. 8. prosince / decembra 2025
Vítáme všechny, kteří právě sledují naše 267. on-line setkání studijní skupiny Dr. Hawkinse.
Už jen tím, že jsme dotřepali svoje kostry na toto setkání, máme šanci, že se na nás něco osmózou nalepí. Tak, jak se to děje v AA nebo v jiných dvanácti krokových skupinách. Naše setkání umožňují postupné posuny z poslouchání do momentů, kdy tzv. trkne – a to naposlouchané je uplatněno v praxi, v situacích, kterými jsme karmicky přitahováni.
Díky našemu každopondělnímu on-line setkávání se, se v naši duchovní práci nacházíme v etapě, kde důrazem není již jenom „vědět“, ale stávat se tím, co se učíme. A to s pomocí naši nepřetržité duchovní zamyšlenosti. Je to mysl, která nás dovede k nemysli. Tím se posouváme do setkání, která jsou více zaměřená na vzdávání se, nebo-li přijímání toho, co je, a – toto vzdávání – je srozumitelně podané ve slovenském či českém jazyce.
Kromě on-line pondělků pořádáme 2x ročně osobní setkání, vždy na jaře a na podzim. Podrobnosti jsou uvedeny na webu www.hawkins.support.
Ti posluchači, kteří se připojili nedávno, mohou načerpat poznatky z našeho archivu on-line setkání, které jsou archivovány rovněž na stejném webu (www.hawkins.support).
Odezvy odkládáme z důvodu nepřítomnosti Jula.
Ale nejprve si pustíme Požehnání od Dr. Hawkinse. Pohodlně usaďte či ulehněte a začínáme.
Video s požehnáním od Dr. Hawkinse:
Honza
Kniha B2, Oko Věčného JÁ, Před Kterým Není Nic Zatajeno,
KAPITOLA 5
Jak Obejít Ego
Poznámka:
D.R.H používá neobvyklou stylizaci, v kombinaci s ním vymyšlenými slovíčky, a pozice slov v jeho větách vyjadřují jejich závažnost. Z důvodu zachování tohoto D.R.H záměru, Julo se rozhodl být mu věrný, a překlady připomínají spleť nestandardních stylizací, a nesprávné interpunkce, použité na oddělení vícenásobných myšlenek v jediné větě. Kdyby se byl D.R.H chtěl vyjadřovat jinak, tak by to bylo jinak, a Julův překlad by se dal číst jako beletrie. Při čtení, místo tvrzení si „to nesedí“, překladatel doporučuje klást si otázku „Co je třeba ve mně změnit, aby mi to sedělo?“Překladatelovy subjektivní studijní pomůcky jsou v {…}.
Honza
Jednoduchost
.5.1. Jádro, {tedy podstata} všech velkých duchovních učení a učitelů se dá shrnout do několika jednoduchých odstavců. (Z praktického hlediska, všechna {velká učení} spočívají ve výstraze vyhýbat se tomu, co člověka při svalovém testování oslabuje, a následovat to, co ho posiluje!)
.5.2. Zvolte si: být uvolněným, neškodným, odpouštějícím, soucitným, a bezpodmínečně milujícím, a to k veškerému životu, ve všech jeho projevech, bez výjimky, včetně sebe samého. Zaměřujte se na nesobeckou službu, rozdávání lásky, ohleduplnost, a úctu ke všem stvořením.
.5.3. Vyhýbejte se negativitě, a touze po světáctví − s jeho chamtivostí po požitcích a majetku. Zříkejte se vytváření názorů, posuzování správnosti oproti nesprávnosti, přeceňování své ‚pravdy‘, a pasti mravopočestnosti. {zřejmý překlep v originále: forego vs. forgo}.
.5.4. Snažte se spíše porozumět, než odsuzovat. Uctívejte učitele těchto základních principů, a ignorujte všechny ostatní {učitele}. Uplatňujte tyto zásady při vašem pohledu na sebe samého, tak i na jiné. Důvěřujte lásce, milosrdenství, nekonečné moudrosti, a soucitu Božství, které prokoukne všechny lidské chyby, omezení a {morální} slabosti. Vložte víru, a důvěru, v lásku Boha, který je všeodpouštějící, a pochopte, že odsuzování, a strach − že budete souzen, pramení z ega. Tak jako slunce, Boží láska září stejně na všechny. Vyhněte se negativnímu zobrazování Boha, jako chyby, která připisuje lidské vlastnosti Bohu, který se tím pádem stává žárlivým, nahněvaným, ničícím, předpojatým, upřednostňujícím, pomstychtivým, nejistým, zranitelným, dělajícím dohody, apod.
František
Vzdávání {Připoutaností} a {Naše} Oběť
.5.5. Jsou to náhodné pojmy, které vycházejí z toho, že se člověk dívá na duchovní principy z úhlu pohledu ega, které má vlastní osobní zájmy, a odůvodnění negativního postoje. Pro ego, duchovní principy představují případnou {nevyhnutnou} ztrátu stanoviska, ale z pohledu ducha jsou ziskem.
.5.6. Prvotní vzdávání se, a oběti, jednají s nahrazením přeceňování vysokého mínění o sobě a svých přednostech, za pokoru. V praxi {to vypadá tak, že} člověk jednoduše zanechává hrdost ze {soustavného vyjadřování svých ‚důležitých a světoborných‘} názorů a posuzování. Zanechání stanovisek odstraní překážku spojenou se {všedním já neustále používanou} “chybou protipólů protikladů“, která je dualistickým důsledkem zdánlivosti vnímání. {Nové téma:} Zanecháním, na sebe vztahujícího se pojmu, ‚já‘, používaného ze zvyku při myšlení {a mluvení o sobě}, se oslabuje ovládání narcistickým jádrem ega. Nahraďte návyk {používání} osobního zájmena ‚já‘, a vyjadřujte nápady ve třetí osobě. {Nové téma:} Používání neosobních prohlášení o tom, jak se věci zdají {pozor, ne jak zdánlivě ‚jsou‘}, předchází osobnímu zamotávání se do problémů. Neosobní výroky {tedy, od kterých jsme emočně odděleni,} jsou obvykle vyváženější a objektivnější, protože při argumentaci zahrnují více úhlů pohledu, a ne pouze jednostranný, zaujatý pohled.
