ich obhajoba}.
.7. Ako človek upustí od {autorstva a} priania vlastniť tieto myšlienky {a šťúrať sa v nich} , prestanú sa rozvíjať do takých {väčších} detailov a začnú sa rozpadávať {v priebehu ich vytvárania}, kým sú len napoly vytvorené.
.8. Nakoniec bolo možné vzdať sa energie, ktorá stála sa samotným procesom myslenia, {a to} predtým, ako sa vôbec {myšlienka začala vytvárať, ako sa} stala myšlienkou.
%
.9. {Táto} činnosť sústavného a neúnavne upreného zaostrenia sa, nedovoľujúca ani čo len {jediný} okamih odpútania pozornosti od {priebežnej} meditácie, pokračovala počas vykonávania bežných, {každodenných} činností.
Čo je Oddanosť?
„Máme v sebe vrodenú obrovskú, intenzívnu, mocnú oddanosť. Nemusíme ju vyvíjať, musíme ju len znovu objaviť. V našom vnútri sa už nachádza energia takej obrovskej moci, že
človek vyvolá túto moc pre zanechanie
každučkej pripútanosti, ktorá {mu} stojí v ceste.
Ochotu to urobiť {, byť oddaný a ešte aj prosiť ‘akúsi, duchovnú moc o niečo,} nenájdete v štruktúre ega. Ego vám okamžite dohodí nejaký svár, prečo by nemalo vytrvalo zotrvávať v smere, ktorým ste ho {po novom} nasmerovali. Takže, človek musí načrieť hlbšie do svojho vnútra. V samotnom vrodenom jadre ľudskej bytosti je duchovná moc obrovskej intenzity, ktorá vlastne dokáže uskutočniť nemožné. Ego, samo o sebe, nemôže seba prekonať. Vyžaduje si prítomnosť Boha. Je to vďaka Božej milosti: …človek preklenováva ego, …prechádza od mysle k nemysli, …prechádza od myslenia si, že obsah a lineárnosť sú vrcholnou skutočnosťou. Je to vďaka božskej priazni. Nikto by tu nebol {na tejto prednáške} a nasledoval takýto cieľ, keby takáto priazeň už prv neexistovala. Preto každý z nás, ktorí sme tu dnes, je tu na základe božskej priazne.“
Prijatie toho, čo je!
Dr. Hawkins: „Čo tým myslím je, že
ako sa {práve} teraz s vami rozprávam,
dochádza vo vedomí k upúšťaniu akejkoľvek túžby čokoľvek zmeniť.
„No A Čo?“ alebo „Naučte sa prestať myslieť!“
Otázka: {Pri šoférovaní,} keď na mňa zatrúbi nejaký vodič, a to som pritom neurobil nič, {čo by stálo, z môjho stanoviska, za reč, tak na to} stále reagujem a som netrpezlivý…
Odpoveď:
Myslím si, že sa musíte naučiť prestať myslieť!
Pod myšlienkovitosťou je nekonečné ticho. {Myšlienky je možné ‘počuť’ iba oproti pozadiu ticha, a ak odstránime myšlienky, a stotožníme sa tým tichým pozadím, tak sa ocitneme v nekonečnom tichu}. Práve v tomto okamihu som naladený na ticho. Vôbec nič sa {v ‘hlave’} nedeje. Páči sa vám to? Bez {zapnutého} televízora, bez štekania psov, no proste deje sa nič. Čo sa deje v tomto priestore {ticha}? Nič sa nedeje! Všetko je mierumilovné a tiché. Ste s tým v pohode? Áno? Dobre, žite tam {, v tom tichu}. Zostaňte v ňom. Rozpoznajte tento priestor ticha, a noste ho so sebou ako to, že ste ním. Nemyslite si, že mier a ticho sú mimo vás; sú vo vás.
