. 23. února / februára 2026
Honza si odpočinul a nabral energii pro další moderování ve skupině.
Na úvod setkání si pustíme Požehnání od Dr. Hawkinse. Pohodlně usaďte či ulehněte a začínáme.
Video s požehnáním od Dr. Hawkinse:
Honza:
Motto naši skupiny – CZ: „Orientace a oddanost této skupiny je k učení Dr. Davida Hawkinse. Záměrem této skupiny je sloužit jako nástroj nejvyšší duchovní Vůle, mít příležitost být v kruhu stejně zaměřených a podporovat zvyšování našeho vědomí ve jménu služby Bohu, své Bytosti a lidstvu.“
Vítáme všechny, kteří právě sledují naše 278. on-line setkání studijní skupiny Dr. Hawkinse.
Už jen tím, že jsme dotřepali svoje kostry na toto setkání, máme šanci, že se na nás něco osmózou nalepí. Tak, jak se to děje v AA nebo v jiných dvanácti krokových skupinách. Naše setkání umožňují postupné posuny z poslouchání do momentů, kdy tzv. trkne – a to naposlouchané je uplatněno v praxi, v situacích, kterými jsme karmicky přitahováni.
Kromě on-line pondělků pořádáme 2x ročně osobní setkání, vždy na jaře a na podzim. Podrobnosti jsou uvedeny na webu www.hawkins.support.
Ti posluchači, kteří se připojili nedávno, mohou načerpat poznatky z našeho archivu on-line setkání, které jsou archivovány rovněž na stejném webu (www.hawkins.support).
Dnešek je bez odezev.
Honza si odpočinul a nabral energii pro další moderování ve skupině.
V pozici svědka si Honza uvědomil, že je potřeba poděkovat Julovi a Františkovi za více jako pěl let obětavé činnosti pro skupinu.
Pro ty skalní členy si Julo s Františkem jistě vybudují svoje vlastní vysílání a my tu zůstáváme pro všechny.
Na pomoc si Honza přizval dvě staronové tváře, Petera a Juraje, se kterými bude Honza spolupracovat na dalších vysíláních. Oba byli přítomni při začátcích našich on-linů i před tím, když ještě on-line vysílání nebylo. Samozřejmě každý je vítán do příprav a čtení SURů a jiných textů.
Nyní bych poprosil Petera a Juraje, aby se představili těm posluchačům, kteří je vidí poprvé, prozradili nám, čím se duchovně zabývali těch 5 let, co byli mimo naši skupinu a řekli nám, jak pokračovat ve vysílání, co přidat či ubrat, co by mohlo být pro skupinu přínosné.
Peter: …
Juraj: …
Honza:
Na dnes jsme si připravili čtení z Podél cesty k osvícení na dnešek a včerejšek:
. 22. února: Postřehy z knihy „Podél cesty k Osvícení“
Přijměte, že pojem „strach z Boha“ je nevědomost. Bůh je mír a láska a nic jiného.
Z knihy: „Věčné JÁ: Skutečnost a Subjektivita“ (2003), kapitola 6: Uskutečnění, str. 108.
S dalšími souvislostmi:
Otázka: Jaké jsou nejcennější hodnoty pro duchovního hledajícího?
Odpověď: Začněte s jistotou a pocitem bezpečí namísto pochybností o sobě samém nebo bázlivosti. Přijměte bez výhrad, že jste hodni hledání, a buďte odhodláni zcela se oddat pravdě o Bohu.
Fakta, která je třeba bez výhrad přijmout, jsou jednoduchá a velmi mocná. Vzdání se jim přináší obrovský duchovní pokrok.
. 1. Živoucím důkazem Boží lásky a vůle k vám je dar vaší vlastní existence.
. 2. Nesrovnávejte se s ostatními, pokud jde o „svatost“, zásluhy, dobrotu, zaslouženost, bezhříšnost atd. To všechno jsou lidské představy a Bůh není omezován lidskými představami.
. 3. Přijměte, že pojem „strach z Boha“ je nevědomost. Bůh je mír a láska a nic jiného.
. 4. Uvědomte si, že zobrazení Boha jako „soudce“ je klamem ega, které vzniká jako projekce viny z trestání v dětství. Uvědomte si, že Bůh není rodič.
. 5. Kristovým učením bylo v podstatě a jednoduše vyhnout se negativitě (cejchovací úroveň pod 200) a cílem jeho učení bylo, aby jeho následovníci dosáhli Bezpodmínečné lásky (cejchovací úroveň 540). Věděl, že po dosažení úrovně Bezpodmínečné lásky je osud duše po smrti jistý a duše je v bezpečí. To je v podstatě stejný závěr, který učí velká světová náboženství, například buddhismus Lotosové země.