.5.7. To, čeho jsme svědky ve světě {všedních já} lidských událostí, není ani ‚správné‘, ani ‚nesprávné‘, ale je to předvádění se {, šibalství} energetických polí vědomí, které se vtírají, a projevují prostřednictvím různých jednotlivců, při určitých {, na zviditelnění příznivých,} podmínek v čase a na určitém místě. Pokud se vyhneme teoretickému stanovisku, že lidé ‚by mohli‘ být jinými {ve svém chování}, než jakými jsou, vidíme, že lidé si vlastně nemohou pomoci, aby byli jinými, než jakými jsou. Kdyby {lidé} mohli být jinými, tak by jimi byli! Omezení stanovují {zobrazitelné} možnosti; teoretické neexistuje, není to skutečnost, ale je to {pouze} představivost. Je nesmyslné odsuzovat lidské chování tím, že ho srovnáváme s teoretickým ideálem {všedního já}.
.5.8. Rozhořčení {z mravopočestnosti} ustupuje soucitu na základě porozumění, a přivádí do popředí pravdivost velkých historických výroků: „Nevědí, co činí“, {Lk 23:34} – (Ježíš Kristus) nebo: „Jediný hřích je nevědomost {Skutečnosti}“ (Buddha).
Sylvie
Překlenování Negativního
.5.9. Není příliš efektivní ani přínosné „bojovat proti hříchu“ a pouštět se do zápasu, při kterém používáme „sílu vůle“ k překonání nedostatků. Toto jsou již {sama o sobě} stanoviska a pasti, které spoutávají mysl v dualistické chybě ‚protikladů‘.
.5.10. Způsob, jak se vymotat z konfliktu, nespočívá ve snaze odstranit negativa, ale v tom, že si vybereme, a přijmeme pozitiva. Pohled, že životním posláním člověka je spíše porozumět než soudit, automaticky rozuzluje morální rozpaky ze zdánlivě neřešitelných situací. Pracovníci v určitých odborných zaměstnáních to dělají neustále. Lékaři a právníci dokonce i říkají svým pacientům a klientům, že jejich pracovní náplní je léčit nebo obhajovat, a ne soudit. Chirurg stejně operuje zlomený kyčelní kloub světce i zločince. Běžné prohlášení je: „Není mojí funkcí ani úlohou soudit v takových věcech“.
.5.11. Velkou úlevu zažijeme, když přijdeme na to, že přijetím duchovního života, se dá mravopočestné odsuzování a nenávist, která vzniká {ze všedního já}, přenechat jiným. Toto úsilí o duchovní ‚dobro‘ prospívá celému lidstvu, a proto je možné říci, že je to nejchvályhodnější poslání ze všech.
.5.12. Závazek k duchovnosti tedy představuje zřetelně jinou roli, která se liší od role neangažovaného člověka. To nese s sebou {i} jiný soubor norem {chování}, {i} jinde nasměrovanou energii a pozornost, než jaké jsou při běžné honbě za zbytečnostmi ega a světských úspěchů. Člověk obětuje majetkový či egocentrický zisk pro duchovní pokrok, a tím, že to dělá, se pominutelné podřizuje trvalému, a volí se to, co má skutečnou hodnotu, před tím, co je jen mylnou představou. Měřítko, které je užitečné při rozhodování, je promítnutí se do budoucnosti na smrtelnou postel, a zeptat se: „Za která rozhodnutí chci být {na ní,} v té době zodpovědný?“
.5.13. S jistotou víme, a to z duchovního zkoumání (, které si může každý {svalovým testem} ověřit), že vědomí neunikne ani jediná částečka života; vše je bráno v úvahu, a za vše se nese odpovědnost, a nic nezůstává nepovšimnuto nebo nezaznamenáno. To je v obecném souladu se souhrnem zkušeností a moudrosti člověka napříč všemi kulturami, a dobami, a je to společný rys všech náboženství a duchovních učení.
.5.14. V praxi to vypadá tak, že člověk překoná negativa tím, že jednoduše volí opak. Díky vnitřní disciplíně, která vyplývá z vášnivého závazku {ke zvyšování si úrovně vědomí}, negativní volby {jednání} přestanou být pokládány za {vhodné a dokonce přípustné} možnosti. Všichni se pak stáváme těmi, kdo mají námitky na základě svědomí, a to tím, že vytyčíme čáru {pro nás přípustného chování} a stanovíme hranice. K tomu dochází spíše automaticky jako důsledek volby duchovních cílů, které si ceníme víc, než cíle světa {všedních já, jakými jsou například sláva, majetky, výhra za každou cenu, atd.
Milan
Držet se Svého Nitra
.5.15. Duchovní náhledy nejsou ve společnosti všeobecně velmi populární. Není třeba vnucovat své názory ostatním. Přesvědčování {na ‚správnou‘ víru} je nejlépe dělané příkladem, nikoli nátlakem a chytáním pod krk. Druhé ovlivňujeme spíše tím, jací jsme, než tím, co říkáme nebo co máme. Vyjadřovat názory, které jsou v rozporu s veřejným míněním, může být ze sociologického hlediska chvályhodné, ale pokud se tak dělá, vede to ke konfliktům, a k zaplétání se do hněvivých debat a k neshodám ve světě. Nahánění se za „honosnými misemi“ je rolí sociálního a politického reformátora, což je činnost, odlišná od činnosti hledače osvícení. Chvályhodné úsilí {nahánění se za ‚honosnými cíli‘} je možné {ze všedních úrovní vědomí} vnímat jako zasluhující si sympatizující podporování, ale zároveň {se dá vidět, že} jsou to jen zdánlivostí vnímání vytvořená stanoviska − se svými vlastními omezeními a záměry. Zaplétání se do záležitostí společnosti je luxus, kterého se musí hledač duchovního osvícení zříci.
