. 12. ledna / januára 2026
Vítáme všechny, kteří právě sledují naše 272. on-line setkání studijní skupiny Dr. Hawkinse.
Už jen tím, že jsme dotřepali svoje kostry na toto setkání, máme šanci, že se na nás něco osmózou nalepí. Tak, jak se to děje v AA nebo v jiných dvanácti krokových skupinách. Naše setkání umožňují postupné posuny z poslouchání do momentů, kdy tzv. trkne – a to naposlouchané je uplatněno v praxi, v situacích, kterými jsme karmicky přitahováni.
Díky našemu každopondělnímu on-line setkávání se, se v naši duchovní práci nacházíme v etapě, kde důrazem není již jenom „vědět“, ale stávat se tím, co se učíme. A to s pomocí naši nepřetržité duchovní zamyšlenosti. Je to mysl, která nás dovede k nemysli. Tím se posouváme do setkání, která jsou více zaměřená na vzdávání se, nebo-li přijímání toho, co je, a – toto vzdávání – je srozumitelně podané ve slovenském či českém jazyce.
Kromě on-line pondělků pořádáme 2x ročně osobní setkání, vždy na jaře a na podzim. Podrobnosti jsou uvedeny na webu www.hawkins.support.
Ti posluchači, kteří se připojili nedávno, mohou načerpat poznatky z našeho archivu on-line setkání, které jsou archivovány rovněž na stejném webu (www.hawkins.support).
Na dnes přišla jedna písemná odezva na minulé setkání a pod záznamem minulého setkání na Youtube se objevily 3 komentáře, které na přání Milana budou také přečteny.
Také Honzovi volal Mirek Štukavec a všechny vás pozdravuje. Špatně slyší, a když v minulém setkání, které poslouchal ze záznamu, slyšel své jméno a slovo nesrovnalost, zavolal Honzovi a ten mu podal vysvětlení.
Ale nejprve si pustíme Požehnání od Dr. Hawkinse. Pohodlně usaďte či ulehněte a začínáme.
Video s požehnáním od Dr. Hawkinse:
Honza
Kniha B2, Oko Věčného JÁ, Před Kterým Není Nic Zatajeno
Poznámka:
D.R.H používá neobvyklou stylizaci, v kombinaci s ním vymyšlenými slovíčky, a pozice slov v jeho větách vyjadřují jejich závažnost. Z důvodu zachování tohoto D.R.H záměru, Julo se rozhodl být mu věrný, a překlady připomínají spleť nestandardních stylizací, a nesprávné interpunkce, použité na oddělení vícenásobných myšlenek v jediné větě. Kdyby se byl D.R.H chtěl vyjadřovat jinak, tak by to bylo jinak, a Julův překlad by se dal číst jako beletrie. Při čtení, místo tvrzení si „to nesedí“, překladatel doporučuje klást si otázku „Co je třeba ve mně změnit, aby mi to sedělo?“Překladatelovy subjektivní studijní pomůcky jsou v {…}.
Komu nesedí překlopené překlady do češtiny, tak se může podívat na Julovu verzi ve slovenštině.
KAPITOLA 9
Pokročilé uvědomování si {nad 500}
Charakter Směru Cesty
.9.1. (ze 75) Přímý přístup k pokročilému uvědomování si {, a to} přes vědomí, obchází formu, dualitu, a zdánlivost vnímání. Konflikt a chyba {v našem osobním životě, jako i ve světě,} vzniká z formy, která je zároveň domovem síly. Moc sídlí ve ‚sféře‘ bezforemného. Bezforemnost, dalo by se říci, se výrazně objevuje na úrovni vědomí, které cejchuje na 500, a postupuje k 600, na jejíž úrovni forma mizí do bezforemnosti. Nakonec se rozpozná, že forma je ustanovena bezforemností, a že jsou jedno a stejné, ale než k tomuto poznání dojde, forma samotná {, tedy zaostřování se na ni našimi touhami, atd.,} je rozptýlením a zdržením, a nejlépe je se jí vyhnout {, vyhnout se emocionální připoutanosti k formě, neboť každá forma je jednou pominutelná, a pokud k ní ulpíváme, nastavujeme sami sebe do možného zklamání až po hlubokou dlouho trvající depresi.}
Alena
Vyhněte se Rozptylování Formou
.9.2. Mnohé „duchovní“ učení, které jsou vyjádřeny {, a tedy vrtají se} ve formě, často vedou k tomu, co se dá nejlépe pojmenovat jako „astrální“ sféry vědomí, které samy o sobě mohou být lákavé, příjemné, a nekonečné, ale nevedou k osvícení.
.9.3. Forma posiluje mylnou představu, že je zde hledající, na jakési cestě s příčkami a milníky, a dokonce i s „duchovními průvodci“, kteří jsou rozmístěni podél cesty. {Není tomu tak, a} při duchovním stoupání na vrchol Osvícení vlastně není bytostí, které by vás na cestě potkávaly {, tedy není vhodné zaplétat se s ‚přivolávanými‘ entitami přinášejícími ‚tajné‘ postupy a přízně, většinou za poplatky. Nechoď tam!}
.9.4. Astrální „pláně“, podobně jako (i duchovní) učení, se dají cejchovat. Vyskytují se nízké pláně ({nazývané} pekla), střední pláně ({nazývané} očistec nebo limbo {, což je místem pro nepokřtěné ale bezúhonné,}) a vyšší astrální pláně ({nazývané} nebeské). Všechny tyto úrovně jsou možnými cílovými místy duše nebo duchovního těla, či zaostřování vědomí. Každá z těchto úrovní má své vlastní žebříčky (hodnot, chování se), „Bohy“, a folklor, které jsou pro obyvatele těchto plání „skutečné“. {Když se v nich člověk ocitne,} tyto mohou být potěšující, dokonce radostné a vzrušující, ale nejsou osvícením.
.9.5. To, co je Skutečnost, je mimo veškerou formu, avšak přitom {forma} je její přirozeně vlastní součástí. {Tedy forma je nedílnou součástí Skutečnosti.} Nechme formu {, dovolme formě}, aby odhalila svou vlastní podstatu. Není potřebné ji hledat. Rovněž je potřebné se mít na pozoru, abychom nebyli chyceni do pomyslných protikladů nebo alternativ{:} formy oproti bezforemnosti, nebo Všezahrnutosti oproti nicotě, nebo plnosti oproti prázdnotě. To je jen popisná jazykověda {, slovíčkování,} bez přirozeně vlastní Skutečnosti. Člověk nemusí volit mezi skutečným a neskutečným, protože neskutečné neexistuje.
František
Směr Zkoumání { tedy co vlastně hledáme?}
.9.6. Hledání je stále více „uvnitř“ (člověka, zaostřené) na objevení zdroje poznatelnosti pocitu „já“. Lidé říkají: „Znám sám sebe.“ Co to ale {vlastně} znamená? {Na co tímto výrokem poukazujeme, a tedy} v běžném žargonu to znamená, být si vědom přirozené povahy ega − a tím se naznačuje uvědomování si své vlastní psychiky, ega a jeho forem {projevů, což je běžné v psychologických poradnách, jejichž klientela to vyžaduje, a je to pro tuto klientelu prospěšné a potřebné na jejich úrovni vědomí. Záměr je přitom jiný, než je snad záměr seriózního čtenáře této knihy, kterým je duchovní objevování).
