. 19. ledna / januára 2026
Vítáme všechny, kteří právě sledují naše 273. on-line setkání studijní skupiny Dr. Hawkinse.
Už jen tím, že jsme dotřepali svoje kostry na toto setkání, máme šanci, že se na nás něco osmózou nalepí. Tak, jak se to děje v AA nebo v jiných dvanácti krokových skupinách. Naše setkání umožňují postupné posuny z poslouchání do momentů, kdy tzv. trkne – a to naposlouchané je uplatněno v praxi, v situacích, kterými jsme karmicky přitahováni.
Díky našemu každopondělnímu on-line setkávání se, se v naši duchovní práci nacházíme v etapě, kde důrazem není již jenom „vědět“, ale stávat se tím, co se učíme. A to s pomocí naši nepřetržité duchovní zamyšlenosti. Je to mysl, která nás dovede k nemysli. Tím se posouváme do setkání, která jsou více zaměřená na vzdávání se, nebo-li přijímání toho, co je, a – toto vzdávání – je srozumitelně podané ve slovenském či českém jazyce.
Kromě on-line pondělků pořádáme 2x ročně osobní setkání, vždy na jaře a na podzim. Podrobnosti jsou uvedeny na webu www.hawkins.support.
Nadcházející osobní setkání se bude konat ve Střílkách od čtvrtečního večera 23.4. do nedělního poobědí 26.4.2026. Pravděpodobně se budeme v pátek věnovat nácviku duchovní praxe a o víkendu zopakujeme slovensky namluvenou přednášku z ledna 2002 – ve které DRH vysvětluje hlavní blok omezující vnitřní klid a mír vedoucí do vyšších úrovní. Bude tam i více volna na diskuze u krbu.
Pro vytvoření aktuální internetové stránky s přihláškou bude Honza potřebovat tak ještě asi týden…
Honza se na našich internetových stránkách trochu „povrtal“. Jsou o něco rychlejší, jejich odezvy jsou asi do 2 – 3 vteřin. Na to, že jsou data uložena v USA, tak odezvy jsou výrazně rychlejší než před povrtáním se. J Pokud je odezva delší, pravděpodobně se tamní server vypořádává s dalším úrokem od hackerů.
Ti posluchači, kteří se připojili nedávno, mohou načerpat poznatky z našeho archivu on-line setkání, které jsou archivovány rovněž na stejném webu (www.hawkins.support).
Na dnes přišla jedna písemná odezva – k Honzovi přes Messenger.
Ale nejprve si pustíme Požehnání od Dr. Hawkinse. Pohodlně se usaďte či ulehněte a začínáme.
Video s požehnáním od Dr. Hawkinse:
Honza
Kniha B2, Oko Věčného JÁ, Před Kterým Není Nic Zatajeno
Poznámka:
D.R.H používá neobvyklou stylizaci, v kombinaci s ním vymyšlenými slovíčky, a pozice slov v jeho větách vyjadřují jejich závažnost. Z důvodu zachování tohoto D.R.H záměru, Julo se rozhodl být mu věrný, a překlady připomínají spleť nestandardních stylizací, a nesprávné interpunkce, použité na oddělení vícenásobných myšlenek v jediné větě. Kdyby se byl D.R.H chtěl vyjadřovat jinak, tak by to bylo jinak, a Julův překlad by se dal číst jako beletrie. Při čtení, místo tvrzení si „to nesedí“, překladatel doporučuje klást si otázku „Co je třeba ve mně změnit, aby mi to sedělo?“Překladatelovy subjektivní studijní pomůcky jsou v {…}.
Komu nesedí překlopené překlady do češtiny, tak se může podívat na Julovu verzi ve slovenštině.
KAPITOLA 9
Pokročilé uvědomování si {nad 500}
Pokračování 2. částí a zopakování několika podkapitol, které byly čteny i minule na konci první části.
Milan
K čemu je {Nám} Modlitba?
.9.36. Úpěnlivá naléhavá prosba je projevem pokorného uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti. Pro nižší úrovně vědomí je modlitba pokusem ‚získat‘ něco pro sebe nebo pro druhé, například nové auto, práci, uzdravení z nemoci, nebo zvláštní laskavosti. S pokrokem {úrovně vědomí} se od tohoto záměru ovládat Boha vzdává, a akt prosby se místo žádosti {, aby Bůh něco podle našeho předpisu udělal,} stává {nesobeckým} oddáním {se Bohu}. Ve válce se obě strany modlí, aby zvítězily. S pokrokem vědomí od sobectví k nesobectví se jakost/kvalita{/zaostření} modlitby posouvá k ochotě být Pánovým služebníkem, a kanálem Jeho Vůle, bez snahy určovat, co nebo jak, se má stát.
.9.37. {Ve vyšších úrovních vědomí,} modlitba se stává spíše vzdáváním se {tvrdohlavosti, aby byl výsledek po mém,} než jako {úpěnlivou naléhavou} prosbou {a předepisováním Bohu, aby bylo po mém}. Mnohé děti ztratí víru v Boha, když používají modlitbu {podle návodu, například rodičů,} jako prosbu, a pak jsou zklamané, když se požadovaná {očekávaná} výhoda nedostaví.
Jaká je Léčivá Moc Modlitby?
.9.38. Každá láska vzchází od Boha. Na stupnici vědomí, Láska cejchuje na 500, a jak se zdokonaluje, dosahuje Bezpodmínečné Lásky na 540, což je úroveň uzdravování. Bohoslužby, zaměřené na uzdravování, se tedy rozhodují nahradit negativitu, energetickým polem 540-tek nebo vyšším. Některé duchovní organizace cejchují na úrovni 540 nebo vyšší, a proto poskytují pole léčivé energie, která je schopna dosahovat ‚zázraků‘ {, jako jsou například Anonymní Alkoholici}.
Co je to Zázrak?
.9.39. Pokud se nějaká událost vyskytne mimo rámec vysvětlení {všedního já, které je pod 500-vkami}, nebo očekávané lineární příčinné souvislosti a newtonovského modelu chodu světa, označuje se jako zázrak. {Zázrak} je to {však jen} jedna z případných vyústění {událostí}, která je přivedena do uskutečnění odstraněním překážek z negativity {, a to při příznivých karmických podmínkách k jejímu uskutečnění v daném čase a prostoru}. To může {jednoduše} zahrnovat {např. ‚pouze‘} zřeknutí se omezujících systémů přesvědčení {všedního já, vyjádřeného slovy} jako jsou: „To je nemožné“ nebo „To je nezasloužené“, nebo jiných hledisek ega{/všedního já}. Pro ty, kteří dosáhli vyšší úrovně vědomí, je zázrak nejen běžný, ale je přirozeným průběhem událostí {v každodenním životě}, a stává se nepřetržitým. Zázračné vychází z Tvoření, a ne z příčinné souvislosti.