.5.16. Každý člověk má svou vlastní karmu nebo úděl, který má naplňovat, a je lepší nezaměňovat si tato poslání {u sebe, stejně jako u jiných}. Duchovně motivovaní světci v dějinách skutečně pozvedli lidstvo, a právě to, bylo podstatou jejich poslání, a ctností {jejich] duchovní odvahy, která často zahrnovala dokonce i oběť jejich fyzických životů. Dohromady, tito sociální světci {duchovně} podněcují celé národy a kultury, a tak svými veřejnými životy v tichosti slouží celému lidstvu po celé generace.
.5.17. Poslání duchovního uchazeče je {sice} v soukromém životě společensky střídmější, ale stejně důležité, a sloužící celému lidstvu {, a ne pouze vyhraněné skupině}. Sociální „světec“ zvelebuje {svět svým} působením navenek a příkladem. Duchovní stoupenec zvelebuje {svět} pokrokem ve svém nitru. Každé zvýšení úrovně vědomí ovlivňuje vědomí celého lidstva způsobem, který je sice neopěvovaný, ale duchovním výzkumem (pomocí svalového testování) postřehnutelný a prokazatelný. Cejchovaná úroveň vědomí lidstva je souhrnným výsledkem stupně vývoje každého jednotlivce, {přičemž} výše cejchované úrovně jsou nesmírně mocnější než negativní.
.5.18. Moc lásky, která nepřetržitě proudí z vědomí jen zlomku lidstva, vlastně úplně vyvažuje negativitu celičkého lidstva. Sedmdesát osm procent obyvatel světa se stále nachází v negativním pásmu, pod cejchovanou úrovní 200, pouze čtyři procenta vůbec dosahuje úrovně Lásky, která cejchuje na 500, a pouhých 0,4 procenta dosahuje Bezpodmínečné lásky, která cejchuje na 540. {Protože cejchované hodnoty jsou logaritmické,} každá laskavá nebo soucitná myšlenka převáží mnoho tisíc negativních myšlenek, které mají ostatní. Svět měníme ne tím, co říkáme nebo co děláme, ale v důsledku toho, čím jsme se stali. A tak každý duchovní uchazeč slouží světu.
Honza
Obyčejný život
.5.19. Co něco {pro člověka} znamená, vychází z okolností, které {přes porozumění} určuje motiv. Je to právě motiv, který stanovuje duchovní hodnotu {, a tím úroveň vědomí člověka}. Oddat své činy, službě lásky k životu, znamená posvětit je, a proměnit je ze svých samolibých pohnutek v nezištné dary. Špičkové výkony označujeme jako oddanost k dodržování nejvyšších standardů. Každý čin se pak může brát jako příležitost k oslavování Boha, svou čirou ryzostí {motivu} úsilí. Všechny fyzické úkony a manuální práce mohou být součástí příspěvků člověka pro svět. I ten nejmenší úkol je možné vidět jako sloužící společnému dobru, a pokud se na něj díváme v tomto světle, práce se stává povznášející.
.5.20. To, jak {si zařazujeme životní souvislosti a z jakého úhlu pohledu} se díváme na život, nám může přinést buď radost, nebo zatrpknutost. Skoupost je nahrazena velkorysostí. Pokud {přitom i} jiní mají užitek ze snažení člověka, o to lépe. Každý má možnost přispívat k souladné souhře a kráse, a to laskavostí k jiným, a tak podporovat lidského ducha. To, co se bez nároku dává životu, teče zpět k nám, protože {i my}, jsme rovnocennou součástí tohoto života. Podobně, jako {po vhození kamenu do vody, se} zčeřené kruhy {na hladině vracejí k nám}, tak se každý dar vrací zpět k dárci. To, co podporujeme u jiných, vlastně podporujeme i u sebe.
František
Výjimečný život
.5.21. Abychom byli realističtí, musíme vzít v úvahu, že rozhodnout se zasvětit svůj život k dosažení osvícení je v naší společnosti neobvyklé a poměrně vzácné. Cílem společnosti, ve všeobecnosti, je uspět ve světě, zatímco cílem osvícení, je svět překlenout. Je důležité si uvědomit, že svět funguje v rámci omezeného newtonovského modelu lineární příčinné souvislosti, která má své převládající zdánlivosti vnímání toho, co je „skutečné“.
.5.22. Duchovnost, na druhé straně, je založena na neviditelných skutečnostech a sférách neduality, a proto se běžnému světu může zdát neskutečná, nebo, v nejlepším případě, podivná.
.5.23. Pro zarytého realistu, který se řídí věcným přístupem a omezuje se na měřitelné, konkrétní „výsledky“, se {životní} hodnoty duchovně oddaných {osob} zdají být nejasnými, přechodnými a podezřelými. Proto úrovně Vědy a Logiky, které cejchují ve 400-vkách a převládají v naší společnosti, hledí na hodnoty a motivy těch, kteří jsou v úrovních 500-vek, skepticky, a {vesele} popírají jakoukoliv opravdovost úrovním nad 600-vkami.
.5.24. Většina lidí obvykle chápe duchovnost, nebo náboženství (které si vzájemně zaměňují), tak, že mají něco do činění se „správným a nesprávným“. Společnost je všeobecně poprotkána moralistickými protiklady dobra a zla, což vyúsťuje do celé {, z místních zvyků vytvořené,} palety kulturních institucí, {jako například} práva, věznic, vládních nařízení, danění, účetnictví, soudů, policie, armády, politiky, a války.