.9.7. Uvědomování si {, a časem uvědomění si} Věčného JÁ je opravdovostí, která nahrazuje ego jako sídlo pocitu ‚mne’/’všedního já‘. {Tedy} v průběhu duchovního objevování, člověk namisto {objevování rysů ega} hledí, aby objevil, co je to, co si uvědomuje {, ‘co’ není obsah, ale uvědomovadlo}, a má oprávnění, vycítit existenci ‘mne’ nebo rysu ‘všedního já’, a ne{hledá nějaké} konkrétní nebo okleštěné ‘mne’ jako{že jsem to} ‘já’.
.9.8. Všimněte si, že obojí, Bůh, a všechny odkazy na „Božské“, se píší s velkým počátečním písmenem, a že ze všech možných zájmen se s velkým počátečním písmenem píše (na kterémkoli místě ve větě v angličtině) jen (zájmeno) „Já“ {, přičemž ostatní zájmena se píší v angličtině s malým počátečním písmenem}. Jednotlivé „Já“ {, které v překladech nazýváme všední já} si může uvědomovat sebe samého či svou existenci pouze v důsledku {existence nějakého} ‚vyššího Uvědomování‘ {, které v překladech nazýváme Uvědomění}. Toto {Uvědomění} je vrozeným rysem ‚Božského Já‘ {, které v překladech nazýváme Věčné JÁ}, které je jeho zdrojem, a {které, Věčné JÁ,} je {samotným} předmětem zaostření duchovního hledání {oddaného duchovního studenta}. Jako takové, je tedy {Věčné JÁ} neverbální, a je zdrojem prožívání, sledování a pozorování. Pokud máme uvést příklad, tak} podobně, člověk přichází k poznání, že je vodou {, rámcem}, a ne rybou {, která se v té vodě nachází, tedy ryba je obsahem, a ego miluje obsah – zážitky, emoce, vzpomínky,…}.
Sylvie
Základní Přístup
.9.9. Dívat se do {svého} nitra je spíše {náš] přístup {k věci duchovna}, než nějaká {duchovní} metoda či duchovní přístup. {Co} to znamená {, tento přístup k věci? Znamená to} zříci se okouzlení obsahem mysli {, tedy myšlenek, pocitů, příběhů, vyobrazení}, a {zříci se námi vymyšleného} světa, který {mysl svou zdánlivostí vnímání} odzrcadluje. Toto odpoutání se, {odloučenost} se zpočátku může pociťovat jako {snad i} případná ztráta, jako by člověk stál před zažitím smrti světa a všech jeho slibů {, jeho vzrušujícího prožívání}. Takovou smrt lze jako takovou pasivně prožít, ale je to jen přechod mylné představy. Zdroj potěšení nikdy nebyl venku {mimo nás}, ale vždy byl v nás {samých}. Nikdy to nebyl svět {jako takový, i s našimi příběhy v něm vymyšlenými}, který poskytoval potěšení, ale {náš vnitřní,} vlastní požitek z něj {, který jsme světu a událostem my přiřadili}.
.9.10. Vlastně to není ztráta {z prožívání} samotného světa, které se obáváme, ale nudy {, že se nic nebude dít}. Nuda pomine, když je rozpoznána jen jako důsledek držení se posmutnělé touhy za minulostí či za budoucností; a je to jen ego, {všední já,} které může být unuděno. Ego rozkvétá na {prožívání zážitků a} novostech, a je naprosto závislé na tom, co se uděje ‚následovně‘. Ego proto vzkvétá a žije z očekávání budoucího uspokojení, namísto toho, aby prožívalo absolutní završení {soustavnosti přítomného okamžiku}, které je dostupné pouze v Přítomné {Soustavnosti} {, a to výlučně a výhradně a jen a pouze před tím, než ego ovládne a přisvojí si vlastnictví myšlenky, v jedné 10,000-ně vteřiny od jejího naskočení}.
.9.11. Podobným strachu z nudy je jeho {, ega,} základní mylná představa, že nuda je ustanovována nicotou. Předkládá se mylná představa možné {a případné} nicoty, a zdá se být hrozbou {pro všední já}. Cesta {, postupně od 500 po 600,} tedy vede od upouštění mylné představy sféry všeobsáhlosti mysli/světa {, pokračuje přes 850,} přes mylnou představu prázdnoty/nicoty, {a to} až k cíli, kterým je uvědomování si Všezahrnutosti {Všeho-Co-Je}, které nahrazuje oba předchozí stavy mylných představ. Je ujišťující pamatovat na to, že všechny stavy jsou mylné představy, a je možné jimi procházet duchovní Vůlí a postupným uvědomováním si.
František
Kdo hledá?
.9.12.
Mylná představa {opravdovosti existence} ega se rozpustí,
když se označení {, zájmeno} ‚já‘ odstraní ze všeho konání.
To, co ego vydává za své činy, jsou jen {v samotné struktuře ega} samoexistující charakteristické vlastnosti, jejichž fungování je automatické, určené místními podmínkami, a bez {nějakého} pomyslného ‚já‘ které by je {, tyto činy ega,} uvádělo do chodu. Člověk nemyslí, necítí, ba ani neexistuje díky činnosti nebo rozhodování nějakého vnitřního, neviditelného ‚já‘. Myšlení a cítění se vyskytuje nevyžádané {, přicházejí samy od sebe; nikdo je ‚nepovolil‘}. To, co hledá vyšší pravdu, není osobní ‚já‘, ale rys samotného vědomí, který se projevuje jako inspirace, oddanost, věnování se věci, a vytrvalost, což jsou všechno rysy duchovní Vůle. Proto, zdrojem hledání Věčného JÁ je samotné Věčné JÁ {, viz modrá věta .9.8.}, které oživuje potřebné pochody, na základě svých vlastních rysů, které {, pochody,} jsou napomáhány Boží Přízní.