Sylvie
Duchovní principy
Přístup {jaký mít ke světu}
.9.40. Cesta duchovního pokroku prostřednictvím vědomí {, cesta, která je podstatou díla DRH učení,} je vlastně nekomplikovaná a jednoduchá. Základním rysem {této cesty} je vlastně rys {našeho} přístupu, kdy se člověk na život nedívá jako na místo, kde má spořením nahromadit zisk, ale jako na příležitost k učení, kterých {, takových příležitostí,} je hromada {, a to} i v těch nejmenších podrobnostech {a maličkostech} života. Duchovní přístup vede člověka k tomu, aby byl přátelský, laskavý, a dobře smýšlející ke všemu životu. {Najednou překvapivě} se přistihneme při tom, že raději opatrně překročíme mravence, než abychom ho rozšlápli, a to ne jako{že} z donucení, že ‚musíme‘, nebo z {nějakého} náboženského pravidla, ale z většího uvědomění si hodnoty všeho života. O všech zvířatech se nám odhalí, že všechny jsou vlastně osobnosti, které mají {v sobě} odezvu na respekt a pozornost {o ně}. {Takže} dokonce i rostliny si uvědomují to, když je milujete a obdivujete.
Pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti
.9.41. Opět, jde o přístup, {při kterém se jedná o} uvědomování si omezenosti {, hranic} mysli a vzhledu {, jak se věci jeví navenek}. Je zde zvyšující uvědomování si toho, že život je filtrován přes zdánlivost vnímání, a že to, co se {podle všedního já/ega} děje, jsou především {jeho očekávání, potvrzující jeho} přístupy a zdánlivost vnímání, než samostatně existující, vnější skutečnosti. {Jde o pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti.}
Alena
Ochota Přehlédnout A Odpustit; Laskavost
.9.42. Jako vážný duchovní student, musí tento {student} odstoupit od jím samým ustanovených povinností jako {právě} ten {povolaný}, kdo posuzuje, napravuje, usměrňuje, řídí, mění svět, a vyjadřuje názory na všechno. Jako vážný duchovní student, tento {student} již není nadále {‚jakože‘} povinen pokračovat v těchto činnostech {zachránce světa,} a místo toho je {nyní} přenechává Boží spravedlnosti. Nakolik mysl nemá tušení o tom, co vlastně Skutečnost je, {alespoň} zřeknutí se těchto bývalých povinností bude úlevou a přinese i konec množství viny {, kterou jsme vrhali na jiné za jejich ‚nesprávné‘ činy; a viny, kterou jsme vrhali na sebe, že jsme ‚nestíhali‘ svět zachraňovat, přičemž víme}. {Na dosažení trvalého míru a klidu} je proto celkem užitečné zříci se {‚srdečních záležitostí‘ všedního já a jeho} ‚pohnutek‘, a {například} manifestací za utlačované, ubité, {všelijaké} jiné oběti, a sentimentality.
Každý člověk jen naplňuje svůj vlastní osud; dovolte jim to {!!!}
S odpoutaností {odloučeností} si všimneme, že většina lidí odvozuje uspokojení z melodramatu svého života.
František
Vypozorování na Lidech
.9.43. Fyzický vzhled {, jak se věci navenek jeví,} je velký podvodník. {Ukážeme si to teď na příkladu samotných lidí!} Většina {‚dospělých‘} lidí vypadá jako dospělí, ale vlastně vůbec nejsou dospělými. Po emocionální stránce je většina {dospělých} lidí stále dětmi. Emoce a přístupy, které převládají v mateřské škole a na {dětském} hřišti, pokračují i v životě dospělých, ale jsou {nyní} skryty v důstojněji znějícím názvosloví. Ve většině lidí se nachází dítě, které jen napodobuje dospělost. „Vnitřní dítě“, o kterém tolik slyšíme {na přednáškách psychologie}, vlastně vůbec není vnitřní; je vlastně dost ‚vnější‘ {, navenek se okatě projevující}.
Nečíst tento řádek: {Pokud je vám předchozí jasné, přeskočte následující a pokračujte na .9.44}.
{Na lidské chování se dá dívat tak, že všichni lidé v sobě zároveň přehrávají/hrají tři podprogramy, přičemž některé z nich ‚hrají‘ hlasitěji, či dokonce zcela potlačují ostatní. Tyto podprogramy v nás si představme jako vnitřní hlasy, a označme je jako hlas dítěte, hlas dospělého, a hlas rodiče. Vnitřní dítě v nás je důvěřivé, naivní, lehkověrné, a tím snadno manipulovatelné. Je miláčkem politiků, kteří toto dítě přesvědčí o jakékoliv nepravdě. Pořád něco požaduje, chce, a není konce jeho požadavkům. Prohlašuje: „Já chci“. Vnitřní dospělý je rozumný, inteligentní, sečtělý, a vědom si následků svého jednání na své úrovni. Řekne nám, co je správné a nesprávné. Vnitřní rodič je moralistický a trestající. Obviňuje chování se dítěte v nás. Proč si to tady nyní říkáme? Nuž, proto, že pokud chceme mít ticho a klid, musíme hlídat, který z těch hlasů je v každém okamžiku u koryta.