.5.25. Na rozdíl od toho, čistě duchovní organizace nemají {nad sebou} úřední správu, nevlastní budovy ani objekty, nemají funkcionáře, finanční úřad, zboží či peníze, a vyhýbají se vyjadřování jakýchkoliv názorů {na svět}, a zůstávají nezapojeny do záležitostí vnějšího světa. {Vyplývajíc} ze své podstaty, duchovní organizace nevydávají žádná veřejná prohlášení, a fungují výhradně na základě dobrovolného dodržování duchovních principů. Ani neobracejí lidi na svou víru, a přestože nemají zaměstnance, {stoupenci v nich} vykonávají svou činnost ve formě {dobrovolného} sloužení {věci}. Nemají žádné dluhy, závazky, ani investice, a proto o tom, co je skutečně duchovní, lze říci, že se nachází ‚ve světě, ale nepodléhá mu‘. Duchovnost nevyhledává ani uznání {když něco jde jako po másle}, ani nepřijímá obvinění {když tomu tak není}.
.5.26. Nejlepšími příklady takových skupin v naší současné společnosti jsou takzvané skupiny ‚dvanácti kroků‘, (z nichž nejznámější jsou ‚Anonymní Alkoholici‘, AA), jejichž jediná moc pramení z jejich duchovní čistoty, a které se rozvinuly do takové šířky, že se zaměřují na velké množství {různých} lidských utrpení. Tyto skupiny cejchují na úrovni 540, což je úroveň Bezpodmínečné lásky.
.5.27. ‘Výjimečný život‘ se stává {výjimečným} na podkladě rámce a významu, přičemž {naše} volba {našeho jednání} vytváří žebříček hodnot, který pak podněcuje všechny činnosti. Rozdíl mezi běžným a výjimečným životem spočívá především v rámci {z jakého volíme se dívat na život}. Vážit si lásky nad zisky, je už tak výrazná změna {životního přístupu}, že přetváří život.
.5.28. Když se lidé stanou duchovně nadšenými a oddanými, jejich celý život může projít velmi velkým rozvratem. Mnozí takoví lidé náhle opustí zaměstnání, kariéry, rodinu, přátele, a postavení, a často odcházejí na zdánlivě odlehlá místa. Tento závažný krok je často vnímán se zděšením ze strany rodiny a spolupracovníků, kteří hledají pádná psychologická odůvodnění. {Vždyť přece} ve všedním světě rozumní lidé jen tak náhle nezdrhnou a neopustí vše, aby našli Boha! Duchovní uchazeči matou {hlavy} všedních lidí svou ochotou vzdát se všeho, {jen} aby následovali nějaké neviditelné vnitřní poslání. Jelikož cíle duchovně zaměřeného člověka jsou neviditelné, všednímu světu se zdá, že se tento člověk pravděpodobně zbláznil, pomátl, nebo se snaží „uniknout realitě“.
.5.29. Rodiny nebo přátelé mohou být také naštvaní a rozhořčeni nad zjevným opuštěním, a zavrhnutím právě těch cílů, o jejichž dosažení svět usiluje. Zanechat své výsady, peníze, moc a postavení se zdá být nehorázným, až urážlivým. Mnozí stoupenci si osvojí jednoduchý střídmý životní styl, což se předcházejícím společníkům {navíc} zdá jako ‚útěk před odpovědností‘.
Sylvie
Duchovní skupiny
.5.30. Připojení se k duchovní skupině nebo organizaci je osobním rozhodnutím, a závisí na mnoha faktorech, současných i minulých. Tím nejdůležitějším faktorem, který je třeba zvážit, je současná cejchovaná úroveň vědomí skupiny nebo organizace, a jejích vůdců. Klasicky, ‚přízeň gurua‘ je vnitřním zdrojem moci určitého duchovního učení, které je v souladu s ocejchovanou úrovní vědomí. Tedy, současné ocejchované úrovně původce učení, jako i samotného učení, jsou klíčová. Toto je něco, čeho zdůraznění se nedá dostatečně zveličit.
.5.31. Horlivé nadšení není náhražkou za pravdu, a stejně tak ani spolehnutí se na víru tisíců či dokonce milionů stoupenců. Duchovně široký rozhled je vzácným darem, a z historického hlediska se neobjevuje, dokud se neotevře „třetí oko“ s duchovním viděním. Dokud se tak nestane, každý duchovní hledající, ať je jakkoli zapálený, může být lehce podvedený. Kdyby duchovní podvodníci nebyli působiví, charismatičtí, uvěřitelní a přesvědčiví, neměli by žádné následovníky. Vlastně, je k tomu potřeba odborník nebo člověk s velmi pokročilým vědomím, aby je dokázal rozlišit. Důvodem této duchovní chyby {následování falešného gurua} je, že chyba {v učení} falešného gurua spočívá v rámci, a rámec je mimo {rozpoznání s ještě obrovskou} omezenou zdánlivostí vnímání duchovních začátečníků.
.5.32. Hluboká akademická vzdělanost {také} není zárukou pravdy. Vyskytují se učitelé s úžasnou genialitou, ale když se člověk pustí do průzkumu, zjistí, že srdeční čakra není v rovnováze. Naopak, velmi milující učitelé, kteří jsou „samé srdce“, ale u nichž třetí oko nebo korunní čakra je „mimo“, vedou následovníky po bludné cestě, k pravděpodobně nejbolestnější ze všech lidských zkušeností, při níž duchovní rozčarování vede k depresi a dokonce k sebevraždě.
Milan
Tradiční hlavní náboženství
.5.33. Poučka, že ‚kupující nese riziko‘ platí bez výjimky. Mnoho z velkých světových náboženství má původ v primitivních kočovných kmenech a kulturách. Nevědomost v té době byla velmi velká. Nevědomí lidé se dají snadno ovlivnit a dělat na ně dojem, a to zejména prostřednictvím strachu a pověr, a mají sklon uvalovat na Boha lidské vlastnosti. V těch dobách byly rozbujelé kulty. Chyběla věda, a proto se mnohé jevy v přírodě připisovaly nadpřirozené síle. Na ovlivnění těchto nadpřirozených sil postupně vznikly amulety, části zvířat, kosti, kameny, vyřezávané figurky, kouzelné zvuky a různé znaky. Zahrnuty v tom byly i zeměpisné lokality, přírodní rysy, hory, sopky, spolu s posvátnými místy a zříceninami.