.9.13. Jako další příklad {lze uvést, že i} zvědavost je rys, který existuje bez {rozkazu a povolení} osobního já, nebo {někoho} rozhodnutí ji uvést do chodu. Zvědavost, dalo by se říci, je nezávislý, neosobní rys vědomí, a je vševyskytující se v celé živočišné říši. {Zvědavost} nepotřebuje {nějaké] ‚já‘ na to, aby bylo zvědavé {, podobně jako za myšlenkami není ‚já‘ myslitele, za pocity není ‚já‘ pociťovatele,…}. Není vnitřního, nezávislého, osobního ‚já‘, které dělá rozhodnutí; předsunutí osobního zájmena ‚já‘ před veškeré myšlení, jednání, a cítění je jen hovorová pohodlnost {a praktičnost}. Na vnitřní osobní „všední já“ by se dalo stejně dobře odvolávat jako na „ono“. Během duchovního vývoje se vyskytují {v duchovním studentovi} stadia, kdy obojí, mysl i tělo, během určitých časových období, byly jakoby ‚to‘. {Počínaje ve vyšších 500-vkách} si těla jdou za svou {každodenní} činností, jako by byla bývala procvičována, a mysl mluví k ostatním v rozhovorech bez vnitřního osobního ‚já‘, které by ji {, mysl,} řídilo. Není vnitřního „myslitele“ za myšlenkami, {ani} ‚vykonatele‘ za činy, {ani} ‚hledače‘ osvícení. {Na jiné téma:} Hledání {přijde a} objeví se samo od sebe, když je pro něj správný čas, a {když to přijde, tak} to vzchází jako předmět zaostření {naší} pozornosti. Všechny stránky a rysy vědomí jsou {při všech úrovních vědomí, tedy i u tvé} samospouštěcí, a navzájem jedna druhé dodávají energii pod všeobecným usměrňováním Vůlí.
Alena
Vůle jako nástroj
.9.14. Rozmarná a rozverná povaha činností mysli jí zabraňuje v plodném zaostřování se na duchovní vývoj. Člověk může mysli přikázat udělat jednu nebo druhou věc {, to či ono}, ale {mysl to} odmítne {, protože mysl není vlastněna člověkem. Člověk mysl pouze má}. Snažit se ovládat mysl je jako kočka nahánějící svůj ocas. Snaha ovládat mysl už {sama} vede k dualitě ‚ovládajícího‘ {na jedné straně}, a ‚ovládaného‘ {na druhé straně}, jakož i obsahu toho, co se má ovládat, a ‚jak‘ se to ovládá.
.9.15. Jediným {způsobem, či} prostorem, ze kterého {je vhodné} oslovovat mysl je rys nazývaný {Boží/Duchovní} Vůle. {Ale tato Vůle je k dispozici jen pokud se vzdáme této Boží Vůli. Tato Boží Vůle je člověkem vnitřně pociťována jako Duchovní Vůle, a cejchuje na 850.} Člověk může {tento prostor,} tuto oblast vysondovat bez nějakých větších těžkostí. Zatímco myšlenky, pocity, a vyobrazení procházejí myslí soustavně, Vůle je {s tím ve srovnání} poměrně nehybná {, tedy neskákající z věci na věc}, a ustálená. {Jak vidíme,} má sklon přetrvávat ustáleněji, a proto způsob k ní je přístupnější. {Ještě jednou jinými slovy:} Vůle může být opravdu dost ustálená, odhodlaná, jednobodově {-nebodově difúzně zaostřená}, a nehybná; na rozdíl od mysli, která poletuje jako nervózní motýl. Proto nejvýnosnější úhel pohledu, ze kterého {je únosné} přistupovat k mysli, je poskytnutý zaostřováním pociťování Věčného JÁ jako vyvěrajícího z Vůle. Vůle je tvárná {, kujná,} – ale jen pomalu a cílevědomě, a to zpětným porozjímáním. Je to vhodný pracovní ‚prostor‘, ze kterého {je možné} postupovat a zkoumat. Vůle je blíže k Věčnému JÁ než všední mysl s jejími myšlenkami, přesvědčeními, náhledy, nápady, a výkyvy emocí.
Honza
Nepřetržitá Duchovní Zamyšlenost
.9.16. Toto, {Nepřetržitá Duchovní Zamyšlenost,} je nejplodnější a nejsmysluplnější činnost duchovní práce. S velmi malým nácvikem, člověk může získat způsobilost fungovat ve světě {a to} jen s nepatrným přerušením {a narušením} porozjímání a nepřetržité duchovní zamyšlenosti. Meditace, jak se obvykle provádí, je však omezena časem a místem, a často vyžaduje stažení se do ústraní, a pozastavení {probíhající] činnosti {provádění potřeb přítomnosti}. {Při meditaci, během dne či týdne, si obvykle vyhradíme určitou omezenou dobu, kterou si můžeme dovolit ‚obětovat‘, a stáhneme se na nějaké tiché, zašité místo, kde tuto meditaci budeme dělat. A jak to v životě bývá, každodenní životní události se vloudí do našeho vyhrazeného meditačního času a začneme meditace vynechávat. Toto je jeden problém s meditacemi.} Ačkoliv se nepřetržitá duchovní zamyšlenost a zpětné porozjímání zdají méně intenzivními (ve srovnání s meditací), vlastně, svým neustálým vlivem {a působením během celého dne, obrušují a} odbourávají překážky. Nepřetržitá duchovní zamyšlenost je tedy meditační ‚režim‘, který není méně-cennější nebo podřadnější než meditace, {prováděná} v sedě, se zkříženýma nohama.
František
Dodání Moci Duchovní Vůlí
.9.17. {Duchovní} Vůle je uváděna do chodu {, jako i} je posilována {naší} oddaností, a ona {, Vůle} odpovídá {na naši oddanost} inspirací, což vede k {našemu} ozáření Přízní. Osobní vůle se rozpouští do Boží Vůle, a jiskra, která vede k duchovnímu hledání a zkoumání, je Božím darem.
.9.18. Připravenost zahájit {duchovní} cestu se {člověku} nedá vnutit, {a tedy proto} ani nelze lidi vinit, pokud se u nich ještě {taková dozrálost} neobjevila, {a tedy není třeba se vinit, že nám to ‚nejde‘.} Úroveň vědomí musela pokročit do {takového} stádia, v němž by takový záměr byl smysluplný a přitažlivý. Když už je jednou hledající inspirován {, nakopnut}, často se vzdá všech obvyklých pohodlností {každodenního života} a životního stylu, a obětuje cokoliv, co stojí v cestě.
.9.19. Mylné představy ega jsou houževnaté, ale jsou poměrně křehké {tehdy}, když jsou podřízeny duchovní Vůli. Ego/mysl je vyztuženo návyky, které se sesypou, když se odstraní jejich nosné základy. Ego není nepřítel, kterého si je třeba podmanit, {a udělat z něj svého nepřítele, a tím mu dodat energii vinou a duchovním útokem. (Z DRH interview 06feb2005)
Ego zneutralizujete tím, že mu nebudete odporovat,
ale spřátelením se s ním!!!}
ale Ego je pouze sbírka {ještě námi} neprozkoumaných návyků {v nás zdomácnělých, a majících původ ve} zdánlivosti vnímání.