Použijme příklad přejídání. Při přecpávání se je to právě dítě, kterému jsme dovolili ovládnout situaci u obědového stolu; ono si ukojí své potřeby, spočívající například ve více kopcovitých porcích s dovršením vyjídání zmrzliny a zákusků. Po přejedení je to právě rodič, který, však svými výčitkami, ovládne situaci. Všimněme si, že rozumnému dospělému se vůbec neposkytl prostor. Kdyby byl přítomen u stolu dospělý, tak by si odůvodnil, proč se nemá přejídat. Dospělý prostě chyběl. Když dospělý chybí dost často, tak pak to ‚vnitřní dítě‘, o kterém tolik slyšíme, vlastně vůbec není vnitřní; je vlastně dost ‚vnější‘ a navenek se okatě projevující. A tak tedy dávejme si pozor, aby se s čímkoli, co v nás vzchází před vědomí, jednalo z pohledu dospělého.}
.9.44. Když lidé dospívají, přebírají různá ztotožnění {se s chováním obdivovaných postav v jejich životě} a kopírují to, co považují za chování a styl dospělých; {no ale} není to dospělý, kdo to dělá, ale dítě {v dospělém}. Proto to, co vidíme v každodenním životě, jsou {‚dospělí‘} lidé, kteří hrají programy a scénáře, se kterými se ztotožňují jako děti. Už malé dítě, stejně jako většina zvířat, projevuje zvědavost, sebelítost, žárlivost, závist, soutěživost, záchvaty vzteku, citové výbuchy, zatrpknutost, nenávisti, rivality, soutěživost, vyhledávání středobodu pozornosti a obdivu, tvrdohlavost, malichernost, obviňování druhých, tvrzení o druhých že nemají pravdu, hledání {výhod z} laskavostí, shromažďování ‚věcí‘, předvádění se, a mnoho dalšího. Tohle jsou všechno vlastnosti dítěte.
.9.45. Když sledujeme denní aktivity většiny dospělých, svitne nám, že se ve skutečnosti {v jejich chování, ve srovnání s dětským chováním,} nic nezměnilo. Toto ujasnění je užitečné {pro duchovního studenta} spíše pro soucitné porozumění, než pro odsuzování. Tvrdohlavost a opozice, které jsou typické pro dvouleté děti, nadále ovládají osobnosti až do výrazně starého věku. Občas se lidem {‘}podaří{’} přejít z dětství do mládí v jejich {úplně dětské} osobnosti, a stanou se nekonečnými vyhledávači dobrodružství, a vyzyvateli osudu; {a} jsou příliš zaujatí {svým} tělem, svaly, flirtováním, popularitou, a romantickými a sexuálními výboji. Je tu sklon stát se roztomilými, cudnými, svůdnými, okouzlujícími, hrdinskými, tragickými, teatrálními, dramatickými, a hysterickými. Jde opět o dojem dítěte z dospívání, který {nyní svým chováním} předvádí. Vnitřní dítě je naivní a ovlivnitelné, snadno naprogramovatelné, a snadno sváděné a manipulovatelné.
Honza
Zajímavost O Povaze Vědomí
.9.46. Je jednodušší přestat reagovat na lidi vnitřně i navenek, když se obeznámíme s povahou vědomí. Lidský život je velmi obtížný, a to i za těch nejlepších okolností. Zklamání, průtahy, výpadky paměti, nutkání, a stresy všech podob a forem, soustavně trápí kteréhokoli jedince. Požadavky často převyšují možnosti, a život je pod tlakem časových požadavků. Je možné si všimnout, že každého ego je přibližně stejné, jako ego každého jiného. {Struktura ega je stejná, obsah je rozdílný. Terén na překlenutí je stejný, nicméně zvolená cesta každého je jiná – přes různá učení, s kompasem či bez něj, přímo či s objížďkami na objížďkách, atd.}
.9.47. Mysl je zděděna a má mozek poháněný geny, chromozomy, a geneticky určenou „sadou“ osobnosti. Výzkum ukazuje, že mnohé z hlavních vlastností osobnosti jsou {vlastně} přítomny už při narození. {A proto} jen málo lidí může vlastně být jinými, než jakými jsou. Je to jen menšina lidí, která vyhledává sebezdokonalování nebo duchovní růst. Je to proto, že bez ohledu na {jakože} sebekritiku, člověk vlastně tajně věří, že jeho způsob bytí {, žití} je v pořádku, a nejspíš {že je to} jediný správný způsob. {Všední já si tajně myslí, že} jsou v pořádku {a mají pravdu} takoví, jací jsou, a všechny {jejich a světové} problémy jsou způsobeny sobectvím {a} neférovostí jiných lidí, a vnějším světem.
Alena
Vyhledávejte Spíše Dávání Lásky Než Její Přijímání
.9.48. Většina lidí věří, že láska je něco, co dostanete, že je to emoce, že musí být zasloužená, a že čím víc jí rozdají, tím méně jí budou mít. Opak je pravdou {, láska nemusí být zasloužená}. Láskyplnost je přístup, který přetváří prožívání světa člověka. Stáváme se vděčnými za to, co máme, místo toho, abychom byli plní hrdosti. Naši láskyplnost vyjadřujeme, když bereme na vědomí {, tedy neignorujeme} druhé, a {potvrdíme druhým} jejich přínos k Životu, a k našemu pohodlí. Láska není emoce, ale způsob bytí a vztahování se ke světu.
Vyhněte se vytváření si „nepřátel“
.9.49. Lidé se chytají do pasti vyrovnávání si účtů nebo dělání neustálých připomínek. {Tím} si vytvářejí nepřátele a nevraživost. Tyto znemožňují mírumilovný život. Nikdo nepotřebuje nepřátele. Mohou se mstít nevídanými způsoby, a tak přivodit neblahé následky. Neexistuje nic takového jako vítězství v konfliktu; to {vítězství automaticky} vyúsťuje do nenávisti ze strany poraženého.
.9.50. Většina případů domácího násilí je fyzickou reakcí na slovní provokaci. Avšak v naší společnosti oběti zřídka přebírají zodpovědnost za provokaci, pokušení, nebo vychrlenou urážku.
.9.51. Duchovnímu pokroku slouží, když člověk vždy přijímá odpovědnost za všechno, co ho postihne, a vyhýbá se pasti být obětí. Z vyššího pohledu oběti neexistují. Nic ve světě vzhledů {, jak se věci jeví navenek,} nemá moc cokoliv způsobit.
Sylvie
Zvolte Si {odehrávat v životě} Neškodnou Roli A {Neškodný} Náhled Na Život.
.9.52. Drsné názory nejsou nápomocné duchovnímu růstu. I když jsou „správné“ nebo „odůvodnitelné“, duchovní hledající si je nemůže dovolit. Člověk se musí vzdát luxusu pomsty, nebo potěšení z toho, že „spravedlnosti musí být učiněno zadost“, když je údajný vrah popraven. {Duchovní cesta má samozřejmé výkyvy, a pokud člověk chce snížit počet jejích výkyvů na nižší energie, tak}
Člověk nemůže porušit základní duchovní principy bez toho,
aby na to doplatil.