. 6. Uvědomte si, že spása a osvícení jsou poněkud odlišné cíle. Spása vyžaduje očištění ega, osvícení vyžaduje jeho úplné rozpuštění. Cíl osvícení je náročnější a radikálnější.
. 7. Ujasněte si, že to není osobní „ty“, kdo hledá osvícení, ale neosobní kvalita vědomí, která je hnacím motorem. Duchovní inspirace a oddanost táhnou tuto práci vpřed.
. 8. Úleva nahradí nejistotu, když si člověk uvědomí, že nejdůležitějšího cíle již bylo dosaženo. Tímto cílem je být na cestě duchovní oddanosti. Duchovní vývoj není dosažení úspěchu, ale životní cesta a způsob života. Je to zaměření, které přináší vlastní odměny, a co je důležité, je směr vlastních záměrů.
. 9. Oceňte, že každý krok vpřed je přínosem pro všechny. Vlastní duchovní nasazení a práce jsou darem pro život a lásku k lidstvu.
. 10. Neexistuje žádný časový plán ani předepsaná cesta k Bohu. I když je cesta každého člověka jedinečná, terén, který je třeba projít, je relativně společný všem. Práce spočívá v zdolání a překlenutí běžných lidských selhání, která jsou vlastní struktuře lidského ega. Člověk by si rád myslel, že jsou osobní; ego samo však osobní není. Bylo zděděno spolu se stáním se lidskou bytostí. Detaily se liší v závislosti na minulé karmě.
. 11. Intenzivní modlitba zvyšuje oddanost a inspiraci a usnadňuje pokrok.
. 12. Přízeň Boha je dostupná všem. Historicky je “ Mudrcova přízeň“ dostupná oddanému duchovnímu hledajícímu. Odolnost ega může být ohromná a bez pomoci moci vyšších duchovních bytostí nemůže ego samo o sobě překročit samo sebe. Naštěstí moc vědomí každého velkého učitele nebo avatara, který kdy žil, stále zůstává a je k dispozici. Soustředění se na učitele nebo jeho učení pomocí meditace činí moc tohoto učitele dostupnou pro hledajícího. Vůlí každého skutečně osvíceného mudrce je, aby uspěl každý duchovní hledající, a ne jen členové nějaké specifické nebo výlučné skupiny. Právě tak jako jednotlivý hledající duchovní pokrok prospívá celému lidstvu, tak i osvícení Učitelů prospívá hledajícím. Tato moc a energie je k dispozici, když ji vzýváte. Neexistují žádné požadavky ani závazky.
Z knihy: „Věčné JÁ: Skutečnost a Subjektivita“ (2003), kapitola 6: Uskutečnění, str. 108-109.
Poprosil bych Juraje, jestli by nám těchto 12 bodů trochu rozvedl a případně doplnit o příklady z praxe.
JURAJ: …
HONZA:
. 23. února: Postřehy z knihy „Podél cesty k Osvícení“
Tradiční směry cest směrem k Bohu vedou přes srdce (láska, oddanost, nesobecká služba, vzdávání se, uctívání, a zbožňování), nebo přes mysl (advaita, tedy směr cesty přes nedualitu). Každá z těchto cest se může {sem-tam, podle stadia ve kterém hledající je,} zdát pohodlnější v té či oné etapě, nebo se mohou střídat v důrazu.
Každopádně je překážkou domnívat se, že se vyskytuje {nějaké} osobní já, nebo všední já, nebo ego, které vyvíjí úsilí, nebo hledá, nebo že se stane osvíceným. Je mnohem jednodušší přijít na to, že se jednoduše nevyskytuje taková věc jako ego, či nějaká entita ‚já‘ {, jako nějaké individuální cosi}, která vykonává jakékoliv hledání, ale místo toho je to neosobní stránka vědomí, která zkoumá a hledá.
Z knihy ‘Oko Věčného JÁ, Před Kterým Není Nic Zatajeno’, (2002), kapitola 3: Povaha Duchovní pouti, orig. str. 36.