.9.20. Věčné JÁ, které uvádí do chodu duchovní Vůli, je domovem nekonečné moci, proti níž domeček z karet ega nemůže obstát. Věčné JÁ je jako nekonečně výkonný magnet, který má způsobilost rozpustit strukturu ega, {a to ale pouze tehdy,} když duchovní Vůle dá {k tomu} souhlas. {A proto} není toho {, nějaké osobnosti}, kdo by si {mohl} připsat zásluhy za pokrok v duchovním uvědomování si, ale ani není někoho, koho by bylo {možné} obviňovat, pokud k pokroku zdánlivě nedochází. {Všednímu já se může zdát, že k duchovnímu pokroku nedochází, ale zatím v neprojeveném dozrává to, co je potřebné pro vývoj. Jenomže všední já je nedočkavé. Pokud si toto ujasníme, nedočkavost a pocit viny se odstraní.}
.9.21. S duchovní prací se výrazy ‚je‘ nebo ‚jsou‘ postupně nahrazují výrazem ‚údajně‘ {nebo ‚zdá se mi, že …‘}, což je způsobeno vzrůstajícím ujasněním si stupně, do jakého je zdánlivost vnímání maskou, která zabraňuje Pravdě. Pokud Absolutní Skutečnost sama sebe neodhalí, je blíže ke skutečnosti {, k opravdovosti,} považovat všechny {naše} jakože vědomosti jen za čistě hypotetické. Dokonce, takové chápání se prodírá na povrch i v současné společnosti, o čemž svědčí časté používání výrazu ‚údajný‘, např. „Osoba reagovala na ‚údajné‘ ohrožení“.
.9.22. Vznik tohoto rozpoznání je velmi důležitým a významným vývojem. Je to první skutečný náznak objevujícího se uvědomování si omezeností ega a chybovosti zdánlivosti vnímání. Toto zvýšení společenského pociťování omezenosti ega, je utvrzeno nedávnými objevy falešných soudních rozsudků, jak je odhalily testy DNA, a výzkumem, který ukazuje, že svědci jsou vlastně velmi nespolehliví a do značné míry náchylní k vážným chybám. Psychologové {dokonce} objevili i zpětně {vytvořené} klamy paměti {, které vznikly po uplynutí nějakého času od původních událostí}, při nichž {zpětně} dochází k ‚přesunům‘ {původních} událostí v čase a místě {činu}. Společnost tedy zápasí {s tím}, aby odlišila pravdu od falše, ale dosud si neuvědomila, jak se toho dá vůbec spolehlivě dosáhnout {, neboť neví, a ani nechce vědět, o svalovém testování, zpřístupněném DRH.}
.9.23.
Duchovní Vůle je prosazována a uváděna do chodu
láskou a oddaností, a jí {, Vůli,} ochotou vzdát se.
Láska je bez formy, a {láska} je právě tou způsobilostí, prostřednictvím které se člověk, z této lásky, stává ochotným vzdát svá stanoviska Bohu. Klasickou cestou velkých náboženských světců bylo zbožňování, láska, uctívání Boha, {a tyto sloužily jako} neprojevení nebo projevení Velcí Boží učitelé. Značné věnování se věci a oddanost mohou překonat všechen odpor, a tím se cesta srdce, a cesta mysli nebo vědomí, nakonec spojí.
Sylvie
Meditace
.9.24. Je užitečné zahájit meditační proces z pohledu, že ‚já‘ nebo ‚mne‘ se nachází v duchovní Vůli. Jelikož {tato} Vůle je poměrně stabilní a neměnná, stává se sídlem, z něhož postupovat přes úrovně vědomí {-] k mimo všech rámců existujícímu a všechny rámce přesahujícímu {-] Uvědomění Věčného Já, které je projevem Boha jako Absolutního {, propojeného,} Věčného Já, Oka Skutečnosti.
.9.25. Je to vlastně duchovní Vůle, která určuje osud nebo karmu. {A tak duchovní} Vůle je sídlem moci Věčného Já, jak se rozpíná k mysli, a jako taková je oblastí přímého kontaktu s Duchem Svatým. Na úrovni {duchovní} Vůle se „setkávají“ forma a bezforemnost. Zde se bezforemné {, neměřitelné} vlastnosti – láska, oddanost, vděčnost, pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomostí, inspirace, a víra – setkávají s {formou a tedy} konkrétnostmi mysli – s jejími tvary idejí, myšlenek, vzpomínek, konfliktů, a vyobrazení. {Obsah mysli je forma, viz .7.24.} {Takže} v duchovní Vůli jsou cíle {všedního já}, které si ceníme nebo po kterých toužíme, nyní vystaveny bezforemným duchovním vlastnostem, jako je láska, odpouštění, a oddanost. Prostřednictvím pokorného uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti, a volby míru {a klidu} z lásky, se člověk může zříci i těch nejdrahocennějších negativit {všedního já}, jako jsou pomsta, zloba se snahou ublížit, nebo nenávist. {Tento pocit vnitřního klidu musí ale vycházet z lásky, a ne z něčeho jiného, jako je třeba výhra v hádce, výmluvného vynadání někomu, a podobně.}
.9.26. Všední já je rozpouštěno Věčným já. Léčivý přístup Věčného Já k všednímu já je soucit {, přičemž soucit definujeme jako schopnost chápavě vidět emocionální rozpoložení jiných, bez našeho vnoření se do jejich emocionality, a vidět v nich nevinnost; je-li to vhodné, naší pouhou fyzickou přítomností, případně slovy, náš chápavý postoj bezpodmínečné ohleduplnosti komunikovat}; je to právě přes {naše} odpouštění {jiným}, že je {nám,} člověku odpuštěno. Tato {naše} ochota vzdát se, vycházející z Boží Přízně, umožňuje Boží moci, vyjádřené jako Duch Svatý, přetvářet {, pozměněním úhlu pohledu, naše} chápání − a tímto prostředkem odčinit vládu zdánlivosti vnímání a jím spojenou dualitu, která je zdrojem všeho utrpení. Rozpuštění duality je nejvyšším Božím darem, protože rozpouští {právě ten} samotný zdroj a {tedy naši} způsobilost {mít} utrpení. V nedualitě, utrpení není možné.
Alena
Dogmy {, duchovní ‚poučky‘ bez důkazů}
.9.27. Cesta k Bohu přes nedualitu vědomí nezahrnuje dogmy {, tedy duchovní tvrzení bez důkazů}, ani systémy přesvědčení. Je k dispozici dostatek užitečných informací, jejichž pravdivost se dá ověřit vlastní vnitřní poutí hledání, která je klíčová pro pokrok, zejména pokud je člověk zasvěcen Osvícení v této epizodě života. Hodnotu každého kousku informace je možné snadno ocejchovat. Stejně tak objevíme, že pokaždé, když se takto postupuje, tak se dozvíme něco víc, co {vlastně} doslova nebylo součástí původní otázky {, jak byla na začátku formulována}. {Zde DRH naráží na to, že při cejchování mu někdy vyskakovaly ‚překvapivé‘ odezvy, na jejichž základě se vlastně dozvídal a cejchoval další ‚otázky‘. Pozor, neplést si to se zadostiučiněním ze stanovisek.}
Diety, rituály, Cvičení, Dýchací techniky, Mantry, A Symboly
.9.28. Přestože ani jedno z tohoto {v podnadpisu uvedeného} vlastně není potřebné, některým duchovním stoupencům mohou být nápomocné. Je užitečné rozpoznat, že náboženství mají své vlastní úmysly a omezení. Duchovní směr cesty k osvícení je osobitý. {A tedy} není to stejné jako ‚vyznávání náboženství‘ {, protože} náboženství mají sklon zdůrazňovat historické události, jejich geografická místa {na nichž se události udály,} a někdejší kultury s politickými spojenectvími {, na rozdíl od duchovna, které je zaostřeno do nitra hledajícího.}
.9.29. Osvícení se {‘}děje{‘/vyskytuje} v přítomném okamžiku a je mimo čas, dějiny nebo zeměpisné místo, které jsou proto bezpředmětné. Teologie se zaobírá úrovní vědomí ve 400-vkách, osvícenství se zabývá úrovní 600 a výše.