Duchovní hledač vidí přes {rizika pěstování si ‚spravedlivých‘ stanovisek, přes} tuto mylnou představu, a proto se vzdává role soudce a poroty. {Lineární všední já nemají ponětí, že} nikdo nevyvázne ‚beztrestně‘, jak {a tak} lidé rozhořčeně protestují {, když například udělený trest není na jejich vkus dost ‚vysoký‘, a dožadují se okamžité ‚spravedlnosti‘. Pokud i slyšeli lidovou moudrost, že: „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“, tak jí nevěří. Tato moudrost je ujišťující pro duchovního studenta, ale ne pro ego / všední já}.
.9.53. S {metodou} svalového testování si člověk může rychle potvrdit, že ani jednu {jakkoliv prchavou, a tím pádem ale uvědomenou} špetku vesmír nevynechá; doslova, každý vlas na hlavě je spočítaný, a každý padlý vrabec je povšimnutý. Laskavé slovo nezůstane nepovšimnuto. Vše je navždy zaznamenáno v poli vědomí.
František
Zřekněte se Viny {, dejte jí kopačky}
.9.54. Vina je pokusem {všedního já, já chudáčka,} o koupi spásy, o manipulaci Boha, a o koupi odpuštění skrze {své} utrpení {, na které upozorňujeme Boha}. Tyto přístupy pramení z nesprávné interpretace Boha jako velkého trestatele. Myslíme si, že jeho mravopočestně-spravedlivý hněv uchlácholíme svou bolestí, utrpením, a pokáním. Vlastně je jen jedno vhodné „pokání“ za provinění, a tím je změna {našeho chování, které je možné na základě zpětného porozjímání, přiměřeného olitování, a odstoupení od tohoto proviňujícího chování}. Místo odsuzování negativního si vybíráme pozitivní. {Ještě jednou tento rys 500vkového přístupu k ‚situacím‘: Podporujeme to, co je pozitivní, namísto toho, abychom napadali negativní. Řekneme si: „Jdouc dopředu…“.}
.9.55. Dělat pokroky {ve zvyšování vědomí,} a měnit se {, tedy měnit sebe, ne jiné}, si vyžaduje více úsilí, než se cítit vinným, ale je to {, to dělání pokroku,} vhodnější reakce {pro duchovní studenty}. Všimneme si na Stupnici Vědomí, že Vina je tam dole, na spodku, zatímco Bůh je tam nahoře, na vrchu. Z toho plyne, že požitkářství ve vině, na spodku pole vědomí, nás nedostane na vrchol.
.9.56. Pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti znamená, že svůj vlastní život vidíme jako vývoj duchovního vědomí. Učíme se z chyb. Možná nejužitečnější ze všech citátů k poopravení jakéhokoliv chování v minulosti je: „Tehdy se to zdálo jako dobrý nápad“. Později, samozřejmě, při zpětném pohledu, je to {minulé chování} přetvořeno pozměněným úhlem pohledu, a {nyní} zdá se, že bylo chybné. {Pokud jsme v takové úrovni, na které je nám jasné, že, (.2.26.:), stav, ve kterém všední lidé jednají, nepoukazuje na nějaký morální přestupek nebo závadu, ale prostě představuje možnosti polí vědomí při jejich projevování se prostřednictvím těchto lidí, tak vlastně vidíme všechny jako nevinné, nakolik jednají pouze tak, jak to považují za nejlepší z jejich úrovně.} Pokud jsou však ostatní lidé přirozeně nevinní, protože taková je povaha vědomí, pak je takové {, nevinné,} i všední já duchovně hledajícího člověka.
.9.57. Vedle vzdání se {pocitu} viny je také velmi užitečné vzdát se hříchu jakožto skutečnosti. Chyba je napravitelná; hřích je chybou a je odpustitelný. Většina toho, co lidé nazývají hříchem, je připoutanost, emocionalita, pramenící z vnitřního dítěte. Je to vlastně dítě, které lže, krade, podvádí, nadává jiným lidem, a tluče je; proto hřích je vlastně nezralost, a nevědomost, o pravé povaze Skutečnosti, a povaze vědomí.
.9.58. Při tom, jak duchovní hodnoty nahrazují světské, pokušení se zmírňuje a {jdouc dopředu,} výskyt chyby je {tak} méně pravděpodobný.
Milan
Ochota
.9.59. Toto {, ochota,} je základním kamenem veškerého duchovního pokroku, jako i úspěchu ve světě. To znamená vzdát se odporu {, třeba tvrdohlavosti k věci}, a najít radost z toho, že jedete na sto jedna procent. {Každá} nepříjemnost je způsobena odporem {, který je zrozen z nesouladu stanoviska všedního já, jak by se věci měly odehrávat, a tím, jak se zdánlivě odehrávají}, a když se od odporu upouští, {tak je {odpor automaticky} nahrazován pocity moci, sebedůvěry a radosti. {Všimněme si, že nepracujeme na získávání radosti, ale na upouštění odporu!!!}
.9.60. V každém houževnatém úsilí existuje bod odporu, který se stává blokem. Když je tento překonán, houževnaté úsilí se stává beznámahovým. Atleti často procházejí tímto objevem, a stejně tak i dělníci, kteří pracují fyzicky. Najednou je tu uvolnění obrovské energie, vnoření se do téměř osvíceného stavu, ve kterém se vše děje samo od sebe. Nastává mír, vyrovnanost, a klid. Vyčerpaná balerína nebo dělník jsou blíže k objevení Boha, než si myslí. Uvědomění si Boží přítomnosti předchází {ochota vzdát se, a samozřejmě následné zařazení se za tu ochotu a} vzdání se.
.9.61. V Zen{-Buddhismu} se říká, že nebe a peklo jsou od sebe vzdálené jen desetinu palce. Je to právě často v jámě zoufalství, kde ego upustí {od toho, čeho se až na smrt houževnatě drží}, takže všechny krize se {v té jámě} mohou přetvořit v příležitost duchovního objevování.
Honza
Ujasněte si, že ‚Pravda‘ je závislá na rámci
.9.62. Pravda je jen relativní a ne absolutní. Každá pravda je {pravdou} jen v rámci určité úrovně vědomí. Například odpouštět je chvályhodné, ale v pozdějším {, vyšším, } stadiu člověk vidí, že vlastně není co odpouštět. Není ‚jiného‘, kterému odpustit. Ego každého člověka je stejně neskutečné, včetně vlastního. Zdánlivost vnímání není Skutečnost.