Viete, ticho je tesne pod povrchom myšlienkovitostí a zábavného cirkusu {okolo nás}. Ostaňte vo vnútri tohto {ticha}, a čokoľvek čo sa deje, {čokoľvek vám myšlienky ponúkajú na pretras, majte za to, že} je nepodstatné. Navzájom sa tam zabíjajú, a vy poviete: „Aha, … nuž, áno“; a guľky lietajú {napríklad aj okolo vás} a vy poviete: „V pohode. No a čo?“ Takže sa naučíte hovoriť „No a čo?“, nakoľko to likviduje cenenie si myslenia.
{Niekto vám oznámi:} „Idem sa zabiť!“ {A vy na to:} „No a čo? Čo chceš po mne aby som spravil? Zavolal policajtov alebo niečo {urobil}?“
Chápete čo tým myslím?
{Po tichu a len pre seba,}
iba si povedzte: „No a čo?“
na hocijakú {práve} prebiehajúcu konverzáciu, či vo vašom vnútri, či mimo, a žite v tichu.
Dôvod, že to, čo ľudia hovoria, ma netrápi je, že nemám ani štipku záujmu považovať to za dôležité. {Navonok,} tvárite sa zaujato, ale {viete, že} nie je v tom ‘vaša koža’. {Pritom} robíte primerané spoločenské odozvy. {Teda, keď vám niekto oznámi, že sa ide zabiť, poviete:} „Ideš sa zabiť? Ale čo? A prečo?“
Nuž a tak.
Viete, ľudia, {a takisto aj vaše ego/všedné ja,} vás chcú šikanovať, zahrávať sa s vami s ich drámou. Ak túto {ich} dramatickú hru odmietnete, môžete žiť v mierumilovnej tichosti a celá vec {vám bude pripadať, že} je zábavná. Takže namiesto toho, aby ste boli netrpezlivý a išli {tvrdohlavo} za svojím, viete, buďte akoby toho svedkom. Ste iba svedkom. Z {pozadia} tichosti ste toho všetkého svedkom.
JULO…
Více naleznete jen ze záznamu…
HONZA:
Informace k on-line setkáváním od Honzy.
Pokud zatím nedostáváte emailem informace o nadcházejících událostech a chcete tyto emaily dostávat, napište mi na: jan.macto@gmail.com.
Na stejný email můžete psát i odezvy a dotazy.
FRANTIŠEK:
Shrnutí od Františka, (revidované Julem):
Přátelé, děkujeme, že máme opět příležitost být ve skupině stejně zaměřených a osmózou obdarovávat naše kamarádská těla.
To nám umožňuje alespoň jednou za týden si uvědomovat, že podléháme JENOM tomu, co uchováváme v mysli. A tedy jak jsme si jindy řekli, na co vrháme pohledy a komentáře, tedy na to, co chceme, ale i nechceme, to potom intenzivněji chytáme. Je na nás, kolik pozornosti věnujeme vzcházejícímu obsahu. A zde je nutno říci, že my usilujeme jít směrem, kde nemáme komentáře. Boha nacházíme skrze jednoduchost. Přece je jednoduché zanechat komentáře. Tomu každý rozumí, ale trklo vám to rozumění?
Například, nic není dobré ani zlé, jen myšlenky skrze naše stanoviska to dělají takým. Tedy, když jsme se všemi myšlenkami v pokoji a klidu, tak ty věci, jakože venku, jsou také v pokoji a klidu. Záleží na tom, kde libovolně uděláme čáru rozdělující dobro od zla, která definuje naši dualitu. Zde je nutné si odkrýt, že všechny názory či stanoviska jsme nakoupili jako děti od svých rodičů, sourozenců, učitelů a jiných, kteří nás vychovali, jak nejlépe uměli a rovněž také z předcházejících epizod života. Upouštíme od stanovisek, ale ne proto, že jsou správné nebo nesprávné, ale proto, že toto upouštění vede k zvýšení úrovní vědomí, co nás vede k pokoji a klidu.
Jak to udělat?
Objednáváme si, nejlépe 2x denně, láskyplné myšlenky, které nás vtahují k vidění nevinnosti a vedou k láskyplnosti a k soucitu. Ukázalo se, že jediným účinným pomocníkem je pokorné uvědomování si vlastních nedostatků a nevědomostí. Každý, tedy i já, dělá vždy to nejlepší, co umí a čeho je schopný. Jinak řečeno, tímto vlastně uznáváme Já-Bytí, v nás i ve všech osobách kolem nás.