.5.34. „Bohové“ byli zodpovědní za rozsáhlé přírodní katastrofy a s nimi souvisejícími problémy. Hladomor, povodně, zemětřesení, zatmění Slunce, a polohy hvězd byly všechny spojeny s nadpřirozeným významem a magickou mocí. Lidé uctívali zvířata a duchy zvířat. Převládal animismus, {tedy víra v existenci zosobněných, nadpřirozených bytostí, či duší, které sídlí v obyčejných zvířatech a věcech, které ovládají jejich existenci, a že události ve světě jsou výsledkem jejich působení.} V tom všem byli zapleteni ‚duchové‘. Z toho důvodu se ovlivňování duchů stalo rozšířeným zvykem. Posvátné drogy, zázračné amulety, zaklínadla, transy, zaříkávání, a oběti byly považovány za nesmírně cenné. Rozzuřené bohy bylo třeba uchlácholit sebehladověním, bičováním, obětováním zvířat, zmrzačováním, pohráváním s nebezpečnými šelmami a kobrami, ležením na lavicích s hřebíky, umrtvováním částí těla, „svatou“ bídou prošpikovanou nemocemi, rituálním způsobováním bolesti, a zabíjením zvířat, ptactva, a panen.
.5.35. Tato zamotaná spleť temné krutosti a nevědomosti byla často právě tou kulturou, ze které vznikala náboženství. Proč se Bůh mohl považovat za uspokojeného proléváním krve zvířat nebo smrtí panny, se nedá pochopit, dokud člověk nepřijde na to, že tyto kultury vytvořily přesvědčení a zbožštily to, co bylo přesným opakem Boha. Tato hrubá zkreslení pravdy vznikla jako vrhání náhledů z temné stránky ega, a tito negativní ‚bohové‘ byli ve skutečnosti bohy sleziny, kteří se věnovali pomstě, žárlivosti, závisti, snaze ublížit, odplatě, odsuzování, hněvu, ničení, trestání, uvrhávání duší do pekla, a ničení celých civilizací morem, hladomorem, povodněmi, ohněm, a bouřkami.
.5.36. Při tom, jak náboženství vznikalo z této zamotané spleti negativity, mělo tendenci zdůrazňovat a zaměřovat se na negativa, {jakými jsou například} hřích, peklo, potrestání, mravopočestnost, a tyto používalo k omluvě všech druhů krutosti, válek, mrzačení, pronásledování, odsouzení, upálení na hranici, vyhnanství, uvěznění, a odsekávání rukou.
.5.37. Toto vše se považovalo za svaté, protože utrpení ve všech jeho podobách bylo zbožštěno. Proto se zabíjení nevěřících oslavovalo, a konflikt se považoval za oprávněný. Vždy se dal odůvodnit odvoláváním se na kulturní křivdy z minulosti, které, jako by bez konce, omlouvaly odvetné tresty, {vyměřované} po mnoho staletí a generací.
.5.38. V sevření této negativity se náboženství stalo nejhorším utlačovatelem společnosti, a pachatelem bezuzdné nespravedlnosti a krutosti. Kultura, která žije jedem sleziny, očekává a {stejně tak i} promítá svůj náhled na boha jako na ohrožujícího, krutého, a fyzicky násilnického. Chybně si zaměňovat ‚bohy pekla‘ s Bohem nebe je tak obrovská a ohromující duchovní chyba, že rozsah, a závažnost jejích následků pro lidstvo jsou téměř nepochopitelné.
.5.39. Celkové lidské utrpení a jeho rozsah se tomuto vědomí {autora} v jistém dřívějším období života odhalily, přičemž toto odhalení bylo šokující. V tom okamžiku ateismus nahradil náboženství. Víra v Boha jako tvůrce tak rozsáhlé hrůzy a utrpení nebyla pochopitelná. {Až} po letech přišlo uvědomění, že chyba byla v tom, že se vlastnosti ega připisovaly Bohu. Při zpětném pohledu je jasné, že ateismus byl jen odmítnutím falešných bohů lidstva, protože {v autorovi} převládala duchovní intuice, podle níž by skutečný Bůh byl opakem toho, co hlásalo náboženství {v němž byl autor vychován}. Tato intuice se později potvrdila, když vynoření se a záře Božství v tomto vědomí odrovnalo zbytky jakýchkoliv takových nesmyslných přesvědčení.
.5.40. Jednoduché prozkoumání Škál Vědomí odhalí, že historičtí, naštvaní ‚bohové‘ cejchují hluboko pod 200, a proto nejsou v bezúhonnosti; směřují spíše k falešnosti než k pravdě. Na Škále je ‚Bůh‘, jak ho vnímají negativní energetická pole, popsaný jako lhostejný, pomstychtivý, trestající, odsuzující, zlomyslný a opovrhující. (Bůh opovrhuje všemi hříšníky.) To jsou bohové nenávisti, kterými lidstvo v průběhu věků ospravedlňovalo svou krutost a barbarství.
.5.41. Je úplně zřejmé, že dějiny civilizace, přinejmenším za posledních pět tisíc let, byly dějinami opakujících se hrůz, které vyvrcholily v minulém století masakrem a zmrzačením milionů lidí. Chybné zaměňování si démonů za bohy, mělo pro lidstvo trvalé rozsáhlé následky ohromující závažnosti.
.5.42. V tomto historickém prostoru se ještě stále našli duchovně vyspělejší lidé, kteří protestovali proti způsobům ničení, ale společnost je brzy označila za nepřátele, které bylo třeba umlčet. V zaslepené společnosti se na protestujícího, který ještě vidí světlo, dívá jako na ne-vlastence, podkopávače, psychopata, nebo zbabělce, a zcela jistě jako na ohrožovatele současného stavu. Nejít se současnými společenskými bludy znamená být vnímán jako nebezpečný a rozvratný.