Alena
Nepřipoutanost {není odloučenost!!!}
.9.63. Toto je přístup stažení {naší} emocionální zamotanosti od světských záležitostí {, ⇒ od záležitostí světa, ⇒ od našeho okolí, ⇒ a tedy vlastně od našeho ega}. Vede k vyrovnanosti a míru mysli.
{Tento přístup} je podporován {naším soustavným} odmítáním {pokusu} emocionálního svádění jinými lidmi, {kteří nás, i skrytě i mazaně, zvou do vkládání se} do jejich namrzelostí a problémů. {Tato věta znovu v jiném podání: Tento přístup je podporován naším soustavným odmítáním o pokus emocionálního svádění naším všedním já/egem, které nás, i skrytě i mazaně, zve do vkládání se} do jeho namrzelostí a problémů.} {Připomeňme si, že nikdy, ale nikdy, to nejsou ‚jiní‘, ale stále vlastně jen naše ego. Řešení: Sept2005, DVD, disk3: „No a co?“, a z toho náš překlad SUR6b}.
{Tento přístup nepřipoutanosti} zahrnuje i ochotu umožnit světu a jeho záležitostem, aby si {bez nás} vyřešil své vlastní problémy a osud. {Strkání nosu do záležitostí světa,} reakční angažování se, a zasahování do světa, je lepší přenechat lidem, kteří mají jiné poslání {v jejich právě probíhající epizodě života, než má vážný duchovní student, který si v této epizodě života zvolil sloužit Věčnému JÁ, a ne všednímu já. Zvolil si klid duše místo svodů světa}.
.9.64. ‚Dobrá osoba‘ je jedna věc, osvícení je druhá věc. Člověk je zodpovědný za úsilí, a ne za výsledek, který je na Bohu a vesmíru.
.9.65. Nepřipoutanost není to stejné jako lhostejnost{/=apatie}, stažení se nebo odloučení. Nepochopení {toho}, že je {prý} potřeba rozvíjet odloučenost, často končí jako plochost nebo lhostejnost. Naopak, nepřipoutanost umožňuje plnou účast na životě bez snahy {předlajnovávat} a ovládat vyústění {‚dějů‘}. {Pokud fandíme jen ‚našemu‘ týmu, tak se těšíme pouze z některých gólů v utkání; které ‚náš‘ tým vstřelil. Když jsme nepřipoutaní k výsledku zápasu, tak se těšíme ze všech gólů, a jsme ‚v pohodě prožívání‘ po dobu celého zápasu. Pokud se v zimě těšíme pouze tehdy, když není sníh, obíráme se o pohodu a neúčastníme se života, když je, co jiní nazývají, sněhová ‚kalamita‘. Když jsme v pohodě pouze tehdy, když sousedovy děti nevřískají, obíráme se o pohodu života skoro pořád. Výsledek: navrhneme opatření, ale: „Člověk je odpovědný za úsilí, a ne za vyústění {‘dějů’}“.}
Sylvie
Přijetí {toho, co je, místo snahy vynutit změnu}
.9.66. Přijetí {toho, co před námi právě je,} je velkým léčitelem svárů, konfliktů a rozladěností. Zároveň napravuje hlavní nevyváženosti zdánlivosti vnímání, a zabraňuje převládání negativních pocitů. Vše slouží {nějakému} účelu {, který však všední já není schopno poznat}. Pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti znamená, že nebudeme rozumět všem událostem nebo výskytům {dění}. Přijetí není pasivita, ale nestanoviskovost. Rozvoji duchovního ega lze předejít ozřejmením si toho, že duchovní pokrok je výsledkem Boží přízně, a ne{ní} výsledkem osobního úsilí člověka.
Milan
Vyhýbejte se falešným guruům. {Toto není nikdy dostačující, neustále zdůrazňovat.}
.9.67. Toto {varování} se {jednoduše} nedá dostatečně krát zdůraznit. Naivní duchovní zasvěcenec je snadno ovlivnitelný nástrahami, a pověstí duchovních osobností, a osobním kouzlem těch, kteří mají mnoho následovníků. Bez duchovního uvědomování si {, které se vyskytuje při} pokročilých stavech vědomí, nemá duchovní hledající prostředky usměrnění {jeho úsilí a jeho nasměrování na bezúhonnost jím zvolené duchovní cesty hledání}, a {přitom} popularita {falešného a mazaného ‚velkého‘ učitele} mu zatemňuje úsudek.
.9.68. V této době v dějinách, vlastně není ani jediného milníku, na který by se dalo spolehnout, kromě svalového testu vlastního cejchování úrovně vědomí učitele, organizace nebo učení. Naivní jsou uchváceni tvrzeními o nadpřirozených silách, paranormálními činy, a rafinovanými tituly a oblečením.
.9.69. Znaky pravých učitelů jsou {jejich:} pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti, jednoduchost, láskyplnost, soucit, a mírumilovnost. Není finančních poplatků za poskytování pravdy, protože není zájmu o peníze, osobní moc, nebo zisk {, ale pouze poplatky na vlastní náklady s tím spojené}.
.9.70. Je nepodstatné, pro pravého učitele, zda se jiní stanou {jeho} následovníky, nebo zda se přidají k {jeho} duchovní skupině nebo organizaci. Všichni jsou naprosto svobodní {kdykoliv} opustit duchovní skupinu. Je tu vyhýbání se vytvoření kultu osobnosti. Není touhy, u pravého učitele, ovládat druhé, a proto pravý učitel nemá zájem na donucování nebo přesvědčování. Učitel se také nepokouší o přivlastnění si vědomostí, ani je nenutí druhým, neboť byly {i jím} přijaty bez nároků. Proto, pravý učitel je vlídný ve {svém} chování a v duchu. Studentem pravého učitele je všechno lidstvo.
František
Vyhýbejte se falešným učením
.9.71. Často se {námi} doporučuje, aby si člověk pomocí svalového testování roztřídil obsah své duchovní knihovny. Dejte ty knihy, které {testovací sval} člověka ochabují, na jednu stranu, a ty, u kterých {se testovací sval} člověka utužuje, na druhou stranu. Je to velmi poučné {v tom, že s překvapením zjistíte, kolik učení, které jste si vy začlenili do své knihovny, nedosahuje úroveň bezúhonnosti}.