Co Hudba, Vonné Tyčinky A Architektonická Krása?
.9.30. Tyto jsou inspirující a podporující duchovní a úctyhodnou náladu a přístup, a pomáhají odvést zaostření pozornosti od obsahu myšlenek. Krása je povznášející a cejchuje ve vysokých 500-vkách, což je blízké dokonalosti.
Honza
Co je podstatou duchovní praxe?
.9.31. Spustit, inspirací, oddaností, a rozhodnutím Vůle, ty rysy vědomí, které se postupně stávají samo-pohánějícími. Jsou posilovány soucitem, oddaností, pokorným uznáním si vlastních nedostatků a nevědomostí, a ochotou vzdát se bezpodmínečné lásce. Zdánlivost vnímání se pak přetváří v duchovní neomezený nadhled. Tento {, takový,} vývoj {událostí} svolává {na pomoc} podpůrnou odezvu z nejvyšších úrovní vědomí, protože je potřebná velká moc k překonání ‚přitažlivosti‘ pozemského života a jeho návyků zdánlivosti vnímání. {Navíc, náš} úkon uctívání je úpěnlivou prosbou a pozváním těchto vyšších energií o výpomoc v duchovním houževnatém úsilí člověka.
A Co Každodenní Život?
.9.32. Dochází k posunu hodnot od světských dosažení {a úspěchů} k duchovnímu uskutečňování, které podbarvuje všechny činnosti. Staví ho {, každodenní život,} do jiného rámce. {Celkový,} nadhledový cíl života se změní, a životní události získají jiný význam a smysl, jako by byly umístěny v novém rozměru. Nakonec, zaostření je spíše na vnitřní, tichou, nehybnou, klidnou přítomnost samotného Uvědomění, než na jeho procházející obsah. Najednou se pocit ‚já‘ přesune z obsahu na rámec, kterým je obecné ‚já‘ Věčného JÁ.
Proč je vlastně potřeba ‚Práce‘ V Duchovním Houževnatém Úsilí?
.9.33. O egu je možné si myslet {, ego je možné si představit}, že je to soubor zakořeněných myšlenkových návyků, které jsou výsledkem omotání neviditelnými energetickými poli, jež převládají v lidském vědomí. Ty{to návyky} jsou utvrzovány opakováním, a souhlasným stanoviskem společnosti. Další utvrzování pochází ze samotného jazyka {, z jazykového vyjadřování}. Myšlení v jazyce je formou sebe-programování. Použití předpony „já“ jako subjektu, a tedy naznačené (skryté domnělé a nevyřčené) příčiny všech činností, je nejzávažnější chybou, a automaticky vytváří dualitu subjektu a objektu.
.9.34. Překonání přitažlivosti světských myšlenek a přesvědčení vyžaduje práci na uskutečnění rozhodnutí duchovní Vůle odprogramovat vědomí {, z naší převládající úrovně}. To zahrnuje odmítnutí přijmout domněnky a prohlášení ega/mysli, jako by byly skutečností. Místo toho je tu naléhání na vyšší pochopení.
.9.35. Obeznámenost s více soucitnými pohledy na život je {, tyto soucitné pohledy,} obvykle umocňuje; proto je tradiční duchovní radou ‚míchat se s „svatou“ společností‘ a vyhýbat se negativním společníkům. To umocňuje postupné rozlišování vhodnějších přístupů a myšlenkových návyků.
František
K čemu je {Nám} Modlitba?
.9.36. Úpěnlivá naléhavá prosba je projevem pokorného uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti. Pro nižší úrovně vědomí je modlitba pokusem ‚získat‘ něco pro sebe nebo pro druhé, například nové auto, práci, uzdravení z nemoci, nebo zvláštní laskavosti. S pokrokem {úrovně vědomí} se od tohoto záměru ovládat Boha vzdává, a akt prosby se místo žádosti {, aby Bůh něco podle našeho předpisu udělal,} stává {nesobeckým} oddáním {se Bohu}. Ve válce se obě strany modlí, aby zvítězily. S pokrokem vědomí od sobectví k nesobectví se jakost/kvalita{/zaostření} modlitby posouvá k ochotě být Pánovým služebníkem, a kanálem Jeho Vůle, bez snahy určovat, co nebo jak, se má stát.
.9.37. {Ve vyšších úrovních vědomí,} modlitba se stává spíše vzdáváním se {tvrdohlavosti, aby byl výsledek po mém,} než jako {úpěnlivou naléhavou} prosbou {a předepisováním Bohu, aby bylo po mém}. Mnohé děti ztratí víru v Boha, když používají modlitbu {podle návodu, například rodičů,} jako prosbu, a pak jsou zklamané, když se požadovaná {očekávaná} výhoda nedostaví.
Jaká je Léčivá Moc Modlitby?
.9.38. Každá láska vzchází od Boha. Na stupnici vědomí, Láska cejchuje na 500, a jak se zdokonaluje, dosahuje Bezpodmínečné Lásky na 540, což je úroveň uzdravování. Bohoslužby, zaměřené na uzdravování, se tedy rozhodují nahradit negativitu, energetickým polem 540-tek nebo vyšším. Některé duchovní organizace cejchují na úrovni 540 nebo vyšší, a proto poskytují pole léčivé energie, která je schopna dosahovat ‚zázraků‘ {, jako jsou například Anonymní Alkoholici}.
Co je to Zázrak?
.9.39. Pokud se nějaká událost vyskytne mimo rámec vysvětlení {všedního já, které je pod 500-vkami}, nebo očekávané lineární příčinné souvislosti a newtonovského modelu chodu světa, označuje se jako zázrak. {Zázrak} je to {však jen} jedna z případných vyústění {událostí}, která je přivedena do uskutečnění odstraněním překážek z negativity {, a to při příznivých karmických podmínkách k jejímu uskutečnění v daném čase a prostoru}. To může {jednoduše} zahrnovat {např. ‚pouze‘} zřeknutí se omezujících systémů přesvědčení {všedního já, vyjádřeného slovy} jako jsou: „To je nemožné“ nebo „To je nezasloužené“, nebo jiných hledisek ega{/všedního já}. Pro ty, kteří dosáhli vyšší úrovně vědomí, je zázrak nejen běžný, ale je přirozeným průběhem událostí {v každodenním životě}, a stává se nepřetržitým. Zázračné vychází z Tvoření, a ne z příčinné souvislosti.