.5.43. V historii se vzácně vyskytující duchovní stoupenci, kteří zažívali vyšší stavy vědomí nebo dokonce osvícení, nazývali mystiky a často byli označováni za kacíře, a byli pronásledováni, vyloučeni z církevní obce a upáleni na hranici. Jejich učení představovalo hrozbu pro mocenské struktury, které byly založeny na duchovních chybách. Vláda viny, hříchu a strachu byla vskutku ohrožena Bohem nekonečného milosrdenství, soucitu a bezpodmínečné lásky.
Honza
.5.44. Až dosud člověku vlastně unikalo, že pravda přináší mír, zatímco falešnost přináší strach. Podle tohoto příznaku je možné je rozlišit.
.5.45. Koncem osmdesátých let úroveň vědomí lidstva konečně poskočila ze 190, na níž se nacházela po mnoho staletí, a překročila klíčovou a kritickou úroveň 200, což je úroveň Bezúhonnosti, na současnou úroveň 207. Tato vyšší úroveň vědomí už není pohostinná pro krutost a nenávist, a většina společnosti, včetně církví, už nezdůrazňuje hřích a strach. Teď se mluví o Bohu Lásky. Současný papež se vyslovuje proti zabíjení, popravám, inkvizici, a {mluví} o selhání ochraňování nevinných a utlačovaných.
.5.46. Podobně jako {přichází} jaro, {v současnosti} se objevuje naděje {zárodku} nového období v lidském chápání Boha. Nyní je úroveň vědomí lidstva dostatečně vysoká na to, aby dokázala rozpoznat pravdu {o Bohu, a vidět v něm} Boha Lásky, místo uctívání boha viny a nenávisti.
.5.47. Lidstvo nyní stojí na velkém prahu skutečného {duchovního} probuzení, které může vlastně být {tím} druhým příchodem Krista, jak je to předpovězeno v Písmu. Civilizace téměř dosáhla bodu jaderného sebezničení, a před tím, než „padla na hubu“ se znovu obrátila ke Světlu. K překroucení duchovní pravdy na její opak může dojít jen tehdy, pokud je úroveň vědomí lidstva pod 200, ale začne se sama napravovat, když převládající úroveň vědomí překročí hranici Pravdy a Bezúhonnosti na 200.
.5.48. Je to jen v posledních letech, co lidstvo přijalo přízeň rozpoznávání pravdy od omylu. Gilotina už není symbolem rovnosti, svobody a bratrství, ale nyní je v ní možné vidět to, čím je. Společnost se nyní potýká s novými morálními rozpaky ze zdánlivě neřešitelných situací při prolínání se zbytků starého boha a nového modelu skutečnosti. V současné době se setkáváme s takovými rozpaky zdánlivě neřešitelných situací, jako jsou ateisté, kteří se obracejí na soud, aby si vymohli Bohem dané právo na svobodu, jak to přislíbila Ústava {USA] a {jejích prvních deset dodatků, známých pod jménem} Listina Práv, v nichž se uvádí, že tyto svobody a práva vycházejí od Boha, který stvořil všechny lidi jako rovné.
.5.49. Na úrovni vědomí těsně nad 200 je Bůh vnímán jako symbol spravedlnosti, rovnosti a svobody. Konečně se stal neškodným a přátelským. To, že nebe je skutečně dosažitelné, se nyní jeví jako možná uvěřitelná skutečnost, přitom jak se vynořuje nová naděje z bezútěšného zoufalství lidstva, které byly po generace v beznaději. Lidstvo je v procesu znovuzrození a Bůh Radosti nahrazuje boha hrůzy a strachu.
František
Objevování se nového modelu skutečnosti.
.5.50. Při tom, jak úroveň vědomí lidstva postupuje, automaticky dochází k výrazným změnám v převládajících postojích a společenských stylech. Negativa se postupně stávají méně přitažlivými, méně přijatelnými, méně přesvědčivými. Nenávist, pomsta, soustavný stav hrdosti a svévolná mravopočestnost nacházejí méně a méně nadšenců. Na represivní jednání se nyní dívá tak, že mají velmi neblahé následky; nerovnoprávnost a nespravedlnost se stávají obtížněji odůvodnitelnými. Vytahování negativních bohů z dějin už není v módě, a ani přesvědčivé, a takové extrémy ztrácejí punc přijatelné platnosti.
.5.51. Zodpovědnost nahrazuje hřích, etika nahrazuje pomstychtivé moralizování, a pochopení nahrazuje odsuzování. Výrazy jako ‚dobrý‘ a ‚špatný‘ se stávají relativními a stále více se definuje a uznává rámec jako přispívající faktor. Společenský zdravý rozum začíná nahrazovat hysterii, a propaganda nenávisti se už tak snadno nedá prodávat obyvatelstvu.
.5.52. Přestože tento postupný vývoj vědomí v dnešní době převládá ve velké části západního světa, stále mu odolávají oblasti na zeměkouli, kde převládají staří bohové. Tam náboženské války a jejich političtí přívrženci nadále zkreslují duchovní pravdu a šíří lidské požáry a války.
.5.53. Je nanejvýš zajímavé, že závoj nevědomosti, který zahaluje tyto kultury, v současnosti prolamují elektronická komunikační média, která odrovnávají politické hranice. Kdo si kdy myslel, že zlo postupně ztratí své sevření skrze tranzistorový čip?
.5.54. Poselství pravdy a svobody je nyní volně dostupné téměř každému. Tyranie padá pod náporem internetu. Informace jsou nyní nejmocnějším nástrojem vynalezeným od dob, kdy Gutenberg vynalezl tiskařský stroj.
.5.55. Prostřednictvím otevřené komunikace se celé lidstvo konečně stmelilo a propojilo v rodící se svobodě a bratrství. Různorodé „jazyky“, které rozdělovaly lidstvo do konfliktních rozdělení, se nyní sjednocují ve společné řeči, kterou dokonce i děti snadno chápou.