.9.72. Je velmi důležité pamatovat na to, že neosobním faktem je, že vědomí hledajícího je naivní a nemá prostředky na odhalení pravdy od falše. Vyhněte se lákavému, ale nepodstatnému. Existuje nevyčíslitelný počet astrálních sfér a vesmírů, každý s vlastními učiteli, mistry, duchovní hierarchií, a souhrny přesvědčení. Mnohé z nich jsou celkem poutavé. Nic netušící člověk se může snadno nachytat těmito fascinujícími a tajnůstkářskými doktrínami; avšak hledač osvícení bude mít na paměti, že završený {osvícený} stav není dosažitelný prostřednictvím úrovní formy {, tedy toho, co je projevené}.
.9.73. Mnoho lidí si myslí, že by {přece jen} měli být zapojeni do duchovního houževnatého úsilí, ale jsou zastrašováni tím, co se zdá být spletitým, {s doprovázejícími} rituály, požadavky, oběťmi, závazky, složitým čtením, dogmaty, a penězi. Některé duchovní skupiny dokonce trvají na tom, aby uchazeč prošel ‚zasvěcením‘ {se do skupiny} a absolvoval podivné obřady, přísliby, a dohody. {Takové} zavazující skupiny mají povinnou docházku, výcvikové kurzy, a placení mnoha poplatků. {Avšak pro duchovního studenta} vlastně není něčeho, k čemu by se musel připojit, co by musel dělat, nebo co by musel studovat. Není pravidel, předpisů, ani požadavků, není rituálů ani zvláštního šatstva, a nejsou třeba ani neobvyklá dechová cvičení či pozice {, pouze je doporučeno následovat postup od DRH, uvedený v překladu pod SUR3 a SUR16, ve skupině Hawkins.support}.
.9.74. Mnohé tzv. „New-Age“ skupiny znějí méně náročně {pro přidání se k nim}, ale {to jen proto, že} se opírají o zavádějící zdroje informací {, našité na dnešní naivní a důvěřivou generaci}. Důraz se klade na podivné oblečení, neobvyklé diety, podivné pokrývky hlavy, a všelijaké náhrdelníky, symboly, věštění z karet, spiritismus, channelingy, {a jeho} média, skandování, a mantry {, které lákají duchovní ega všedních já, a nabízejí jim stát se ‚výjimečnými‘ a ‚speciálními‘}. Nejlepší je mít se na pozoru a vyhýbat se jakémukoliv šťouraní se v energiích, světelných polích, v mystických vizualizacích, barvách, mystických číslech, znameních, a v ‚starodávných tajných učeních‘. Některé svádějící postavy tvrdí, že mají speciální soukromé pokyny od Boha, a stanou se samozvanými proroky a vizionáři. Tohle vše se dá jednoduše prokouknout pomocí jednoduchého svalového testu.
.9.75. Tato rozptýlení se všechna spoléhají na {to, co je projevené − na} formu, a na výjimečnost. Celá {tato tematická} oblast nabývá karnevalovou atmosféru, s odkazováním na vesmírné lodě, UFO, mimozemšťany, a proroctví o zániku světa. Všechny tyto rysy jsou chybně označovány za duchovní, a mají sklon být přijímány bez výhrad. Člověk {s jeho převládajícím všedním já} se snadno nechá svést do astrálního cirkusu, myslíce si, že je ‚duchovní‘. Celá komunita „New-Age“ se stává okouzleně {protkanou} nekonečnou řadou {titulů, jako například} ‚baba‘, ‚mistr‘, a legendárních postav, jejichž většina způsobuje, že člověk ochabuje při testování svalů. Výzkum odhaluje, že mnozí slavní guruové zaprodali duchovní bezúhonnost za vládnutí nad druhými, a za mylné představy o velkoleposti.
Konec 2. Části 9. Kapitoly
Milan:
Několik modliteb, které můžeme uplatňovat v praxi:
Modlitba ve jménu Nejvyššího Dobra:
„Modlíme se, ve jménu nejvyššího dobra. Všechno, co přijímáme, vyzařujeme pro ty, pro které je to přínosné. Aby všichni lidé, i my, viděli všechny události ve své rodině, ve svém okolí, tak i ve světě, k čemu patří i momentální válka, jako cennou příležitost k zvyšování úrovně vědomí a k celosvětovému vzájemnému odpuštění a soucitu, které jsou opravdovou cestou k vnitřnímu klidu a Míru.
Aby všichni lidé viděli, že všechno, co se tvoří před jejich zraky, každý okamžik, každou sekundu, je tou nejlepší, nejvhodnější příležitostí k jejich osobnímu růstu. Děkujeme.“
„Přitom pod soucitem rozumíme: Schopnost chápavě vidět emocionální rozpoložení jiných, bez našeho vnoření se do jejich emocionality, a vidět v nich nevinnost; jestli je to vhodné, naší pouhou fyzickou přítomností, popřípadě slovy, náš chápavý postoj bezpodmínečné ohleduplnosti komunikovat.“
Ranní modlitba, všem umírajícím ( v hospici, vojákům ve válce)
„Těm, kteří umírají, posílám své vědomí, posílám svou lásku a svou ochotu být s nimi jedno, (aby byli v pohodě, jak jsou).“ (v závorce doplnil Julo)
Modlitba za Boží Přízeň
„Modlím se za Přízeň, Tvoji Přízeň, Ó, Pane, pomocí, které můžu přijmout Tvoji Boží vůli.“
Modlitba Božího služebníka
„Jsem Boží služebník, proto moje vůle, moje myšlenky a všechno ostatní jsou zbytečné. Jsem služebník Jeho Výsosti a prosím Boha o projevení Jeho Vůle pro mne. Jakým způsobem můžu být Tvojím Služebníkem, Ó, Pane?