S dalšími souvislostmi:
.3.40. S tímto uvědoměním {si neschopnosti člověka rozpoznat pravdivost od falše} začneme rozumět hlavním mýtům lidstva, které jsou vždy o zvratech v osudu hledajícího, který je v klasickém příběhu obklíčen výzvami k náročným úkolům, sváděním, nástrahami, pastmi, kouzly, a brutálními šelmami. Vždy jsou tu draci, požáry, močály, obrovské vodní plochy, a jiná nebezpečí, která je třeba překonat. V legendách úspěch závisí od poznání jednoho jediného tajemství či tajuplnému kousku informace, která se stává klíčovou k dalšímu postupu. Bez pomoci z „hora“ nebo od „vyšších pomocníků“, hrdina nebo hrdinka zabloudí, a jsou nakonec zachráněni Boží dobrotou v jakési zamaskované podobě, jako například {nějakým} ptákem, který naznačí nebo ukáže {správnou} cestu. Svalové testování je tedy takovým ptákem, a zabraňuje bolestivému zapotácení se do bahna chaosu, ze kterého je často obtížné nebo nemožné uniknout.
.3.41. Duchovní pouť hledání se klasicky přirovnává k cestě určitého směru, putování, nebo dobrodružství. Naneštěstí, naivní hledající se často vydává na {toto} obtížné putování nepřipravený, bez potřebných nástrojů. V běžném světě jsme závislí na mnoha bezpečnostních opatřeních. Používáme bezpečnostní pásy, dáváme se očkovat proti nakažlivým chorobám, a přijali jsme to, že existují rizika, proti kterým je třeba mít na pozoru, a která je třeba překonat. Takže opatrnost pochází z moudrosti, ne ze strachu. Obezřetnost vyžaduje uvědomování si úskalí, kterým se je třeba vyhnout. Kdyby se k osvícení dalo snadno přijít, bylo by běžným jevem. Avšak statisticky je šance menší než jedna k deseti milionům.
.3.42. {Duchovně} hledající si také běžně myslí, že existují pouze dvě možnosti, a to nebo osvícení, nebo bolestivé uváznutí v pasti ega. Nuž, je to vlastně tak, že každý krok vpřed přináší nové radosti, a skok v {úrovni} vědomí, {byť tento snad} cejchuje na Stupnici Vědomí co jen pár bodů výš. Jelikož se však jedná o logaritmický skok, může přinést {‚neúměrně‘} mnohem větší štěstí a soulad. Jak se člověk pozvedává, sebejistota nahrazuje strach, emocionální pohoda nahrazuje úzkost, a lehkost a kvalita života se zlepšuje.
{DRH upozorňuje na co si dávat pozor}
Touha po Osvícení
.3.43. Pokud člověk neupadl spontánně, a bez předchozího úsilí, do osvíceného stavu vědomí, jak se to stalo takovému světci jako Ramana Maharshi během {jeho} dospívání, tak běžnější cesta je začít toužit po dosažení osvíceného stavu. Buddha řekl, že ti, kteří se doslechnou a dozvědí o osvícení, se nikdy nespokojí s ničím jiným, a proto je konec {pro tyto lidi v tomto směru} jistý.
.3.44. Někdy hledající vynakládá velké úsilí a trpělivost, {ale pokud vznikne pocit nedostatečného pokroku}, následuje znechucení. V této etapě {, nyní,} ego předpokládá, že se vyskytuje {nějaké} ‚já‘, které hledá ‚nějaké‘ ‚to‘ {, stav osvícení}, a proto se snaží zdvojnásobit své úsilí.
.3.45. Tradiční směry cest směrem k Bohu vedou přes srdce (láska, oddanost, nesobecká služba, vzdávání se, uctívání, a zbožňování), nebo přes mysl (advaita, tedy směr cesty přes nedualitu). Každá z těchto cest se může {sem-tam, podle stadia ve kterém hledající je,} zdát pohodlnější v té či oné etapě, nebo se mohou střídat v důrazu. Každopádně je překážkou domnívat se, že se vyskytuje {nějaké} osobní já, nebo všední já, nebo ego, které vyvíjí úsilí, nebo hledá, nebo že se stane osvíceným. Je mnohem jednodušší přijít na to, že se jednoduše nevyskytuje taková věc jako ego, či nějaká entita ‚já‘ {, jako nějaké individuální cosi}, která vykonává jakékoliv hledání, ale místo toho je to neosobní stránka vědomí, která zkoumá a hledá.