.5.56. Objevení se nového modelu skutečnosti se projevilo i v poměrně spontánním, nedávném zániku totalitního, ateistického komunismu v bývalém SSSR a východní Evropě. Jeho úpadek ve zbylém světě je také nezbytný, a zaručen otevřenou komunikací, jakož i ekonomickou nezbytností. Komunismus v SSSR padl bez jediného výstřelu. Nebyl „poražen“ „válkou proti zlu“, ale objevením se jejího opaku. Vývoj neprobíhá přes porážku negativního, ale volbou a přidržováním se pozitivního. To se prokázalo i při mírovém uspořádání Severní a Jižní Koreje.
.5.57. I ve světě vědy také docházelo k velkým změnám v posledních letech minulého století. Předchozí zaslepenost vědy spočívala v jejím omezování se na deterministický materialismus newtonovského lineárního modelu skutečnosti, která odsuzovala vědecké uvědomování a zapříčinila jeho ustrnutí na úrovni vědomí, které cejchuje na 499. Toto je úroveň Newtona, Einsteina, Freuda a všech dalších velkých myslitelů a vědců. Informace, která nemohla být vysvětlena integrálním počtem, byla přehlížena jako ‚chaotická‘ a mimo oblast vědeckého výzkumu.
.5.58. Protože veškerý život a jeho vnitřní procesy jsou nelineární, veškeré poznatky (týkající se života), a {vlastní podstata} skutečnosti {života}, byly velmi vzdálené od modelu toho, co bylo možné {, a tedy přípustné,} z pohledu klasické vědy. Toto vše se zásadně změnilo s objevem teorie chaosu, či nelineární dynamiky, která otevřela veškerý život {, a jeho procesy,} k bádání. Objevil se most, který umožnil chápání mezi vědou a duchovností, a to díky objasnění, které umožnila cejchovaná škála úrovní vědomí.
.5.59. Věda se rozhodla, že pokud něco není definovatelné a měřitelné {, neboť motto vědy je:} (‚opravdové je {jen to, co je} odměřitelné‘), {tak potom} je to neskutečné a vyfantazírované. Tím věda zneplatnila jakékoliv seriózní studium nebo zkoumání lidských hodnot lásky, soucitu, krásy, odpuštění, inspirace, víry, sounáležitosti, věrnosti, vděčnosti, naděje a štěstí – jinými slovy, všeho, co tvoří vlastní jádro a pravou podobu lidské existence a motivace {, a to pro každého, i toho zarytého vědce, který to však nemůže chápat, protože je ‚připojen‘ na úroveň vědomí 400-vek}.
.5.60. Věda stejně tak není schopna pochopit významnost nuancí a toho, co je neměřitelné. Věda je však dosud nejlepším nástrojem, který měl člověk {k dispozici} k vyhodnocování a ovlivňování fyzického světa. To, že {věda} má své hranice, není její chybou, ale jen vymezuje rozsah její užitečnosti. Vždyť znát své meze je silnou stránkou, ne slabinou.
.5.61. Důležitým prvkem teorie chaosu je objev {existence energetických polí, které k sobě přirozeně přitahují to, co je jim podobné, např. energetické pole duchovního studenta přitahuje k sobě duchovní události a přátele, a ne zloděje. V odborné literatuře jsou to takzvaná ‚atraktorová pole‘. Tato pole {při jejich bádání} odhalují, že za tím, co se {lidem navenek} jeví jako {samozřejmé viditelné, ale} nevysvětlitelné, chaotické a náhodné události, je ve skutečnosti skryté {, tedy neviditelné, } energetické pole, jehož zákonitosti {, v podobě neviditelných obrazců, } ovlivňují to, co se nám {ve viditelném světě} jeví jako náhodné události. Tyto ‚náhodné‘ události se v odborné literatuře nazývají} ‚stochastické‘. Tyto zákonitosti {, s jejich neviditelnými obrazci seskupení} jsou postřehnutelné za zdánlivě nesmyslnými nebo nepochopitelnými jevy v přírodě, {kde je možné si tyto sotva postřehnutelné zákonitosti při podrobném bádání, použitím modelování na výkonných počítačích, povšimnout,} a pomocí nich vysvětlit například globální a ekologické změny a průběh povětrnostních poměrů, jakož i samotný tlukot lidského srdce.
Milan
.5.62. Nevysvětlitelné zůstává nepředvídatelné, ale stává se pochopitelným. Žebříček úrovní duchovní skutečnosti je nyní ověřitelný a zpřístupněný, nakolik jde o předtím neviditelné sféry, jejichž důležitost se netušila. To, že každé lidské chování a přesvědčení je ovládáno úrovněmi vědomí s narůstající mocí, s vlastními skrytými přitažlivými poli, je poznání, které ozřejmuje nosné základy chování lidstva v průběhu {jeho} historie.
.5.63. Poznání cejchované úrovně vědomí jakékoliv kultury, národa, skupiny, osoby nebo instituce, odhalí velmi předvídatelný rozsah očekávaných postojů, myšlenek, emocí a mentálního obsahu. Podobně jako hejna ptáků, která následují {při jejich letu} neviditelný obrazec uskupení {, a ne lidskou myslí vymyšlenou aerodynamikou}, i soubory pravidel chování celých částí společnosti jsou otevřené pro studium a pro jejich uvědomování si. Daná skupina obyvatelstva může přijmout pouze takový model skutečnosti, který je v mezích jejích vlastních kritérií nebo nepříliš mimo ně, na které poukazují její vrozená, cejchovaná pole vědomí.
.5.64. Tato neviditelná energetická pole jsou mimo čas a prostor, a jsou přítomna všude po celou lidskou historii, v jakékoli době, a pro každého. Podobně jako rádiový přijímač, každý člověk je naladěný na myšlenkové pole své vlastní úrovně vědomí. Ti, kteří jsou například na úrovni 300, rezonují {s polem} úplně jinak než ti, kteří jsou na úrovni 400. Každá úroveň má náběh znevažovat opravdovost ostatních úrovní. Například, na úrovni 190 je hrdost velmi silným motivátorem, např. hitlerovské Německo. Hrdost se pak stává odůvodněním, stejně jako prostředkem a cílem k seberealizaci.