A tak tě tedy Bůh zdokonaluje.“
Modlitba na ochranu (večerní)
„ Jménem Boha zakazuji vstup do svého vědomí, všem energiím, entitám a bytostem, které odmítají Ježíše Krista, jako svého Spasitele. „
(od Jula)
Modlitba k Duchu Svatému
„ Vzývám tě Duchu Svatý pro lásku Boží, o osvícení, o lásku Boží, o Světlo Poznání ve všech směrech a ve všech úrovních. Děkuji, děkuji, děkuji.“
(od přítele)
Přímluvná modlitba
„Přimlouvám se Bože za (blízkou osobu), o pomoc ve všech směrech a ve všech úrovních.“
(od přítele)
Modlitba na ochranu
„ Důvěřuji Tobě Bože, ne moje, ale Tvoje Vůle, ať se stane. Pod Tvoji ochranu svěřuji (svoje vnoučata, celou rodinu, všechny přátele).“
(od přítele z naší skupiny)
Honza:
Mesengerová odezva od Ivy:
Honzíku dobrý den z Klatov
a mám potřebu vzkázat paní Dagmar veeeliké poděkování za její proslov v pondělním setkání. Je skvělá, potřebovala bych jí tu mít někde poblíž sebe a probírat s ní ty mé příběhy. Dá se říct, že jsem se ocitla ve stavu – nikde nikdo kolem mě, všechno to odešlo, zůstal jen pes s kočkou, jsem v předčasném důchodu, takže pracovní kolektiv rovněž – 0 a děcka dospělá si řeší ze své úrovně vědomí zas to své a rovněž se začínáme míjet a nepotkávat. Jedna část – ta duchovní se ocitá v blaženém tichu a klidu a tento stav vnímá jako Boží dar a naprosto vyjímečný stav, ta druhá část se tam svíjí, křičí, podsouvá myšlenky, že takto dál žít nelze – přijde smrt, musíš zvednout prdel a začít něco dělat, někomu volat, komunikovat, tvořit, cestovat – prostě „normálně“ ŽÍT – což mě říkají i mé děti.
Nebydlí paní Dagmar někde poblíž ? Myslím, že jsem se ocitla někde v přechodové části – MEZI- a vůbec to není jednoduché. S bývalými přáteli si nemám co říct, jejich běžný pohled a názory na dění venku, na jejich nespokojenost, kritiku a nároky na vnější změny všech a všeho kolem nich – mě od nich posílá pryč a naopak – to, jak to mám já, zas vytáčí JE.
Budu ráda, když tento můj výplod proberete i na dalším setkání, asi to máme všichni podobné. Žiji již přes 10 let sama, bez chlapa, což rovněž nikdo nedokáže pochopit a stále mě cpou do nějakých vztahů. Já to i třeba zkusím, ale nic mě to nepřináší, žádná zamilovanost a přitažlivost se nekoná … asi pro mé dobro . Jak se oteplí, budu hodně času trávit v lesích a na zahradě a potkávat svého milého souseda s pejskem a holt si to dál budu nějak zpracovávat, pozorovat tělo a pokoušet se zůstávat v klidu.
Honzíku moc děkuji za Vás za všechny.
Iva
František:
SUR_6b. „No A Co?“ aneb „Naučte se přestat myslet!“CZ
Otázka: {Při řízení,} když na mě zatroubí nějaký řidič, a to jsem přitom neudělal nic, {co by stálo, z mého stanoviska, za řeč, tak na to} stále reaguji a jsem netrpělivý…
Odpověď:
Myslím si, že se musíte naučit přestat myslet!
Pod myšlenkovitostí je nekonečné ticho. {Myšlenky je možné “slyšet” jen oproti pozadí ticha, a když odstraníme myšlenky, a ztotožníme se s tím tichým pozadím, tak se ocitneme v nekonečném tichu}. Právě v tomto okamžiku jsem naladěný na ticho. Vůbec nic se {v hlavě} neděje. Líbí se vám to? Bez {zapnutého} televizoru, bez štěkání psů, no prostě děje se nic. Co se děje v tomto prostoru {ticha}? Nic se neděje! Všechno je mírumilovné a tiché. Jste s tím v pohodě? Ano? Dobře, žijte tam {, v tom tichu}. Zůstaňte v něm. Rozpoznejte tento prostor ticha a noste ho se sebou, jako to, že jste jím. Nemyslete si, že mír a ticho jsou mimo vás; jsou ve vás.
Víte, ticho je těsně pod povrchem myšlenkovitosti a zábavného cirkusu {okolo nás}. Zůstaňte uvnitř toho {ticha}, a cokoliv co se děje, {cokoliv vám myšlenky nabízí na přetřes, mějte za to, že} je nepodstatné. Navzájem se tam zabíjejí, a vy řeknete: “Aha, … nuž, ano”; a kulky létají {například i okolo vás} a vy řeknete: “V pohodě. No a co?” Takže se naučíte říkat “No a co?”, nakolik to likviduje cenění si myšlení.
{Někdo vám oznámí:} “Jdu se zabít!” {A vy na to:} No a co? Co chceš po mně, abych udělal? Zavolal policajty nebo něco {udělal}?
Chápete co tím myslím?
{Potichu a jen pro sebe,}
jen si řekněte: “No a co?”
na jakoukoliv právě probíhající konverzaci, buď ve vašem nitru, nebo mimo, a žijte v tichu.
Důvod že to, co lidé říkají, mě netrápí, je, že nemám ani špetku zájmu považovat to za důležité. {Navenek} se tváříte zaujatě, ale {víte, že} není v tom “vaše kůže”. {Přitom} děláte přiměřené společenské odezvy. {Tedy, když vám někdo oznámí, že se jde zabít, řeknete:} “Jdeš se zabít? Ale co? A proč?
Nuž a tak.
Víte, lidé, {a stejně tak i vaše ego/všední já,} vás chtějí šikanovat, hrát s vámi jejich dramata. Jestliže tuto {jejich} dramatickou hru odmítnete, můžete žít v mírumilovné tichosti a celá věc {vám bude připadat, že} je zábavná. Takže namísto toho, abyste byli netrpěliví a šli {tvrdohlavě} za svým, víte, buďte jakoby toho svědkem. Jste jen svědkem. Z {pozadí} tichosti jste toho všeho svědkem.
Ptáci přilétají, ptáci hnízdí, přichází jaro, přichází podzim, přicházejí války, přichází mír, průvody procházejí kolem, navršují na sebe rakve; je to všechno to stejné. Jasné?
Držte se toho {, co vám povídám}. Jednoduše se držte toho, co vám říkám. Nerozebírejte anebo nerozpitvávejte to. Jen se držte toho, co jsem vám řekl. Dobře?
Záznam ze 14.11.2022, kde Julo rozvinul SUR 6b:
video
FRANTIŠEK:
823 slov od Františka revidovaných Julem
Přátelé, děkujeme, že máme opět příležitost být ve skupině stejně zaměřených a osmózou obdarovávat naše kamarádská těla.
To nám usnadňuje si uvědomovat, že podléháme jenom tomu, co uchováváme v mysli. A tedy jak jsme si jindy řekli, na co vrháme pohledy a komentáře, tedy na to, co chceme, ale i nechceme, to potom intenzivněji chytáme. Je na nás, kolik pozornosti věnujeme vzcházejícímu obsahu. A zde je nutno říci, že my usilujeme jít směrem, kde nemáme komentáře.