.3.46. Užitečný přístup je dovolit, aby láska k Bohu nahradila tvrdohlavost, která {, láska,} pohání hledání. Člověk může pustit všechny touhy hledat, a přijít na to, že taková myšlenka, že se vyskytuje vůbec něco jiného než Bůh, je nepodložené přeceňování vysokého mínění o sobě a svých přednostech. Toto je to stejné přeceňování, které si nárokuje autorství prožívání, myšlenek, a jednání člověka. Při porozjímání {nad tím} je vidět, že obojí, tělo i mysl, jsou výsledkem nespočitatelných {okolností a} podmínek ve vesmíru, a že člověk je přinejlepším svědkem této souhry {vesmíru}. Z neomezené lásky k Bohu vzchází ochota vzdát se všech motivů {, jako primárních motivů veškerého konání člověka, a prostě ‚předsunout‘ před ně motiv}, úplně vše-zahrnujíce sloužit Bohu. Být služebníkem Boha se stane cílem člověka, místo cíle stát se osvíceným. Být dokonalým kanálem Boží lásky znamená vzdát se, úplně vše-zahrnujíce, a odstranit vyhledávání cílů duchovního ega. Samotná radost jako taková, se stane iniciátorem další duchovní práce.
Z knihy ‘Oko Věčného JÁ, Před Kterým Není Nic Zatajeno’, (2002), kapitola 3: Povaha Duchovní pouti, orig. str. 36-37.
Poprosil bych Petera, jestli by nám tento text trochu rozvedl a případně doplnit o příklady z praxe.
PETER: …
HONZA:
Prosím Milana, Alenu a další, aby nám přečetli připravený SUR 9:
SUR 9 SK Jednobodovosť zameranie mysle
Základ {tohto prístupu, s ktorým sa chceme skamarátiť} sa popisuje ako nami vedome zvolený proces {voľného prietoku mysľou zachytávaného obsahu}, ktorý sa často pletie s pojmom ‘sústrediť sa’.
Namiesto toho {‘sústredenia sa’ na obsah} sa tu jedná o dôsledok zaostrenia sa {na nechávanie odplachtenia každého mysľou zachyteného obsahu}, a nie úsilia {zaostrenia sa na ten zachytený obsah}, na čo nabáda pojem ‘sústrediť sa’. Ide vlastne o rozhodnutie ‘umožniť’ {odplachtenie obsahu}, a nie ‘robiť’ {šťúranie v obsahu}, {jin, nie jang}. Zahŕňa to ochotu vzdať sa, buď držania sa, alebo {, na druhej strane,} vyhýbania sa prehliadke svedkovaných javov, bez ohľadu na to, či je ich pôvod v nás (myseľ/emócie), alebo mimo nás (zdanlivosť vnímania / zmysly).
Je len potrebné zanechať príťažlivosť k, alebo averziu voči, prechádzajúcim javom. Pojem ‘sústrediť sa’ vedie k ‘úsiliu’ ega zamerať sa na obsah, ktorý je lineárny; namiesto toho by uvedomovanie si malo ustúpiť od obsahu (predstáv, myšlienok, nápadov, pocitov, atď.) {a nasmerovať sa} na samotné nelineárne pole rámca.
Tento postoj nás vedie bližšie k otázke ‘kto’ pozoruje. S vnútornou úprimnosťou potom človek zistí, že neexistuje ‘kto’, ale namiesto toho je to ‘čo’ – čo je nezávislá črta {vedomia}, ktorá svedkuje.
Od toho, {čo pozoruje, (a tým aj od svedkovaných javov)} sa dá odpútať
na základe stiahnutia zámeru niečo so {svedkovanými} javmi ‘robiť’,
ako napríklad ⇒ vytĺkať pôžitok alebo ⇒ nejakú emóciu.
Presnejší názov pre tento prístup {jednobodovosti zamerania mysle} je
‘nebodovosť {zamerania} mysle’, a to v tom zmysle, že
ide o našu voľbu/rozhodnutie nezaostrovať {‘ a hľadať situácie’},
a tak sa nenechať vtiahnuť do účasti na prechádzajúcich javoch.
Človek, jednoducho, svojou voľbou, dovoľuje {‘difúzne’} svedkovanie {predvchádzajúcich a prechádzajúcich javov na obrazovke mysle}, namiesto úsilného jednobodového zaostrenia {a nenechá sa nachytať na kaviarenskú ponuku tém, ponúkajúcich sa všednému ja na uchmatnutie} (…).
SUR_9. CZ Jednobodovost {zaměření} mysli
Základ {tohoto přístupu, se kterým se chceme skamarádit} se popisuje jako námi vědomě zvolený proces {volného průtoku myslí zachytávaného obsahu}, který se často plete s pojmem “soustředit se”.