.5.65. Na rozdíl od toho, ve 400-vce převládá intelekt, logika a vědecké informace. Tomu je tak až do té doby, než vědomí dosáhne 500-vky, kdy láska a soucit získávají nějaký skutečný význam, opravdovost, a jsou základem chování.
.5.66. Konflikt mezi různými úrovněmi energetických polí {se projevuje tak, že} ovlivňuje z něj plynoucí těžkosti mezi třídami {společnosti}, jakož i násilné srážky ve společnosti se všemi jejími politickými stanovisky. Kyvadlo veřejného mínění má sklon se kývat z jednoho extrému do druhého, ve kterém se vládnoucí skupina snaží likvidovat názory těch, kteří se vymykají jejím převládajícím myšlenkovým schématům a přesvědčením. Na vyšších úrovních se konflikt řeší s porozuměním, se soucitem, s pochopením, zatímco na nižších úrovních se konflikt řeší sváry, pronásledováním a válkou.
.5.67. Vynoření se lidstva z temnoty a nevědomosti minulosti do naděje a příslibu Světla nebylo dosud rozpoznáno jako to, čím je, a {tedy} jako zásadní posun, který {tento posun} vlastně naznačuje. Tento obrovský posun {přes důležitou hranici 200,} ze 190 na 207 je nejzávažnější a nejvýznamnější událostí v celé historii lidstva. Typické pro něj bylo, že jeho příchod byl tichý, nevyslovený, a mimo dosah zdánlivosti vnímání. Možnost této eventuality jako údělu člověka byla předpovídaná výskytem velkých avatarů v lidstvu.
.5.68. Nekonečná moc Božství vyzařuje dolů přes úrovně vědomí jako sluneční světlo v lese. Udržuje veškerý život. Když je zbaveno moci Světla, vědomí se navrací k jeho přechodné, mylné náhradě, zvané síla. Síla je omezená, zatímco moc je neomezená. Proto je konec {v časovém měřítku Boha} jistý, protože síla nemůže obstát proti moci, a bez přílivu moci, se síla, ze své podstaty, vyčerpá a vyhasne sama.
.5.69. S rozšířením znalostí o nelineární nedualitu skutečnosti se stane ohromujíce zřejmým, že nejzávažnější, radikální vědecké tvrzení, které je možné vyslovit, je vlastně „Nejvyšší Chvála Bohu“.
Částečný záznam z 55. On-line setkání, kde Julo shrnuje to podstatné z 5. Kapitoly – Jak obejít ego.
Video.
SUR_1. – 9 hlavních rysů duchovního přístupu CZ
V určitém období {našeho} duchovního vývoje a se souhlasem {duchovní} Vůle vznikne vnitřní rozhodnutí vážně a aktivně provozovat duchovní uvědomování si; a to kvůli němu samotnému. {Už nám nepostačuje jen hromadění duchovních informací a navštěvování seminářů, ale nyní se nasměrováváme i na jejich důsledné uplatňování v každodenním životě, ale pozor, jen tehdy, když jsme na to inspirovaní. Duchovní vývoj se tím přisune jako cíl na obrazovku cílů člověka a postupně začne převládat}. Může to být doprovázené změnou životního stylu a/anebo vyhledáváním duchovních učitelů anebo skupin. Z praktického hlediska jsou hlavní rysy vážného duchovního přístupu k vnitřní duchovní práci tyto:
. 1. Disciplína zaostření se, bez odchylek {na zapletení se se světskými vábeními a schopnost si říct “Nejdu tam”}.
. 2. Ochota vzdát všechny {ostatní} touhy, a {jako i} strach Bohu {, neboť v přítomném okamžiku je každý v bezpečí}.
. 3. Ochota snášet přechodné trápení až pokud není těžkost překlenuta {, a která i tak jednou pomine, a to i bez našeho emocionálního vkládání se do věcí, Ve Skutečností trápení není možné}.
. 4. Stálost a bdělost {, co je soustavné věnování se věci a nepřetržitá duchovní zamyšlenost}.
. 5. Přesun z egocentrických zájmů všedního já jako účastníka/prožívatele {věcí okolo nás a vkládání se do nich} na {pozici} svědka/pozorovatele {, těch věcí okolo nás bez vkládání se do nich. Je tu tedy zanechávání zadostiučinění z prožívání}.
. 6. Ochota zanechávat posuzování a názory na to, co je pozorované {, zanechávat stanoviska a mudrování, z kterých všední já získává energii s nesrovnalostí}.
. 7. Ztotožňovat se s polem {tedy rámcem}, namísto ztotožňování se s obsahem pole {, tedy s obsahem}. Ego/všední já se raději míchá do obsahu}.
. 8. Postupovat s jistotou a důvěrou, a to:
- přijetím, že Osvícení je vaším údělem a ne cílem {, předsevzetím}, přáním anebo nadějí;
- odmítnutím náhledu že Osvícení je ziskem
- a porozuměním, že je to stav, který nastává následkem rozhodnutí, záměru a obětavé oddanosti, vyplývající jako i z karmy, tak i z Boží Přízně.
. 9. Vyhýbat se magickému způvabňování a zveličování tohoto {duchovního} úsilí, anebo jeho cíle, a na místo toho se spoléhat na oddanost kvůli ní samotné.
KONEC – po vyčerpání témat neoficiální části.
Bezplatné připojování se zůstává zachováno, pokud příspěvky postačují na krytí výdajů.
Družstvo Evoluce, které tyto aktivity zastřešuje, je financováno jen z darů.
Minulý týden bylo darováno 1250 Kč
Děkujeme za finanční podporu.
Nabízíme záznam celého on-line setkání:
Zvukový záznam v MP3:
https://drive.google.com/file/d/1o2xKHflw_qOKS161Nbrdi5nuqXQvdHsC/view?usp=sharing