Pokročilý ví, že nic není dobré ani zlé, jsou to jenom pohledy všedního já na svět, které ho dělají takým, a tyto pohledy pocházejí z nevědomosti, čili z nedostatku duchovního vývoje nebo uvědomování. Tedy, když jsme se všemi myšlenkami v pokoji a v tichu, tak věci ve světě jsou také v pokoji a v tichu. Záleží na tom, kde libovolně uděláme čáru rozdělující dobro od zla, která definuje naši dualitu. Zde je nutné si odkrýt, že všechny názory či stanoviska jsme nakúpili od svých rodičů, sourozenců, učitelů a jiných, kteří nás vychovali, jak nejlépe uměli v této a také v předcházejících epizodách života. Upouštíme od stanovisek, co nás vede směrem k pokoji a tichu. Důvodem, proč všední já dělá věci, je zadostiučinění a zisk, ze kterých získává čili džůsuje energii. Každá emoce a pocit jsou sami o sobě jejich vlastní odměnou. Naše ego, naše všední já, náš macík, chce soustavně zakoušet, a v žádném případě nechce mít pokoj a ticho.
Jak na to?
Musí v nás existovat neotřesitelné rozhodnutí ten pokoj mít. Pak musíme vidět nevinnost ve všech a ve všem, a ta nám umožní být láskyplnými, být soucitnými, být nehodnocujíce odpouštějícími. Jediným účinným způsobem vymotání se z cirkusu světa je pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomostí, které nám umožní mít ochotu vzdát se své tvrdohlavosti, čímž v sobě otevíráme prostor Duchovní Vůli Já-Bytí, tedy nekonečné, neohraničené VěčnéJá, jakkoliv to nazveme. Každý, tedy i já, dělá vždy to nejlepší, co umí a čeho je schopný. Jinak řečeno, tímto vlastně uznáváme neohraničené, nekonečné VěčnéJá, v nás i ve všech kolem nás, čili Boha, kterého pomoc se projeví tehdy, když si přiznám, že s problémy se já sám neumím vypořádat, jsem v koncích a jednoduše je vzdávám Bohu.
Nekonečné VěčnéJá nacházíme skrze jednoduchost. Vhodné je opakovat si jakoukoliv jednu opravdovou duchovní pomůcku, kterou si týdny, měsíce či i roky oddaně říkám a používám na všechno, co mne každý den potkává. Na všechno brblání mysli si preventivně říkám něco jako:
„Nuž vypočujme si, co na to ego-macík. Nech ti dobre padně, ty vykonáváš svou práci dobre, protože si tak naprogramován.“ Nakolik přirozeností ega je se do všeho šťúrat. Čili když ještě sleduji světové zprávy, vnímám je jako pohádky vytvořeny pro ty, kteří chtějí ještě zakusovat svět.
Nebo si řeknu:
„OOOOm“
Nebo si řeknu:
„No a čo?“ „Věci sú, jako sú.“
Nebo si řeknu:
„Vykonávám potřeby přítomnosti, aniž bych si přál, aby věci byly jináč.“
Nebo si řeknu:
„Budu vědět….vidět…slyšet…poznat
Co je třeba vědět, až to bude třeba vědět“
Nebo si řeknu:
„Jsem zodpovědný za úsilí, a ne za výsledek, který pochází z tvoření a karmy, tedy je na Bohu.“
Nebo si řeknu:
„Všechen strach je mylnou představou, a já to bezpodmínečně vím, jdu skrze něj, stůj, co stůj. V absolutním, radikálním okamžiku soustavně přítomného momentu jsem vždy v bezpečí.“
Nebo si řeknu:
„Je to pravda? Je to naozaj pravda? Co mi ten pocit dělá? Jak bych se cítil bez toho pocitu? Jak bych se cítil, kdybych to viděl jináč? Mohl bych to vidět jináč? Jsem ochotný to vidět jináč? Haló, no a tedy kdy?“
Nebo si řeknu, když mi někdo něco vysvětluje:
„Je to pravda? Je to pozitivní a bezúhonné? Pozvedne mně to, když to nakoupím?“ Přece na každou myšlenku, moji i jiných, mám právo si říct: „Děkuji za pozvání, nepřijímám!“, protože neustále dávám pozor, abych v každodenním životě soustavně jednal oddaně bezúhonně.
Nebo si řeknu, když jsem něco zvoral:
„Omlouvám se, prosím odpusť mi, děkuji, mám tě v lásce.“
Opakováním výše uvedeného sami v sobě uvolňujeme prostor k zanechávání redakčních úprav a komentářů na to, co se děje kolem nás, čímž se otevíráme k možnému projevu Boží Přízně a zpřístupňujeme si postupné poznání nekonečného neohraničeného Věčné(ho)Já. Jedná se o soustavnou duchovní zamyšlenost, což vlastně může být nazváno modlitbou o Boží Přízeň, čili o přeměnu vyvolávající duchovní energii, která jakoby nabuzovala možnosti, které by nám snad jináč nepřišli na mysl v tom čase. Například o Přízeň na vzdávání našich nakúpených stanovisek, aby se situace ve vzájemném pokoji a klidu nějak rozuzlila, vykrystalizovala, či snad udrncala. Přitom dovolujeme jiným, aby byli jiní, a zároveň nedovolujeme jiným, aby měnili naše zaměření. A dospějeme k poznání, že: „Moje skutečnost je dokonalá vyrovnanost a souladná souhra.“ Tedy, karmicky se mi předkládají přesně ty životní situace, které po mém zpracování vedou ke klidu.
Závěrem ti děkujeme, Ó Pane, za tvoji Boží Přítomnost, která se projevuje jako naše existence, pokoj a ticho.
A jak Dr. Hawkins říká – Gloria in Excelsis Deo – čili Nejvyšší Sláva Bohu.
KONEC – po vyčerpání témat neoficiální části.
Bezplatné připojování se zůstává zachováno, pokud příspěvky postačují na krytí výdajů.
Družstvo Evoluce, které tyto aktivity zastřešuje, je financováno jen z darů.
Minulý týden bylo darováno 1805 Kč
Děkujeme za finanční podporu.
Nabízíme záznam celého on-line setkání:
Zvukový záznam v MP3:
https://drive.google.com/file/d/18fSBo0MnrbGYYBrpZsELo54-Dpf-5A_W/view?usp=sharing