Namísto toho {“soustředění se” na obsah} se zde jedná o důsledek zaostření se {na nechávání odplachtění každého myslí zachyceného obsahu} a ne úsilí {zaostření se na ten zachycený obsah}, k čemu nabádá pojem “soustředit se”. Jde vlastně o rozhodnutí “umožnit” {odplachtění obsahu} a ne “dělat” {šťourání se v obsahu}, {jin, ne jang}. Zahrnuje to ochotu vzdát se, buď držení se nebo na druhé straně vyhýbání se přehlídce svědkovaných jevů, bez ohledu na to, zda je jejich původ v nás (mysl / emoce) nebo mimo nás (zdánlivost vnímání / smysly).
Je jen potřebné zanechat přitažlivost k, nebo averzi vůči, procházejícím jevům. Pojem “soustředit se” vede k úsilí ega zaměřit se na obsah, který je lineární, místo toho by uvědomování si mělo ustoupit od obsahu (představ, myšlenek, nápadů, pocitů, atd.) {a nasměrovat se} na samotné nelineární pole rámce.
Tento postoj nás vede blíž k otázce “kdo” pozoruje. S vnitřní upřímností potom člověk zjistí, že neexistuje “kdo” ale místo toho je to “co” – což je nezávislý rys {, nezávislá vlastnost,} vědomí, který {, která} svědkuje.
Od toho, {co pozoruje, (a tím i od svědkovaných jevů)} se dá odpoutat
na základě stáhnutí záměru něco se {svědkovanými} jevy dělat,
jako například ⇒ vytloukat požitek, nebo ⇒ nějakou emoci.
Přesnější název pro tento přístup {jednobodovosti zaměření mysli} je
“nebodovost zaměření mysli”, a to v tom smyslu, že
jde o naši volbu / rozhodnutí nezaostřovat se {a “hledat situace”},
a tak se nenechat vtáhnout do účasti na procházejících jevech.
Člověk, jednoduše, svojí volbou, dovoluje {“difúzní”} svědkování {předvzcházejících a přecházejících jevů na obrazovce mysli}, místo usilovného jednobodového zaostření {a nenechá se nachytat na kavárenskou nabídku témat, nabízejících se všednímu já na uchmatnutí} (…).
HONZA:
Pustím vám krátký nadabovaný záznam z první přednášky Dr. Hawkinse, z ledna 2002, která byla veritasem vystřižena a na streamu ji nenajdeme. Existuje jen na originálním DVD.
Video:
viz záznam setkání
HONZA:
Na email jan.macto@gmail.com můžete psát odezvy a dotazy.
Na stejný email můžete psát i pro aktivaci emailových upozornění, zejména o nadcházejících setkáních.
Báseň od Kami:
Vděčnost
Děkuji za to spojení něžné,
přitom zdá se to tak běžné.
Jsi se mnou a já to dříve netušilo,
jen tak si s tebou běžně žilo.
Je to jemný dotek Lásky a vděk,
že roste vše i vlásky.
Srdce cítí to však stále více,
za to, že dýchají si plíce.
Děkuji za odpovědi na otázky,
za cestu tam i Cestu zpátky.
Láska, která žije, nezaniká,
nepřichází hněv ani panika.
Srdce bije, Láska vše chrání,
je to jako vinobraní.
Žij v Míru milý člověče,
neboj se, Láska ti neuteče.
Jsme spolu celou věčnost,
jsem rád, že cítíš vděčnost.
Cítím domov vřelý, nekonečný,
člověk nebývá vždy tak vděčný.
Hledá tam a pak konečně tady,
neví, že máš v tom jasné řády.
Díky za Život, chrám i zplození,
pokoj, Mír i krásné tvoření.
Domov je zase Domovem,
jako ve městě duhovém.
Děkuji z celého srdce Duchu,
že nepřipustils egu poruchu.
Že žije Život i to dítě vnitřní,
cítí se vděčně, v básni jitřní.
Je to jako jízda oceánem na koni,
bělouš cválá i tryskem tě dohoní.
Posvátnost ticha, všude proniká,
čas je zastaven, ručička netiká,
neděs se! Smrtí Život nezaniká…
Jsi naplněn, v blaženosti celý,
sytý, jak po obědě doma v neděli.
Září vše světlem, On i všichni tady,
mezi blízkými posvátnost zahrady.
KONEC – po vyčerpání témat neoficiální části.
Bezplatné připojování se zůstává zachováno, pokud příspěvky postačují na krytí výdajů.
Jsme financovaní jen z darů.
Minulý týden bylo darováno 250 Kč
Děkujeme za finanční podporu.
Jak nás podpořit je uvedeno na www.hawkins.support v boční liště.
Nabízíme záznam celého on-line setkání:
Zvukový záznam celého setkání v MP3:
https://drive.google.com/file/d/1QN9Zbssv7-mze6cIPWqf4nfzuQhc1zqE/view?usp=sharing