A dáváme pozor, abychom v životě jednali oddaně a bezúhonně, tedy, abychom se nešťourali, ve svém každodenním životě, s energiemi pod úrovní 200, což je úroveň bezúhonnosti. Zde je vhodné si připomenout, že tedy nemusíme sledovat světové zprávy a šťourat se v nich. Všechno jsou vlastně pohádky, které byly vytvořeny pro ty, kteří naoko volí mít pokoj a klid, ale vnitřně ho nechtějí, chtějí mít pravdu.
Vhodné je opakovat si jakoukoliv jednu modrou větu, kterou si týdny, měsíce či i roky oddaně říkáme a používáme na všechno, co nás každý den potkává. Příkladem jsou věty:
„Vykonávám potřeby přítomnosti, aniž bych si přál, aby věci byly jinak.“
„A budu vědět, co je třeba vědět, až to bude třeba vědět (vidět, slyšet, poznat…).“
„A jsem zodpovědný za úsilí a ne za výsledek.“
„Všechen strach je mylnou představou, a já to bezpodmínečně vím, jdu skrze něj, stůj co stůj. V absolutní Skutečnosti okamžiku jsem vždy v bezpečí.“ Důvodem proč většinu věcí děláme, je ze strachu z nemoci, z chudoby, ze stáří či ze smrti.
„Myšlenky naskakují oproti tichému pozadí nemyšlenkovitosti.“ A na každou myšlenku, moji i jiných, máte právo si říci: „Děkuji za pozvání, nepřijímám!“
A jak jsme si již řekli, modlíme se soustavně o Boží Přízeň, čili o přeměnu vyvolávající duchovní energii, která jakoby nabuzovala možnosti, které by nám snad jinak nepřišli na mysl v tom čase. Například o Přízeň na vzdávání našich nakúpených stanovisek, snad i bezeslovně, aby se naše situace ve vzájemném pokoji a klidu nějak poriešila.
Pomoc Boha se projeví tehdy, když si přiznám, že s těmi problémy se já sám neumím vyspořádat, jsem v koncích a jednoduše je vzdávám Bohu.
Takto vědomě zlehka obměkčujeme naše zaryté stanoviska a postupně uvolňujeme překážky k pokoji a klidu v nás, tedy představy a koncepty v nás. Jednoduše řečeno, přestáváme šťúrat myšlenkovitostí do pozorovaných lidí a věcí a dovolujeme jim být tím, čím jsou. Vlastně umožňujeme jiným spravovat jejich karmu a nesnažíme se je měnit. Jinak řečeno, máme ochotu vzdát se své tvrdohlavosti, čímž otevíráme prostor Duchovní Vůlí Já-Bytí. Postupně děkujeme všem emocím a pocitům za pozvání, které nepřijímáme, ale naopak vzdáváme je, protože z nich neustále džusuje náš ego-macík, který chce soustavně zakusovat a nechce mít pokoj a klid. Při upřímném zaostření je vidět, že každá emoce je sama o sobě její vlastní odměnou.
Děkujeme ti, Ó Pane, za tvoji Boží přítomnost, která se projevuje jako pokoj, ticho a existence. A dospějeme k poznání, že „Moje skutečnost je dokonalá vyrovnanost a souladná souhra.“
A jak Dr. Hawkins říká – Gloria in Excelsis Deo – čili Nejvyšší Sláva Bohu.
KONEC – po vyčerpání témat neoficiální části.
Bezplatné připojování se zůstává zachováno, pokud příspěvky postačují na krytí výdajů.
Družstvo Evoluce, které tyto aktivity zastřešuje, je financováno jen z darů.
Minulý týden bylo darováno 1110 Kč.
Děkujeme za finanční podporu.
Nabízíme záznam celého on-line setkání:
Zvukový záznam v MP3:
https://drive.google.com/file/d/1d8ukjpCl9v-9doB0F9GmTmz5c1rRlpqH/view?usp=sharing