Sylvie
Duchovní principy
Přístup {jaký mít ke světu}
.9.40. Cesta duchovního pokroku prostřednictvím vědomí {, cesta, která je podstatou díla DRH učení,} je vlastně nekomplikovaná a jednoduchá. Základním rysem {této cesty} je vlastně rys {našeho} přístupu, kdy se člověk na život nedívá jako na místo, kde má spořením nahromadit zisk, ale jako na příležitost k učení, kterých {, takových příležitostí,} je hromada {, a to} i v těch nejmenších podrobnostech {a maličkostech} života. Duchovní přístup vede člověka k tomu, aby byl přátelský, laskavý, a dobře smýšlející ke všemu životu. {Najednou překvapivě} se přistihneme při tom, že raději opatrně překročíme mravence, než abychom ho rozšlápli, a to ne jako{že} z donucení, že ‚musíme‘, nebo z {nějakého} náboženského pravidla, ale z většího uvědomění si hodnoty všeho života. O všech zvířatech se nám odhalí, že všechny jsou vlastně osobnosti, které mají {v sobě} odezvu na respekt a pozornost {o ně}. {Takže} dokonce i rostliny si uvědomují to, když je milujete a obdivujete.
Pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti
.9.41. Opět, jde o přístup, {při kterém se jedná o} uvědomování si omezenosti {, hranic} mysli a vzhledu {, jak se věci jeví navenek}. Je zde zvyšující uvědomování si toho, že život je filtrován přes zdánlivost vnímání, a že to, co se {podle všedního já/ega} děje, jsou především {jeho očekávání, potvrzující jeho} přístupy a zdánlivost vnímání, než samostatně existující, vnější skutečnosti. {Jde o pokorné uznání si vlastních nedostatků a nevědomosti.}
Alena
Ochota Přehlédnout A Odpustit; Laskavost
.9.42. Jako vážný duchovní student, musí tento {student} odstoupit od jím samým ustanovených povinností jako {právě} ten {povolaný}, kdo posuzuje, napravuje, usměrňuje, řídí, mění svět, a vyjadřuje názory na všechno. Jako vážný duchovní student, tento {student} již není nadále {‚jakože‘} povinen pokračovat v těchto činnostech {zachránce světa,} a místo toho je {nyní} přenechává Boží spravedlnosti. Nakolik mysl nemá tušení o tom, co vlastně Skutečnost je, {alespoň} zřeknutí se těchto bývalých povinností bude úlevou a přinese i konec množství viny {, kterou jsme vrhali na jiné za jejich ‚nesprávné‘ činy; a viny, kterou jsme vrhali na sebe, že jsme ‚nestíhali‘ svět zachraňovat, přičemž víme}. {Na dosažení trvalého míru a klidu} je proto celkem užitečné zříci se {‚srdečních záležitostí‘ všedního já a jeho} ‚pohnutek‘, a {například} manifestací za utlačované, ubité, {všelijaké} jiné oběti, a sentimentality.
Každý člověk jen naplňuje svůj vlastní osud; dovolte jim to {!!!}
S odpoutaností {odloučeností} si všimneme, že většina lidí odvozuje uspokojení z melodramatu svého života.
Konec 1. Části 9. kapitoly
Milan:
Komentáře pod záznamem minulého videa na Youtube:
. 1. Děkuji za ohromnou práci, kterou pro tuto skupinu učení doktora Hawkinse všichni zúčastnění dělají.
Amanda 1
. 2. Nevím, pravidelně nesleduji, jen někdy a trochu pravidelně tomu, Díky Bohu, bylo asi před třemi lety. k tomuto videu se připojilo na konci a doporučení paní, která si říkala borůvka – skutečná pokora a skutečná vděčnost. Julo má něco tzv. Za a to se dalo někdy „vnímat“, prostě To Tam Je, třeba právě v onom záznamu na konci tohoto videa.. a také vám paní borůvko mnohdy pomáhal a pomohl. a co je a není láskyplné, neurčuje Díky Bohu ego ega….. a Všechny souvislosti a Souvislosti „“ZNÁ JEN A JEN TZV. BŮH“““ Toť vše.
Amanda 2.
a že mě to trochu nadzvedlo, ano, asi ano a to je moje věc.
. 3. Milí přátelé Velice si Honzy vážím, že se toho vedení skupiny ujal. Zažila jsem ho kdysi ve Střílkách na víkendovém pobytu. Je to velice dobrý, schopný, a také velice přátelský a hodný člověk, který je podle mne na vysoké duchovní úrovni. Zdravím a přeji vše dobré,
Amanda 3
Honza:
Odezva od Alice:
Dobré ráno, milá skupino,
Alice si dovolí připojit její úhel pohledu k proběhlé diskuzi, která se odehrála na 271. online setkání.
V ní se zmiňuje Julova zpětná vazba, která pro některé členy skupiny vyznívá, že: Julo nesouzní s vybudováním duchovního centra v Žabčicích a také že se domnívá, že by to pro Honzu mohla být výdělečná aktivita.
Alici a její myšlenkovitost:
– Honza se rozhodl vybudovat duchovní centrum, do kterého plánuje zvát zájemce o učení DRH. Honza jako jeden z hlavních organizátorů (Střílek a následně i svého centra) pravděpodobně vědomě či nevědomě pozměňuje rámec setkávání skupiny. Toto pozvolné přerámovávání vidí Alice jako Honzovo rozhodnutí, které zároveň ovlivní skupinu.
Rozsáhlá rekonstrukce znamená úsilí, čas a peníze. Alice v Honzově záměru vidí mimo jiné předpoklad, že až bude centrum vybudované, tak Honza bude chtít, aby ho lidé pravidelně navštěvovali, tedy zúročit vynaložené úsilí, čas, energii i finance. Aby se misky vah začaly dorovnávat, pravděpodobně to nebude frekvence setkávání 2x za rok jako ve Střílkách, ale mnohem častěji. A pokud se skupina naučí navštěvovat Žabčice, pravděpodobně postupem času vymizí i Střílky…?
Možná tímto směrem mohl Julo ve svých úvahách jít. A možná také ne.
– Julo navrhl Honzovi, ať naplánuje rekonstrukci svého domu tak, aby mu zbylo na rodinný život.
Alice v tomto návrhu vidí přímer s kravami, tedy: udělat rozhodnutí, které spíše bude znamenat, že mám hodně trávy, ale méně krav; nebo hodně krav, ale pak mohu mít méně trávy.
Alice je Julovi nesmírně vděčná za jeho práci, čas a energii, které vložil do služby nám všem.
Z Alicina hlediska není Julo skupině jakkoli povinován.
Očekávání, jak by se měl Julo zachovat; zda by si měl vyhradit 5 minut, aby skupinu pozdravil; frustrace z jeho nepřítomnosti; frustrace z toho, že nevíme, kdy se vrátí a zda vůbec… To jsou naši macíkové, přátelé.
Nyní máme skvělou příležitost uplatnit to, co jsme se celých těch 5 let tak neúnavě a oddaně učili.
Julo opakovaně zmiňoval (parafrázuji), že je jednodušší zanechávat stanoviska, která se týkají události, jež se dějí někde na druhém konci světa. Mnohem těžší je zanechávat stanoviska, která plynou ze situací, které máme přímo před nosem.
Julo ve skupině vždy důsledně strážil hranice. Poukazoval na nesoulad mezi tím, co jako jednotliví členové ve skupině říkáme, ale i to, jak se „správáme“, s větami DRH. Poukazoval na mechanismy ega. Propojoval svůj výklad učení DRH s praxí.
V nepřítomnosti Jula zazněla slova, která se ho týkala, ale on neměl možnost se k nim vyjádřit.
Dejme prosím pozor na svoji myšlenkovitost. Na možnost, aby se naše ego zase začalo zadrapávat. Nenápadně. Jedním slůvkem, tónem hlasu, pohledem, úsměvem, pozměněným stanoviskem…
Jedna modrá věta říká: „Nechoď tam.“ Další: „Děkuji za pozvání, nepřijímám.“
To, co na posledním online setkání zaznělo, je pouze obsah. Pouze myšlenkovitost. Pouze projevy „hlásných trub“.
Střežme energii, kterou skupina nesla. Nedovolme, aby proměňovala svoji kvalitu směrem život nepodporujícím. Nízké astrály čekají na svoji příležitost. Někdy stačí jen málo. Však nebe a peklo jsou jen o „milichlp“ od sebe.
S láskou
Alice (ne Amanda)
Funkce peněz z pohledu úrovní Vědomí
Z knihy B8 Léčení a zotavení, z kapitoly 5, Duchovní první pomoc
Velká učení, která jsou zaměřena pozitivním směrem, představují základní principy, díky nimž může člověk zakusit pravdu o sobě samém prostřednictvím své vnitřní duchovní práce. Vytvoření bezpečného prostoru pak vyžaduje učitele, kteří nechtějí nikoho zneužívat nebo znevažovat, a jsou proto příkladem svých vlastních principů. Jsou zbaveni vykořisťování následovníků „“ v zájmu hnutí ‚‘ nebo „věci“. Vyhýbají se tak běžné polarizaci „my“ oproti „oni“. Je třeba si zachovat jasnou představu o rozdílu mezi logickým {pro}jevovým světem a tím, který je duchovní. V duchovním světě se nezabýváme formou, ale nelineárními základními principy, které se pak projevují na všech úrovních zdejší existence.
Vytvoření bezpečného místa charakterizuje učitele, kteří nechtějí vykořisťovat nebo zneužívat, takže velcí učitelé nemají zájem ovlivňovat něčí peníze, životní rozhodnutí nebo osobní život. Mnozí z nich vlastně odmítají odpovídat na otázky na této úrovni. Místo toho jsou příkladem a hovoří o učení {duchovního} principu. Na studentovi nebo následovníkovi je pak ponecháno, aby rozpoznal, jak tento princip v dané situaci uplatnit. Výsledkem je, že neexistují žádné „udělat chybu“; existuje pouze učení v širších souvislostech, z nichž je třeba tuto životní zkušenost uchopit.
S odkazem na Mapu Vědomí můžeme vidět, jak různé věci lze držet. Můžeme vyčlenit světovou událost, která sama o sobě nemá žádný zvláštní význam. Záleží na tom, jak ji uchopíme, jaký význam do ní promítneme a jaký význam jí přisoudíme. Sama o sobě skutečně nemá žádný význam; význam závisí na naší vlastní úrovni vědomí nebo na úrovni vědomí učení. Peníze použijeme jako příklad, protože jsou často zdrojem konfliktů mezi duchovními hledajícími, přinejmenším na začátku.
Jak by se člověk mohl dívat na peníze? Záleželo by na energetickém poli učení nebo učitele. Mohlo by to být něco, za co se člověk cítí provinile nebo co je hříšné mít. Bůh nás zničí, pokud máme peníze, a my se můžeme nenávidět za to, že je máme. Celý proces je destruktivní, protože se nachází v negativním energetickém poli s velmi nízkým cejchováním vztahujícím se k Pravdě.
Na peníze bychom se mohli dívat z vyššího energetického pole, například ze Strachu, ve kterém by pak mít peníze bylo děsivé, s doprovodnými obavami, .úzkostí a panikou. Mohly by být vnímány jako „neduchovní“, s následným trestem od Boha; nebo by mohly být zdrojem nenávisti, zášti a křivdy, přičemž peníze by pak byly používány duchovní skupinou konkurenčním, odvetným způsobem vůči ostatním, což by vedlo k hněvu a náboženské válce.
Peníze mohou být drženy z úrovně Hrdosti, v níž jsou symbolem postavení, které nám dal Bůh. Čím více nás Bůh miluje, tím více peněz nám dává; tato myšlenka vychází z nafouknutého procesu.
Když se lidé posunou do vyššího energetického pole, přestanou být nyní k penězům připoutáni. Jsou uvolněni a peníze je již „neřídí“. Nyní je v pořádku mít peníze, protože Bůh tohoto energetického pole je Bohem svobody. Bůh se nestará o to, zda člověk má peníze.
Jakmile se posuneme na stupnici směrem k Přijetí, můžeme být ochotni se na to dívat jinak. Jakmile se posuneme do energetických polí Lásky a Vděčnosti na úrovni 540, mohli bychom se na peníze dívat jako na dar od Boha, za který jsme vděční. Peníze by pak byly nástrojem, způsobem vyjádření soucitu a bezpodmínečné lásky k utrpení světa, protože energetické pole Lásky živí a podporuje lásku, život a všechny jeho odrazy. Je to začátek zjevení, protože v mozku dochází k uvolňování endorfinů, které vede k tomu, že peníze vnímáme jako lásku a způsob, jak podpořit druhé. Záměr, který za tím stojí, a způsob, jakým je člověk na této úrovni udržuje v mysli, by ho přiměl vnímat peníze jako požehnání, odpovědnost, správcovství a způsob, jak pomáhat a podporovat druhé. Peníze by pak byly použity ve prospěch lidstva, a ne jako egoistické gesto, které zajistí své jméno na mosazné desce přijímající organizace. Peníze by byly použity jako dar při uznání jejich zdroje, kterým je láska k Bohu, a byly by vnímány jako pozitivní vyjádření. Všechno ve Tvoření patří Bohu, včetně peněz, které máme pouze v dočasné správě.
Jakmile se člověk posune směrem k vrcholu pole do Jednoty a dokonalosti, uvidí, že všechny věci jsou aspekty Boha a Bůh je Vše-co-je. Člověk začíná vidět Božství ve všech věcech a že se to týká všeho v životě. Místo toho, aby se na peníze pohlíželo jako na hříšné, jsou nyní vnímány jako nástroj, který nám Bůh dal, aby se láska mohla projevit ve větším poli a mohla pomoci velkým částem lidstva. Peníze pak lze držet v radosti, z níž člověk může pociťovat vnitřní potěšení, že mu byla dána moc, přičemž peníze jsou vyjádřením Boží moci na zemi, aby přinesly uzdravení vnitřní bolesti a utrpení lidstva.
Projevem a rozvíjením lásky je touha vycházející ze soucitu po zmírnění utrpení. Peníze se pak stávají nástrojem, který člověku umožňuje pomáhat zmírňovat utrpení světa. Majetek je uchováván jako dar od Boha a tyto dary jsou pak používány k tomu, aby docházelo ke zvyšování poznání člověka a zmírňování utrpení, k němuž dochází postupným zvyšováním lidského poznání Pravdy.
František:
SUR_5. Podstata duchovní práce CZ
Základní podstatou duchovní práce je:
⇒ zůstávat neustále zaostřený na to, co vzchází od okamžiku na okamžik, a
⇒ uvědomovat si, “co” prožívá {neexistuje “kdo”, ale je to “co”; prožívání je neosobní}, a
⇒ {uvědomovat si,} “kde” je to prožívané.
{Jak jít na to?} Můžeme použít buď meditativní postup nebo postup nepřetržité duchovní zamyšlenosti, přičemž oba dva postupy vedou ke stejnému výsledku.
Je to přístup {, je to návod, co mám já a ty dělat}:
⇒ neustálého upouštění chtít ovládat prožívání, {mít ho pod kontrolou, usměrňovat, očekávat, litovat, prociťovat, těžit z něho zadostiučinění,} jako i
⇒ neustálého upouštění od samotného prožívání.
Potom nám někdy najednou náhle trkne, že Uvědomění, a tím i uvědomování si, je řízené jakýmsi nekonečným rysem vědomí (Věčným JÁ); to jsme možná předtím i tušili, ale jsme to vlastně nerozpoznali. Po tomto rozpoznání, uvědomování si Boží Přítomnosti se objevuje častěji.
Z této zkušenosti přichází stále větší ochota se spoléhat na tuto vnitřní Boží Přítomnost a stále méně a méně se spoléhat na všední já. Člověk se tedy zřídkavějí obrací na všední já, aby jednal se životními problémy, protože postupně narůstá ochota vzdát se svému Věčnému JÁ. Postupná ztráta ztotožnění se se všedním já a rostoucí ztotožňování se s Boží Přítomností – spolu s ochotou vzdát život a všechno, co s ním souvisí Boží Vůli – se stanou jasným jádrem duchovního procvičování a zážitků člověka.
Čerstvý, {hluboký a nižší úrovní vědomí ještě nepotlačený}, katastrofální zážitek je klíčovou výukovou příležitostí, která nás učí jít k samotnému jádru, k samotné podstatě {takového} zážitku, uvidět o co jde, a jednat s tímto zážitkem na úrovni prožívání v samotném energetickém poli vědomí.
Je tu ochota
vzdát se, a upustit od “chtění” změnit to,
co se stalo “tam venku”.
Záznam ze 14.11.2022, kde Julo rozvinul SUR 5:
video
Honza
Minule jsme odložili přečtení básní, které přišly Kami, možná je nyní chvíle na jejich představení. Předávám slovo Kami:
Básně přes Kami
s Láskou zapisuje Kami…
neřeší gramatiku, zapisuje rychle, jinak to nestíhá, je to jako blesk prochází a zmizí…
Básně ranní
Jsem v Něm a On je ve mně,
spolu zvládnem síly temné.
Jedno tělo jedna duše,
vládne všemu jednoduše.
Jsem v Něm a On je ve mně,
Království nebes pozvedne mne,
dovol mu jen vstoupit k tobě
ochrání Tě v této době.
Já jsem a ještě dál,
blíží se nebeský Král,
Syn, Otec i Duch svatý,
společně na jedno místo vzatí.
Místo v srdcích i Lásce jemné,
krása míst a vše je zřejmé.
Mysl i srdce jsou otevřené,
věř Intuici i Matce Ženě.
Venku sněží ovšem uvnitř hřeje,
Láska Božská převádí přes peřeje.
Božská energie proudí ráda,
skrz lidi v nichž zanikla vada.
Jak tuto vadu můžeme zvládnout?
Pochopit mysl a snad i padnout,
není však cílem, ale Cestou,
mít otevřené sluchátko s Šebestou..
Děkuji Ti nebeský Králi,
moudří o Tobě zvěstovali.
Hloupí Tě nechali odsoudit,
nemuseli si ani ruce mýt.
Učil si Lásce nadpozemské,
apoštolům si předal břímě zemské.
Dostali dary každý dle gusta,
byla to služba někdy dost hustá.
Logos vstoupil i do nich celý,
nebáli se a otevíraly se cely.
Někdo zas visel hlavou dolů,
vždyť učil žáky zanechat sporů.
Na Olivetské hoře byl sám v Sobě,
byl drcen, i kosti v zlobě.
Zůstal v tichu, v mysli Všehomíra,
Klidná Láska jeho míra.
Byl vzat a zase vrací se k nám v Lásce jemné, Ó Bože jak dojemné.
Vrací se k nám skrze vnitřní světlo generací, můžeme následovat i jejich vnitřní práci. Jsou s námi,
i když nejsou na Zemi, energie svatých i blažených.
Jsou s námi a Doktor také,
drží nám místa na Cestě křivolaké.
Amen i Óm nakonec vydávají stejný tón.
Kristus Láska dřevo praská,
Buddha Lotosů dohlíží na kosu.
smrt zvládli společně,
baví se báječně.
Drží nám pěsti všem,
tak, ať se nám daří a rovnou za nosem.
Vítej v nás Nebeský králi,
díky, že jsme ti za to stáli.
Kdybychom to věděli,
zašli bychom v neděli.
Modlitby nám pomáhají,
lidé to však nedávají.
Rozumět Ti jen v kostele,
to nejde vždy tak vesele.
Poznání je možné i na pohovce,
třeba i u bezdomovce.
Voda svěcená nás čistí sice,
bylo by dobré obrátit nás více.
Někomu k tomu slouží svíce, někomu knihy a třeba i plíce.
Je čas probudit se za měsíce?
Za měsíce v bezčasí,
vyjde na to počasí?
Opustit vše co překáží,
přestat narážet na bezpráví.
Nechat jít co brání,
abychom byli spolu, Páni.
Nejen po smrti, ale už nyní,
neslouží k tomu kocoviny.
Láska Božská vstupuje, září,
každému kdo se dívá, jiskří a vaří,
prochází Láska, k Lásce postupuje,
nic nebrání jí a naděluje,
nakonec Tě jako Tvůrce opanuje.
Ve Zdraví a v Srdci přeji celý rok 2026. Kami od Ducha.
KONEC – po vyčerpání témat neoficiální části.
Bezplatné připojování se zůstává zachováno, pokud příspěvky postačují na krytí výdajů.
Družstvo Evoluce, které tyto aktivity zastřešuje, je financováno jen z darů.
Minulý týden bylo darováno 2050 Kč
Děkujeme za finanční podporu.
Nabízíme záznam celého on-line setkání:
Zvukový záznam v MP3:
https://drive.google.com/file/d/1XilspmL_f2ZsrpzwTwbUaf3V13umFgNB/view?usp=sharing